Hodina po hodině, jak si hrát s malým mimčem?
Opět budu za debila, ale bohužel nemám srovnání s nikým jiným :(
Zajímalo by mě, jak probíhá váš "normální" den s miminkem (my právě 2 měsíce).
Malej se v noci budí cca 3x, ráno vstává mezi 6-7. Takže nakrmím, přebalím, odkrknu, převléknu do denního oblečení, umyju obličej. Přenesu do obýváku, kde ho položím na sedačku. Udělám si snídani, sednu si k němu a nasnídám se. Mezitím na sebe různě žvatláme, paseme koníky, ukazuju mu hračky atd. Když vydrží a nekřičí, tak stihnu třeba smýt nádobí, nebo další činnosti, co nezaberou víc než 5 minut. Po 1,5 hodině krmím, přebalím. Když začne křičet, beru do náručí, občas si klimbne, spíš už ne. Takže defakto celé dopoledne u něj sedím a koukáme na TV, krmíme. Většinou když někam zmizím, začne brečet. Po hodině "aktivit" už se začne nudit a stejně začne křičet, ležet jen tak ho asi nebaví, nevím. Okolo poledne beru na krmení do ložnice, kde pak v náručí uspím a dám do postýlky. Při dobré konstalaci hvězd mám pak hodinu na udělání oběda, lehkého úklidu, nebo co je potřeba. víc nemám šanci. Odpoledne chodíme kolem 5. ven, když přijde táta. Okolo 6-7 koupeme, převlíkáme do pyžámka a pomalu uspáváme v náručí, v ložnici. Usíná mezi 9-10 večer.
Když potřebuju jít ven, tak šátkuju - jenže to mi usne a pak nechce spát v noci.
Jak to děláte vy ostatní? Na jednu stranu ho nechci jen odkládat, ale na druhou stranu přeci s ním nemůžu jen sedět ... :( Prozatím na hračky moc nereaguje, nejradši je, když s ním chodím po bytě - ale to se také nedá dělat celý den, navíc má 5 kilo a bude hůř :( Jak zabavit takto melé dítě, aby samo vydrželo - myšleno, že u něj nemusím sedět a koukat na sebe . Děkuju za každou radu.
Prosím, popište mi, jak a co děláte s malými miminky, když jste doma.
přečtěte si Koncept kontinua, je to fakt inspirující. Né všechno se dá vždy aplikovat, ale svým způsobem je to logické a je to přizozené. Je mi líto dětí, který maminky raději moc nenosí, aby si náhodou nezvykly a nechtěly víc kontaktů. Postýlka není náruč a žádný kolotoč ani hrazdička na tom nic nezmění. Ideální je pořídit ergonomické nosítko nebo šátek, navázat na sebe a pak fungovat normálně včetně domácích prací. Mimčo je spokojené, maminka taky. Jsme nošenci stejně jako ostatní opice, né hnízdoši jako hlodavci 😀
Musím říct, že se mi líbí, jaké rady tu převažují. I když ony se možná maminky-příznivkyně odkládání do ohrádek už teď bojí sem ozvat. Ale za mě... i to je vlastně dobře. Třeba si i trochu uvědomují, že to přeci jen není úplně ok způsob, jak zarábět s miminkem. A to nejsem žádná alternativka, dceru vozím už dávno v kočáru, ale přeci jen... nehlasuju pro ohrádky, vyřvávání a televizi. Sama jsem si před narozením dcery to představovala jako větší veget. No... někdo ho má a někdo holt nemá. My neměli. 😝 . Ale dcera je bystrá, akční, zkoumavá, v roce a čtvrt už krásně mluví, všude se maminky podivují, jak je na svůj věk šikovná. A bylo to přesně tak, jak tu někdo psal. Na břiše se nudila a chtěla víc, než tělo dovolovalo. Běhat, zkoumat... už od miminka.
Je dobře, že se autorka zeptala. Takhle odstřihnutá na vesnici, z okolí asi jen zkostnatěleé rady sto let staré, musí to být hodně náročné. Hodně náročné. Držím palce.
Existují různé děti - některé jsou samostatnější, některé vyžadují více pozornosti. Moje dcera je to druhé, od mala jsem u ní musela skoro stále sedět, pak se stále věnovat, zlepšilo se to kolem 4. roku věku a i dnes mi stále ukazuje výkres, třeba co 2 min atd. Syn naopak odmala vydržel koukat na hrazdičku třeba 20 min. a přitom vydávat veselé zvuky, dnes ve 2,5 letech si vyhraje i 30 min sám a krásně si u toho žvatlá apod. Když jsou dvě malé děti, nemůže máma být u jednoho z nich třeba hodinu a druhému se vůbec nevěnovat. Ale řekla bych, že dcera, která si pozornost stále vyžadovala, je ve 4 letech trochu napřed, co se vědomostí týče, a syn, který si hrál od mala dost často i sám (opakuji, že naprosto spokojeně), je trošinku pozadu nebo odpovídající svému věku. Záleží na potřebách dítěte a možnostech matky (1, 2, 3 děti atd....)
Ještě bych doplnila, že i když se dítě sebe víc už nudilo a pobrekávalo, tak jsem se tedy snažila k němu jít a nikdy nezapínala televizi, to by mě ani prostě nenapadlo. Synovec měl TV v pokojíčku od 2 let, sám si jí uměl zapnout, rodiče na něj neměli moc času a dnes je z něj závislák na TV a PC s nadváhou. Když se dívá na TV nebo na PC, nikdo u něj nesmí být, dospělé vyhazuje z pokoje....pro mě odstrašující příklad.
Jéééééé, tak samozřejmě všichni jsme snad normální a hrací deku, hrazdičku, houpací lehátko atd. využijeme na určitou dobu. Plácnu, dohromady třeba hodinku denně, někdo víc někdo míň. Televizi malá nezná, tablet, mobil také ne....tím se neobhajuji, i když jsem napsala opak než většina tady. Jsem taky jenom člověk, čas pro sebe potřebuji a nestydím se to přiznat. Nejsem žádná super turbo matka, jako většina osazenstva MK. 😀 😅
@nugetka20 takhle malé miminko je nejspokojenější u maminky....je to logické, protože strávilo 9 měsíců s ní, každou minutu ho ukolébaval její pohyb, slyšelo její srdce atd.
po narození dítě potřebuje co nejvíc tohle nahradit - nošením, hlazením, chováním, masírováním, společným spaním, kojením apod.... je to jedinečná šance vytvořit si co nejbližší vztah s děťátkem 🙂
vím, že někdy to může být únavné pro rodiče, ale:
- jak děťátko roste, tak se každý den něco malého naučí... za měsíc, dva, tři, se už samo otočí, něco si podá... bude se také častěji smát a žvatlat když se mu budete věnovat atd.... budete mít více možností ke hraní a čas bude rychleji utíkat... tenhle pocit krize, že nevíte jak zabavit miminko, může být velmi přechodný
- to, že nás dítě potřebuje je někdy dost omezující... je ale dobré si uvědomit, že dítě má svoji maminku velmi rádo a proto ji vyžaduje.... je pro něj středobod světa... no řekněte, pro koho jiného jste tak důležitá?
Ad zabavení: každé dítě je jiné... některé může nejvíc bavit, když mu budete zpívat... jiné, když bude co nejvíc u maminky a pak vydrží chvilku třeba v "houpačce" Hacka 😉
jiné může bavit i nějaká jednoduchá hračka (třeba doma vyrobené chrastítko)...
jinak se dají vymýšlet nejrůznější činnosti, třeba společné koupání nebo namasírování miminka... dá se i přihlásit se na kurz "cvičení" s dětmi (někde už od 3 měsíců) nebo si koupit knížku tipů pro maminky 😉
leckdy ale stačí oprostit se od praktického myšlení typu co je potřeba udělat v domácnosti a vrátit se trošku do dětství... nápady pak naskočí samy a člověk si to s dětmi i opravdu užije 🙂
každodádně z dlouhodobého hlediska je nejjednodušší a nejzdravější dítě co nejvíc zapojit do běžného provozu... tak se děti nejvíc naučí, zároveň tráví čas s rodičem, rozvíjejí si řeč, mají dostatek fyzického a očního kontaktu atd..
P.S. rozhodně nedoporučuji zabavovat elektronikou - kromě narušování mezilidských vztahů má dnes mnoho dětí poruchy soustředění a řeči, ve své práci se s tím setkávám velmi často 😔
výrobci elektroniky samozřejmě velmi rádi tvrdí, že každý program je "výukový", ale jde o byznys, získat malé zákazníky co nejdříve.... ruku na srdce nechtěli jsme my sami jako děti hlavně to, aby nás maminka pochovala a přečetla nám pohádku nebo s námi upekla koláč? 😉 vypadá to jednoduše, ale obsahuje to fyzický kontakt, rozvoj řeči a praktických dovedností...
@bachovy_esence_poradna Totální souhlas s každou slabikou.
@luscinnia
To taky nesnáším. 😠 Tohle používala moje matka a podle toho ten vztah taky vypadá (samozřejmě je toho víc, bylo by to na román). 🙄
A to jsem ještě zaslechla, když jsem uklidňovala na návštěvě řvoucí pětiměsíční dceru, "že to není dobrý, že hned letím, jak zakňourá a že budu otrokem".... 😕 😠
No "maminka" otrokem nebyla a jednou ji čeká zářná budoucnost v domově důchodců, jelikož já se postarám, tak jak se starala ona (a to jsem jedináček). No nebudu se zase rozčilovat. 😝 Jen, že děti si pamatují víc, než si dospělí myslí a svoje dítě vedu a beru úplně jinak, protože vím, jaké můžou být následky.
položit dítě na deset minut pod hrazdičku mu trauma nezpůsobí, jde spíš o celkový způsob přístupu k dítěti - jestli je maminka vyčerpaná nebo duševně nepřítomná protože v mateřské roli se opravdu nenachází, tak to může mít na dítě mnohem větší dopad.... ale i s tím se dá pracovat 😉
některé děti mohou být opravdu hodně náročné, řešení ale není v tom buď poskytovat péči do vysílení (protože dítě je vždy na prvním místě, před matkou i před partnerským vztahem) nebo naopak dítě "emocionálně odstavit" (a soustředit se na zvládání domácnosti a udržování svého života takříkajíc pod kontrolou).... obojí může mít dalekosáhlé důsledky pro psychiku maminky i dítěte (od syndromu vyhoření po zdravotní potíže nebo narušení komunikace s dítětem, pozdější deprese, nižší sebevědomí atd.)
řešení je v hledání cest jak skloubit péči o dítě se sebepéčí a třeba i se seberozvojem... MD je úplně nové období života kdy se člověk může leccos nového naučit, poznat nové lidi, dozvědět se nové věci a třeba i změnit profesi nebo objevit nového koníčka... jen je k tomu třeba flexibilita, otevřenost, ochota zkoušet třeba nové věci...
tato situace je hodně i o opravdu dobré adaptaci na tuhle novou životní roli....
upřímně: péče o dítě je poměrně náročná... je tedy důležité nezapomenout na to hlavní co nás na ní těší, co je naší "odměnou" a to je vřelý vztah s dítětem 😵
@bachovy_esence_poradna Já opravdu nemám problém být se svým miminkem, věřte, že bych s ním hrozně ráda třeba pekla koláč - ale má 2 měsíce, je to "ležítko", co buď brouká spokojeností, nebo naopak pláče. Chtěla jsem vědět, jak jiné maminky řeší provoz domácnosti se svými 2-měsíčními miminy. Jak už jsem psala výše, TV zapínám, protože jsem tak zvyklá já, jako zvukovou kulisu a protože kojím vleže co 1,5hodiny. V bytě jsem sama, přistěhovala jsem se za přítelem, nikoho tady moc neznám. Takže ano, TV a PC mám v současnosti jako berličku abych se osamotě nezbláznila. Malého TV nezajímá. Hračka ho upoutá na pár vteřin. Pokud ho nosím v šátku, tak víc jak hodinu, dvě nevydrží. Sice v něm spí, ale co naspí přes den, to odmítá spát v noci - včera spal 3 hodiny v šátku se mnou na zahradě ... a v noci mi spal jen cca 6 hodin po kouskách:( Takže současně hledám způsob, jak malého zabavit, uklidnit, aby spinkal i bez šátku, abych si třeba během dne taky mohla chvilku lehnout, protože s 5 hodinama a 3 buzeníma v noci budu za chvilku šílet:(
Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi,ale přidám dva tipy, co mě napadly... - měli jsme košík, kde malá ležela a brala jsem ji po bytě s sebou všude, kde jsem něco dělala (pokud nespala)...ona na mě koukala, u hlavy měla ještě třeba nějakou hračku, já na ni mluvila a udělala jsem si, co jsem potřebovala...
Druhý tip - možná trávit víc času venku...teď je krásně, dá se na chvíli i vytáhnout deka...mimčo může trénovat pasení.
Já trávím s mou dvouměsíční holčičkou veškerý čas, jsem tu pro ni. Každé ráno si s ní povídáme, ukazujeme hračky, smějeme se. Pracuji, když spinká. I když nepláče, tak ji nechávám samotnou nerada, je ještě moc malinká na to, aby se sama zabavila. Samozřejmě, když potřebuji na wc, nebo si ohřát jídlo, tak ji na chvilku odložím do postýlky, kde se směje na kolotoč.
Také chodíme dost ven, kočárek jí vyhovuje. Není nic lepšího pro matku i dítě než vyrazit na vzduch!
No tak malé miminko se ještě velice zabavit nedá....mám dvojčátka a do 3 měsíce to bylo takové moje osobní peklo, ale jakmile jsme si nastavili režim tak je to lepší... mně děti když nespali koukali na hrazdičku,na sebe, na lustr...prostě jen koukali a když je to přestalo bavit tak buď usnuli nebo začali plakat...jakmile začali mít zájem o hračky bylo to lepší, bouchali do nich a prohlíželi si je....někdy jim to vydrželo i půl hodinky...no a teď co mají půl roku a přetáčí se tak si vyhrají na bříšku sami, různě se točí a sahají na sebe 🙂 je to někdy fakt sranda 🙂 ale jak už psala jedna maminka tady, do 8 hodin nevytahuju z postýlky ikdyž se už nespí, mají tam dost hraček na zabavení...je fakt že naše dětí nikdy nevyžadovali chování na rukách, nejlíp jim bylo jen tak na pohovce 🙂 u nás i hodně bavil a ještě baví kolotoč nad postýlkou- jen mě to věčné natahování nebavilo, takže jsme koupili na dálkové ovládání 🙂 naštěstí spinkají jak v kočárku, tak v postýlce, takže spaní už moc neřešíme 🙂 vydrž, čím bude miminko starší, tím to bude lepší...taky jsem si vždycky říkala, čím a jak je zabavit, co s něma vlastně mám dělat...no nejlépe asi nic, i to zabavování je únavné a pak je nebaví a jsou mrzuté....zkus ho nechat vzhůru max hodku a půl a pak spinkat, určitě ti bude ze začátku plakat, ale vydrž, sám si pak bude o spinkání říkat...jinak v těch dvou měsících jsem doma vařila jen minimálně, uklízela jen nejnutnější...no hrůza 🙂 a co babičky nebo nějaká hodná teta? že by ti na hodinku dvě, sem tam povozily???
@evulina77 Ja svou dcerku pomerne dost nosim, ale o noseni tady podle me vubec neslo. Moje dcera treba prvni tri mesice naprosto nesnesla satek ani nositko, zacalo se ji to libit, az mohla byt v pozici, kde nebyla spoutana. Kazdy koncept je jen koncept a deti jsou opravdu ruzne.
@petule284 Take muzu doporucit to prebalovani v postylce. Me to doporucili na rehabilitaci, zacala jsem mit problemy s klouby, cim je miminko vetsi, tim by bylo narocnejsi prenaset na prebalovaci pult. Ono se to nezda, ze to je takova zatez, ale me jen tahle zmena uplne zbavila tech bolesti.
Jinak vsem. Z nektere prispevky opravdu nechapu, proc tu jsou. Z nicehonic najednou nekdo napise, ze nechape maminky, co davaji na cely den dite do ohradky a pak to graduje pomalu az k doporuceni navstevy psychologicke poradny pro spatny vztah s ditetem. Uprimne fakt nechapu, kde se to bere.
MOje obě děti byly takové které,, nic'' nebavilo. Všechno jen tak chvilinku. Byly nosící. Né v šátku nebo nosítku tam se mohly zvencnout ale pěkně na ruce aby mohly vše pozorovat. Ruce si časem zvykly. Takže v jedný ruce bylo mimčo a druhou sem gruntovala barák a furt si s nima povidala. Procházky v kočárku byly reálné jen když byl čas spaní jinak furt řvali. Jak prež kopírák sou opravdu 😀. Vydrž až se začne alespoň lomozit od tý doby to bylo u nás mnohem lepší a od chození uplně super. Momentálně syn téměř roční stejně ještě tak tři hoďky za den tráví nošením.
My chodili ven dopo i odpo. Doma s detma nevim co, nebavi me si s nima porad hrat. 🙂 Nosila jsem v nositku/satku i doma, u vareni apod. Na TV bych ale nenechala miminko koukat, TV poustime az deti spi, pres den vubec. Casem se zabavil hrazdickou. Uspavam dodnes, driv spal hlavne v kocarku za jizdy... nemyslim si, ze by miminko melo usinat a spat samo, nektera to tak maji, ale spis mi prijde normalni, ze ne. 🙂
V noci z postele nelezu, mame postylku prirazenou na nasi postel bez bocnice. Kdyz mel dva mesice, musela jsem sem tam ale vylezt, pac mel plnou plinu - vyhodit ji a umyt si ruce. 🙂
Rozhodně bych zařadila víc vycházek, podle mě to je málo a až tak pozdě odpoledne, to bych se taky doma nudila a zbláznila, člověk se provětrá, navíc, když je mimčo tak malé, vezeš v kočárku a já třeba ještě poslouchala v sluchátkách na mobilu rádio nebo různé reportáže na netu ( což mi pomáhalo udržet si čistou hlavu o světovém dění nejen to domácím, navíc nemusím moc klábosit jen o dětech ). No a co bych ještě zařadila, tak návštěvy, kamarádek, kaváren a až bude mít víc měsíců tak i klidně nějaké kroužky, cvičení, říkadla, plavání atd.
@nugetka20 ono tohle obdobi se musi tak trochu vydrzet. Ja mam ted skoro dvouletaka a od malinka se neumi zabavit sam. V tech 2 mesicich se mi budil minimalne 4x za noc a vstavali jsme nejdele ve 4:30 rano. Takze nevyspala jsem byla taky. Chodila jsem s nim ven,behem tech 3 pulhodinek co spal,jsem uvarila,uklidila,odpocinula si trochu. Jinak jsem uspavala v naruci,v nositku,na mici,v kocarku. Ale me to nevadilo. Proste vim ze me potreboval. Domacnost sla trochu stranou. Holt nebylo vzdy paradne vypucovano a obcas byl k obedu jen oblozeny chleba. Jak jsou ti prcci vetsi a zacnou se pohybovat,je to lepsi
Nemuzes popojet nekam d
Sorry. Mobil. Nekam do blizkeho mesta? Nejake materske centrum tam?

@nugetka20
Když byla malá maličká jako ten váš, měla jsem v postýlce "přebalovací koutek" 🙂 . A s tím krmením, když jsem kojila, budila se třeba kolem 6, tak do těch 8 vydržela, později jsem ráno nakrmila z lahvičky v postýlce, to tak dělám dodnes. 😀 Nebo to dospala-dohrála se mnou ve velké posteli. Samozřejmě vzít na odbrknutí. Spíš bych to poupravila - nevycházet z ložnice - to už věděla, že se vstává. 😉
Ale jak jsem psala, každé mimi je jiné. Je možné, že se malý "nudí" , hlava by chtěla, ale tělíčko ještě nedovolí. To ta moje je pohodlná, hlavně žádnej stres. 😀 😉
Ještě připomínka, vyřvat jsem nikdy nenechávala a nedělám to ani teď. To radši nosit a bavit. 😉