Nechat dítě křičet v postýlce?

Děkuji 🙂

Těžko říct. Mám dvě dcery, tu první jsem nikdy nenechávala plakat a vždy jí ve všem 100% vyhověla. Teď si nejsem jistá, jestli to bylo opravdu to pravé, dcera ve třech letech nedokáže usnout sama, musíme uspávat a stále se v noci budí a opět nás volá. Na mladší bohužel/bohudík nebylo tolik času a prostoru, takže neuspávám. Nenechávám jí hodinu křičet, chodím za ní, dám dudlík, pohladím, přikryju, třeba 5x, ale nezůstanu tam, dokud neusne. Je to možná kruté a nespravedlivé vůči té mladší, ale neumím si představit, že uspávám obě děti, už takhle je to se starší náročné a říkám si, že jsem tohle měla řešit dokud byla maličká, protože odnaučovat jí to v tomhle věku mi připadá nemožné a bohužel mám i kamarádku, která uspává školní děti :-/

Souhlasím s Eficenkou, když bylo malé tak 8 měsíců, už jsem její noční buzení moc nedávala a nechávala jí pár dní "vykřičet" a víceméně to zabralo, ale když se pak po měsíci dvou začala budit znovu, už jsem to nikdy neudělala, a pak v 11 měsících začala ze dne na den spát sama celou noc. Teď zpětně lituju i těch několika nocí, kdy jsem jí nechala napospas.

Ne,nenechala bych dítě uřvat ke spánku,nepřipadá mi to normální. Každé dítě k samostatnému usnutí jednoho dne dospěje...ja se přiznám,jsem asi líný rodič,jdu tou jednoduší cestou,chci mít večer klid,uspání dítěte mi zabere 15minut,tak proč si to komlikovat a trápit dítko i sebe. 😉

Ať si to každý dělá podle vlastního uvážení a vlastního svědomí, ale já osobně to vnímám jako týraní. Nevim, jak by mi bylo, kdyby mi jen nebylo dobře (psychická únava, ani ne fyzická bolest) a člověk, na kterého se spoléhám (např. manžel) mi rekl, ze ho to nezajímá a nechal mě napospas chmuram. A nechávat vyplakat vnímám stejne ve vztahu dite-rodic.

Holky nechapu,proc nektere matky nechaji dite ve stresu - rvat v postylce....aby si jako zvyklo?? A cemu?? Ze proste smula?? Nas ani ne 3mes syn spi s nami v posteli a hadejte jak dlouho?? Az 7hodin vkuse..kdyz ho dam do postylky,spi neklidne a budi se v noci casteji... tak to mely i obe holky...nebojte,v puberte s vami nikdo spat uz nebude 😉 a navic vy taky nespite samy,a to jste dospele! Mate muze,nejste sama...a kdyz je zena sama,castokrat partnera hleda a pak s nim spi tez v loznici...tak proc dite ma spat samo??? To mi hlava nebere....

@lrg a nebylo by lepsi je uspavat najednou?? Kolem toho 1roku uz se to da sladit aby usinaly spolu...ja takhle nase holky co jsou rok od sebe sladila i tak,ze jsme chodily po obede spat vsechny tri 😃 normalne jsem lehla mezi ne kazdou pritulila a rekla ze pokud budou zlobit tak bude spat kazda jinde a byl klid...😉

Já jsem nenechala plakat děti nikdy (NIKDY!!!) a usínají obě krásně... Mladší občas chodí, neumí usnout tak dobře jako první a jde jí to hůř, ale je v pohodě... Pomazlíme se, pohladím jí a jde zpátky... Podle mně je to o dětech, některé potřebují rodiče méně, některé více...

@shine2015 To ale vůbec není tím, že spí s vámi... Moje dcera spí od porodnice v postýlce ve vlastním pokojíku a od 5. týdne spí celou noc až dodnes.

Nikdy jsem jí nenechala plakat, prostě to tak měla nastavené. Nepotřebovala mě. Jako uplně maličká se nechala uhoupat v náručí, pak pohoupat nechtěla, stačilo jí položit do postýlky, dát pusu a jít. Teď má občas chuť abych chvíli pobyla s ní, hladila jí, škrabkala a uspávala, ale nikdy víc jak deset minut a je tuhoň.

Já opravdu nemám ráda, když někdo dává = mezi dítě spící celou noc a dítě spící s rodiči, protože ono je to spíš o tom, že každý dítě je jiný, má jiný nároky.

@aspnet Nenechávej jí vztekat se, to k ničemu nevede. Vyzkoušej, co na ní platí, co jí uklidní. Hlazení, škrabkání, zpěv, vyprávění pohádky, nebo jen tvoje přítomnost... Každý dítě má něco, co ho uklidňuje a co ho ukonejší k spánku. Jen je občas těžší to najít. 🙂

@blecha94 u nas to tim je,v postylce se vrtel i budil casteji. Holky to same. A ano jsou deti ktere spi od porodnice kdekoliv a je jim to fuk ale podle meho nazoru jich moc neni....a tim ze dam dite k sobe do postele mu neublizim....naopak ano. Ssamozrejme pokud dite u me v posteli breci a v postylce by se uklidnilo a spalo,tak ho v posteli u sebe nebudu nutit..ale o takovem diteti jsem jeste neslysela ..co by chtelo od mamy. Ale muze nekde byt. Treba od narozeni ma rado svuj klid.

spíše ne, může to znamenat cokoliv, záleží i na věku dítěte a na rozpoležení, jestli je třeba v pohodě, když se dá do postýlky a pak začne nebo jestli už cestou vyvádí nebo předtím, ale určitě byh se víc zajímala o tuto problematiku....

Napíši osobní zkušenost: Mému synovi je 9 měsíců. Celých těch 9 měsíců jsem ho uspávala na ruce. Houpala, plácala po zadečku, zpívala. Několikrát denně, v noci. Nikdy mi to nevadilo, ba naopak. Užívala jsem si ten kontakt s ním, tu důvěru jeden v druhého, ten pocit spícího děťátka na mě. Často s námi spával v posteli (především jako úplně malé miminko). Na 8 měsíční kontrole syn vážil už 10 kg - jeho váhu jsem začala už dříve pociťovat. Nastaly problémy se zády, věčně bolavá kolena. Uspávání místo 10 minut (jako dříve) trvalo třeba hodinu. Když už klidně oddychoval, položila jsem ho do postýlky. Do sekundy seděl a koukal na mě. Chtěl znovu abych ho uspávala. V noci se budil klidně 10x. Týden zpět jsem už byla tak vyřízená, že jsem neměla sílu teď už 11 kilového broučka znovu uspávat. S manželem jsme ho pomazlili a řekli, že je maminka už moc unavená, že je velký kluk, a zkusí spinkat sám. Začal plakat, já taky. Tak jsem šla do sprchy, abych ho nerozptylovala a za chvilku klid. Plakal, protože jsem brečela já. Manžel za ním chodil, zapl mu lampičku. Malej chvilku křičel, mezitím si povídal, prskal, smál se. Pak usnul. Teď už týden usíná sám v postýlce (někdy uspávám hlazením po spáncích), budí se jen 1-2x na mlíčko, žádný hysteráky. Kolem 5 ráno si ho bereme do postele a dospáváme všichni spolu. Já i syn se cítíme odpočatí - jemu se přes den výrazně zlepšila nálada. Řekla bych, že prostě už byl připravený na to, usínat sám, ale já byla ta, která ho uspávat chtěla. Tvé děťátko, co jsem se dívala, by mělo být ještě o čtvrt roku starší, takže je už možná taky připravené usínat samo. Sedla bych si být tebou k postýlce a hladila ho (nebo plácala po zadečku), tišila ho, ale nezvedala. I když to zprvu může trvat, než usne, zvykne si, že postýlka je na spinkání. Kamarádka to neřešila, dceři jsou dva roky a nastupuje do jeslí - teď má velký problém, protože tam jí nikdo uspávat nebude.

To fakt zalezi na situaci, na diteti a taky na rodici.

Pokud je clovek v tom rodicovskem pekle, kdy se dite budi milionkrat za noc a trva to uz tak dlouho, ze je onen rodic uplne vycerpany a ma nervy doslova v p*deli, tak je daleko lepsi to mimino nechat rvat v bezpeci sve postylky nez riskovat tim, ze nervy vytecou a schyta to dite. To je jedna situace, ve ktere si myslim je fakt naprosto super napad dite nechat rvat.

Pokud se jedna jenom o to uspavani a diteti je vic nez 2 roky, tak to vyrvani urcite taky nijak strasne neublizi, pokud dite nenechate rvat vice nez 5-10 minut nez ho pujdete uklidnit ...

Tot muj nazor.

@mischamish a přesně tohle jsme si přožívala já. Dlouho jsem se odhodlávala k tomu, jestli ji mám nechat vyřvat, až jsem si musela sáhnout na samotné dno.
V deseti a půl měsících mi došla trpělivost, kdy dítě noc co noc prořvalo a chtělo se pořád nosit x hodin. V jednu ráno se probudila a třeba do pěti do rána trvalo, než skutečně usnula. Na rukách spala, ale sotva jsem ji položila k nám do postele, nebo do postýlky, okamžitě vstyk a ruky a nos mě!!!
Přes den jsem už chytala na drc a v noci jsem už vážně měla strach, že ji ublížím, nebo že skočím já z okna. Chodila jsem jak přízrak, bledá, vaky pod očima, záda v háji. A poslední kapka byla, když řádila od jedne v noci, do půl sedmé do rána, skákala v postýlce, když jsem ji nosila, schválně pouštěla dudel, abych ji ho pořád zvedala a dávala do pusy, no prostě pro ní ohromná legrace. Dítě mi přerostlo přes hlavu. A to není dobře. Těm, co by nenechaly dítě vyřvat, nevěřím, že si sáhly na úplné dno. A navíc, ublíží víc dítěti, když ho necháš pár dnů řvát a ono se pak naučí spát jak má, nebo budeš několik měsíců matka na houby????? To ho podle mě poznamená daleko více. Já jsem vždycky odsuzovala matky, co nechaly děti brečet, názor jsem ovšem změnila.
Celé vyřvání nám trvalo pouze den a půl. Dcera hodně rychle pochopila, že její diktatura právě skončila. Brečela první den odpoledne 20 minut, večer hodinu, druhý den odpoldne 20 minut a večer asi půl minuty. V noci, když se probudí, normálně k ni jdu, dám napít mlíčka, čaje, pochovám a dám usnout. Ona rychle vstává a natáhne zase ruce, ale já jen řeknu, dobrou noc, pohladím a v momentě jak odejdu, ona lehne a spinká. Je to vyměněné miminko. Přes den usměvavé, vůbec není protivná, protože je vyspaná a má hlavně opět usměvavou a klidnou maminku.
Když chce někdo celé noci pronosit, ať si nosí, jeho věc.
Než jsem tuhle metodu vyřvávací podstoupila, dítě muselo být zdravé, najezené, napité, přebalené, teplota v pokoji tak akorát a hlavně člověk musí si být sám sebou jistý, že to zvládne. Jinak to dítě vycítí a řve donekonečna. Nám to trvalo opravdu jen den a půl. Kdybych to věděla, zavedla bych to už daleko dříve, než mi začalo dítě skákat po hlavě.

@sisinka74 Nekteri maji holt to stesti, ze nikdy nezazijou takhle urvana a nespici mimina. A potom samozrejme nechapou nas, ktere jsme se nalezly v uplne patove situaci ... Ja, kdybych mela syna pred dcerou (ta byla hororove mimino), tak bych taky nechapala, jak muze nekdo vubec chtit nechat mimi vyrvat. Jako, to je luxus vstavat jenom trikrat za noc 😀 U dcery to bylo kazdou necelou hodinu 🙄 Bylo to tak hrozne, ze jsem druhe decko dlouhou dobu ani uz nechtela ... a syn je nastesti uplne pohodove decko. Zatim, alespon. Je mu 9 mesicu a je to pohodicka. (Ted to musim jit zaklepat na drevo ...)

Mně přijde, že se tady řeší dva extrémy - uspávat nebo nechat napospas. Ale vždyť se dá najít i střední cesta, utěšovat dítě, dát mu najevo, že jsme blízko a přesto ho nezvykat usínat společně. Ono to totiž dokud má člověk jen jedno dítě, tak má pocit, že to přece není žádný problém. Sama jsem si to myslela, když jsem měla jen jednu dceru a držela jí před spaním za ručičku a říkala si, jak je to krásné, jak dlouho mě bude takhle potřebovat. Teď už si to bohužel nemyslím, z 15 minut usínání se během těch tří let stala hodina, takže nějaký zasloužený večerní relax odpadá a vyrazit někam ven s manželem je nemožné, protože babička se nezvládne postarat se sama o miminko a uspat druhou.

@sisinka74
@mischamish syn se mi už měsíc budi co pul hodiny - hodinu a i presto, ze jsem opravdu hodne unavena, si myslím, ze nechat vyrvat je prostě pres caru. Ale jak jsem psala - každý si to musí zvážit sám, podle vlastní natury apod. Netvrďte, ze, vyrvavat nenechavaji jen ti, kdo neví, co to je nespaci miminko 😉

@zmrz_lina Dej vedet za takove 2-3 mesice.

@zmrz_lina Ale mas pravdu - nekteri vydrzi vice. Treba nepotrebujou tolik spanku anebo jim manzel ci rodina pomuze vice ... Me takhle dcera delala prvni tri mesice, ktere jsem prezila v poho, potom od 3-6 mesicu to bylo jenom tak 2-3 krat za noc a potom od 6-9 mesicu to bylo jak rikam kazdou hodinu. Mozna, ze jses supermanka, nevim. Ale aby mi tady nekdo vycital, ze delam neco drastickeho, kdyz malou necham si poplakat, tak to promin, ale to zase pripada 'pres caru' mne. 😉

taky se mi zdá, že debaty o spánku jsou buď a nebo, osobně si myslím že cesta je někde uprostřed. záleží na dítěti, jeho povaze, věku, celkové situaci v rodině... u nás to bylo tak, že jak se syn narodil, spal u mě v posteli, zpočátku tp fungovalo super, vyhovoalo to nám oběma. jak ale rostl, spal čím dál neklidněji, budil se stále častěji a já byla na odpis-s porodem se mi spustil v těle radar a teď když spíme v jedné místnosti, tak kdykoli on se pohne, já jsem vzhůru,takže jsem prakticky nespala. V půl roce jsme ho přestěhovali do vlastního pokoje, a od té doby se začal budit opět dvakrát až třikrát na noc na kojení a já přestože jsem musela do jiného pokoje, byla mnohem víc odpočinutá a vyspaná a syn taky. jak jsem pak přestávala kojit( kolem roka) tak jsem ho večer nakojila a snažila se aby mi neusnul, ale dala jsem ho do postýlky v polospánku, takže jsme pak docela plynule přešli na situaci která je teď-uložím ho, on si buďto ještě chvilku vykládá nebo hned usne, podle únavy. bez rvani a slz, spí celou noc- tedy pravděpodobně ne ale umí sám usnout, takže nevím o tom kdy se v noci budí. takže my neuspavame, jen ho před uložením pochováme a zabroukáme krátkou písničku. ani ten proces k tomu nebyl nijak bolestivý, pákrát protestoval, vždy to bylo do 10 minut a vždycky jsme za ním poctivě chodili. a když se mi zdálo že má fakt néjaký problém, tak jsem s ním zůstala, nikdy jsem ho nenechávala vyloženě vyřvávat, ale když si tak občas postěžoval, tak jsem vyčkávala, co z toho bude. Takže u nás to šlo celkem hladce, ale nemůžu určitě říct že to bylo naší metodou nebo tím že takový prostě je, snažila jsem se řídit vlastním rozumem, svým synem a načetla jsem taky hodně o spánku dětí.
manžel bývá půlku týdne pracovně mimo domov, takže jsem na syna dost sama a některé dny jsem fakt padala na ústa- když jste v takové situaci, že se musíte spolehnout hlavně sama na sebe, tak se prostě musite rozhodnout:buď tady budu pro dítě na stopro přes den, nebo jen tak napůl,protože mě potřebuje i v noci a já si nemám kdy odpočinout, to se dá dělat chvíli, když dítě něco trápí (nemoc nebo tak něco) ale nevěřím že to tak jde dlouhodobě. já jsem teď hrozně ráda, že se nám to povedlo-čekám druhé,3.trimestr, a večer jsem fakt ráda,že syna uložím a můžu odpočívat,neumím si pŕedstavit hodinové uspáváni, dlouhé chování 11 kg dítěte, a pak buzení nékolikrát za noc, protože za mě nemá dost často kdo uspat nebo v noci vstát...vidím to tak, že mám odpovědnost za dvě děti ( jedno tedy ještě nenarozené) což znamená být pro ně storpo fit, a to s sebou nese určité nároky na to starší dítě. takže jsem se maximálně snažila mu to ulehčit.

Podle mě je to o tom, že se maminka musí hodit do klidu, dat dítěti pocit lásky a bezpeci ale zároveň být i trošku autorita. Jakmile je maminka nervózní a nejistá, dítě to cítí. Vidím to na sobě, když mám blbej den a modlím se aby mi synáček spinkal, nechce usnout. Když jsem naopak v klidu, užívám si večer s nim, jsem připravena s nim být jak jen to bude potřebovat ale zároveň mám v sobě to sebevědomí a jistotu, že budeme spinkat, tak on většinou vytuhne do pěti minut. Vyrvat bych ho nikdy nenechala. Moje maminka kolikrát seděla vedle mě a četla si knížku dokud jsem neusnula..věděla jsem ze jsem v bezpečí a ze mě maminka neopustí, a zároveň jsem věděla že co řekne maminka to platí, a ze nemá smysl se proti ní nějak bouřit. Proste to chce klid a pohodu, sebevědomí.. Aby dítě vědělo, ať už ve svojí postýlce nebo ve vaší posteli, ze jste nablízku a ze jde spinkat.

Náš téměř desetiměsíční chlapeček spí opravdu hrozně. Už déle než dva měsíce vstává v noci každou hodinu (někdy se zadaří a vydrží spát i dvě). Vyplakávat nenecháváme, v postýlce být nechce, proto spí se mnou. Zlepšení absolutně žádné, nevyspí se ani on, ani já. Přes den usne jedině na mně nebo v jedoucím kočarku, a já bohužel v sedě nebo za chůze spát neumím. Můj odpočinek je tedy nulový, jsem ráda, když za noc naspím 3 hodiny (samozřejmě ne v kuse)... A teď co dělat?

@oplatecka nemate doma moc teplo? Můj chlapeček se budí každou hodinu když je mu vedro.. Nevím jestli to pomůže..

@karlajasmine Je pravda, že deku ani peřinu nesnese. Děkuji za radu, dneska zkusím dát topení na minimum a já se více přioblíknu 🙂

@oplatecka tak držím palce! 🙂

@karlajasmine A můžu se ještě zeptat, v čem máte chlapečka na noc oblečeného?

Nerozumím tomu, kde se bere iluze, že v posteli rodičů nebo v náručí dítě vždy usne nebo je spokojené? Naše první dítě v naší náruči nebo v posteli prořvalo desítky, ne - li stovky hodin, byla to situace naprosto k zešílení. Zajímal by mě názor takové matky, když večer co večer proleží hodiny v posteli a ono řve a řve. Není řeč o 15 minutovém uspávání 😅 Naše druhé dítě naopak od začátku spokojeně usínalo s spalo samo v postýlce, absolutně nás nepotřebovalo. A nežijeme v tom, že jsme to to dítě NAUČILI. Tohle jsou příšerné diskuse, některým matkám bych sem úplně zakázala vstup. 😒

@lenka5731 Naprosto s vámi souhlasím! Nám prostě společné spaní nevyhovuje, nevyspím se ani já, ani syn... Hodinové uspávání by mi nevadilo, kdybych věděla, že bude třeba čtyři hodiny spát. Ale když uspáváte hodinu a dítě se za dvacet minut vzbudí a jedete znovu, je to prostě k zešílení...