Podle čeho zvolit základní školu pro dítě?
Chtěla jsem se zeptat, podle čeho jste vybírali ZŠ? V obci máme školu, nevypadá zle, používají některé moderní metody. Ale mají poměrně málo žáků, kteří pak pokračují na gymnázium, ale naopak hodně na učiliště. Zohlednovali jste i tohle, jak skola dite pripravi na dalsi vzdelavani? Jaké dojíždění je případně dítě schopné zvládnout? Nebo je skola v místě bydliste taková výhoda, že jste upozadili jiná kritéria?
PS - a nevím, co pořád všichni mají s tím gymplem jako ukazatelem kvality, odložím si sem vlastní odstrašující příklad, prostě musím. Já byla na osmiletém gymplu, vcelku nadané dítě, u přijímaček jsem byla na ,,medailové" pozici z opravdu velkého počtu dětí, od rodičů vyhučenou díru do hlavy, že gympl je prostě super top, nejlíp připraví na VŠ a bez VŠ vůbec nejde žít, zároveň že ,,je to ale přece na mě".. no, velký prd, samozřejmě, že na mě nebylo nic. Zpětně moc dobře vím, že kdyby to bylo opravdu na mě, tak by byl scénář úplně jiný, ale já měla od našich fakt tak vyhučeno, že jsem to považovala za vlastní rozhodnutí. Na gymplu, kde to smrdělo elitářstvím už od vchodu, mi to ale nesedlo, měla jsem nakonec čtyřky a touhu vypadnout, tak jsem po pěti letech ukecala rodiče a přešla na průmyslovku dle svého zájmu, kde jsem odmaturovala pro změnu se samýma jedničkama, protože to byla škola, jediná v mém životě, která mi byla blízká... a pokračovala na ,,nějakou VŠ", protože stále vyhučená díra do hlavy, že jinak asi můj život nebude mít smysl a budu mít hlad; u přijímaček jsem to opět vydrtila, dostala se na technický obor se zkouškama z fyziky a matiky, ale i na psychologii jen tak z hecu, protože tam každej chtěl, tak jsem to šla zkusit, bez přípravy a po kalbě :D , i tam s percentilem 98% z několika tisíc uchazečů. Tak jsem se přihlásila na obojí zaráz, rodiče úplně poprděný jakej jsem génius, tak jsem si užila chvilku rodinné slávy. Ale vnitřní motivace se limitně blížila nule a po letech flákání jsem se na jednu školu vykašlala a na druhé mne vyhodili od státnic.... dávám k zamyšlení. K čemu tohle všechno bylo? Strašně moc to nechci udělat svým dětem. Nikdy ode mne neuslyší, že ,,mají na víc" (než kam je srdce táhne.....), mám z té představy úplné osypky. Když někdo miluje pečení dortů nebo chce být skvělý kadeřník, nemusí se kvůli mamince trápit na gymplu a školách a x let se pak ,,hledat zpátky"... ,,jenom učňák" fakt není žádná prohra.
@muhehehe Hele, dnešní situace je taková, že skoro každý rodič si představuje, že dítě bude mít alespoň maturitu. Ze ZŠ s trojkama, někdy čtyřkama na SŠ s maturitou je dnes běžná realita. A fňukání, že na SŠ je málo místa. Ne, za mě maturitu nepotřebuje každý, já lidi neškatulkuju podle titulů, protože znám tolik blbečků s titulem, až to hezký není. Mám ráda lidi s určitou morální hodnotou.
A hučení se u nás nekonalo, k synovi nám učitelka řekla, že by na osmiletý gympl patřil, zeptali jsme se ho, neviděl důvod, nesnáší změny, dostane se i z devítky, nenutili jsme ho. To ale neznamená, že od babičky jsme neslyšeli, jak ho tam "musíme dát". Jako sorry, je to snad nějaké zavazadlo, které někam odložím podle vlastní chuti?
@sarihy
@petulkadodo
Dcery škola má výjimku a není spádová. Možná s ohledem na to, že je s rozšířenou výukou jazyků, tak má tuhle výjimku - nevím. Zkrátka přijímá děti na základě těch jakýchsi přijímaček - jsou to testy školní zralosti. Je fakt, že je to škola celkem náročná a fakt jedou nejen v té angličtině opravdu rychle. Chodí tam děti z celé Prahy a nejeden její spolužák bydlí i za Prahou. My bydlely ve vedlejší městské části, byť pouhých 8 minut tram.
Samozřejmě o spádovosti v Praze vím a i tehdy byla na jedné škole odmítnutá, protože jaksi jsme bydlely o tři ulice dál, než bylo potřeba.
Je to smutná situace, to kšeftování s trvalým bydlištěm.
Neptejte se mě, jak to že to ta škola má. Já to nevím. Prostě tu výjimku má 😃
@knuffel částečně souhlasím....
S dcerou jsme vzaly výběr střední školy vylučovací metodou. Neni studijní typ a to že má dobré známky, tak je prostě štěstí, že je chytrá tak nějak selsky, takze gympl byl no go a v životě bych ji na gympl nenutila. Sama mám odbornou školu s maturitou a už dlouho vím, co se teď někteří politici probrali... Že není důležitý, co člověk v těch 15 letech jde studovat/vyučit se, ale to, jak je schopný, se učit dál na sebe a na vlastní triko po skončení školy. Mám oděvní školu, pak dálkově VOS, obor personální řízení a na VS jsem si udělala kurz na pedaku. A řekla jsem dceři, ať si klidně vybere učňák, hlavně ať jí to aspoň trochu baví a pak může v životě stejně dělat cokoliv jiného, kam ji bude srdce táhnout. No, nakonec se dostala na tu uměleckou, co chtěla a jsem ráda, že bude "mezi svými" a kdyby se nedostala, tak měla vybráno zahradnictví anebo ochranu přírody a krajiny - prostě aby mohla dělat rukama a nejen ležet v knížkách.
Ještě jsem teda zavnimala jeden pohled mezi rodiči devataku a to je ten, že oni sami trpěli tím, že měli "jen učňák" - co si budem, taková byla holt doba. A je teda fakt, že některé kurzy dalšího vzdělávání si bez maturity člověk prostě neudělá. A to je možná to, co si taky rodiče uvědomují.
A ještě napíšu pohled z menšího města (cca 7000 obyvatel), kde jsme my sourozenci chodili na základní školu. Ségra tam bydlí, neteř teď byla u zápisu. Ségra psala, že je jí furt líto, že nebude mít takové možnosti jako kdyby bydlely ve větším meste. Na to jsem segre napsala, že ta základka v našem rodném městě patří k těm lepším a že určitě vidím výhodu v tom, že se všichni znají už ze školek (ve městě jsou jen dvě) a pak přijdou možná děti z obcí kolem. Ve dvou vedlejších vesnicích jsou dvě malotřídky spojené se školkou. To je pro integritu a třeba pro děti se SPU taková výhoda! Děti vyrůstají v přírodě, učitelka je v podstatě sousedka, spolužáci se znají od miminek. Podle mě ta komunika na menších městech jen mnohem semknutejsi a pokud dítko nevyfasuje v 1.tride učitelku čarodějnici, tak je to taky velké štěstí a dobrý základ pro život. A ještě jsem segre napsala, že pokud chtít u netere talenty rozvíjet, tak větší města jsou do půl hodiny autem/busem vzdálená a holt třeba bude dojíždět. Chodila jsem na tu samou základku, patřila jsem k lepšímu průměru a teď mám skvělou práci, která mě baví a opravdu myslím, že mi dala fajn základ.
@sarihy ano, je to ona. A ano, ten obvod je opravdu mini a na 4km2 je asi 5 dalších základních škol. Máš pravdu, že do toho nevidím úplně.. ale co vím, že těch dětí, které jsou mimo obvod je tam prostě naprostá většina. A vím i to, že to, že je dítě spádové, tak mu automaticky nezaručuje, že zrovna sem bude dítě chodit. Ona ta realita bude asi někde uprostřed 🤷🏼♀️ každopádně dcera spádová nebyla, ani neměla ve škole sourozence a přesto ji do 1.tridy vzali.
Záleží, jak se to sejde, těžko odhadovat předem. Píšeš ,,u nás v obci", takže hádám, že obec je menší a škola je jediná. Máme to taky tak a o škole mimo naši obec bych uvažovala jen v případě nějakého skutečně závažného problému. Děti se vzájemně znají už při nástupu, naprostá většina spolu chodila už do školky. Po škole se hodně navštěvují, účastní se různých společenských akcí v obci, vídáme se s rodiči, protože se prostě známe. Jsou to vazby na celý život a právě toto mi přijde důležité a žádoucí. Taxikaření bychom technicky zvládli, ale jsem opravdu šťastná, že to máme tak, jak to máme, děti spolu ohromně drží. Třeba dcera je teď po úraze velmi dlouho doma. Děti ji chodí spontánně navštěvovat, paní učitelka po nich posílá různé materiály nebo třeba perníčky, pozdravují se, nechávají na rohožce dopisy.. dneska nám nechala plnou obálku vzkazů od dětí ze školy u dveří přímo paní učitelka 🙂 Dcera byla šťastná, když jsme to všechno četly. Jsou to všechno lidé, se kterými se i v běžném životě setkáváme. Ta škola se s tím ,,sveze", všechno to funguje velice přirozeně. Při nějakém taxikaření by ty vazby ani zdaleka nebyly takto pevné. Od základky více nechci. Pokud je dítě šikovné, žije v podnětném prostředí a rodiče nejsou totální ignoranti, co si myslí, že ,,škola připraví" (nenarážím na tazatelku, to je obecný, vcelku častý fenomén), tak může jít z jakékoliv základky kamkoliv, toho bych se fakt nebála.