Starší sourozenec stále ruší mimino. Řešily jste to také?
Nadpis už mnohé napovídá..... mám téměř 2,5 letého syn a měsíční miminko. Už od porodnice potřebuje miminko na spaní, nebo alespoň usnutí, klid. (byla jsem nejprve na 3 lůžáku, kde vubec nespala, a pak na samotce, kde byla nejhodnější spavé miminko). Myslela jsem si, že si na to miminko zvykne, že je tu ruch. Nevadí mu nějaké běžnější zvuky- vysavač, pračka. Ale syn prostě lítá a neustále vykřikuje, mluví nahlas, atd - když mu domlouvám, podle mě vůbec neví co se po něm chce, je tak prostě zvyklý. Takže to zatím vypadá tak, že když jsme doma všichni, malá skoro nespí, pak brečí a nakonec usne. V kočárku to samé, syn běhá po venku a křičí, a ji to ruší. Ale třeba včera spala za celé odpoledne asi hodinu. Jakmile jsou kluci pryč, spí skoro celý den . Zatím je s námi manžel, takže chodí hodně ven. Ale bude se muset vrátit do práce a já nevím co si s nima počnu. Napadá mě jen vozit je v autě. Ale přece nestrávím rok vožením dětí v autě. Neřešil jste to někdo, prosím Vás?
@princezna8 Něco nového je to jednou, dvakrát, možná třikrát. Každý den podávat plenky apod. opravdu není pro dvouapůlleté zdravé dítě zábava natož dobrodružství.
@princezna8 Přesně takhle jsi to přirovnala. Protože strkat penis dětem do pusinky je sexuální zneužívání, to přece uznávám i ty...
@rebe To si delas srandu ne???
@princezna8 A plácnutí přes zadek je násilí, stejně jako plácnutí přes tvář nebo kdekoliv jinde. Co jiného to podle tebe je? Projev lásky?
@princezna8 Napsala jsi, že dávat dítěti prsa do pusy je stejné jako kdyby mu tam muž dával to, co má tam dole. Tak co jsi myslela, palec u nohy?
@kassandra1 Deti se ale maji uz od malicka ucit pomahat... Me co vypravela mamka, tak muj bratr ve trech letech pomahal pecovat o me, a bavilo ho to, citil se hrdy starsi bracha. Ja zase od asi 2-3 let pomahala u zehleni tim ze jsem mamce podavala pradlo, a co si pamatuju, bavilo me to. A takovych veci bylo vic...
@rebe Napsala jsem ze to pisu nafoukle. Ne doslova, aspon si to poradne precti.
@princezna8 Takže když napíšeš, že to píšeš nafoukle, tak je to míň odporné? Mně to teda přijde úplně nastejno. Odporné.
Tak se tady dal rozcilujte, ja jdu varit manzilkovi veceri. Hezky zbytek vecera
@princezna8 Manžílkovi? Tak si pak užijte tuleníčko a ať ti to těhulkování hezky utíká ;-D
Super debata 😂
Dost me pobavilo to ...jednou jsem hlidala a fungovalo to 🤦🏻♀️😂😂😂
Hlavne me bavi jak si princezna svoje komentare i radne olajkuje. To je fakt super 😆
@kassandra1 Já nevím, třeba se to u nás ještě změní, ale mě dcera necelé dva roky, každý den nosí z tašky do kuchyně drobnosti, co nakoupíme, obden dává prádlo do pračky, vyprané do lavoru a pak podává u sušáku. Není to taky forma pomoci? Tak proč by nemělo ve dvou a půl letech bavit podávat plenky nebo oblečení pro sourozence? Kamarádce syn takhle s bráškou taky pomáhá, tak nevím, co je na tom jako podivné? Proč by to každý den nefungovalo jako součást režimu a rutiny dne?
@kassandra1 děti mám dvě a ano, je mezi nimi 5 let ale od chvíle co obě děti chodily, tak se mnou dělaly všechno co mohly. Proč by kluk ve 2,5 letech nemohl házet prádlo do pračky? Proč by nemohl ukázat, které tričko z komínku oblečení vyndat? Proč by mi nemohl pomáhat třeba v kuchyni když vařím? Od malička svoje děti zapojuji do všech činností, samozřejmě v rámci jejich bezpečnosti a tak aby to pro ně byla zábava.
Nečtu komentáře nad sebou, takže už možná nesu dříví do lesa, ale u nás to bylo to samé, i se stejným věkovým rozdílem. Novorozený syn byl extrémně citlivý na jakýkoli ruch a dcerka ho svým povykováním hodně rušila a na prosby o ticho reagovala ještě větším rykem🙂))))). Můžu Vás uklidnit, poddalo se to, vcelku brzy🙂. Situace je to prostě pro oba nová, starší to potřebovala chvilku pobrat a pochopit a mladší, ten si zase zvyknout🙂. Držím pěsti🙂!
@saoirse Někomu šátek pomůže, ale ne nutně. Můj drobek naopak když je v šátku a začne být unavený, tak začne brečet a sápat se ven. Usnul nám v šátku snad jednou, možná dvakrát - to byl už fakt "jetý" a jiná možnost nebyla. Když jedu někam, kde nebude kočár, beru s sebou aspoň takovou tu taška-korbičku, aby měl kde spát a spokojenost. Prostě unavené dítě musím z nosítka vytáhnout.
@princezna8
ne,protoze kdyz se podivas na jejich styl zpravodajstvi tak je to same "exkluzivne" a cerna kronika.
Dceři byly dva, když se narodila ségra. Samozřejmě jsem se jí snažila zapojit, ale nenutila jsem ji to, když chtěla, pomáhala, když nechtěla, tak nemusela. Nechtěla jsem, aby měla pocit, že musí pomáhat se ségrou, aby se jí kvůli tom ségra nezprotivila. Udržet takhle male děti v klidu je problém, sice už chápou, když jim to vysvětlíš, ale neudrží se na uzdě...já to taky řešila kočárkem na balkoně, případně když byl čas, vzala jsem starší a šly jsme si číst do vedlejšího pokoje nebo si stavět kostky nebo jsem si dala chůvičky a šly jsme na zahradu, aby mimčo mělo klid, ale mladší teda nebyla zas tak citlivá na hluk..
@rebe Komu jinemu se vari vecere? Sousedovi? 😁
@princezna8 hele, nepsala jsi už náhodou výše, že v debatování končíš? Nejsi důsledná, důslednost je určitě jeden z důležitých pilířů výchovy, tak na tom zapracuj. Bude se ti to hodit!
@drakenn Vcera jsem koncila debatu. Jako co jsi zac ze me tady hodnotis a poucujes? Jsi snad Buh nebo co??
@princezna8
porad jsi nam ale jeste neodpovedela na otazku od kdy je teda dite dost velke,abys mu kdyz zlobi nalozila?
@zelenaesmolda Uz jsi trapna.
@merope Určitě to neplatí na každého, s tím souhlasím. Já psala proto, že je škoda, když maminka jednou zkusí miminko uvázat a to brečí a ona to vzdá. Že než si na to miminka zvyknou, chvíli to trvá. U nás zas neplatilo pravidlo -miminka krásně spinkají při jízdě v autě- 😀 Ta naše mimča byla schopná absolutně prořvat třeba tříhodinovou cestu. Ale šátek nás zachránil, když dítě odmítalo kočár a vyžadovalo jen náruč. Jinak bych doma nebyla schopna fungovat vůbec.
@princezna8 Třeba manželovi, představ si. 😀
@princezna8
proc?ja chci jenom odpoved na otazku,ktere ty se vyhybas.co je na tom trapneho?
@princezna8 Nedá mi to nereagovat - předci po staletí vychovávali děti přísně a pak to končí tak, jak se mi stalo na jednom zájezdu:
- pro průvodkyni poslední zájezd sezóny
- bydleli jsme u moře, ale většinu dní byl program takový, že se brzo ráno odjelo autobusem na poznávačku někam do vnitrozemí a večer jsme se zase vraceli
- byly tam plánovány asi 3 dny u moře - den příjezdu, den odjezdu a jeden někde uprostřed
- průvodkyně pojednou oznámila, že poslední den se nepojede večer, ale už odpoledne, abychom byli dřív v Praze a s tím, že tedy na nakládání kol se máme sejít už někdy jedna-druhá (nepamatuji si přesný čas, ale takhle nějak)
- my se ohradili, že to teda opravdu není "odjezd v podvečerních hodinách"
Většina lidí prostě mlčela. A teda ti úspěšní a průbojní důchodci nás začali přesvědčovat, že v životě vše vždy nemusí být přesně tak, jak bychom si představovali.
Kdyby nás přesvědčovali, že oni jsou taky rádi, že pojedeme dřív, že jim přijde, že na koupání v moři je zima, že už se těší domů a tak, neřeknu ani píp. Prostě pokud většina domů chce, vyhoví se v plus-minus intencích zájezdu. Ale tohle byly zrovna paní, co v tom moři byly snad každé ráno při rozbřesku, nevadilo jim, že je konec sezony a tak. Prostě o horším koupání ani slovo - jen o tom, že prostě je správně "držet hubu a krok".
Takže jediné, co jsme udělali bylo, že jsme prohlásili, ať nám kola naloží, že tedy dorazíme těsně před odjezdem autobusu a pak jsme pár let raději jezdili sami než s cestovkou a když už s cestovkou, tak jsme důkladně koukali, jaký typ zájezdu to bude a odhadovali lidi. Jo, naše chyba, evidentně jedničková obtížnost Adventury znamená, že tam bude hromada důchodců a ti mají ten přístup "poslouchat se musí".
@merope Poslouchat se ale fakt musi, jinak se cloveku zije blbe. Ale poslouchat musi sebe a ne nekriticky kazdeho, co mu kdo rekne. A prave toho se da podle me dosahnout spravnou vychovou. Vychovou, kdy zije dite s vedomim, ze je plnohodnotnym clovekem, i kdyz je maleho vzrustu, i kdyz spousty veci jeste neni fyzicky schopno. Budme detem pozornymi pruvodci a ne pouhymi drezuranty. Dame jim tim do zivota obrovsky benefit. Vedomi vlastni hodnoty a vlastniho ja (prosim neplest s nevychovanym rozmazlenym ditetem vychovavanym bez hranic, to je markantni rozdil!!).
Mam doma 3leteho syna a 95 % konfliktu a tezkych situaci se snazim resit domluvou, oboustrannym vysvetlenim, empatii. Na zadek dostava taky, ale usiluji o to, abych mu na zadek dala zcela vedome a bez ucasti meho vzteku. Razim heslo trikrat a dost. Zajimave je, ze driv dostaval na zadek mnohem casteji (zhruba jednou tydne), ale posledni dobou je to velice vyjimecne (jednou za mesic), protoze proste vi, kde mam ja a on hranice a nezachazi pres ne. Sama jsem byla vychovavana psychickym natlakem, mlacenim, tahanim za vlasy, neustalym srovnavanim s jinymi detmi. Kdyz se maly narodil, mela jsem obrovske problemy to cele zvladnout. Mela jsem nekontrolovane navaly vzteku jen z toho, ze breci. Bylo to silene obdobi. Diky Bohu jsem si uvedomila, ze tudy jit nechci, ze nechci syna vychovavat tak, jak jsem byla vychovana ja, protoze mi to zanechalo spoustu sramu na dusi, ze kterych uz jsem temer venku (po 12 letech samostatneho ziti a velmi intenzivni praci sama na sobe), ale proc delat svemu diteti neco, co me samotnou velmi bolelo. A tak jsem zacala k synovi pristupovat jinak. Verim, ze se nam to bude jenom urocit a budeme mit spolu krasny vztah i do budoucna. Ja se svoji matkou bohuzel pekny vztah nemam. Nemuzu si ji vazit, neni pro me inspiraci a je mi z toho celeho smutno, ale prijala jsem to tak, ze se stalo, nezmenim to a treba i diky jejimu pristupu ke mne je na svete o dalsiho probuzeneho cloveka navic 🙂
@kassandra1 Hele, ono je to asi divný, ale já když byla v létě u rodičů, tak jednu neteř fakt bavilo mi pomáhat vybrat pro miminko oblečení - jednu neteř to bavilo 1x, to se holky málem porvaly, od které to vybrané oblečení vezmu a musela jsem to prokombinovat a slíbit, že to druhé bude potom. A od dalších dní chodila pravidelně jedna a ta chtěla vybírat opravdu pořád. Kvůli ní jsem převlíkala asi 2x tak často než bych převlíkala normálně a byla skoro smutná, když jsem malému dala 2 noci po sobě stejné pyžámko. Většinou jsem s ní vybrala i co mu dám, když si to, co má, zašpiní - a co s sebou vezmeme jako rezervní na procházku. Bylo jasné, že ji to baví.
@rebe Jo, psycholog je náhodou super nápad. Sama mám problémy s tím dávat najevo emoce. Prostě u nás v rodině se to nedělalo a nedělá. Ale vím, že dítě právě ty emoce dávat najevo neumí moc jinak než pláčem. A psychoterapií jsem se naučila aspoň trošku dát najevo emoce, ale i na ně reagovat. Zjišťuji, že přesně aspoň věcně vnímám, že dítě nezlobí, dostávám se i trošku do klidu, užívám si s dítětem ty jeho emoce - a tím se mi mnohem snáze zklidní než kdybych na něj nějak ječela a eskalovala to. Občas prostě vidím, jak přesně kopíruji některé vzorce právě z různých psychoterapií. Tak snad budu mít syna, co se za emoce nestydí a nebojí se je dát najevo. A tím ale nemusí mít nějaké hysteráky a zlobit jen proto, že ho rodiče ignorují.
@andza S dvěma dětmi neporadím, sama vidím, jak občas raději chodíme po špičkách prostě proto, že chce mít chvíli klidu - ale teď mě napadlo, že by třeba malý mohl pobrat, že když bude víc potichu, tak miminko bude spinkat a maminka tu může být chvíli 100% pro něj a že když bude křičet, miminko se vzbudí a máma ho bude muset přebalit a nakojit. On můj chlap taky zpočátku moc hluk neřešil - a i teď ho někdy neřešíme a někdy ho upozorním, že jsem utahaná a že pokud malého vzbudí, tak mu ho dám na hlídání 😀. Rázem je raději potichu 😀. Jinak teda venku mi malý spí mnohem líp než doma (ale zase malý spí a já jsem venku a doma nic neudělám...).
@saoirse To je hodně i o nosítku - jsou nosítka, která mi malý vydrží tak 10 minut. Teď mám jedno, kde se mu snad i líbí, je fakt pohodlné (a přitom za 500 z Lídlu 🙂 ), ale když chce spát, tak chce prostě svůj klid v leže (no, já se taky nevyspím jinak než v leže 🙂 ).
A ano, cesta autem, to je taky šílené - i když co jsem zjistila, že se dá sedačka chytit pevně a malý v ní víc leží, tak třeba včera mi v ní i docela spal. Jako jo, občas jsme zastavili, dudlík do pusy, pohladit, dát pusu - a byl unavený, protože mimo pojezdy autem byl v nosítku nebo kočáru a koukal, co se kolem děje.
@isabelafuentes Nasili je ale uplne jina vec nez placnuti pres zadek. Nasili je kdyz dite mlatis hlava nehlava, kdyz ma modriny, kdyz s nim prastis o zem a ja nevim co jeste. Fuj lepsi ani nevymyslet dalsi formy nasili, je mi z toho zle.