Kdy je čas, aby dítě nespalo s rodiči?

Vadí ti to? Ne. Tak co řešíš?
Na všechny ostatní lidi se můžeš zvysoka.....vy...kašlat. 🙂

Já společný spaní nenávidím. Jako s nikym, abi s chlapem. 😀 od jakziva mi to vadilo mít pri spaní někoho vedle sebe a vlastně i v pokoji. 😀 nejlíp se vyspím sama v posteli a pokoji, možná i baráku 😀. První dítě naštěstí společné spaní nevyžadovalo. Druhé bohužel ano. Takže jsem se chca nechca musela nějakou dobu přizpůsobit, trpět a naštěstí po roce začala spát sama. 🙂
Ale každej dospělej je jinej, každý dítě je jiný. Kašlat na ostatní. 🙂
Je úplně normální a v pohodě, když dítě spí od narození raději a lépe samo v postýlce a je taky úplně stejně normální, když vyžaduje společné spaní v první třídě i později. Důležité je, že to vyhovuje všem zúčastněným🙂

U nás ten čas nastal, když sebou začala v noci tak mlít, že to bylo ostatním v posteli zdraví nebezpečné 🙁 To se nedalo - budit se v noci x krát kopem do obličeje nechces…

Je to Váš život záleží na Vás jak to vyhovuje Vám.
Syn skoro 7 let a usíná se mnou, usne do 5 minut, Starší syn 10 let a taky mě u sebe chce - spím s kluky v pokojíčku, měli jsem sražené postele k sobě jako manželskou postel až teď nedávno jsme to rozdělili, ale pořád mě tam chtějí.

Dokud se dítě necítí na to spát samo tak bych ho nenutila. Naše téměř čtyřletá spí s námi v posteli od narození přijde mi to přirozené a zatím si nějak nedokážu představit, že by tomu mělo být jinak nevyspala bych se ani já. Máme k sobě přiražené dvě manželské postele, takže i místa má každý z nás dostatek 🙂
Každý by měl doma mít vše tak aby se cítil pohodlně a bezpečně a neřešit názory ostatních. Prostě můj domov má pravidla 🙂

Obe moje deti spaly v postylce, ktera byla u nasi velke postele. Starsi sla do pokojicku asi ve 2 letech, protoze se mela narodit mladsi, tak aby nemela pocit ze ji po porodu “odsoupnem”. Kdykoli ale zavolala nebo plakala sli jsme k ni. Ted mam mladsi v postylce u sebe a starsi v noci nebo kranu kazdy den prijde a dospava u nas. Pokud necekas druhe miminko, nevidim v tom problem.
Kamaradka treba ma 3,5 letou u sebe v posteli, ted maj novorozene a rikala ze se vzajemne hodne budi, ze v noci utika s miminkem na gauc. Tak to mozna muze byt jedine uskali. Jinak pokud vam to vyhovuje a neprijde si partner odstrceny, klidne spolu spinkejte ☺️

Syn spal ve své postýlce od narození, od 9. měsíců pak už ve svém pokoji.

Já myslím, že děti si porizujeme, protože chceme je mít, ne abychom je hned od narození od sebe odstrcili- to neudělá žádný savec. A že jich na světě je.

To je věc každého rodiče, zda a do kdy s ním dítě spí. Jednotnou odpověď tady nehledej😃. Já jsem to tu přelouskala a u některých komentářů se musím pousmát. Tak k nim jenom dodám. Tak jako kojení nedělá žádnou ženu nadřazenější než tu, která nekojí, tak ani spaní a dětmi ve společné posteli neznamená nikdy nic víc.

Já jsem savec😁😁😁, mám dvě děti, 23 a 20 let a ve společné posteli s námi nikdy nespalo ani jedno. Přišli se pomazlit, někdy ráno, ale nespali. A nemyslím si, že jsem je tím odvrhla😃. Prostě jsem se potřebovala vyspat jak já, tak můj muž. Chodil do práce, je řemeslník, dělal od rána do večera, jezdil daleko autem, i kvůli němu jsem chtěla, aby byl vyspalý a ne aby po něm rajtovaly v posteli v noci ještě děti. Od malinka spinkaly obě v postýlkách,od necelého roku ve svém pokojíku. Usínali oba sami, s pohádkou, pusinkou, zhasnout a dobrou. Já jsem měla na hlídání vždy jen moji mamku a ta mi na rovinu řekla, že děti mi uspávat nebude, pokud bude hlídat. Máme zvířectvo, rodinný dům, je potřeba práce kolem domu. Na to, abych si chodila lehat s dětmi jsme s mužem neměli ani čas ani energii navíc. Nevidím v tom navíc žádný přínos či výhodu...fakt ne.

Takže za mě, v posteli si nech dítko, dokud chceš ty, tady ti nikdo opravdu neporadí. Děti si pořizujeme každý sám za sebe, takže i tak se k tomu musíme postavit. Kdo si chce s dítkem spát až do 15, ať si spí, kdo si chce uspávat, ať ho uspává klidně taky🙃.