Bojím se, že nezvládnu péči o miminko - měly jste to?

@bielamacka Přesně, jak píše @lu777 . Uvidíš, že až malá bude více vnímat, usměje se na Tebe, bude Tě pozorovat očima, tak budeš brečet štěstím, že ji máš!! A budeš se v duši smát těm myšlenkám, které máš nyní. A těch řečí, že sis neměla pozorovat děti, si vůbec nevšímej!!! Já své dítě miluji, věnuji se mu celý den, ale to snad neznamená, že se musím doma zahrabat do konce života a že mým životním posláním musí být přebalování a kojení, a že musím celý život obětovat péči o dítě. Je teda pravda, že poté, co se to kojení zlepšilo, tak si ty chvíle užívám. Když mi dcerka při kojení chytne to prso, vykulí na mne ty oči a usměje se. Opravdu, dej tomu čas!!!!

@bielamacka Neboj se,to zvládneš. Prostě už musíš. Já si vždycky říkala-zvladly to jiné ženy, zvládnu to taky.Vždyť děti vyrostly i ve středověku. Byla jsem na tom stejně jako Ty.A nejsi na to sama.No a pak přijde první nemoc a budeš opět v háji jako teď já 🙂

@jujatko přesně tak, je pořád něco 😉 ale s věkem těch hezkých chvilek přibývá (teda vyjímám z toho výživné období vzdoru 😀 )...
jinak teda já svoje děti miluju čím dál tím víc co jsou starší... od 4-5 let je to luxus 😀

@bielamacka plno matek nejsou rozené supermatky nebo je to doma moc nebaví... já si nemyslím, že domácnost musí zářit čistotou a musí se bůhvíjak vyvařovat, když se mi po dvou letech narodilo druhé dítě, tak jsem hodně slevila v zájmu zachování duševního zdraví.... a i tak mi muž říká, že dost vařím a uklízím, větší bordel mi už ale fakt vadí 😀

ale jedna věc podstatná je - aby děti věděly, že je má máma ráda...
pokud Ti vyhovuje chodit ven, tak choď, jen je potřeba přizpůsobit to prckovi, aby nebyl přetažený apod., prostě je potřeba vzít to někde středem mezi tím co potřebuje prcek a co Ty... a počítat s tím, že někdy má tak malé miminko svůj den, on ten růst taky není brnkačka, takže máma musí být flexibilní, i když ji to někdy štve...
hlavně se fakt chval, mateřství je někdy záhul a není kdo by pochválil, takže hledat pozitiva, chválit se!

@alboo mno, to je další věc, já i můj muž jsme totálně neorganizovaní lidi a sami nemáme ŽÁDNÝ režim - jsme hudebníci, makáme převážně v noci, skládáme muziku a nejsme sami schopni spát v kuse 8 hodin, takže se obávám, že to dítě bude žít jako my 😀 no, vlastně se můžeme vykašlat na to, jak žijí ostatní a žít, tak jak to vyhovuje nám....

@lu777 už padlo, o příspěvek výše 😀 paradoxně - tohle mě nijak nesráží, to vypovídá víc o té pisatelce než o mně 🙂 nikdo z nás nemá právo soudit, co by druhý měl nebo neměl.... ať si každý zamete před svým prahem, všichni mají nějaké kostlivce ve skříni.... Nevěřím, že daná paní má svůj život kompletně na 2000% zmáknutý. To nemá nikdo.

děkuju, tvůj příspěvek mě velmi potěšil 🙂

@lu777 no jako flexibilita mi nedělá problém, já právě zvládám celkem v pohodě to, že zatím nespí v kuse - nejsem moc spavý typ, spala jsem i před otěhotněním třeba 4-6 hodin a nevadilo mi to, pak jsem třeba někdy ty dvě dospala a byla fresh..... myslím, že tohle je zatím celkem klad 🙂

@bielamacka Jsou děti, které režim nevyžadují 🙂. Ale jako musíme si prostě přiznat, připustit a smířit se s tím (dříve či později), že minimálně ten první rok se musíme mimču přizpůsobit my, ono se prostě nepřizpůsobí našemu životu. Ale tak teď chápu, že Vy se musíte teď cítit jako svázaná řetězy ... Představuji si ten bujarý muzikantský život 🙂 🙂 🙂

@bielamacka já mám kamarády, oba muzikanti a dítě brali pak už normálně s sebou, bu´d jako malé spalo v zákulisí a nebo šel jeden z nich dřív domů apod...
já na to koukala jak zjara, protože náš starší je v 8 večer tuhý i v 7 letech.... a nechat ho jít spát třeba po 9. hodině o dovolené je nemožné, protože on usíná ve stoje... 😅
ale jejich holčičce to takhle vyhovovalo evidentně, je velmi společenská, sama už v 5 letech hraje na hud. nástroj... a hlavně musím napsat, že oni jsou úžasní rodiče 😵 vtipní, pohodoví, velmi milující... 😵 je to takový láskyplný chaos, oni si velmi rozumí i jako pár, děti mají fakt kliku....
takže ne vše musí jet podle režimu dítěte... spíš jde o to, aby to nešlo proti povaze dítěte, třeba já jsem spáč a jako dítě jsem usínala v 8 sama o sobě a starší syn to má evidentně po mně...
takže časem uvidíte jak to malá má....

jinak teda super výhoda, že nepotřebuješ tolik spát... co já bych za to dala! 😀

@bielamacka - pokud jsi v šestinedělí je moc brzo vše hodnotit, nevím mně se zdá, že každý měsíc je to lepší a lepší a i když přibývají zdravitní problémy mimča (kyčle, exem u přebalování strávíme díky tomuhooodně času), tak mám pocit, že i tak má stále více času a stíhám vše co chci a co potřebuji...dej tomu čas, taky mám pocit, že se už jistými věcmi nestresuju, prostě vždy všechno dopadlo dobře, jsou věci, které ovlivnit nemůžu, ale za je to vyváženo těmi chvilkami, když se usmívá 😀 zkrátka dělám co můžu a mimochodem, kojit už taky nekojím, protože mi koncem roku došlo mlíko, ale jak říkám, nestresuju...
No na tvém místě počkám až přijde ta pravá mateřská láska, někomu přijde hned, někomu až za půl roku za rok, je to normálné a pak se těmto zpovědím budeš smát...

@lu777 no, je povzbudivé číst příběh někoho, kdo vede život jako my 😀 ono je totiž nesnadné žít v tom světě těch superrodičů, co děckům nastavěj režim přísnej jako hodinky - když my sami žádnej ani nemáme 😀 říká se, že člověk má spát, když jde spát mimino, malá je tuhá už hodinu, já čumím na Kapitána Ameriku, připravuju si muziku na akce a pokud se probudí o půlnoci a do dvou bude řvát, mám smolíka a spát se bude jindy 😀 neumím usnout na povel, no.....

@bielamacka tak já byla proti režimu ale pak jsem ho ještě ráda zavedla protože mi víc vyhovovalo vědět co asi zhruba kdy bude a nebude než tam vlát 😀 člověk fakt dopředu neví 😉
ale na povel tedy taky neumím usnout... ale naučila jsem se chodit spát v rozumnou hodinu, protože syn vstává odmalička tak v 6 hodin nebo kousíček po... závidím kdo nemusí moc spát, já měla únav. syndrom kdysi, takže si spánek musím hlídat, proto jsem i měli ten režim 😝
a buď fakt v klidu, já se pro prcky málem rozkrájela (první dítě vymodlené, takže už proto jsem se stavěla na hlavu, aby bylo všechno jak má) a po několika letech jsem byla vyhořelá skoro... hlavně v klidu, brát to den po dni a ono nějak bude 😉

@bielamacka Já chodím spát po půlnoci 🙂. Malá sice spí pěkně, ale prostě také neumím spát na povel a hlavně, večer si užívám tu pohodu a ten čas na sebe samu 🙂 🙂. Takže fakt v klídku 🙂 A podle mne až tolik nezáleží na tom, jeslti jste muzikanti, kteří makají v noci a nemají prakticky žádný režim, ale důležité je, aby malá cítila, že ji máte rádi. Je to klišé, ale je to tak 🙂. Já jsem režim zavedla ze stejného důvodu jako @lu777 , prostě takhle vím, kdy malá spí, a už tak nějak vím, co můžu čekat. Ale, jak jsem psala, jsou děti, které režim nevyžadují a nepotřebují. Kamarádky malej - tomu je celkem šumák, kde spí atd. Naší malý vadí i změna kočárku 🙂 🙂 🙂 Takže někdy kamarádce závidim, že ten malej je takovej flexibilní 🙂 🙂

@lu777 no, jako oni fakt ti "asociálové", co jich maj 10 a roste jim to jako kůl v plotě, asi neřešej tak moc každý hovno.... bohužel většinová společnost je právě informačně přehlcená (jako my) a je to jen na škodu.... aby se člověk zhroutil z toho, že musí mít to a to, jinak se něco hrozného stane, aby dělal já nevím co, aby se střetl s očekáváním společnosti - je těžké si uvědomit, že nic z toho nemusíme....

@jujatko no mně přijde, že naší malé je zatím fuk kdy spí a kde - něco jako nám, no 😀 možná si na to se mnou navykla už když byla v břiše 😀

Za me - porid satek nebo vhodne ergonomicke nositko - v nem nevydrzi plakat zadne miminko a navic usnou. A kdyz na tobe takhle spinkaj - je to bezva pocit. Myslim, ze to pomuze i ve vybudovani vztahu. Pockej na pevni usmev atd- uz to nebude jen jidlo, plinka, spani...

@kamiska šátek máme, do Manducy je asi ještě malá? Nebo odkdy ji do ní můžu dávat?

@kamiska já jako nemám problém v tom, že bych ji neměla ráda, spíš se o ni bojím.... když se narodila, tak to byla totální euforie, mně teď v té radosti brání hlavně ten strach z toho, že dělám něco špatně.....

@bielamacka ja to myslela i na to, ze clovek neni ve stresu, ze bude plakat nebo tak. Ja mela skoro trauma jit ven, pac malej kocar nemusel a ja ho proste plakat nenecham. Takze s jistotou manduky pod kocarem se me slo hned lip. Do manduky do te novorozenecke vlozky uz muze, nozicky ji nechas vevnitr. Satek je pry vhodnejsi, ale ja treba furt nemam jistotu ve spravnem uvazu. Jinak dej na intuici a ono si to sedne. Ja treba dite jako extea zmenu nepocitila, ani sem nemela zad e stavy uzkosti - jen sem rvala, ze chci byt jeste tehotna 🙂. Zas sem ale nemela zadne euforicke pocity po porodu a to sme meli neruseny bonding. Pokud malou trapi brisko, nasad probiotika.

Není to jen tím šestinedělím? Pro mě to taky nebyl žádný med, sice to nebylo až tak zlý, ale v jednu chvíli mi manžel řekl, že potěšpánbůh jestli budu taková matka i dál (to fakt hodně pomohlo, chlap no 😖 )...Pak se to postupně upravilo všechno. Měly jsme problémy s kojením, malá byla malinká a nepřibírala a moc nesála, spala špatně, často v noci plakala...Ale po tom šestinedělí se to všechno samo spravilo, i spát začala a pak už to bylo jen lepší 🙂

@kamiska bříško ok, díky bohu, to musím zaklepat.... no já si studovala ty úvazy šátků a taky se bojím, nevím, jak to ty hippie ženy dávaj 😀

@sarkar tak je to možné... já se ptala gynekoložky a ta říkala, že pokud jsem měla změny nálad i při PMS - a že jsem fakt měla, já jsem při každé menstruaci chodící desetihlavá saň, tak mnou tohle samozřejmě zacloumá taky jak blázen. Nechám si co nejdřív zase napsat antikoncepci a snad se to srovná.

Ani já to takhle neměla..i když jsem si občas ještě jako těhotná říkala,jak to asi bude..jak to zvládnu..

Hlavně kolem mě všichni měli řeči typu: vyspi se,pak se už nevyspíš.Buď ráda,že jsi ještě těhotná..za chvíli budeš chtít,aby se ti mimino vrátilo zpět do břicha a podobny kecy,který jsem nesnášela 🙄 .

A musím tedy říct,že jsem si nikdy ani v duchu neřekla,kéž by moje dítě bylo zpět v břichu a já měla klid 😉 a už vůbec jsem nikdy nebyla nevyspaná.Naopak jsem se vyspala lépe,než když jsem chodila do práce.

A druhý den po porodu jsem prostě vstala a automaticky jsem se začala starat o dceru jako bych to dělala každý jiný den mého života předtím.Prostě jsem se probudila jako máma a už tak fungovala.

Neboj se,hormony se uklidní a jak se trochu sžijete a dítko bude větší,tak to bude fajn. 😉