Změna chování dětí v přítomnosti spolužáka. Jak si s nimi promluvit?
Ráda bych znala váš názor. Naše děti 9 a 11 let se v běžném životě a s ostatními dětmi / kamarády chovají v podstatě stejně, jsou v rámci možností svého věku slušní, pohodáři, vyhrají si jak doma, tak venku, hodně sportují, jak závodně, tak rekreačně, všechny sporty, které dělají milují a vybrali si je sami, prostě zažívají myslím celkem hodně bohaté dětství na zážitky a dobrodružství. V přítomnosti svých spolužáků a dalších kamarádů z okolí se vždy chovají normálně, až na jednoho spolužáka. Ten je řekněme prostě jiný. Má staršího bráchu, od něj pochytal hodně věcí ve smyslu trávení volného času buď bitkou, nebo na počítači či u mobilu, miliardu vulgárních slov (jasně i naše občas něco použijí, ale vyjímečně, prostě oni ani my ani jejich okolí nejede ve slovech ty pí..čo ku..vo apod.). A nastala situace, že se k nám tento spolužák dostal na víkend, on chtěl, naše děti také a tak prvně a jako poslední z celé řady kamarádů přijel k nám.. Tušila jsem, že to nebude ideální a není. Od včera pozoruju dvě naprosto jiné děti (mé). Ve všem se mu snaží přizpůsobit, mluvou, chováním, trávením času... Sedí na mobilech, obdivují všechny jeho hry, nadšeně vítají změnu hraní na mobilu v hromadnou rvačku.., odsekávají mne, dělají věci, které nikdy v běžném životě nedělali (vezmou sirky a jdou si zapláti klacíky na zahradu.. ??, v noci jdou a vezmou si čokolády do postele atd..). jasně machrují, chtějí mít vše na háku jako on, ALE... to ALE je v mé hlavě, jak se s nimi promluvit, až konečně dnes spolužák odjede, že tohle není to pravé ořechové .. že se snaží přizpůsobit někomu, kdo má neustále kázeňské problémy ve škole, kdo neustále lže (někdo něco má, ON to má také a větší, někdo někde byl, ON tam byl také a 3x, někdo něco chce, ON už to dostal před x lety...). Ale jak si s dětma promluvit tak, aby to vzali a pochopili ? Dnes jsem vypěnila na oba jsem zakřičela, aby se vzpamatovali (šli ven a nechali otevřené dveře od domu, branku, já chytala půl naší zvěře na cestě..), na to reagovali slovy "se tak moc nestalo".. prostě je nepoznávám ☹
Jak,no uplne normalne...vc. vytky a trestu v podobe,ze ten spoluzak u vas nocovat nebude,kdyz se neumeji chovat...
Spoluzaka bych vypoklonkovala z domu, a taky bych mu rekla, ze pokud nevi jak se ma chovat u vas, tak at k vam nechodi a s detma bych si razne promluvila, co, myslim si na to uz jako mama prijdes, tak aby to pochopily.
Upřímně, řekla bych jim to přesně tak, jak to cítím, jak jsi to sem napsala. Děti nejsou hloupé a dle mého názoru nemá smysl chodit kolem horké kaše. Jestli s ním chtějí kamarádit, upozornila bych je na úskalí, zbytek je na nich, každopádně domů bych tohoto kamaráda už nechtěla. Třeba právě kvůli tomu, že mi to přináší spoustu starostí navíc. Určitě bych jim to po tomto víkendu takto řekla, připomněla pár situací, kdy se ony samy chovaly nedbale, hloupě nebo drze (např. ta branka, to by mě teda štvalo dost), čekala bych, jestli jim to dojde a třeba se aspoň dodatečně omluví (no, naši by se asi neomluvili, není to jejich styl, ale nejsou všechny děti takové). Jinak ano, s vlastními kamarády na svoje mladší sourozence zapomínají a ti jsou jim najednou často na obtíž, to ještě dovedu pochopit (pamatuju, jak mi byly vzácné návštěvy sestřenice a jak jsem se o tuto společnost nehodlala dělit s mladší sestrou). Ale jinak musím přiznat, že při návštěvách jsem naštěstí nic většího řešit nemusela, akorát syn, který je v pubertě, měl tendenci se trochu víc předvádět, naštěstí toto aspoň prý nedělal na návštěvě u kamaráda, dovolil si to pouze doma (a já zas nemám problém zasáhnout, pokud je to na mě už opravdu moc).
Něco podobného na nás zkoušela starší dcerka - dostala ultimátum. Buď se obratem začne chovat normálně, nebo to balíme, spolužačka jede domů a tohle je naposled, co kdo u nás spal.
Vzala zpátečku.
Spolužačku jsem dotlačila k pozdravu, že jsme zvyklí se k sobě chovat zdvořile. A natvrdo jsem ji zapojovala do domácích prací, včetně přípravy večeře a snídaně, utírání nádobí a škrábání zeleniny.
@brunetka11 souhlasim,nekterym vyrostkum se nesmi ustupovat,proste zkouseji hranice...
ahojky, syn je taky dost "prizpusobivy" tomu s kym zrovna je... a jak píší holky výše, vysvětli to detem na rovinu, co se ti nelíbí na chování toho kluka a na jejich... my jsme vzdycky říkali, že nechcem zakazovat zadne kamarádství a to jak to má kamarád nezmenime, ale ať si uvědomí, že to a to chování je na nic a neprojde... u nás se mluví dost drsně, ačkoliv se vzájemně máme moc rádi, neváhám v těchto případech říct, že se chová jako trapak, že to nemá za potřebí a že mě prostě se*e... i přes zvolenou formulaci ví, že to myslím dobře a navíc když už ze me lítají takovy věci, pozna, že to myslim sakra vážně... no a co si budem... žádnej puberťák, ani ten sotva začínající, nechce být trapak 🤣 a jestli te to uklidní teď ve 14ti letech už má svou osobnost, takže se zas tak strhnout nekym nenechá, za to spolehlivě vymyslí své vlastní hovadiny 🙊😉
Já bych ani nečekala, až spolužák odjede. Váš dům, vaše rodina, vaše pravidla, na která jste zvyklí. On je tam na návštěvě. Nastavila bych hranice, v klidu, důsledně. (Jasně, že se to snáz napíše, než pak v praxi provádí. Ale z tohohle bych vyšla.)
@brunetka11 Teprve teď dočítám. Ano, přesně takhle jsem to myslela a tak bych to řešila já.
Podobné diskuze
- Strach z jednoho spolužáka starší dcery. Jak dceru uklidnit?1
- Dvojčata a jejich nekonečná rivalita. Uměli byste mi poradit?14
- Synův spolužák má "papíry na hlavu" a zlobí ostatní děti25
- Vulgární zesměšňování od spolužáků/vrstevníků9
- První měsíčky, kdy promluvit s dcerou?27
- Opakuje při mluvení slova několikrát za sebou?6
Já zážívám občas něco podobného s dětmi dcera 10 a syn 9. Dcera má hodně kamarádek a vždy když u nás nějaká je, což je velmi často, tak se chová jinak a pokaždé tak aby se právě přizpůsobila té dané kamarádce. Syn má zatím jen 2 takové větší kamarády a tam se také změní ale není to tak viditelné. Nejvíc mi vadí a mrzí mě, že kdykoli k nám někdo přijde tak změní především chování k mladším sourozencům, mám ještě dvě dcery 3 a 6 a syna 1 rok. A to je do očí bijící, to jak se k nim chovají před kamarády a bez nich. Vždycky je vyhlazují z pokojíčku, utahují si z nich, nebo si z nich dělají poskoky, přines to a odnes tamto a nebo popros maminku ať ti dá čokoládu a přines nám ji, ale neříkej jí to.
Bavila jsem se o tom s kamarádkami a uklidnila jsem se, tak nějak to bylo totiž všude stejné.