Jaké je mít dvě děti? Všichni v mém okolí mě straší 😞
Vždycky jsem chtěla mít dvě nebo tři děti. S manželem jsme se domluvili, že bychom se koncem roku začali snažit o druhé, takže v ideálním případě (pokud to během půlroku klapne), budou děti od sebe dva a půl až tři roky. Všichni v mém okolí mě od toho zrazují, že je to strašné. Obrovský psychický zápřah mít dvě takto malé děti, starší je nesamostatné, maminka si celý den vůbec nesedne, nic nestíhá, osobní život je úplně ztracený. Pořád je na zhroucení, protože když pláčou obě děti, tak neví, které má utěšovat dřív. Pokud se jedno vzbudí s hysterákem, vzbudí se i to druhé a musí ho uspávat. Jsou na nervy ony i jejich manželé....a tak bych mohla pokračovat. Já jsem věděla, že to asi nebude úplně jednoduché, ale popravdě mě to hodně vyděsilo...
Nemáme babičky a možnost hlídání, proto jsme na to s manželem sami. Je ale zvyklý hodně pomáhat, prakticky nic mu nevadí. O malého je schopný se postarat klidně celý den už od jeho půl roku, když jsem ve škole.
Opravdu je to tak strašné nebo se to dá zvládnout a je to jenom strašení? 🙂 Moc děkuji za komentáře.
@lucisuska tohle vubec neni o poctu deti, ale o tom, jake si to s manzelem udelate a co je pro vas v zivote dulezite. Unizerzalni odpoved nenajdes, kazdemu vyhovuje neco jineho, ale ze vseho nejdulezitejsi je, abyste s manzelem zili podle sebe a tak jak vam to vyhovuje, ne tak jak se to od vas ocekava okoli, informace z intenretu apod. Ja si materstvi uzivam, ale zrovna u druhe dcerky tomu tak ani zdaleka nebylo. Predchazela tomu zmena priorit na nejdriv ja, pak manzel, pak deti. Pochopeni, ze fakt, ze nejsem super zena nebo matka, kterou by naplnovala vychova deti a pece o domacnost ze me nedela spatnou zenu nebo spatnou matku. Musela sem se naucit odpocivat, jit si s detma po obede lehnotu i kdyby to doma melo vybuchnout, upustit od toho, co vsechno musim stihnout, zaridit, ono mi to neutece a kdyz se budu stresovat, nestihnu z toho vubec nic, naucit se, abych delala i neco normalniho - roste tomu vymezit cas, protoze me z domacnosti a deti sibe, i kdyz svoje deti miluju, potrebuju od nich i oddech a nastaveni chodu domacnosti tak, abychom s manzelem vypadli bez deti na rande parkrat za mesic a ja aspon ejdnou tydne delala par hodin neco, cim pecuju jen a jen o sebe. Vysledek, mam vycistenou, hlavu, na deti nemusim doma rvat, protoze diky tomu mam i vic trpelivosti. Jde to, panem sveho casu si totiz jenom ty a je jenom na tobe co si do toho nalozis, jestli tolik, co se stihnout neda a nebo si tam primarne das veci, co potrebujes pro sebe a ostatni se udela, az to pujde, kdyz to pujde. S manzelem jsme spokojeni, o svuj vztah a sebe pecujeme, takze doma v podstate neni stres => deti jsou mnohem klidnejsi a je s nima vetsi sranda a ja toho vic stihnu. Ted mam doma dva predskolaky a miminko a je pohoda. Je to poctem deti? Neni, i s jednim muze byt doma stres, je to tim, ze jsme si zivot udelali tak, aby nam vyhovoval, at uz to je konvencni nebo ne, ale cesta k tomu byla trnita, ja davala deti nade vse, byla sem furt ve stresu, deti na to reagovali tim, ze byly jak male prisery a bylo to fakt peklo... Proc, protze sem nemela rozum a chtela mit vse na svete a diky tomu malem nemela nic.
a co taková možnost jako dvojčata? Nebo jedno dítě a dvojčata? To jedno odevzdám, protože mne všichni straší... Co je to za blbost. Hlavně děti mám podle našeho uvážení se svým partnerem a ne podle "slepic" z okolí? Většina dam s jedním dítětem se hroutí, některé dokonce potřebují chůvu či jinou pomocnou sílu.
Ano mít více dětí je náročné po všech stránkách. Ale je to tak úžasné, zábavné a rozhodně bych neměnila.
@lajla O tom žádná...komfort je príma věc.
Ale je to pak i financích.
My jsme si prostě i na druhé dítko s rozdílem 15ti měsíců vystačili s tím, co jsme měli po prvním. Neměli jsme žádná lehátka, drahé kolotoče, nosítka, šátky, manducy...
Netvrdím, že by něco z toho tu péči neusnadnilo, ale zvládali jsme to v pohodě i bez toho a možná tím, že jsem to nevyzkoušela mi to prostě nechybělo 🙂
Sourozenecký kočárek jsme koupili také až později. A také by nebyl potřeba-ale uznávám, že pro ten komfort to bylo mnohem lepší.
Jen si nemyslím, že tyhle věci patří do základní výbavy a že je nutné je kupovat automaticky. Pak si nemají maminky myslet, co je bude dítko stát peněz 🙂
Bude totiž ještě hůř, tak nemusíme utrácet za zbytečnosti 🙂
@lajla to spis posoudi okoli... samozrejme jsou nektere maminky pekne a stihle, ale vzdy, logicky, zmeny na tele jsou. To by nemohly rodit, kdyby to tak nebylo. Vzdycky to telo trosku sejde. Vsechny moje spoluzacky, co mely deti drive, po diteti behem roku nebo dvou strasne zestarly na pohled. Znam jednu, co ma pet deti a pracovne docela vytizena a taky je sikovna, to ne, ze neni. Ale proste uz to nikdy nebude jako driv 🙂 Ja si taky neprijdu nejak obludne. Trosku jsem pribrala, ale kdyz se upravim, porad je to dobre. Ale divam se na sebe jinyma ocima nez moje okoli 🙂 ... Kruhy pod ocima uplne v pohode, proste dite nespi. Moje taky nespi celou noc, ale jinak je hodny a zadna tragedie, kdyby se narodilo druhe - ted, kdyz uz je samostatnejsi. Kdyby mu byl rok, tak bych se taky bala, ze to nezvladnu, protoze v roce byl hodne narocny. Nikdy moc neplakaval, to byl uplne zlaty. Kdyz se narodil, vubec nebrecel, neznam nocni revy nebo koliky. Ale je narocny na pozornost, asi jako kazde dite. V roce mi visel na noze, nemohla jsem delat nic. Ale ted od tech 2 let je samostatnejsi a vsechno je uplne jine. Takze pokud zakladatelka bude mit deti od sebe 2,5 - 3 roky, tak tak vyrizna urcite nebude 😅
Okolí nechápu, je krásné mít dětí víc. A ten rozdíl 2,5-3 roky je dle mě úplně ideální. Mám holky od sebe 2,5 roku a je to skvělý. Zvládala jsem v poho od mala. Mám občas babičku, ale to jen když byly nouze, nemoc. Manžel pořád v práci a zvládala jsem. Ted už jsou holky větší, 3 a 6 let a nejhezčí je ta jejich vzájemná láska, jsem hrozně ráda, že mám obě. Mít jen jednu, je to tak nějak neúplné.....
@lajla mne treba pravidla nepomohla zadna. Ja jsem pribrala pri kojeni at jsem delala co jsem delala. Pravidlo pohyb - 2x2 hodiny denne rychla chuze s kocarem. Pak snaha o zdravou stravu, to jsem pribrala snad jeste vic, nebo spis to slo porad stejnym tempem, ale v te dobe uz vic kilo nahore 😅 Jak jsem skoncila s kojenim, najednou ani deko navic. To jsou i hormony, clovek nic nenadela. To ma kazdy jinak 🙂
@dokument já reagovala a tu sešlost... To mi přišlo dost drsné
Snaha o zdravou stravu? Pokud jen snaha.. Ano tam chápu že výsledky nejsou☹...hlavně že už je líp, hubený neznamená že se cítí dobře, každý má to měřítko jinde..jak jsem.psala.. Nevhodné mi přišlo psát že po dítěti žena sejde...
@shine2015 krasne napsano, ja treba nadramec k tomu, potrebuju jeste delat neco bez deti, aby mi nehrablo, tak mam brigadu na par hodin tydne a ta mi pokryva naklady na pani na hlidani a budouci naklady na pani na uklid, tu sem porad jeste nerealizovala 🙂. Dopoledne patri miminku a praci, odpoledne spolecne prochajde a starsim detem.
@dokument nesouhlasim s tim, ze po decku kazda sejde a zestarne, jak sem mela holky rychle po sobe, tak sem po porodu rychle vyrazne zhubla naopak sm vypadala dokonce lip nez pred detma, navic me hodne vzpruzil navrat do prace, energie sem mela na rozdavani a pritom domadve batolata. Doufam, ze ted to bude stejne 🙂, jen hold tehu bylo po tricitce, tak uz se najde hold i ta krecova zila a popraskana kuze, to u prvnich nebylo.
@lucisuska 2děti jsou vždy náročnější než jedno, kterému se člověk může věnovat. Nejhorší je, pokud některé z nich onemocní. Nicméně zvládnout se to dá. Z běžného dne je pro mě nejnáročnější, když se jde ven a musím je obě obléct. Teď v zimě to bylo 15-20minut, než jsme vyšli. Ale co se jinak týká, tak děti se navzájem nebudí i když třeba jedno pláče, partnerský život za mě víc v klidu než s jedním, protože 1. byla uřvaná a já totálně vyšťavená, 2. už klidnější a hezky spala a teď po 2letech jsou synchronizované a chodí spát spolu, takže večery míváme pro sebe (pokud je partner doma). A zvládám to převážně sama. Partner jezdívá na montáže v pondělí a vrací se v pátek. Sice se vždy na pátek a víkend těším, až si od holek trošku odpočinu, ale nevyměnila bych je za nic na světě. Takže odpověď je ANO je to někdy strašné a náročné, ale taky ANO, dá se to zvládnout a někdy dokonce bych řekla, že 2 jsou lepší než jedno, protože si spolu vyhrají (i když toho kraválu kolem...)
Urcite to narocnejsi je, hlavne ty zacatky se 2 detmi, to je proste zmena a naraz pro vsechny (pisu o vlastni zkusenosti s druhym ditkem, 2 roky po sobe). Ale da se vsechno, ja jsem teda na vetsinu veci okolo deti sama, pracuji k tomu na plny uvazek (dite do roka mam u sebe v kancelari). Pamatuji si, jak jsme byli vystaveni, kdyz jsme ve veku 2 mesicu dcery leteli na 10dni na Kanarske ostrovy- to nam pak prislo, ze jsme fakt nemeli zadnou dovolenou, jen behali okolo deti a neco zarizovali, ale ani tak bych nemenila. Ted cekame treti- budeme mit 3 deti v rozmezi 4 let a necekam, ze bych se z toho mela hroutit. Je to takove, jake si to kazdy udela a co si sam nalozi a prizna. 😉 😉
Já mám děti 2 roky od sebe a dle mého názoru je to naprosto ideální. Vyhrají si spolu, mají podobné zájmy, tráví spolu plno času, dokonce i do školky chodili jeden rok spolu, než šla dcera do ZŠ. Mají spolu krásný vztah.
Začátky mi nijak složité nepřipadaly, i když mě lidi "litovali", když mě třeba viděli na hřišti, jak mám na prsu syna a za ruku přitom vodím dceru, aby nespadla z prolízaček 🙂 Já si ale nevzpomínám, že by tato doba byla nějaká extrémní... Jsem ráda, že jsme je stihli takto brzo po sobě 🙂
Okolí se ti o děcka starat nebude - buď je chceš a máš teď pro ně podmínky a skočíš do toho, nebo ne...
Mě vytáčí zase maminy od více dětí, co mi pořád valí do hlavy, jaký mám veget, jak je jedno dítě dovolená, pohodka, jak ony, se dvěma nebo více dětmi nemůžou xxx
A to si nijak nestěžuju. Prostě děcka chtěly, mají je, tak musí bojovat. A jak tu píšou ostatní - není nic černobílé - víc dětí je mazec, ale jsou i nádherné okamžiky. 😉
Já taky kojím, ale samozřejmě nejsem úplně dokonalá, takže ne plně ;-D
Teď to nemyslím vůbec na nikoho osobně. Ale ne nadarmo se říká, že kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá způsob. A tohle se dá vlastně aplikovat na téměř každou životní situaci.
Dve deti a skoro 32 let, stare si neprijdu :D ano, nemam plochy bricho, ale i tak vazim 49 kg (156) cm. Ja mam deti s velkym rozdilem (8 let), ale chtrla bych treti a to tak s rozdilem max 2 let ;) babicky hlidaci nemam 🙂
A s dvema jsem min unavena, jak jsem byla s prvnim. Je to o postoji, zkusenostech atd. S prvnim jsem vstala max 2x za noc a byla jsem mrtva celej den a to jsem s nim spala pres den. Ted vstavam i 6x, pres den nespim a jsem uplne v pohode 🙂
@mysicka_lb upřimně nechálu tu přítelkyni, s takovým servisem a zhroutila se? Asi všechno nebylo, tak jak se tvářila a říkala. Osobně si myslím, že každé dítě ženu určitým způsobem poznamená, těhotenství a kojení taky. Ale někoho to nakopne a někdo se zhroutí. A každý ať má dětí tolik kolik chce. Já si jen říkám, jak to zvládaly minulé generace, kdy se rodilo dokud to šlo. Jsme asi tak trochu přecitlivělé, nebo nás ty technologie a zaměstnání při mateřské vycucávají víc, než jsme ochotny přiznat...
@evulina77 Nejhorsi totiz podle me je, kdyz clovek moc premysli... jakmile clovek zacne premyslet nad tim, ze ''ztraci svobodu'' nebo ze se nevyspi.. driv lidi nemeli cas premyslet, tak to proste zvladali.
Holky, nestíhám sledovat, kdo na mě jak reagoval, a tak odpovím nějak celkově všem. Ad. kamarádka, co skončila na antidepresivech: Hodně záleží na tom, jaké kdo má zájmy a priority. Kamarádka byla zvyklá před dětmi hodně sportovat a věnovat se výzkumné práci, což ji dokonale naplňovalo. Navíc byla zvyklá mít vše perfektní. Když pak přišly děti, se sportem útrum, s prací útrum a už nešlo mít vše perfektní (perfektně uklizeno, navařeno, nažehleno atd.). Takže se jí vlastně zhroutily její jistoty. Do toho hlídací babičky sice hlídaly, ale s připomínkami, jak to dělá všechno blbě, a manžel ji po příchodu z práce zdravil "tady je ale bordel". Děti pak byly brány jako překážka k tomu, co by ji bavilo, i k tomu, co (nejspíš) považovala za dokonalou ženu na mateřské - naklizený byt a buchta v troubě. Proto na ně často ječela, byla nervní. A to se pak samozřejmě projevilo i na nich, také byly nervní a jako starší vzdorovaly, vztekaly se a trucovaly. Mimochodem, i tato kamarádka ale několikrát přímo přede mnou jiným lidem tvrdila, jak to není tak hrozné a dá se to zvládat v pohodě.
Myslím si, že je velký rozdíl v tom, jestli žena před mateřskou žila prázdný, nenaplněný život, bavilo ji hlavně vaření a procházky a s dětmi to pak všechno dostalo nový, mnohem krásnější rozměr. Taková žena může mít 4 děti a zažívat stále větší a větší štěstí, protože to bylo přesně to, co jí dříve chybělo a co ji teď naplňuje. Jenže pak je i druhý typ žen, které před mateřskou byly naprosto spokojené, žily naplno a věnovaly se své práci nebo nějakému koníčku, který s dětmi není moc slučitelný. Tak jako moje kamarádka a většina holek okolo mě, včetně mě samotné. Pozor, tyto ženy nemusí být apriori špatné mámy nebo zlí sobci... Ale prostě byly zvyklé na nějaký život, který se jim po příchodu dítěte (dětí) zhroutil jako domeček z karet. Jednou jsem tady četla zajímavou myšlenku jedné paní. Psala, že pokud má rodina jedno dítě, dříve či později se vrátí ke svému původnímu způsobu života. Pokud má dvě děti, už to zdaleka tak snadné není. A teď jde o to, jaký ten předchozí život byl, a jestli se k němu chcete vrátit, nebo ne. Pokud ano, pak jsou děti vlastně jakousi překážkou - samozřejmě příjemnou, obohacující, bla, bla.... Ale pokud nemáte nervy ze železa nebo odvahu vše od základů překopat, může se stát, že jim to občas "dáte sežrat" a zvýšíte na ně neprávem hlas ve chvíli, kdy nic zlého nedělají, jen se projevují jako děti.
Abych nebyla jen negativní, mám i kamarádky, které to zvládají s přehledem. Jedna má dokonce tři děti a celou mateřskou tráví vymýšlením a realizováním nových a nových způsobů podnikání. Kdykoli se mě ozve, nevypráví mi, co udělala její holčička za pokroky, ale ptá se mě, jaký je můj názor na článek, který napsala, zda bych s ní nechtěla podnikat v tom a v tom atd. Další má dvě děti, chůvu a pracuje na plný úvazek na vedoucí pozici. Obě jsou určitě spokojené, a dokonce ani nevypadají tak strhaně jako mnohé jiné mámy. Ale podle mě to taky není ideál matky, kterým bych třeba já osobně chtěla být.
Padlo tady, že někdo chtěl jedináčka, aby mu mohl dát vše, rozmazlovat ho atd. A snad že je to i nejdebilnější výmluva. Popravdě netuším, proč by se vůbec někdo musel vymluvat, je přece každého věc, kolik dětí si pořídí. Ze svého pohledu to nevztahuju na tu materiální stránku - jednak nevyděláváme tak závratné peníze, aby náš syn měl vše, na co pomyslí, jednak to ani nepovažuju za správné. Ale strašně bych mu chtěla dát pohodovou, usměvavou maminku, za kterou může kdykoli přijít a nikdy ho neseřve s tím, že ji otravuje. Vím, že se dvěma dětmi už bych to nemusela ustát. Když má syn špatnou noc a vzbudí se třeba pětkrát, skřípu už zuby, ale nedám to znát, obejmu ho, utěším a znovu uspím. Když by mi tohle dělaly dvě děti, každé samozřejmě v jiný čas, už bych to opravdu nemusela dát s úsměvem na tváři.
Někdo to samozřejmě zvládne i s pěti dětmi, vše je relativní. Kdybych třeba měla jako absolutní nesportovec uběhnout 500 m, budu pak celý den na kaši a tvrdit, jak to bylo příšerné a sáhla jsem si na dno svých sil. Kdyby měl tu samou vzdálenost uběhnout pravidelný účastník maratonu, bude tvrdit, jaká to byla brnkačka. Podobně jako rozdílné psychické síly, máme i rozdílné síly psychické. Rozhodně bych ale neřekla, že pro všechny nebo pro většinu matek jsou dvě děti nenáročné a v pohodě.
Vše píšu jen za sebe, své názory, své zkušenosti, své myšlenky. Nikomu to nevnucuju a nepovažuju to v žádném případě za dogma, kterým je potřeba se řídit. Hlavně mi prosím nepište, že nemám pravdu, protože zrovna vy to máte jinak, vaše známá to má jinak atd. To je naprosto přirozené, že to máme každá jinak.
@mysicka_lb krásně napsaný
@lucisuska je to mazec.treti mame neplanovanou.Nekdy je to fakt psychicky narocne, ale nemenila bych!Ted mi umira tatinek a muzu rict, ze jsem rada za to kolik deti mam. A oproti tomu, jakej je to mazec je to proti tomu, co ted prozivame a citime prochazka ruzovou zahradou😢
Na okoli bych se vykaslala, to stebou nevychovava, nezije atd.
Ahoj,
tak já mám dvě děti - rozdíl mezi nimi 2,5 roku. Zatím teda pořád ještě čekám, až začnu z toho menšího věkového rozdílu profitovat...zatím ještě nic moc🙂 Občas už si spolu i vyhrají, ale většinou se o všechno perou a řvou u toho a ta starší toho mladšího dost často schválně učí samé lotroviny a on o to víc zlobí. Ale neměnila bych ani za nic, i když mi už z toho, že už jsem doma skoro 6 let, už docela hrabe a občas jsem totálně vyčerpaná a hotová a upínám se na myšlenku, že za třičtvrtě roku už konečně vypadnu do práce🙂 Ale věřím tomu, že mi pak v práci bude zase líto, že nejsem s dětma doma...ono, jak se říká, čeho je moc,toho je příliš...už je to na mě dost dlouho. Ale mám kamarádku, která si to doma užívá a vůbec jí to nevadí, mně osobně už chybí po těch letech taky nějaká seberealizace. Ale bez dětí bych si to vůbec neuměla představit a jsem přesvědčená, že i když je to to nejtěžší, co nás v životě potkalo, tak současně i to nejkrásnější🙂 A dva kousky jsou podle mě tak akorát, každému vyhovuje samozřejmě jiný počet, mně dvě stačí, jedno by ale bylo málo. Snad bude líp🙂
@mysicka_lb ale ze si to tvoje kamaradka neumi zaridit a lpi na zivote pred detmi je jeji problem, moje kamaradka pro zmenu se dvema detmi postgradualne studuje, dela vyzkumnou praci, aby neprisla o grant od pul roku starsiho a mezitim stihla dalsi dite, babicky si srovnala a sport? Nezlob se na me, ale od kdy se s detmi neda sportovat? Takovych lidi jako je tvoje kamaradka je mi lito, ale pokud se neumi s novou situaci srovnat a zit, tak je to jenom jeji problem a ta antidepresiva opravdu potrebuje. My mame jit detem prikladem jako rodice, to znamena, ze zit naplneni zivot je toho zakladem, pokud toho nejsme schopne a jen se v tom placame, pak je to tak maximalne ostuda jako nas rodicu. My jsme ti, kdo si nedovoli zit, deti limitem pro zivot nejsou, zvlaste v dnesni dobe, kdy je tolik moznosti. Od pani hlidani, po aktivity, kde ti deti pohlidaj, kdo chce zit, cestu si najde a deti jsou jen pridana hodnota pro osobni rozvoj, kdo podanou rukavici neumi chytit, ten trpi... Patrila sem do jejich rad, nastesti sem se z toho vylecila, pochopilasem, ze vsechno zvladnout nemuzu a zacala si nakladat jen tolik, kolik unesu, od mycky a susicky, pres pani na hlidani, ono kdyz je v rodine dobre a rodicum se dari po psychicke strance, penize na ten zivot se vzdycky najdou, je to jen o pristupu k zivotu a o tom, zit svuj zivot podle sebe a ne podle ocekavani okoli...
nečetla jsem celou diskuzi, mám dvě děti 2 a půl roku od sebe, a jsem ta nejšťastnější máma pod sluncem, i když někdy padám na hubu 😀 . Vždycky jsem si dvě děti přála a vždycky jsem chtěla staršího kluka (mám mladšího bráchu a vždy jsem na něj "dávala pozor" já 😉 ) a mladší holku a to se mi vyplnilo, děkuju tam nahoru 😉 . Mám pocit, že jsme taková parta, že kdybych měla jen jedno dítě, jeden do party nám prostě bude chybět. Moc ráda trávím čas se svými dětmi, vymýšlím různé aktivity, výlety, sport, zábavu, tak jak by se mi to líbilo, kdybych byla dítě já a i tak si to jako dospělá s dětmi užívám 😉 . Manžel mi v tomto nechává víceméně volnou ruku a tak si plánuju a kombinuju a organizuju 😀 . Prostě se dvěma je to větší záhul než s jedním, ale je to taky mnohem krásnější, místo jednoho štěstí je to dvojnásobné štěstí 🙂. Vyhrají si spolu a i když se honě pošťuchují, perou a strkají, zároveň se učí s někým se dělit, mít na někoho ohled, mít někoho rád, a když náhodou nejsou spolu, za chvíli už se ptají, kde je ten druhý a kdy už přijde, a je jim po sobě smutno. Když jsme měli jen syna, vnitřně jsem cítila, že ještě někde je ten náš čtvrtý člen rodiny, že ve třech nejsme úplní..... A jinak musím přiznat, že u prvního mimča si to člověk všechno strašně užívá a prožívá, každé jeho poprvé si pamatuje, a u druhého už to běží nějak samospádem, a člověk se snaží "vydržet" 😀 😀 😀
@dokument no nemůžu souhlasit... Po 4 dětech 56 kg na 172cm, vysmata pořad, pecuju o sebe takže kruhy nemám, kojim pořad a vstavam taky🙂 horší je když jsou nemocní všichni naráz🙂 ale to jsou výjimečne situace... A superzena fakt nejsem , jen určitá pravidla