Jedny rodiče uživí i 10 dětí, ale 10 dětí neužíví ani jednoho
Jedny rodiče uživí i 10 dětí ale 10 dětí neužíví ani jednoho. Jakou máte zkušenost? Pravda nebo lež?
Záleží na tom, jak jsou děti vychované. Pokud jim byly vštípeny hodnoty jako je silná rodinná sounáležitost a pospolitost, empatie, slušnost... nebála bych se. 😉 Záleží ovšem také na tom, jaké partnery si děti do rodiny "přivedou". V současné době tvrdého individualismu a prosazování liberálních výchovných proudů, které, pokud jsou špatně uchopeny, z dětí vychovávají OSOBNOSTI, ale osobnosti zahleděné jen a pouze do sebe a do svých potřeb, je určité riziko, že takoví jedinci - individualisti a "loktaři" budou mít v sobě ten morální imperativ "postarej se o svoje rodiče" značně utlumený...Základem je podle mě snažit se děti vychovávat k nesobectví a empatii (a je jedno, jestli máme jedináčka nebo pět dětí), vštěpovat jim, že v životě je čekají i překážky, které se musí naučit překonávat, že musí o něco aktivně usilovat, že to nelepší nezískají zadarmo nebo na dluh a že v životě by se měla hrát fairplay... 😉
Spis bohužel pravda. Já ale vim zcela jiste, ze když bude potřeba, tak ani mamka, ani tatka neskončí v žádném ústavu, ani DD. Udělám cokoliv, abych se o ne mohla starat.
Mělo by tam být "jedni rodiče", protože pak je to to samé 😉 Jinak je to individuální. Je to o výchově a o vztahu. Ale na druhou stranu také o možnostech a okolnostech. Jsou prostě situace, kdy děti chtít mohou sebevíc, ale nejde to.
@prostejina je to pekne takhle tvrdit, ale neodsuzuji ani ty lidi, kteri daji sve rodice do ustavu - mame babicku, ktere je 93, od 87 let ji zacala staresinska demence-posleze nemohla bydlet sama, teta a mamka si ji braly nastridacku po tydnu domu - jelikoz babicka v noci neustale bantovala, zacalo se to odrazet na zdravi mamky a tety (taky uz jim tahne na 70)- ani babicce nedelalo dobre to stehovani, ale jeden clovek by tuhle peci nezvladl ani fyzicky ani psychicky (a to chodila to denniho stacionare) - pote onemocnel vazne tetin manzel (dle meho z vetsi miry je na tom podil starani se o babicku) - mamka ji mela mit uz naporad - nakonec ji daly do DD - stryc do mesice zemrel, myslim, ze by brzy odesla i moje mamka a teta - predstavte si, babicka cely zivot fyzicky zdrava-doted, akorat ta demence - ona se dozije uricte vysokeho veku..........v DD je spokojena, chodime za ni........starost o takoveho cloveka je velmi narocna.....
Už bylo zmíněno - v době tvrdého individualizmu, kdy stačí se podívat do skupinky a diskuze pojednávající o tchyních , nebo dalších co pojednávají o vztazích v rodině( týkajících se společného bydlení a.t.d... ) myslím, že se za Uživení starého člověka bude počítat spíš Zaplacení Domova pro seniory . O babičku se stařeckou demencí jsem se na mateřské starala, vím o čem mluvím, ale když mi začala čurat do dětské sedačky a já na střídačku po nocích měla dítě na prsu a vracela zmatenou babičku zpět do postele, nepamatovala si vlastně skoro nic, krátkodobou paměť neměla prakticky vůbec, dlouhodobou omezene ( nepoznávala svého syna, nepamatovla si, že byla vdaná, nevěděla kde je záchod, koupelna, ložnice.. tak jsme to po zralé úvaze vzdali, nejsem na to pyšná, ale v takovém stadiu už to bylo trápení všech, v Domově se jí líbilo (výhoda ztráty paměti - moc si nepamatovala, že žila jinde ) a po hodně krátké nemoci se zkrátka neprobudila. Mám radost, že dobu, kterou si ještě uvědomovala prožila v rodině.
Jen si nedovedu představit takto pečovat o někoho, ke komu nemám vztah ( viz výše zmíněné debaty o tchyních, rodičích.. ) Bydlíme s tchánovci, tchynka je po mrtvici, ale zatím soběstačná, ovšem stav se může kdykoli změnit a my počítáme s tím, že pokud to bude jen trochu možné, bude doma.
Já si myslím, že pokud v rodině vyrůstalo 10 sourozenců, tak pro tu to platit nebude :o) Tam budou všichni zvyklí se dělit a navzájem si pomáhat. Spíš to bude platit u rozmručenejch rozmazlenejch dětí (záměrně nepíšu jedináčků, ale hlavně u těch...) které celý život měli na co si ukázali a rodiče nedostatek svého času nahrazovali hmotnými statky dětí.
Myslím že to je o přístupu a výchově - stejně jako všechno... Já sice na svojí tchýni (a občas i mámu) docela nadávám, ale nikdy v životě by mně ani ve snu nenapadlo se nepostarat, kdyby to bylo potřeba... Raději dřít do úmoru a jíst suché rohlíky, než nechat někoho tak blízkého hladovět a trpět samotou...
No tak ja nevim...hodne zalezi na okolnostech.moje mama je na voziku.stalo se ji to kdyz me bylo 18.starali jsme se vsichni.zensky veci my se ségrou,to ostatni tata.penize samozrejme tata.pak jsme odrostly,sly na VŠ,segra se vdala a zustala ve meste,kde ziji rodice.pomahala jak to slo,brala mamku ven.ja zustala v Praze.kdyz byl problém,ze byl tata v nemocnici nebo musel lezet a nemohl se postarat o mamku,prijela jsem a byla s ni doma nebo s obema.jednou i s miminkem a pomahala jsem,co bylo treba.ted bydlim o patro nad nasima😂mamku ven nevezmu,nezvladla bych s ni sejit schody.ale jinak jim pomuzu,i treba tim,ze tam denne jdu rano na navstevu s detma,aby mama nebyla sama.moje mamka by chtela do domova duchodcu,tady nemuze sama ven,tam by mohla.ja to jeste neprekousla,ale je pravda,ze tady byla sefra jediná,kdo ji to pomohl zaridit.takze tady muzete videt ruzny pohledy na situaci i ze strany toho rodice
Od mých cca 13let jsem se spolu s tatínkem (můj otec) starala o jeho maminku. Žila sama a byla relativně soběstačná,ale každý den se ji musel vozit oběd a 1x týdně velký úklid, nákupy a vozeni k lékaři. Tahle "pohoda" trvala 17let. Babička se postupně zhoršovala. Poslední rok života už nemohla být sama doma a tak byla u nás. Byla jsem těhotná a pak s miminem a péče byla každým dnem náročnější. Po roce už to nešlo, babičku bylo nutné dát do léčebny. Tam za 3 dny zemřela. Bylo mi líto, že jsem ji nenechala zemřít doma,ale na druhou stranu, ona už nevěděla kdo je natož kde je. Věřím, že když to bude potřeba tak se o své rodiče postaram. O tchanovce jsem se nemusela starat, ale aspoň jsem se k nim chovala s úctou a věřím, že tohle všechno se mi jednou vrátí na mých dětech 😉.
Nekteri rodice uzivi a tim to hasne (ano, ten pristup), nekteri si pak zaslouzi akorat tak nakopat do zadni casti tela. Pokud rodina fungovala normalne, pak by potomci pomahat meli, ale porad je primarni, aby se postarali zase o deti sve. Nikdy tomu nebylo prilis jinak.
@drzticka81 naprosto s tebou v tomhle souhlasím máme to podobně plus k tomu co popisuješ má zlomeninu krčku zooperovanou v tom věku ještě chodí s chodítkem má dny kdy ale prostě jen leží a nevstane- Babičce je 97 let ač moje mamka i teta chtějí se o babi postarat nejde to jsou už ve věku kdy ony samotné potřebují už občas pomoct mají své zdravotní neduhy (65 a 76 let ) atd atd .....taky to je u nás naprosto stejné jak ty popisuješ ....taky roční snaha to táhnout na střídačku atd atd ....prostě to nejde teta i mamka jsou na tom zdravotně už jinak takže nezbylo nic jiného než babi dát do DD ...je to čerstvé učíme se s tím žít všichni ....chodíme za ní téměř denně tam n+koho má =) ...Jsou prostě chvíle a určité okolnosti situace které prostě nedovolí doopatrovat své rodiče ....a my jako vnuci a pravnuci se o babičku 100% 24 hodin denně také nedokážeme postarat
@kamino Vis, drive, kdyz starici jiz nebyli prace schopni (treba aspon se o drobotinu postarat, pohlidat), tak jim nikdo moc pozornosti nevenoval (pomijim vyssi vrstvy). Muselo se makat. Makat musely i deti, kazdy si na sebe tak nejak musel napracovat. Na poli, v domacnosti. My si to dnes hodne idealizujeme. Kolikrat se starikum nezatapelo, jidlo tak kdyz zbylo, kdo si vzpomnel. Nebyl zadny standard pece, proste se dozivalo. Mladi meli co delat, aby uzivili sebe a deti.
ono je to i tou dlouhovekosti - lide driv umirali v drivejsim veku, vetsinou pracovali v zemedelstvi a stari rodice zili ve vymenku, zemreli jeste treba v dobre kondici (psychicke, i fyzicke)......ted je proste dost lidi, co maji pres 90-fyzicky dobry, ale ta mentalni stranka veci......jejich deti jsou 70leti, ti uz maji sve neduhy, sotva dolezli do duchodu, aby si odpocinuli, tak celodenni starost......nebo jsou to lide jeste v pracovnim procesu, maji vnoucata, chteji pomoct mladym........je to proste blbe.....no.............
jako my babicku obstaravali, chodili za ni, mamka i teta kazdy den, kdyz jeste bydlela sama, ale pak uz nemohla -byla nebezpecna okoli i sobe........a pak ta pece doma.......mamka se pak cely tyden davala dohromady z tydne s babickou ( a to babicka nebyla agresivni, proste nenechala cloveka celou noc vyspat)............a muze tu byt vazne jeste klidne 10 let......
@kamino No právě...Také jsem kolikrát na diskusních fórech jako v "Jiříkově vidění", když si čtu o těch rodinných vztazích a vidím, kolik netolerance, zášti a sobectví v nás kolikrát je...Viz například snachy, které vyšilujou z toho, že tchyně dala vnoučeti buchtu bez jejich dovolení, že se stará moc, že se stará málo...Proto jsem taky dodala, že hodně závisí i na partnerech, které si naše děti přivedou. Je jasné, že o vlastní maminku se budu starat s větší láskou, trpělivostí a empatií než třeba o tchyni - je to napsáno tvrdě, ale obávám se, že je to přirozené...Ale nedovolila bych, aby někde rodiče mého partnera strádali v nedůstojných podmínkách a úplně opuštění...To je pro mě základní lidská slušnost. Milovat rodiče partnera nemusíme, ale vždycky bychom se měli snažit jednat s nimi tak, jak bychom to jednou očekávali zase od svých dětí, snach a zeťáků. Tedy s respektem a slušně.
@properjoey já mám tedy zatím rodiče soběstačné, ale dlouhá léta mají špatně našlápnuto a tudíž zítra může být vše jinak. nevím jak táta, ale máma je toho ražení, že by raději hned umřela, než nám zůstat viset na krku a "obtěžovat" nám život😔 ono je to fakt vždy o více úhlech pohledu než jen o počtu dětí a jejich více či méně povedené výchově. těch rozhodujících faktorů je mnohem více. proč si hrát na hrdinu a mít někoho "uvázaného" za každou cenu doma, když jsou situace a povahy, kterým opravdu bude lépe jinde. "volněji, svobodněji", k tomu společnost vrstevníků. já osobně tedy proti pečovatelským domům, domovům důchodců apod. nic nemám. mě nepřijde z principu špatné to, že se tam člověk dostane. špatné je pak to, když se tam děti ukáží jen v době důchodů, skásnou rodiče a nechají jim na jeden chlebíček v kantýně nebo potom vyloženě špatné vedení domova, nevhodně nabraný personál, bez vztahu k dané práci apod. (v rámci studia jsem byla na stáži v domově důchodců, dělala jim společnost, brala je na vycházky, vyřizovala základní pochůzky, četla, přesazovala kytky...co bylo třeba, takže mám vlastní zkušenosti a pohled daný nejen výchovou, mojí povahou, povahou rodičů a ovlivněný společenským míněním)
@tahejhula Samozřejmě je to individuální. Já mám třeba s mamkou hezký a bezproblémový vztah, tak to samozřejmě vidím úplně jinak než ty. Tvojí mámě se patrně vrací to, co zasela. A o tom tady taky většina příspěvků v podstatě je - to, co do dětí vložíme nebo nevložíme, se nám jednoho dne vrátí jako bumerang. V dobrým i ve zlým.
@carmilla ja tohle v dobrem zavidim. Kdyz treba vidim ve meste matku s dospelou dcerou, jak jdou na kavu a zakusek. Chybi to... moc. A obcas boli. Ale kdyz das nekomu sanci 1000x a on te po tisiciprvni rani, ponizi, tak to pretece a je fuk, ze jde o matku. Pro me velke tema, zda davam sve dcerce dost, kdyz jsem sama ochuzena.
@tahejhula To je mi moc líto. Já jsem za svoje rodiče hrozně moc vděčná, čím jsem starší, tím víc. Ač je taťka nevlastní, nikdy nedělal žádné rozdíly a postaral se. A jsem ráda, že se svojí mamkou můžu jít na to kafe, obrátit se na ni, když si nevím s něčím rady atd. Samozřejmost to bohužel rozhodně není...Přeju ti, abys jednou měla krásnej vztah se svojí dcerou - tím se ti alespoň částečně vynahradí to, čeho se ti u vlastní mámy bohužel nedostávalo...Až bude holčina starší, budeš mít velkou životní oporu a kamarádku.
Děti si dělám z lásky k životu, ne aby mi obstaraly důchod.
@drzticka81 však já nikoho neodsuzuju 🙂 a chápu, ze na to třeba někdo nemá prostor/finance/fyzicky možnosti. Jen jsem řekla, ze já se o ne chci postarat a udělám pro to vsechno
@tahejhula Promin, tva reakce me sokovala. Ja se svou matkou mam velice spatny vztah, respektive ona po me slape a flusa co muze. Jeji sliva ze jsem mela chcipnout a nenarodit se, presto ze jedinny muj prohresek je ze jsem si nasla muze, se kterym ziji, dost boli, ale i presto ji miluji, je to moje matka a muze me nenavidet sebe vic a deptat zivot tatovi, kdyby jednou prisla s prosbou o pomoc, nevahala bych. Je to o lidskosti i kdyz nam ten nejblizsi ublizi jak nejvic muze a ja vim o cem mluvim, nema cenu delat to same.
@biedronka10 U nas nejde o nejake slovni napadani. Netusis, co nekteri dokazou, tak nesud. 😉
@tahejhula u nas taky nejde jen o slovni napadani. Ja si taky uzila a s matkou nejsem v kontaktu 4 roky od dob fyzickeho ublizovani od ni i od bratru, pres psychicke deptani a tyranizovani. Kdyz jsem dostala zapichnute raminko do krcni patere, uvedomila jsem si ze musim pryc. Taky toho bylo vic. Presto nevhovam nenavist.
@biedronka10 Pletes si nenavist a osvobozeni sebe sama. Nenavist neni totez, jako absolutni nezajem. Je mi proste ukradena, jako kdyby nebyla.
Myslím, že málokteří rodiče by byli schopni uživit 10 dětí, v dnešní době má hodně lidí problém uživit i dvě... Opačně moc nechápu jak to myslíš. Jako 10 dospělých ,,dětí"? Pokud pracují a mají slušné příjmy a sami nemají těch 10 dětí, tak 5 lidí snad jednoho uživí.
@tahejhula Tak to je hodne smutny. Doufam ze ja se do tohohle stavu nikdy nedostanu. Tak to pak hodne stesti a sily.
pravda ...