Přecitlivělé dítě?

@luckylee konečně se teda můj koník rozhoupal, a můžu psát. Chápu, co tim myslíš, děkuji, samozřejmě nejsme stroje, ani já a ani moje dcera, já si k ní kolikrát sedla a klidně na ni mluvila, snažila se jí uklidnit, ujistit ji, že chápu její naštvaní a nepopirala jsem její pravo se nazlobit, ale ona o moji přítomnost nestojí, akorát si to vybije na mě, což je ještě horší, protože pak musím po uklidnění přihodit rozmlouvaní, že chápu celé to rozčilení, ale druhé proti nebijeme a ani nerozbijime věci kolem sebe. Věř, že jsem vyzkoušela kde co, kdo prostě nezažil deset a více zachvatů den co den to pochopit nemůže. Já mám ty nervy jenom jedny, říkala jsem si, že se to uklidní, až bude hodit do školky, teď do školy, ale to co nestihne přes den, kdy spolu nejsme, mi vynahradí odpoledne a dořve se. Kdybych věděla jak na ni, nemusím nikde prosit o radu... 😕

@baris
@anakolut
@konidana holky, omlouvám se, že jsem nereagovala, nefungovalo mi přidávání příspěvků, a jinak to abych si nechala předepsat lexaurin 😁 já si marně říkala, že se to zlepší ve školce, škole a ono nic a teď koukám, že z toho moc nevyroste, uffff.... A do toho přijde druhé... Třeba se ze mě stane flegmatik, v rámci přežití, možná mi ani nic jinyho nezbude 😀

@ilema mám doma taky..... U nás čím víc to řešíme v klidu a po dobrém, tím častější a delší jsou ufnukane scény. Takže já to hned v začátku rázně utnu.... A pak bývá většinou klid. Razne, tím myslím zvýšeným hlasem oznámí, že tím nic nevyřeší a já to poslouchat nebudu. Pokud potřebuje pomoc, ať si o ní řekne....kdo to nezažil, tak nemůže pochopit tu frustraci a nervy.... Takže si z kritiky nic nedělej. Ale rozhodně ji v tom nepodporuj- taky máš právo vyjádřit své pocity a nelibosti.

Přidávám se do klubu, mam doma kluka 5let emočně nestálý, jinak je akční, společenský, s velkou slovní zásobou, ve školce je oblíbený a podle posledního šetření psycholožky s PPP ve školce je o dost dopředu. Budu ráda za každou radu🙂

@bamak U nas je to nekdy podobne, kdyz ji to chytne, tak zacit ji v klidu neco vysvetlovat, to je jak mluvit do duba...kdyz je cas, je nejlepsi ji proste nechat se vyrvat, kdyz neni (typicky rano), musim bohuzel nejak razne zakrocit s tim, ze uznam pocity, ale...ze ja mam taky svoje pocity a potreby a potrebuju to a to a ze ocekavam, ze se proste zklidni a zacne delat, co ma, protoze jinak ji tu teda necham neobutou, neoblecenou a jdu s brachou do te skolky sama (logicky nesmysl, kdyz do skolky jde ONA, ale tohle ji vetsinou probere, ze sice zarve, ze ji nemuzu nechat samotnou doma, ale "v zachvatu paniky", ze by se tak prece jen nedejboze mohlo stat, se konecne zacne neco dit) ...kolikrat jdeme ven s pisnickou, ale nastesti je to teda mene casto jak driv, dari se nam tomu predchazet tim, ze o tech jejich (a hlavne mych) pocitech mluvime v dobe, kdy je zrovna v klidu a kdy vnima, co jí říkám ...protoze v okamžiku, kdy se vzteká a prejde to treba az do amoku, tak nevnímá, nevidí, neslyší a čím víc do ní člověk hustí, tím dýl to trvá dostat se do normálu.
Každopádně, po přečtení teto diskuze je mi o neco lépe, kdyz vidím, ze sice mame taky fakt extremistku, ale ze to je nekde ocividne snad jeste horsi jak u nás. Vzhledem k tomu, kolik mi za poslední rok z ní pribylo vrasek a sedivych vlasů, se divim, ze nektere z vas jeste nejsou v Bohnicích/Cernovicich (ja k tomu mam kolikrat blizko, protoze flegmatik nejsem ani nahodou)

Taky to znam🙂 Nemam cas vypisovat projevy, ale co zabira:
- najedene dite! Nejhorsi je nizka hladina cukru, po ranu staci treba kousek bananu, kakao apod.
- pevny spankovy rezim, nejhorsi je pretazeni
- vse mit predem pripravene, nedostat se do casoveho presu
- dat diteti co nejvic vybirat (muj treba sili z pripraveneho tricka, tak mu zadne nevyberu a podiva se do supliku sam)
- izolace v pripade zachvatu - mam pochopeni pro vztek, ale on musi mit pochopeni, ze to nikdo nechce poslouchat, rvat muze jen ve svem pokojicku, kam ho i odnesu
- az se vyrve (jakekoliv zasahy nepomuzou), musime se udobrit, omluvi se mi, ze na me kricel (moc dobre vi, ze ma poprosit nebo ze vse nemuze byt podle jeho prani nebo ze musi umet pockat atd.) a rekneme si, ze uz jsme kamaradi
- kdyz necim pohrozim, splnim to, priste si to rozmysli (bez vecernicku apod.)
- hlavne zachovat klid, dite nebit, nekricet, izolovat a zhluboka dychat🙂 kolem 4 let se to zasadne zlepsilo, pomahaji i sourozenci, urvaneho jedinacka bych fakt nechtela a aspon vidi, ze se lze chovat i jinak🙂

Nebudu číst všechno, nemám čas, zkusila bych nějakou alternativu typu kineziologie, nám to pomohlo, řešili jsme něco podobného...

@antoinet hezky sepsano 👍 ja to vidim u nas, pokud je hladova a nevyspana jsou zachvaty castejsi a vyraznejsi, ale jak donutit 3,5lete dite se najist kdyz nechce nebo aby sla po obede spat kdyz nechce a dela vsechny mozny blbost jen aby nahodou neodpocivala to fakt nevim 🤔

Malý má 6 let a taky je citlivka, brečí kvůli kdečemu, jak píšeš ty...četla jsem kdysi na to nějaký článek a úplně to sedělo...jestli najdu, dám sem odkaz

Přidávám se do klubu.Syn 3 roky a neskutečně kvůli každý blbosti kňourá.Furt.Tisíckrát za den.Je to úmorný,většinu času to ignoruju,ale někdy to fajt nejde a rupnou mi nervy.Vždycky ho upozorním,že kňourá,ať mluví normálně.Zabere to na pět minut a nanovo.Nevím co s ním,doufám,že až povyroste,že to přejde.Zatím to ŕeším tak,že se večer skácím na gauč s pivem v ruce 😂

@knuffel o té kineziologii už jsem taky přemýšlela.

@palacinka_marmeladova Tak ve trech letech je "knourani" pry docela normalni, dalsi faze predchoziho obdobi vzdoru, kdy sebou deti "hazi o zem". Ale kdyz je to jeste v 5 letech a pozdeji a neni to "jen" kňourání, fňukání, ale fakt záchvaty vzteku či brekotu (čti řevu) kvuli zdanlivym malickostem, to uz JE trosku extrem.

@cherris tak tenhle příspěvek mě tak hezky pohladil po duši, děkuji. Já vím, ze já jsem ta dospělá, která by měla "mít rozum a trpělivost", ale fakt není bezbřehá a zákon schválnosti funguje dokonale, že nejvíce k těmto zachvatum dochází v nejméně vhodnou dobu a pak penim i já... Dcera je mamánek, jsem s ni defacto jen já a pravda je, že už toho mám fakt někdy plný kecky...