Mám měsíční holčičku, která je dost brekavá, ale není to ten neutišitelný pláč, chce se chovat. Nevydrží být chvilku sama, jak si to uvědomí spustí povyk. A to i když jsme s ní třeba v obýváku na sedačce. Ale jakmile ji vezmeme do ruky je hned ticho, je spokojená a kouká a když se s ní ještě pochoduje tak to je úplně na vrcholu blaha 🙂 Já jsem to neřešila, brala jsem, že je prostě ještě malinkatá a potřebuju ten kontakt. Ale už mi začíná čím dál tím víc lidí říkat, ať si na to dám bacha, že když se nenaučí být sama bude to pořád jen horší a já se bez ní nebudu moct hnout. Asi mají pravdu, ale přijde mi to kruté nechat jí být, když nás potřebuje a chce být u nás. Jaký je Vás názor? Mám ji nechat brečet, když vím, že nic nepotřebuje, nebo mám utěšovat? Za pár měsíců začnu pracovat z domova a doufám, že bude schopná se nějakou chvíli zabavit sama.
@p_ch Vím, že je to už starý příspěvek, alekdyž to jinak nejde, občas si beru svého 8 týdenního syna i na záchod. 😀obry když pláče