Školní dítě nic nejí
Ahoj maminky, už delší dobu řeším takovou věc, která dnes vyvrcholila, a zkrátka už si jdu pro radu. Žiju s přítelem, který má dvě děti z předchozího vztahu. S dětmi vycházím, myslím, dobře, jezdíme na výlety, byli jsme letos na třech dovolených, docela mě poslechnou...Ale to starší děcko (říkejme mu Ivanka, nechci, aby mě tu podle dětí někdo poznal 😊) má ten problém, že nic nejí. Je jí sedm, a kromě Pauly, Monte, rohlíků se sýrem Gervais (šunka nebo plátkový sýr už je problém), špaget s kečupem, řízků s kaší, jahodových knedlíků a rajské (ta ale nesmí být servírovaná jinak, než jak ji zná) prakticky nic nejí. A bohužel je to čím dál větší problém. Když je máme na víkend, tak pokud nejsme někde pryč, tak vždy dělám teplý oběd. Jsem zvyklá vařit docela pestře, a i tak nějak z výchovných důvodů odmítám vařit tři jídla dokola. S Ivankou jsme se před časem dohodli, že alespoň z každého jídla vždy alespoň jedno sousto ochutná, to ale nefunguje. Takže prakticky každý oběd končí scénou. Já nevidím důvod, proč by měla nad talířem sedět dvě hodiny, takže sbírám, jakmile máme dojedeno všichni (má ještě mladšího sourozence a ten jí prakticky všechno, nebo alespoň bez nucení ochutná, a jak je mladší, jí většinou déle, tudíž si myslím, že času je dost, aby to jedno sousto Ivanka zvládla, ještě když ví, že je to naše dohoda...). Pak jsem zavedla, že pokud takto nic nesní, a třeba si za hodinu řekne o rohlík, nedostane ho, až regulérní svačinu s námi ostatními, resp. s tou menší. Ale nic moc nezabírá a dneska jsem se kvůli tomu už poněkolikáté pohádali s přítelem, protože jemu připadá, že jí nedám dostatek času, aby teda ochutnala, a dnes mi řekl, ať tyhle věci nechám na něm... ☹ On ji ale bohužel celý oběd přemlouvá, aby ochutnala, a zkrátka je to pak téma číslo jedna u stolu, tak to nejde úplně ignorovat. Já už bych to nechala být, ona není hloupá a ví, co se od ní chce a to ochutnání jsme jí řekli už x-krát, ale když mu řeknu, že dám na stůl a vůbec nebudeme řešit, jak nebo co Ivanka (ne)ochutnala, nevydrží to a neřeší se pak nic jiného...
Vůbec nevím, jak z toho ven, nejsem typ, který by dokázal být ve své domácnosti divákem a pouhou animátorkou, a pokud mám s dětmi fungovat a dělat jim zázemí, musí to mít nějaká pravidla, která ale budeme dodržovat všichni, i děti, protože nejsou tak malá, abychom to po nich nemohli chtít.
Ono bohužel mi nepřipadá, že by měli obecně nějaké stravovací návyky, neznali třeba borůvky, maliny nebo mango, žlutý meloun, ale prakticky od mala jezdí do McDonalda nebo každé ráno byli zvyklé na lžičku Nutelly (to mladší má hrozné zuby ze všech těch sladkostí...), ke Každému jídlu se automaticky nabízí kečup, jednou pro něj dokonce chtěl běžet od stolu, když jsme uprostŕed nedělního oběda zjistili, že došel...
Taky si myslím (resp. víme), že maminka prostě dělá "její" jídla pořád dokola, takže ta naše snaha je asi předem odsouzená k neúspěchu...Když jsme někde s jinými dětmi, třeba se známými na chalupě nebo na lyžích, je Ivanka většinou nejstarší, ale kolem jídla máme zaručeně největší divadlo. Kamarádky - maminky - většinou jen kroutí hlavou... 😖
Ono celkově chtít po nich nějakou disciplínu je složité, a s přítelem občas narážím na to, že se po těch dětech jakoby nesmí chtít žádné povinnosti nebo zodpovědnost, jinak by asi měly zkažené dětství...nejsou zvyklé si uklízet pokojík, hračky se nechávají tam, kde se odloží... A myslím, že tam je trochu zakopaný pes i s tím jídlem, tu dohodu o ochutnávání nemusi držet, protože nemusí držet ani nic moc jiného... 🙄 Přítel mi tedy dnes vyčetl i to, že "po ní pořád něco chci", ale když sedmileté na procházce já i on 6x řekneme, že na tu průlezku nepůjde, tak po sedmý zvýším hlas. I z důvodu, že až tu bude na jaře třetí, nehodlám ztrácet čas tím, že budeme mit největší problémy s tím nejstarším...
Co byste dělaly vy? Mám se na to fakt vybodnout a prostě to brát tak, že žijou vedle mě? Já to ale takhle brát nechci, vybrala jsem si jeho a věděla jsem, že má děti a nechci to mít tak, že teda "přežiju", když tu budou, se zaťatými rty, chtěla bych, aby nám to všem klapalo... a navíc mám pocit, jakoby se Ivance žilo snáz, když ví, co si může dovolit a co ne, a navzdory tomu, že "po ní pořád něco chci", mě bere a při hrách chce být i ve dvojici se mnou nebo mě bere na procházkách za ruku, takže žádná averze...tak by mi to bylo i líto, kdybych to měla brát tak, že se na to vybodnu, ať si dělaj, co chtěj. A navíc je občas hlídám, a když spolu tŕeba zůstaneme na pláži, tak chci mít jistotu, že mě poslechnou. A z tohohle pohledu byla tŕeba letní dovolená s nima perfektní, byla jsem s nimi sama u vody i ve vodě, v zábavním parku (když si šel přítel oběhnout atrakce, na které jsme s dětmi nemohli) a strasně by mě mrzelo, kdyby se to melo pokazit ☹
Tak se omlouvám za pod vlivem hormonů napsanou litanii 😀 a budu vděčná za všechny postřehy...
@jani76 Tak nevím, ale kdyby Ti byly šumák, tak neřešíš nic, ani tablet, ne? Ale taky tedy chceš, aby se "hrálo" podle Tvých pravidel, jen to není v tom jídle...
Já nemám ambice být jejich matkou, tu mají, ani si nechci respekt vynucovat - troufám si tvrdit, že ten mám,v rámci možností. Ale taky to nechci mít třeba jako známá, která prostě s dětmi svého partnera nefunguje, úplně se míjí, nikdy s nimi nebyla na dovolené, výletě, apod. A abych s nimi mohla fungovat, musí být pravidla pro všechny. A tady to není tak, že bych si to vymyslela já a šla priti všem - chlapa to trápí a rozhodně nechce, aby se u nás jedly rohlíky (když nám děti řeknou, že doma měly k obědu chleba, nesouhlasí s tím), jen mám pocit, že neumí být pak důsledný nebo nevím, jak to říct. Ale není to tak, že bych chtěla být "maminka"...ovšem děti jsou u nás také mnohem častěji než jednou nebo 2x do měsíce, takže se trochu musí podle mě jasně nastavit i pravidla u nás - pro děti i názi námi dospělymi...
@shine2015 Pouze to, co jí, vařit nechci. Když jsou tady, vařím jídla pro děti (tedy nepálivá a taky neudělám suši nebo tatarák), ale chci i sama pro sebe (a teď obzvlášť) jíst dobře, a do toho mi teda špagety s kečupem nezapadají... a abych stihla udělat dvě jídla, tak by teda fakt měly x-krát do měsíce ty špagety, protože k jednomu plnohodnotnýmu jídlu ještě jahodový knedlíky udělat nestihnu...
@elu Jako ne, že by mě to nezaujalo, vůbec jí nenandat, dokonce si myslím, že by to mělo i šanci zabrat, ale to by mi jí zase bylo asi líto... a 100% by to nedal chlap 😄
@japona To, že nejsme jednotní, je kámen úrazu, no... uvidíme, musím si promyslet, co mu chci vlastně k tomu říct, a jestli to třeba fakt nehrotím moc. Jenže zase když to přeženu, tak za tři roky s námi u stolu bude sedět další prcek, a teď vidím jako kontraproduktivní, abych nad Ivankou zlomila hůl, vlastně nám to všem jen ulehčila, a tím si zadělala na vysvětlování, proč Ivanka nemusí a on/a ano...já s těma dětma prostě do budoucna počítám, stejně jako s pravidly, která ale platí pro všechny...
A s tím ochutnáváním je to pravda, když už 1x ochutná, tak ještě s plnou pusou hlásí, že jí to nechutná. Takže myslím, že to ochutnání moc velký smysl nemá. 5x do ní určitě nedostaneme, to ani nemá smysl zkoušet...
@izz76 Máme je častěji než jednou za měsíc. A já bych to ani sama nehrotila, dneska jsem jí prostě sebrala ten talíř, když jsem sklízela ze stolu, ale bohužel pak na mě naběhne přítel, že jsem jí nedala dost času (měla od něj oddělené jedno sousto, ale asi deset minut, kdy do ní hučel - kdyby ho chtěla sníst, myslím, že čas na to byl...) A pak jsem si vyslechla, že se dětem nevěnuju a jen po nich něco chci, ale jídlo mam nechat na něm...tak nevím, kde je ta míra, jsk by si to představoval - ale to už jsem psala na první straně. takže jo, je to prostě o nás dvou a o tom, že on mi od začátku kladl na srdce, že chce, abych s dětmi vycházela a byli jsme vlastně taková rodina (a já bych se nechtěla ani s těma dětma nějak míjet...), ale neuvědomil si podle mě, že to bude vyžadovat ale přizpůsobení nejen z mé, ale i z jejich strany. Resp. já to tak vnímám a zjevně si na to ještě musíme sednout...
@fallingstars No nevím, asi by se mi nelibilo, kdyby "na me pritel naběhl", a vyčítal, že se na jednu stranu dětem nevenuji a na druhou věnovat se nemam (během jídla). A velmi by se mi nelíbilo, aby jeho deti měly jiná privilegia než dítě spolecne - např. Ivanka nemusí ochutnat, dostane něco jiného, jeho deti nemusí uklízet, protože jsou u vás jen "na návštěvě" atd..
Tohle si opravdu zkuste vyresit, jinak se zblaznite - "a proc ja to musím ochutnat/jist, když Ivanka má rohlík? Já ho chci taky" 🙂)
@japona Právě! A na jednu stranu teda hodné předbíhám, třeba za tři roky bude všehno jinak, ale třeba ne a nerada bych pak nastavovala nová pravidla za pochodu, protože to by se nelíbilo nikomu. Chtěla bych, aby si děti sedly a neviděli v sobě navzájem jen ztrátu vlastního komfortu na jedné straně nebo majitele jiných privilegií na straně druhé...
@fallingstars No nevím,já jsem asi nedůsledná matka,ale já bych Ivance nachala ten talíř na stole klidně hodinu,ať si to sní nebo nesní svým tempem,podle svých představ 🙂
Ale treba bude takto nedusledny i u ditete, ktere ceka s autorkou ane jen u deti s byvalou 🙂
@fallingstars problémy řeš až nastanou a ne dopředu, bůh ví, co bude za 3 roky. Jak často u vás manželovy děti jsou? Pokud opravdu párkrát za měsíc (pod tím si představuji tak 5x), tak bych jim uvařila ty těstoviny, ty si je můžeš dát se zeleninou.. Na pestrou stravu máš po zbytek měsíce prostoru dost a myslím, že ty nejsi ta, která by měla napravovat jídelní vrtochy jeho dětí, zkus to úplně ignorovat, nevěnuj tomu pozornost. Zbytečně si předěláváš starosti u věcí, které nemůžeš ovlivnit a které se obrátí proti tobě.
@izz76 Ono kdyby to JEDLA jakkoliv pomalu, tak jí to tam samozřejmě necháme, stejně jako neurčujeme tempo mladšímu. Ale takto bude sedět u talíře, kterého se nedotkne...a co je teda pak ta vhodná doba na odebrání talíře? Další jídlo? Navíc po obědě většinou někam jedeme, takže se sklidí nádobí a vyrážíme, to bychom seděli doma s Ivankou nad studeným jídlem...
@fallingstars proč to nenecháš na manželovi? Chápu, že tě to trápí, nechci to zlehčovat, ale tak trochu mi přijde, že si z toho vyrábíš problém akorát ty sama. Dejte jí něco co jí, manžel ať rozhodne, jak dlouho si u toho bude sedět a ty si mezitím dělej něco jinýho. 🙂 U jídla se snaž odvézt pozornost od jídla jako takového, mluv o něčem kde jste byli, co škola atd, něco co holku zajímá, ať odvedete pozornost. Celou dobu strávenou u stolu se zabývat tím, jestli něco Ivanka sní a promlouvat jí do duše je dost kontraproduktivní.
Dneska to tak prostě je, všichni jsou zmlsaní, málokdo jí všechno a uvařit jídlo, které v rodině jí všichni prakticky nelze, ani u nás. Ale nepřijde mi to jako důvod k hrocení.
@lenka5731 2x v týdnu a dva víkendy od pátku do neděle. Ale v tom týdnu jsou to tedy večeře a ty teplé nedělám, to každý má, kdo si co řekne a tím pádem je to víceméně bez problémů (i když míchaný vajíčka musí mít přesnou konzistenci, apod.).
Asi se budu muset prostě kousnout a tyhle věci neřešit, i když se mi bude asi těžce hledat hranice mezi nezájmem a neřešením zbytečností...a hlavně si teda musím promluvit s chlapem...
@fallingstars zájem o ni můžeš projevovat v jiných oblastech než je to jídlo 🙂
@lenka5731 Ale jak už jsem psala výše - já bych to asi až tak neřešila, jídlo bych sebrala a nazdar, ale partner udělá z oběda divadlo, který se těžko odbourává, když sedíme všichni u stolu a oběd se smrskne na "tak ochutnej", "šup", "když nebudeš jíst, tak..." A když teda seberu talíř s ostatními, tak jde partner na mě, že nejsem trpělivá a mam jí dát víc času a jídlo nechat na něm a bla bla bla...já bych to nechala být, nechceš jíst, tak ať, ale bohužel nejsem s dětminu stolu sama...a nejsem hluchá ani apatická (bohužel).
@fallingstars no jo no, ten manželův přístup nepovažuju za dobrý, to si musíte vyřešit. Otázka je, jestli si manžel nechá něco říct a vytknout. Tak přeju dobré pořízení a pevné nervy. 🙂
@fallingstars Zkus mu doporučit, aby zkusil několikrát její jídlo úplně ignorovat. Myslím, že na to čeká, že jí bude tatínek přemlouvat a věnovat jí zvýšenou pozornost.
@fallingstars no mně přijde, že vlastně víš, kde je problém a jak ho řešit. Tak nějak intuitivně. Jen to nedokážeš předat dál. Jak už tu bylo napsáno několikrát, hlavní problém tady není až tak ta holčina, co nechce jíst, ale tvůj partner. Takže já osobně bych si nejdříve velmi rozhodně popovídala s ním, ideálně v době, kdy u vás jeho dcera není, aby to proběhlo v klidu. Předložila bych mu pádné argumenty, které už tu taky zazněly - 1) ač je to jeho dítě, tak ty ho ale taky vychováváš, protože je často u vás, 2) je to vaše domácnost, společná, ne jen jeho a jeho pravidla, ale vaše a musíte být jednotní, 3) celkově změnit jeho chování vůči jeho dceři, mně přijde, že je teda dost rozmazlená a přesně! tím jídlem/nejídlem si jen vynucuje pozornost.
Měla jsem s dětmi období, a ještě občas to zkouší i u jídel, které mají rády, že nechtěly jíst. Buď teda jim opravdu nebylo dobře (něco na ně zrovna lezlo, bolí klubající se stoličky, atd, což tedy podle okolností člověk trochu pozná), neměly zrovna čas (třeba u svačiny zrovna rozdělané tvoření, tak jsem chvilku počkala, dokud to nedokončily, ale ne hodinu), nebo byly líní a prostě se jim jen tak nechtělo..... Mám pravidlo, na doporučení naší pediatry, že pokud nastane poslední možnost, kdy se jim jen nechce a ošklíbají se, tak jídlo okamžitě odebírám, pošlu do pokojíku, další jídlo za 3-4 hodiny (většinou to, co nesnědly). A ono je to naučilo. Když jsme takhle po obědě vyrazili na procházku nebo na hřiště, tak pak kňučely hlady, nepovolila jsem žádné sušenky apod, ale počkaly si pěkně domů, na jídlo. Jooo a 2-3 takové akce a dnes si to velmi dobře rozmyslí. Většinou ve chvíli, kdy jim jídlo od stolu odeberu a posílám je do pokoje, tak si to najednou rozmyslí a chtějí jíst, najednou bez keců. A jinak, žádné zdravé dítě dobrovolně neumře hlady.
@hojda To už jsem mu říkala asi 3x, vždycky se chvíli snaží a pak to sjede do stejných kolejí. A třeba minule jsem všimla, že docela jedla (sice se v tom rýpala, ale pár soust do pusy dala), byly to tedy špagety s omáčkou, ale jinou, než má ráda, tak to byl taky úspěch 🙂, já jsem to po očku sledovala, ale dělala jsem, že jakoby nic, ale v momentě, kdy on se na ní zaměřil, tak se zasekla a zase jsme byli tam, kde stále...takže ta pozornost je fakt asi nejpravděpodobnější.
@fallingstars No problem je proste v pritelovi... musi to prestat resit a nechat ji, at ji co a kolik chce... vubec tomu nevenovat pozornost a bavit se s rodinou o jinych vecech.
@bbn Dneska na to chystám, jestli teda bude alespoň trochu nálada. Prostě to musí pochopit, já nehodlám žít na druhý koleji, ano, jsou to jeho děti a samozřejmě vím, že budou vždy na prvním místě, ale žijí u nás a tam žiju i já a mám nárok na to, aby se k mému názoru přihlíželo a z našeho společného názoru se pak udělal kompromis. Jednou jsi mě vybral a věřil, že to společně zvládneme, tak ve mě přece musí mít i důvěru v tom, že najdeme tu správnou cestu, abychom byli spokojení všichni.
A s tou rozmazleností...ono největší problém já vidím v tom, že on není důsledný. Když se rvou a hádají u TV, tak řekne 5x "nervěte se nebo to vypnu", ale vlastně nikdy ji nevypnul, a já si myslím, že děti tohle vycítí a prostě toho zneužívají. Já jsem ji dvakrát vypnula poté, co bych to musela říct potřetí (a mezitím on to řekl asi 6x), děti oči na vrch hlavy 😀 , ale teď stačí, když se zeptám, jestli ví, co se stane, když nepřestanou, a je klid, a nejen s televizí. Už jsem se na to ptala i známých - rodičů, s kterými jezdíme na ty dovolené,a podle nich je také hodně nedůsledný...
tak ja bych zkusila z toho vikendu uvarit jedno jidlo, co ji (na spagety nemusi byt kecup-udelej omacku z rajcat, nejakou zeleninu, rozmixuj, oslad), kynute knedliky-bud rada, ze sni aspon jahodove (syn ji jen tvarohove a to ten tvaroh musim zasypat grankem 🙂)))
a pak bych ji ten obed nechala na stole-az by prisla, ze ma hlad, ukazala bych ji na ten obed (ja to tak delam 🙂))) syn to pak sni, klidne za tri hodiny, ale sni.......pokud jsme nekam vyrazeli-vzala jsem treba polivku do misky a dala na hristi (mel hlad, snedl ji 🙂))
no a pecivo -tak zkus kupovat treba grahamove, apod......
@fallingstars ja bych řekla, ty jíst nebudeš Ivanko vid?, nandala bych všem a jí ne a uvidíš jak bude papkat a chlapovi řekni předem, že je to taktika, ať nemá pupínky
Podle me by tohle mel hlavne resit tatinek holcicky. Ty muzes jedine navrhnout reseni, tedy treba to, ze tatkovi navrhnes, at toto jako rodic resi s jeho matkou. Pokud ta nebude svolna k diskuzi, nech opravdu reseni tohoto problemu spise na nem. To neznamena, ze mu nereknes svuj nazor na vec, ale zkus to min "prozivat" a byt vic nad veci. Zavery jako "dvoji metr" na deti bych tak neresila. Proste to tak ber, ze dite ma uz danou jinou vychovu od jeji matky a ty tu nejsi od toho, abys prevychovavala. Mohlo by se to ve skutecnosti potom obratit proti tobe, mohla by se z tebe stat "teta, ktere se na mne porad na me neco nelibi a snazi se me prevychovat".
@fallingstars rozhodne nechapem, nazororm, ze mas varit, len to, co to dieta zje...no hovno hovno zlata rybka, to by sme kde dosli v zivote. Je to "len"jedlo a ma "len"7. Co budete robit v puberte?
Inak ta nedoslednost to tiez poznam, kamoska si vzala vdovca s detmi, jeho predstava vychovy je, ze navrieska na deti uplne cholericky ( momentalne su to drzi pubertalny spratkovia), ona kludnym hlasom povie, ak to nespravis, nevezmem ta autom do skoly ( byvaju v dedine pri meste)a aj to dodrzi.. No hadaj, kto ma vacsiu autoritu. Dosledna vychova nie je narocna na dieta, ale na rodica, tiez ked lezim a vidim, ze dieta sa hra so zaluziami 2x poviem no, no a treti krat berem od aktivity a tiez sa mi nechce, tiez by so sa na to vybodla, ved su to len zaluzie, tiez by som najradsej ostala lezat. 🙂 🙂 Kapitulovat a nechat to deti riadit je jednoduche, je to jednoducha cesta do pekla.
@kristynatita Jejich matka s nimi jezdí od jednoho roka k McDonaldovi, takže tam je to marné. Konstatoval to i přítel.
Dvojího metru se bojím, myslím, že i když to nebudeme řešit my, tak děti ano. Resp. mě by se nelíbilo, kdyby k nám jezdili děti, které by měly dovoleno více než já. Na jednu stranu uznávám, že je to předčasné, na druhou stranu bych zrovna tohle nerada řešila až v momentě, kdy to nastane, protože čím později, tím bude asi pro nějakou korekci prostoru méně...
Ono to asi vypadá, že děti jen plísním, tak to není, výlety si užíváme, učím se s nimi, apod., ale pokud jí taťka řekne něco, co se jí nelíbí, a ona vzteky zasune jídelní židli tak, že odře stůl i židli, tak se teda ozvu, protože bych nerada, aby si myslela, že je to normální chování...to si zase nemyslím, že bych měla mávnout rukou a nechat jí, ať nám v sedmi letech demoluje nábytek...
@zarecna Naprosto souhlasím. Bohužel jsem u nás zažila už i to, že byla na tátu drzá, on jí dal přes zadek (to dělá pouze výjimečně, takže už to tedy muselo být - nebyla jsem přímo u toho konfliktu, jen přišli do auta, ona nafouklá a on v nervu, tak jsem se ptala, co se dělo), ona se urazila a on se jí za dvacet minut omlouval a ptal se jí, co by chtěla dělat (aby to jakože odčinil)...což nepochopím, když už k tomu teda přistoupil, tak si za tím měl stát... 🙄
@fallingstars partner musi zmenit pristup, lebo puberta bude vyzivna...ale on moze mat klido vycitky z rozvodu, chce dievcatam to najlepsie, nechce byt za zleho...je to proste trochu komplikovanjesie, ako keby sa to riesilo primarne na baze mama, oco, bio deti...
@zarecna Jojo, on jim to jakoby chce vynahradit, a navíc se bojí, že když na ně budeme "zlí", tak k nám pak nebudou chtít... Čemuž se snažím rozumět, byť si myslím, že tím, že jim nenastavíme hranice, jim do budoucna uděláme akorát medvědí službu...jak píšeš, je to složité...a jsem si i vědoma toho, že mohu mít naivní představy o výchově, které s vlastním taky mohou vzít za své 😉
@fallingstars Myslim,že to moc prožíváš,nechala bych přítele ať rozhoduje co bude dcera jíst. Vůbec nechápu takové caviky,vytváření nepřijemné atmosfery u jídla,vždyť je to jen jídlo. Nevlastní syn u nás bývá jeden víkend v měsíci a o prázdninách,ani by mě nenapadlo řešit co jí nebo nejí,dostane co má rád,moje 19letá dcera jí jen svoji fitnes stravu,sama si vaří,naše dvouletá je extra nejedlík,já nejim žádné mléčné výrobky... Jediný kdo jí všechno je muž,přesto u nás vládne u jídla pohoda. Žijeme v době kdy si můžeme jídlo vybrat,není nouze,tak proč se tím zbytečně zabývat.