Mám pocit, ze se něco stane malé, jsem paranoidní 🙄

@agneska7 Tak to jsme dvě… akorát já jsem zase paranoidní, kvůli SIDS a aby se mi vzbudila, nechápu vůbec proč🤨

Ja se taky bojim, porad kontroluju jestli dychaji, kdyz jsou starsi deti s nekym jinym, tak nad tim oremyslim, zda je ohlidaji. Dneska jak byl ten vitr, tak jsem se bala aby se jim neco nestalo ve skolce atd. Podle me je to normalni, vetsinou to jde ve vlnach, kdyz si clovek neco precte tak si to pak vsugeruje…

@vikinkav to je pravda… 😏

Jinak ja kdyz se bojim tak se malyho snazim davat do postylky na monitor dechu, aspon v noci jsem diky tomu klidnejsi. Ale jinak soi taky se mnou 😊

Tyjo ,taky kolikrat jsem s malou pomalu ve spanku zatrasla ,protoze mi prislo ,ze nedycha. Vubec na takove veci nemysli ,at neco neprivolas🥰

Asi normální mateřský strach, taky kontroluji, jestli dychaji. Ale ja mám vetsi paranoiu z toho, že "zmizí". Že starší někam odběhne, někam spadne a už ho nenajdeme🙈

Vubec nejsi divna, syn ma 5 a ten strach o nej je velkej, a ma to tak snad kazda normalni maminka. Navic za par dni mam rodit, tak strach sili i v podobe porodu, tak, ze ani nespim...

Je strach a strach, pokud na to myslíš víc jak půlku dne, už to asi úplně normální není. To, že tě to přes den napadne normální asi je. I když mám děti dvě a kdybych měla pořád myslet na to co se může stát, tak se zblázním. Pokud máš velký strach pořiď si monitor dechu na plenu, nebo dělají už náramek.
Jinak klasický strach o děti je normální, ale měla jsem to víc když byli kluci úplná miminka, čím jsou starší, tím to je lepší.

Když ráno vstávám a malý (3r) spí u sebe v posteli(většinou v noci migruje), tak mu položím ruku na hrudník na pár nádechů. Prostě pro svůj klid, ale černé scénáře si v hlavě nepřehrávám

Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jsme silné a zvládneme to děvčata 😍 ten strach je strašný 🙄 děkuji moooc

Ahojky,no to si nevyberes. Mému prvnímu synovi je 18,příští rok maturuje a uvažuje o tom,že mi zmizí za kopecky do USA. Jakmile si na to vzpomenu,chce se mi brečet,protože se mi v hlavě odvíjí otázky,jak to tam zvládne,cesty do školy,do práce,co když se mu něco stane,jak se to dozvim,nebude mu neco chybět? Je mi z toho hrozně těžko, ale držet ho nebudu. No a paradox na druhou stranu. V prosinci čekám svého druhého syna,už pár dní se mele v břiše,ale jako opravdu hrozne moc. Bez přestani xhodin do mě mlátí,a co mě napadá? Jestli se třeba nezamotal do pupeční šňůry,jestli se mu něco neděje? Prostě co když? Večer mi to nedovolilo vůbec usnout a ráno jsem čekala na první stouchnuti. Holky je to šílené, ale tohle prostě je mateřská laska💖💞

Tak na to mám monitor ( mám miminko 5 m )

Taky se bojim. Synovi je 7 let a dodnes ho kontroluju, jestli dýchá, jak dýchá... Má epilepsii a syn tátovo kamaráda v 8 letech zemřel na epi záchvat tak to mam pořád v hlavě a kontroluju ho a když má třeba i jenom rýmu, tak jsem úplně na prášky skoro. Prostě máma se bojí o vlastní dítě, to je normální, ale jak to dítě ještě navíc má nějaké problémy zdravotní, tak to je schíza. Už jsem to slyšela od několika lidí, že nejsem normální, že to je extrém, že jsem paranoidní. No možná ano, ale co s tím.

Bojím se o obě. Že mi malá spadne ze schodiště, že spadne do bazénu, že ji neuhlídáme a někdo mi do ní v ulici najede autem, starší, že ji srazí auto, že ji někdo někde ublíží, že někam spadne atd. Jsou dny, kdy se prostě strašně bojím, hlavně před usnutím, ale není to pořád, prostě ty stavy mám. Nikdy bych starší nepustila s kámoškama lítat po vesnici aniž bych ji kladla na srdce, aby byla opatrná a dávala na sebe pozor… určitě ji s tím musím štvát 😂.
Nevím, jestli jsou tyhle strachy u matek normální, ale prostě je mám.

Koukám všude stejný😄 je fakt, že mamka moje do teď má strach, je to prostě těžké ustřihnout tu pupeční šňůru, ty děti jsou naše vše 😭😄

Já to měla v těhu. Měla jsem silenej strach, že potratim, pak že v děloze není v bezpečí. V ty době jsem narazila na par pripadu, kdy mimco ve vysoký fazi tehu zemřelo. Na pravý uzel na pupecniku. A jak měla fakt paniku, navíc jsem mela klidase a moc nekopal. Bylo to fakt šílený. Pak jak se narodil vše se uklidnilo. SIDSU jsem se taky bála, ale monitor mě uklidnil. A teď jsem spis salamistka a na nějaký rizika dopředu nekoukam.
Takže ono se to ještě muže změnit a budeš v klidu. 🙂)
Ale chápu, jak moc to je stresující.

Spím s dcerou v posteli, má tři měsíce. Nějaký večer jsem se vzbudila s měla jsem až panický strach a pocit, že je něco špatně. Sáhla jsem na malou a ona byla studená, zkoušela jsem jestli dýchá, ale nepodařilo se mi ji "nahmatat" dech. No, holky, přísahám, že jsem málem dostala infarkt. Začala jsem s ní třást a dobrý, vzbudila se, tak jsem ji pořádně zakryla a spala dál. Ale ten pocit, to bylo hrozný, nevím co bych dělala, kdyby se jí něco stalo, asi bych hned skočila z okna. Jinak u prvního syna jsem myšlenky, že se mu něco stane měla snad každý den.

Taky kontroluju jestli ziji a dychaji. Casto davam ruku treba na hrudnicek. S vekem ditete ten muj strach (ohledne dychani) nastesti klesa. Nedovedla bych si predstavit nemit u maleho miminka monitor dechu, dost me to uklidnovalo, zvlast v prvnich mesicich. Ted je nejhorsi, kdyz jsou nemocny, to se nevyspim, protoze furt kontroluju. Maly kdyz mel ted 8 dni horecky, tak se priznam, ze sem dostala i paniku, kdy jsem brecela a modlila se. Kdyz vidim jak spolu kluci rostaci, tak me vzdy napadne spousta moznosti, co by se mohlo stat, to same kdyz jsme nekde venku, nekam jedou, ... ale snazim se to nerozebirat, utlumit to v sobe a navenek to nedat najevo, nechat je byt, i kdyz ty rizika tam vidim, je to tezky pro me, ale je tim nastesti pokud mozno neovlivnuju.

Taky se o malou furt bojím. Naší je 17 měsíců, a ať spala s monitorem dechu,nebo i teď bez,furt jí hlídám jestli dýchá.