Co si myslíte o spaní dítěte v posteli s matkou?
Milé maminky, chtěla bych se zeptat na váš názor na spaní dítěte v posteli s matkou. V současné době se na to názory hodně různí - setkala jsem se už s tím, že matka, která to NEdělá, je vlastně krkavčí matka, i s tím, že to v žádném případě, co pak z toho dítěte vyroste za rozmazlence. Jaký je tedy váš názor? Nemyslím teď z hlediska bezpečnosti - i když to je samozřejmě hodně důležitá věc. Myslím čistě z hlediska výchovného a psychologického - zda je to podle vás pro dítě dobré, nebo ne. A pokud dobré, do jakého věku? Přece jen je asi rozdíl, jestli jde o půlroční miminko, nebo patnáctiletého puberťáka🙂
@ladyhacek ale ty nečteš správně. to,že dítě nespí u rodičů v posteli,tak autiomaticky neznamená,že bude duševně poškozené,traumatzované.Jen je vysoká pravděpodobnost,že z dítěte bude uzlíček nervů,pokud bude z náručí rodičů vyháněno "násilím" do postýlky,ve které usíná s nechutí a ve stresu.
@marecekavendulka já to přečetla letem, ale někdy mi to tak příjde. Doufám, že moje dítě nebude ve stresu 😉
Všechny naše tři děti postupně spali se mnou/námi v posteli. Chlapci ji opustili po druhém roce, první tu samostatnost dávkovanou postupně trochu obrečel. Lehávala jsem vždy večer s ním a četla mu a drbala ho na zádech, druhý šel za prvním v pohodě a tu třetí tam ještě máme. Měla jsem ze začátku pokusy nechat dítě spát v postýlce na monitoru dechu, ale nějak to nedopadlo. Sice spíš na půl ucha, ale na kojení jednoznačně pohodlnější- za mne teda a pak mám pocit, větší kontroly, když spí se mnou. Pokud pořvávali přidala jsem si polštář a v pololehu jsem je vždycky uspala. A myslím, že je pravda, že dítě v posteli rodičů je taková izolačka partnerských vztahů....
Muj syn spal ve vlastni postylce v mem pokoji od narozeni, ale nikdy v ni neplakal, byval vzdy ulozen uz uspany kojenim. Pozdeji jsem ho obcas zkousela dat spat do vlastni postele se mnou, ale nebyl na ten prostor zvykly a paradoxne tam nechtel byt, nebo se pri kazdem mem zavrteni budil.Takze mel a dosud ma vlastni postylku, ale nikdy do ni nebyl ukladan s placem, vzdy s oboustrannym souhlasem a v klidu. Ted ma skoro 16 mesicu a usina bez potizi.
Od malička se snažím minimalizovat spaní dětí se mnou v posteli, z jediného důvodu: Nevyspím se, probudí mě i pomalu i jejich dýchání, a pak již neusnu. Abych byla další den schopná fungovat, musím se vyspat, jinak je zle. Děti za námi chodí, dcerka už asi od 3 let velmi výjimečně (při nemoci) a synek více než ob den. V noci přijde. Pokud jsem doma sama, tak si lehne na manželovu polovinu a toleruji to. Pokud je doma i manžel, okamžitě se zvedám a odcházím dospat do uvolněné synkovi postele. Přemlouvání a nucení dítěte spát ve svém jsem u druhého dítěte vzdala. Nemá to efekt a stejně se nevyspím. Na našich výletech spíme všichni dohromady, nebo děti s taťkou v jednom spacáku a já zvlášť ve svém. Tak, jak nám to vyhovuje 🙂
@marecekavendulka jo dalo by se to vyřešit ooooooobrovským letištěm, ale to by na něj musel být větší byt 😒
Když se mi narodilo první dítě, věděla jsem, že ho do postele určitě nechci. Naučila jsem ho večer usínat v postýlce, ale kvůli kojení často cestoval do naší postele a několikrát jsme u kojení spolu usnuli. A já si to šíleně užívala. Je to tak nádherný, když vám ten drobek funí do ksichtíku, přidržuje si vás ručičkou, a když ráno otevře očička a vy vidíte, jak se mu ta očička rozzáří, že vás vidí a přitulí se a dá vám pusinku 😵 Pro mě to byly ty nejkrásnější chvilky.
U druhého prcka jsem si byla hned jistá, že ho chci k sobě do postele 😉 Proto jsem ani nekupovala monitor dechu. Bohužel, malá o mě tolik nestála jako syn. Potřebovala mít svůj prostor, radši spala sama v postýlce. Teď je jí rok a půl. A začala vyžadovat, abych s ní spala v posteli, pusinkovala jí. Ráno se ráda budí a mazlí se. A já si to užívám. Možná je to trochu nepohodlné, ale bohužel vím, že ji to za chvíli přestane bavit. Maminka pro ni přestane být středobod vesmíru. Tak si to chci užít co to jde 😀
A pokud jde o věk. Třeba známá říkala, že spí se svým desetiletým synem v posteli a manžel spí v jeho pokojíčku. To už mi přijde trochu přes čáru.
Můj syn byl hooodně velký mazlik a vyžadoval mě mít pořád za zadkem. Ale když jsme mu ve 3,5 letech zařídili vlastní pokojík, nebyl problém s tím, že spal sám ve svém pokoji.
Dceru budeme stěhovat do vlastní velké postele ve 2 letech. A tajně doufám, že se bude k nám do velké postele min. ještě rok stěhoat 😒
Mně vyhovuje spaní s dětmi, ale neříkám, že je to správné. Prostě každému vyhovuje něco jiného. Kamarádka odstěhovala dceru do vlastního pokoje ve 3 měsících. Oběma to vyhovuje a mají krásný vztah.
A řeči, že když s vámi dítě nespí v posteli, tak jste krkavčí matka mi přijdou ujetý.... Každý, ať si to udělá, jak mu to vyhovuje 🙂
@orangis
jeee, ja mela tolik predstav o tom, co budu delat, az budu mit dite, ze bych o tom mohla vypravet hodiny. ted se tomu smeju, vsechno je najednou jinak 😀
Jinak, u nas je to pul na pul. Po uspani pokladam maleho do postylky, ve ktere je do prvniho kojeni a pak si ho prenasim k sobe. Nekolik mesicu byl v postylce celou noc, vzdy po kojeni jsem ho vracela zpatky, ale to bylo v dobe, kdy usinal behem kojeni a ja ho do postylky vracela uz spiciho. Ted se to zmenilo, po kazdem kojeni je perfektne probuzeny a je schopen i hodinu buntovat, takze je pro me nejvyhodnejsi mit ho u sebe v posteli, kdyz me probudi jeho vrteni, prilozim ho k prsu, oba v polospanku, on se napije a spime dal. Jsem alergicka na deleni na alternativni/nealternativni matky, vzdycky rikam, ze cokoliv delam, delam tak, abych se co nejlepe vyspala a aby byl maly spokojeny 🙂 A v tuto chvili je pro nas nejvyhodnejsi tohle.
Je mi srdecne jedno, jak to delaji jini lidi, nikoho nesoudim, myslim, ze je to kazdeho vec, i kdyz osobne nechapu, ze se nekomu chce chodit nekolikrat za noc do jineho pokoje -- na to jsem fakt moc lina 🙂
@konidana letiste se vejde i do garsonky. Vyzkouseno.😉
@ladyhacek jojo, taky jsem plánovala 😀 U syna jsem to dodržovala dost dlouho než jsem vyčerpáním stejně usnula a ráno se vyděšeně probudila s tím, že jsem ho nepřesunula do jeho postýlky. Měla jsem strašnou hrůzu, že ho zalehnu. Hlásím, že přežil. Spával s námi a později se relativně bez problémů přesunul do svého pokoje. Občas za námi přijde a někdy ne. Teď to trošku přisuzuji tomu, že je v pokojíku sám a my jsme s dcerou v ložnici - taky by mi bylo smutno.
Dcera spávala sama do tří měsíců, pak obrátila a nešlo s ní po usnutí manipulovat, protože se okamžitě probudila. Vzhledem k tomu, že trpěla silnými kolikami a byly jsme obě hodně vyčerpané, zůstala nakonec s námi. Teď má postýlku svou, vedle mojí, jen jsme odstranili bočnici a spokojení jsme všichni, protože máme dost prostoru a to i když někdy přijde v noci syn.
Jinak druhé dítě jsme měla cca po třech letech a musím říct, že i v porodnici strašně změnili přístup. I tam nám totiž na přednášce říkali, že spaní dítěte s rodiči je bezproblémové a že pokud nejsi pod silnými narkotiky tak i bezpečné. Ale opravdu je to o tom, aby se všichni cítili pohodlně.
@marecekavendulka Jasně do prázdný garsonky, ale ne do manželovy zařízené kuchyně. To by po mě o půlnoci šlapal 😀 , stačí když mlátí hrncema 😠 Naštěstí ne mě-jsem zalezlá v našem spacím koutku.
@konidana my byli v garsonce asi mesic,kdyz se nam narodil syn.meli jsme na zemi 3 velke matrace na spani.rano jsem je slozila na sebe a provizorni pohovka byla na svete. Jojo,kdeze lonske snehy jsou 😀
@zuhur my si přisunuli postel 🙂))) a první dva měsíce určitě jsme spaly se zastíněnou lampičkou....a každý uplně namáčklý na straně..a taky jsme se hlídali....abychom ji nezalehli a já mela obavy, zda dýchá a je v pohode...a ona navíc spala snad 3 nebo 4týden na bříšku......držela hlavičku....ale měla jsem strach....ale unás ji bylo dobře a nám taky....v noci jsme se často na ní dívali, jak spinká a usmívali se i na sebe......dnes jsme se tomu zrovna smáli s manželem....jak t uteklo.....a jaké to vše bylo....a že zpětně se hodně věcí bere s humorem.... 🙂
to je div, kde to všichni berou, že puberťáci chtějí spát s rodiči?! 🙂 🙂 😀 😀 😀
zuhur - já tu fakt učurávám... 😀 😀 😀 trefné!!
@zuhur Nedávno jsem v nějakém mateřském časopise narazila na dotaz do laktační poradny, že prý tatínek pomáhal mamince odsávat přebytek mléka z prsou, ale pak mu to zachutnalo a dostával kojení 2x - 3x denně. A jestli prý to tak můžou dělat dál, jestli to je normální. Reakce poradkyně byla, že prý v kojení tatínka nevidí problém, pokud to nebude na úkor miminka. 😀 😀 😀
Naše dcera v naší posteli spí jen,když se náhodou v noci probudí a vecpe se mezi nás s perinou,jinak jsem bych ji to ani nedovolila.... Moje ségra totiž spala s našima v posteli asi do čtyř a vím,jakou paseku to jadelalo,takže když přijde dcera v pět rano,beze slova k se k nám zavrta,mlcím,ale že bych ji tam chtela každou noc,to ne.... Od narození jsem ji dávala do její postýlky,řeči o tom že spaní s matkou formuje vztah opravdu nevěřím. Copak můžete formovat vztah na tom,že si dítě bez vás ani neuprdne?
@marie_anna uf 😅 Odvolávám co jsem odvolal.................
Asi to bude hloupe přirovnání, ale spousta známých má v posteli psa, tak proč bych si tam nevzala miminko?! Ať si to každý udělá podle svého. Když by to miminku nevadilo, nechala bych v postýlce, ale mně plakal pořad bolením, tak byl přes den skoro pořád na rukách a v noci se mnou v posteli.
tak náš prcek se mnou spí v posteli od malinka-poslední cca rok ho učím spát aspoň na vedlejší posteli-zabralo a co jsme přestěhovali pokojíček tak spí i ve vlastní postýlce s tím,že se mnou může spát o víkendu,kdy nevstávám do práce-nebo za mnou přijít ráno se pomuchlat a je celkem klid a v pohodě,bez nočních děsů,řvaní při usínání a jiných nešvarů,další nastane teda až bude muset mít pevnější režim kvůli škole
Než se synek narodil plánovala jsem si, že ho hned od narození dám do pokojíčku. Jenže, když jsem pak viděla to malý miminko, prostě to nešlo. Bála jsem se, že se mu něco stane (syndromu náhlého úmrtí apod.), takže jsem ho stejně chodila pořád kontrolovat i přesto, že jsme měli monitor dechu.. Postýlku jsme tedy dali k nám do ložnice hned vedle postele, já byla hned klidnější. Mockrát spal i s námi v posteli.. V roce jsme synka přesunuli do pokojíčku, ze začátku trochu pobrekával, ale nakonec to zvládl bez problémů. Teď mu budou 4 roky a když se někdy v noci vzbudí, jde za námi do ložnice. Neměnila bych. Neznám nic lepšího než když se ráno probudím a z jedné strany leží manžel a z druhé náš chlapeček.
Já bych se s dítětem v posteli nevyspala a pak bych byla totálně hotová a šílená. To vím zcela jistě. Takže jsme společné spaní neaplikovali. Ani na kojení. Kojila jsem v křesle i v noci. Tak to bylo u všech tří dětí. Děti na to nebyly zvyklé, takže to nevyžadovaly a mazleníčko jsme dohnaly během dne. Ale každému vyhovuje něco jiného a je to jeho věc.
Ptala jsem se na to své mamky, jak to se spaním bylo, když jsem byla malá a prý jsem nejdřív spala v košíku u postele a pak s ni v posteli. A když jsem se jí ptala jak mě pak z té postele dostala, abych tam s nima nespala do puberty, tak říkala, že mi stačilo říct, že už budu mít svůj vlastní pokojicek a ze jsem byla nadšená.
Moje zkušenost - taky jsem o tom hodně přemýšlela před porodem, ale teď mi přijde úplně nemyslitelné, že by malá nespala vedle mně. Má 4 měsíce. Výhody: v noci i když je horší noc, třeba spurt nebo nemoc, že třeba musím 6x vstávat, tak jen vyvalím prso a vpolospánku nakojím. Defakto si to ráno pamatuju jen matně. Když se odkope, přikryju ji. Mám ji pod dozorem, když se našmrdolí na zeď, přitáhnu jí zpět. Nevýhody: nemůžu se tolik tulit k manželovi, protože malá by se našmrdolila až do půlky postele.
Nějaké teorie o rozmazlenci jsou úplně mimo, za to pak může celková výchova. Já spala s mámou ve společné posteli do sedmi let, brácha do devíti. Měli malý domek a prostě nebylo místa na postýlku. Pak dostavili a přestěhovali jsme se do baráku velkého jak kráva. Každý měl vlastní pokoj s obrovskou postelí. Přechod probíhal naprosto v pohodě 🙂 a to jsem byla docela citlivější dítě. Jsem skromná a v kolektivu jsem byla spíš vůdčí typ, nějaké teorie o rozmazlení a neprůbojnosti fakt lámu. To je spíš i o temperamentu a povaze.
Takže já s malou plánuju spát dokud nam to situace dovolí a dokud ona bude chtít. Máme postel na patře, tak si neumím představit že v noci slézám, abych na ni udělala pšt pšt a zase lezu nahoru. Manželovi jsem sama říkala, jestli už ji nevykopnem do vlastního, ale překvapil s tim, že se mu líbí když spíme všichni společně. Mimochodem on taky spal i jeho ségra s mámou v posteli... Nevím, asi to bylo v našem kraji normální. Přijde mi to přirozené a mít malou dolů u postele, furt bych se budila abych ji zkopntrolovala, minimálně měsíc. Znám se. Takže za mně jednoznačně pro
Bajana: Souhlasim!!!
Tak ja jsem take krkavci matka! A jak pisete nemoderni 😉 Nenosim,ockuji atd.
Malemu je 5 mesicu a hned od prichodu z porodnice spi v postylce. Ani by me nenapadlo vzit ho do postele. Nemyslim si,ze dite strada,ma-li vlastni prostor pro spanek. A srovnavani s jinymi druhy mi prijde opravdu smesne.