Maminky, nelitovaly jste, že máte děti?
Ahoj maminky,
děti zatím ještě nemám a i když je mi 34, tak mám pořád ten pocit, že mi to ještě "úplně netiká" 🙂 S přítelem si užíváme života, hodně cestujeme, máme se rádi...Děti ještě nejsou zcela na pořadu dne, i když už o nich byla samozřejmě řec. Občas hlídám děti svých kamarádek a je to celkem fajn, ale pak jsem ráda, že je zase vrátím a mám dost času na své aktivity. Žiju si víceméně život, který jsem vždy chtěla. Mám skvělého akčního chlapa, který se o sebe umí postarat a pracuje v perspektivním oboru. Máme podobné zájmy a mnoho plánů do budoucnosti. Když vidím některé unavené maminky, které kromě mimča nic jiného nezažívají, tak nevím, jestli bych chtěla měnit...Dokonce mi ta jejich role přijde jako málo radosti a hodně starostí, jestli mi rozumíte..Neberte to prosím osobně. Já vím, že děti vás i svým způsobem obohacují a přináší vám zase jiné zážitky, které mi bezdětné nemáme.
Asi budu za ukrutnici, ale i tak se zeptám: Nelitovaly jste někdy, že máte děti? Popř. že jich máte více, když by jedno bohatě stačilo? Je to otázka hlavně na akční mamky, které před dětmi měly mnoho aktivit a slušně rozjetou kariéru...
Předem děkuji za názory a všem přeju krásný víkend
@sofinkaaisabelka Když jsem byla podruhé těhotná (na přání manžela, já chtěla ještě počkat), hodně jsem se bála, jestli k druhému dítěti dokážu cítit takovou lásku, jako k prvnímu. Já mám po holce kluka, ale i tak – překvapilo mě, že to, co k němu cítím, nemá nic společného s tím, co cítím k ní, nedokázala bych říct, koho miluju víc, protože miluju každého jinak. Ona je moje dcera, on je můj syn. Zkusila bych ti poradit, ať se nesnažíš k druhé dceři cítit to, co k první, ona je druhá, je jiná, je to někdo jiný, je v pořádku, že k ní cítíš něco jiného. Z toho si výčitky nedělej. Jen musíš přijít na to, jak ten cit zpozitivnit a zintenzivnit, ale to určitě zvládneš! 🙂
@emisekkk díky, třeba se to bude někdy hodit.
@kacca11 Ano, Češi jsou nastavení na to, říkat jen věci negativní a stěžovat si. Ikdyz třeba není zas tak špatně, tak na dotaz "jak se máš", dostaneš "jde to" nebo "nic moc".... kdežto jinde většinou "dobré" nebo "mám se fajn", ikdyž může být skutečnost jiná.
A taky mam pocit, že tady na koníku se hodne "fňuká", jaký jsou chlapi takový a makový, jak je to vše složitý. Ale věřím, že s náma, matkama na mateřský, to taky není úplně jednoduché. Sama na sobě pocitju občas omezenost mého rozhledu a tak. Ikdybych byla ráda, kdyby to bylo jinak (ikdyz u nás je to momentálně dost složité v nějakém seberealizovaní.
Kolikrát mám pocit, že třeba máme doma podobné "problémy", jako tady popisované. Ale já to zas až za takové problémy nepovžuju.
Je mi 33 let, máme 3 děti + další dvě v plánu. Jediné, čeho lituji, je to, že jsme s nimi nezačali dřív, abych třeba teď v tomto věku už měla všech 5 odrozených. Ale to bych zas neměla možnost studovat dvě VŠ, které mi taky hodně daly. Nezbývá mi než věřit, že všechno má svůj smysl a holt není možné mít všechno. Na mateřské je mi blaze. Jaké si to udělám, takové to mám. Nevím, co je to stres (narozdíl od předchozího zaměstnání), náročné noci bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Pro mě je vlastně období na rodičáku ta největší svoboda, jakou jsem kdy zažila 😀.
Na druhou stranu jsem nikdy nepocítila tikot biologických hodin, rozhodnutí mít děti je pro nás spíš rozumová záležitost. Podle mě není třeba vyloženě čekat na touhu po dítěti, abych byla dobrou matkou.
Děti samozřejmě přináší určité omezení. Spoustu věcí jde dělat i s nimi, ale další spousta věcí se jim v určitém věku musí přizpůsobit. Když vidím, jak si spolu hrají, jeden bez druhého nedají ani ránu, špitají si večer před usnutím... přesně v tu chvíli cítím, že tohle je pro mě smysl života - mít spokojenou rodinu, vychovat z našich dětí dobré lidi a na stáří se těšit z vnoučat a pravnoučat. Mimochodem, moje babička, která měla přesně před týdnem pohřeb, se dožila jednadvaceti pravnoučat - pro mě je to obrovská motivace 🙂.
Nedávno jsem si pomocí nějaké webové kalkulačky spočítala, že do důchodu půjdu v r. 2050. V tom případě je mi úplně fuk, jestli budu doma ještě 5 nebo 10 let, do důchodu pořád daleko 🙂.
@kukokuko je to hrozně dle toho jak to má kdo nastavené, Já sama měla staré rodiče, a tak jsem nechtěla být matkou až po 35, k dětem jsem nikdy moc netíhla, cizí mi přišly otrvané. Měla jsem našláplé studium perspektivního a náročného oboru a asi i ten stres z toho mi spustil nádor vaječníku, který mi toho dost v břiše spolykal, ze dne na den jsem šla na operaci, kdy mi dost věcí sebrali a během toho týdne v nemocnici se mi totálně přesypal žebříček hodnot a nějak jsem začala toužit po dítěti. Syna jsem nakonec měla trochu neplánovaně (díky oslabení po operaci jsem chytla i pak žloutenku A jak byla v Práglu epidemie) a díky špatným jaterním testům jsem nemohla brát antikoncepci a už to bylo.
Takže jsem nestihla ani odstudovat, ani si najít pořádnou práci kromě brigád co jsem měla už od střední...a žila jsem v rodině orientované dost na výkon, úspěch, apod.
Musím říct, že bych neměnila. Vystudovala jsem nakonec při mateřské a dvou dětech s 16ti měsíčním ostupem školu, do práce jsem začala chodit loni, ano, někdy když sedím na kafi s bezdětnou spolužačkou, tak si říkám, nojo, má lepší job, víc peněz, cestuje..ale ona neb je to moje jedna z nej kamarádek mi zase říká, jak to vše by vyměnila za muže a dítě. Věřím, že v životě se dějí věci tak jak mají, tak jak chceme, tak se stanou. Nemá smysl se tlačit do mateřství, jen proto, že na to mám věk a mělo by se..prostě to přijde, anebo to nepřijde, vždyť se nic neděje. Mj samozřejmě že jsem orvaná, unavená, zrovna nedávno jsem si říkala, proboha co jsem dělala když jsem neměla děti, jak jsem ten čas využila? Naopak, s dětmi jsem zefektivnila a také po mateřské jsem nastoupila do práce snů..a uvědomila si, že nechci trávit většinu života s cizími lidmi, když doma mám děti, a ony věř tomu rostou tak rychle. Ono než se naděju, budou velké..i teď těch pár let tak uteklo a z miminek jsou děti co půjdou příští rok k zápisu..🙂 Jejda jsem se nějak moc rozepsala.
Já měla první dítě v 18 letech,maturovala jsem s tříměsíční dcerou. Všichni mi říkali,že jsem si zkazila život,což byla pěkná blbost. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom,že mi něco utíká,brala jsem to tak,že to prostě tak mělo být. Později se mi narodily ještě dvě další dcery a můj život se zdál dokonalý. Velká rodina,zdravé a báječné děti,hodný partner,zajímavá práce. Dvě už byli dospělé a třetí skoro,plánovali jsme si,že začneme odpočívat,cestovat...přišla zlá nemoc a prostřední dcera nám zemřela. Šílená bolest,hrozný život. Má tu jedenáctiletou dceru,pro kterou se snažíme fungovat.
@lesni_vila
Díky..Jsem ve fázi výrazného nalomení 😉 Ať se daří...
Držím palce ať si v živote spokojena ať už bez deti nebo s dětmi🙂
Já žila dost aktivním, společenským životem, fin.jsem byla dost nezávislá, cestovala jsem, alespoň 10 let jsem byl zastance toho že díte mít nikdy nebudu, že si s ním človek znicí zivot atd. Dítě jsem kolem 30 ky sama chtěla, přišlo to samo spolu s novým vztahem.. i když moje představy jake to bude až tu bude byly dost zkreslene. Teď je tu, drobeček malý a já jsem do něj totálně zamilovaná a trochu lituju, že jsem nezačla drív protoze bych detí měla klidně 10🙂 já se v mateřství našla, i když jsem před tím nevěděla, že se hledám🙂
@sofinkaaisabelka taky mám ráda každou svoji holku jinak, nevím jestli se dá říct víc nebo míň, ale rozhodně jinak. Každá je jiná, tak je jiná i láska. Nevím, jestli je někdo schopný milovat všechny své děti stejně. Podle mě má každý i jinak rád rodiče, jinak rád své sourozence a podle mě je to tak i přirozené. Já vždycky říkám, že láska není soutěž o tom, kdo má koho víc rád, ale o tom, že má rád...
@kukokuko a proč už dávno nemáš našetřenou rezervu pro dobu mateřské (tam jsou příjmy ještě pěkné) a na dobu rodičáku? Pokud máš větší příjem a nechceš být závislá na chlapovi. I když to osobně nechápu, jaká závislost na chlapovi? Porodíš jeho dítě a tím pádem jste rodina a rodinu by měl muž podporovat. Já to hraní si na vlastním písečku nechápu. Buď jsme rodina a máme vše společné včetně zdrojů, nebo nejsme. Ale to bych v tom případě měla problém mít společně dítě a věnovat takovému vztahu svůj čas a svoji práci v domácnosti... Protože to všechno je o času a když chodíš do práce dostáváš za práci plat, když jsi doma a pečuješ o dítě a domácnost, taky je to práce, ale nedostáváš za to plat v plné výši, ale to neznamená, že pracuješ málo nebo špatně.
@evulinka27 Já si také říkala jak se nenechám omezovat, ale malá nechce být jak v šátku tak nosítku, kočárek bere na milost jen na krátkou dobu a to musí spát, jinak řve jak tarzan, kojit se nedá opravdu všude, zkus si vytáhnout prsa, když není dvacet stupňů a více a stejně tak přebalování, navíc ikdyž je teplo těžko se hledá místo, kde máš soukromí a já si třeba nějak nedokážu představit kojit někde na louce kde je plno klíšťat apod, stejně tak přebalování, ale uvidíš, až se ti maličké narodí, jaké to budeš mít 😉 ...
Nelituji, ikdyž toho mám většinu času plné kecky 🙂 , ale moje princezna je ještě maličká a potřebuje nonstop péči. Kojím stále co dvě hodiny ve dne v noci, zatím vzala na milost jen pár lžiček zeleninky na oběd 😉 . Jediné co mi opravdu vadí je, že nechce do šátku, nosítka a do kočárku jen hodně unavená a to mi tam vydrží spát nejdéle po obědě a to celou hodinu, tak nehrozí žádné výlety, protože opravdu se nedá chodit celý den se skoro 7 kg vážícím prckem na rukách 😀 . Ale to nebude věčně a holt příští rok v létě bude slečna capat po svých a třeba i ten kočárek vezme na milost 😀 ...
@kukokuko no ono se to finančně zvládnout dá. Ten pocit závislosti na chlapovi není jen finanční, ale i sociální, protože prostě je to jediný styčný důstojník, se kterým se budeš vídat, který je z reálného světa a neslintá u dětí 😀 .
Je to celé náročná fáze pro ženu, zvláště pro kterou je nezávislost dost důležitý pojem.
Jinak já jsem taky neměla našetřeno na mateřskou, jak tady někdo píše. myslím, že na to se ani našetřit nedá., U třetího dítěte jsem částečně pracovala od narození, aby se nám nesnížil komfort žití, ale nás je 5 a to už něco stojí...
@kacca11 no ono tomůže být - společně, prostě jak to popisuješ. Ale ten pocit pro tu ženskou může být jiný. Já to mám taky tak, prostě od mala se snažím být samostatná, tak nějak pro můj pocit. ač prostě s manželem fungujeme jak píšeš výše, prostě já potřebuji ten pocit.
A nikdy mi nestačilo jen se starat o děti a domácnost, prostě potřebuji něco víc v životě.
@emisekkk ja tu zavislost třeba taky moc nechapu. Ja pracovala uz pred manzelem, kdy on jeste studoval. Tehdy jsme meli kazdy svůj ucet, jednou nakupoval jeden, podruhy druhy. Ale furt to byly nejakym způsobem prijmy pro nas pro oba. Dovolené jsme si sice taky kazdy hradil ze "svého". Ale proste to bylo takové naše. Jak jsme začali žít spolu, tak uz to bylo uplne jasne, ze je vše "společné". A po svatbe, s hypotékou. To uz mame i společné účty. Máme oba přístup na všechny naše účty a jedeme si prostě společně. Není to, že by mi manžel dával kapesné. Ano, byla jsem chvíli uplne bez rodičáku a bylo mi tak nejak divně. Ale na druhou stranu jsem vedela, ze uz pred materskou a manzelstvím jsme našetřila spoustu penez, které jsou pro nás, naši rodinu. Že i nyní, z peněz, co převážně vydělá manžel, dokážu dávat strano a šetřit peníze, abychom měli rezervu. Ale nějak prostě nemam pocit méněcennosti proto, že vydělává on a já ne (ikdyž vlastně vydělávám, mám rodičák, a kdyz si uvědomím, že za ten rodičák si sedím na hrišti, hraju s dítětem, nebo se chodím koupat. Sedím s holkama v herně u kafíčka a povídám si...), tak vlastně asi není nic špatně.
Nikdy som neľuzovala, že malú mám. Aj napriek všetkým problémom a ťažkostiam je to moje najväčšie životné šťastie. Jej prítomnosť v mojom živote ma mnohému naučila. 😍
@kacca11 asi se životních zkušeností - mám to nastavené tak, že nechci být závoslá i proto, že kdyby se něco podělalo - zvládnu rodinu utáhnout sama. Asi je to pro spoustu z vás divné a je to na dlouhé vysvětlování proč, což tu nechci rozebírat. Ale nikdy nevíš, co v žitvotě tě potká a já jsem klidnější, když vím, že kdybych zůstala s dětmi sama, zvládnu to.
A to podotýkám, že mám nyní v pohodě manželství!
@emisekkk ale to, ze jsi schopna se o rodinu postarat sama s tim prece taky nesouvisi. To neni divne, to je uplne normalni a myslim, ze tak uvazuje vetsina lidi a to nejen pro pripad rozchodu, ake treba i nemoci partnera apod. O tom je totiz zivot v paru, ze kdyz nemuze jeden, nastoupi druhy. To neni o zavislosti a samostatnosti, ale to je jaksi princip spolecneho zivota...
Osobně - někdy mám ten "babydox syndrom" taky, ale to jen vzácně, než se na mě mládě opět usměje 😉
máš 34 let, čas letí, na to pozor, abys nedopadla jak já, bez dětí, ale já je chtěla, leč nebylo mi souzeno
Člověk nikdy nemá ničeho litovat, protože všechno je tak, jak má být. Někdy si určitě člověk řekne kdyby co by, ale to je asi normální. Děti jsem vždycky chtěla. Momentálně zažíváme s manželem velkou krizi a vypadá to na rozchod a tak samozřejmě někdy přemýšlím, že jsem ty děti mohla mít s někým jiným, ale dětí jako takových nelituji. Někdy jsem více unavená, ale jindy mi zase dodají energii 🙂
Nelitovala jsem nikdy. Ale taky si myslim, ze zivot bez deti lze prozit uplne stejne bohate, mozna i bohateji nez s detmi. Na nejaky cas te dite omezi. Ale pokud mas dobreho chlapa, tak treba tolik ne a brzy se ke svym konickum vratis.
@sofinkaaisabelka s tím...by to nebylo znát...ano, znám to! Když bys to někdy potřebovala probrat, písni!