Je nošení dítěte na rukou špatné pro jeho budoucnost?
Ahoj, chci se zeptat na názor. S mužem se trošku dohadujeme o “výchově” malého.. synovi bude rok.
Od narození nebyl kočárkové dítě, doteď využíváme nosítko nebo jen nošení na ruce když jdeme za barák.
Ale poslední dobou hlavně večer po odpoledním spánku je syn hodně chovací.. leze za mnou , když jsem v kuchyni a sápe se po mě, říká mama a chce vzít.. vezmu.
Když se někde bouchne, spadne a řve jako blázen, vždycky ho vezmu, ukonejším a vše je pak v pohodě. Když ho partner jakoby ignoruje (dle jeho slov je zvyklý na to, že ho furt beru na ruce) tak si mě stejně najde a je klid už ve chvíli, kdy se k němu sehnu.
A tak se ptám, jestli to opravdu tak vadí do budoucna (rozmazlenost) když beru syna na přání. Je pravda. Že se umí pěkně vztekat, když nedostane co chce nebo mu něco nejde, ale to chování na rukou je spíše pro něj takové pomazlení.
Ne neni to spatne. Kdyz byly deti vetsi, nebo kdyz jsem treba byla tehotna s druhym, tak jsem nenosila, nezvedala, ale brala do naruce na klin a mazlili jsme se tak. Chovani a objeti je prirozene a zadouci. Stejne tak jako se uz (doufam) odboural mytus o potrebnych rozestupech v kojeni, a je bezne kojeni na pozadani, tak je fajn i pochovat na pozadani, pokud to situace umoznuje
Já myslím že to rozmazlovani není mám dvě děti a vždycky jsem brala když přišli jen tak, když měli nějaké trápení, pro mě to mazlení s nima je to nejkrásnější. Nastavila jsem ale hranice. A starší už se nosit nechce jen přijde a třeba se pomazlime a jsme oba spokojeni
Vůbec to nevadí 🙂 Já chovám na pomazlení i pětiletého syna
Já mám 3letiu dceru, váží 15.5kg a vůbec mi to nevadí, je pravda, že není na rukách 24/7, ale když prostě chce tak ji nosím a je to čistě jen a jen moje věc. Od nikoho jiného to nevyžaduje. Ve školce nemá problém jít na dlouhou procházku, s kýmkoliv jiným normálně funguje, ale když se objevím já, tak chce nosit. Do školky ji taky nosím (v rámci ušetřeného času) a nevadí mi to, po cestě se pomazlime aspoň, neboť dělám denní a 2 dny ji v podstatě nevidím, jen ráno když ji vedu do školky a chviličku večer, než usne. Ten čas tak hrozně rychle letí, že si říkám, že ještě budu vzpomínat, jak jsem ji pořád nosila a teď (v budoucnu) ji je 15 a jsem jen ta vopruz máma, co otravuje s úklidem pokojíčku apod.
Když dítě přijde, že má žízeň, dám mu napít. Když má hlad, dám mu najíst. Když potřebuje pomazlit, pomazlím se s ním. Ty první dvě už si teď děti ve většině případů řeší samy, nalijí si vodu do skleničky nebo nandají do misky jogurt. Zjevně se nenechají obskakovat do dospělosti, samy od sebe to začaly dělat samy. A i mazlit se přestanou, až tonebudou potřebovat. S nošením totéž, jako maličké potřebovaly pochovat, teď už stačí obejmout.
Ano, takhle k tomu pristupuji. Jednou budu vzpomínat, jak chtěl chovat a mazlit a potřeboval mě..
Tak dej na sebe 🙂 Pokud tobě to tak pasuje, kašli na cizí názory. A že vím, o čem mluvím, starší děti už mám puberťáky 🙂 užívej si tu blízkost, už to pak nikdy nezažiješ
Jako mazleni je to vpohode, ale pri lehkych urazech, spadnutich atd. se na to vykasli, nemuzes ho ucit takto hystercit. Staci pohladit, ujistit se, ze uz to neboli a jdeme dal.
Uživej si to, strašně to letí a děti rostou, pak už o to mazlení nebudou mít takový zájem. Já kdybych mohla mazlím se se svojí pětiletou pořád 😀. Horší je, že ona už mi to docela prdí a mne to chybí. Děti láskou určitě nerozmazlíš, ale upevňuješ si pouto mezi vámi. Aspoň takhle to vnímám já.
Já na tom nevidím nic špatného když se bouchne a je třeba ho ukonejšit, jako ano asi bych to omezila na bouchnutí a bouchnutí. A to že se chce pomazlit - třeba si to užívat, děti rostou hodně rychle 🙂 No například kdybych myla nádobí a syn chtěl silou mocí na ruce, tak to ne - musel by vydržet a počkat až to nádobí domyju. Tak si potrénuje trpělivost.
Kvůli tomuto rozmazlený jistě nebude. Buď jen ráda, že se chce mrkat a chtěl být u tebe 🙂
Není to samozřejmě nic špatného 🙂 Právě naopak, je to absolutně normální a přirozené. ❤
Každý máme hranici nošení jinde, někoho bolí záda, někdo prostě nosit nechce. Dítě bude těžší a těžší a hranice se budou měnit. Dobrý je, že nevadí, když to partneři mají nastavený jinak. Dítě moc dobře chápe kdo ho vezme a kdo ne. Takže je to čistě tvoje věc a muž do toho nemá co kecat.
U nás je víc nosící tatínek. Jak ho vidí už chce na ruce a ječí dokud nevezme. Jeho boj 😁
Až bude dítě těžší,tak už ho třeba nebudeš chtít tolik nosit a odnaučování bude s řevem, ale třeba taky ne. Prostě dělej jak cítíš.
Druhá věc je ukonejšit když spadne. To mi přijde naprosto v pořádku. Jako pokud brečí. Pokud nebrečí a dělat nějaké cavyky jé to muselo bolet chudáčku maličký... To není dobrý. Taky není dobrý, když jediná pozornost je když se bouchne. Nebo teda dělat kolem každýho pádu velký drama. Ale vzít, poňuňat, pofoukat mi přijde normální