Nechat dítě křičet v postýlce?
Co si myslíte o nechání dítěte nechci psát plakat, protože dcera nemá ani slzu, jen křičí a vzteká se... v postýlce usnout?
@radana1992 Spíš než na kojení jsem reagovala na to hraní s věcma rodičů,děti potřebují objevovat,zkoumat,napodobovat rodiče,málokteré vydrží sedět u krabice hraček. Například moje 17měsíční dcera se mnou dnes vařila,míchala těsto na bábovku,utírala se mnou prach,zametala,vyndavala nadobí z myčky,samozřejmě u toho rozkramařila plno věcí,ale zabavila se daleko víc než z hračkama,ty jí v tomto věku zajimaj nejméně. Občas vyhází šuplík s ručníkama,vysype psovi z misky granule atd. A proč by ne,takové prostě děti jsou . Co muže znicit,nebo si ublížit máme zabezpečené,ale neumim si představit,jak celý den dítě sekýruju a nutim hrát si jen z hračkama...
@izz76 Vsechno to co jsi psala, neni hrani ale pomoc a cinnosti s vecmi ktere k tomuto ucelu byly vyrobeny. Nemluvila jsem o pomoci prdolu v domacnosti,ale HRANI si (napr s hrnci). Pokud dite pomaha a pouziva dane veci k cinnostem ke kterym jsou, je to v poradku. Ale co mi v poradku nepripada je opak. Nikomu nevnucuji svuj nazor, ale rict nekomu, ze nerozumi diteti jen proto ze ma odlisny nazor na vec nez ty, mi pripada prinejmensim zcestne. Jde o to ze se nebudu klicem nebudu drbat v uchu a uchostourem v zamku 🙂
Holky, kašlete už na hračky. Já to taky neřeším a dítě si hraje se vším a vím, že zrovna není dobrý, ji dát do ruky mobil, když ji přebaluji, ale ono nic jiného nezabírá, protože se mi jinak pořád přetáčí DD
Raději mi píchněte, jak dítě naučit, aby nebylo tak náchylné na každý zvuk. Teda ne na každý. Jen na ten, co se týče rodiny. Venku můžou bouchat rachejtle a s ní to nehne. Ale já jen spláchnu na wc a už slyším, jak se převaluje. Přitom ji od malá učíme na běžný provoz. Bojím se, že bude po mě. Já taky měla problém se spaním. Všechno mě v noci rušilo. Vlastně mám ho na vodě dodnes.
@radana1992 Prosimtě všechny děti si hrajou z hrncema a veřečkama,ještě za to budeš ráda aspoň,díky tomu v klidu třeba uvaříš. Ty hračky které dětem kupujeme v hračkářství jsme vyrobily mi dospělý a určily je dětem na hraní,jenže malé děti chtějí být jako maminka,nebo táta a používat stejné věci...ale,to ví každý kdo dětem rozumí :P
@radana1992
hele, díky tomu, že si moje dcerka tak od 9ti měsíců hrála s vařečkama, hrnci atd. tak se naučila velmi brzy mi skutečně pomáhat.
prvně to ochutnávala, kramařila, zkoušela držet, mačkat, házet a pak až pochopila..
tak ve svých 3 letech mi dokáže udělat palačinky - rozbít si vaqjíčka, nalít mléko do misky, zamíchat..
když to nenenách dítě, aby si s tím rpvně hrálo, nikdy se to nenaučí..
stačí zapátrat i trochu v odborn literatuře -
vývojová psychologie a motorický vývoj....
A navíc jsem v klidu, protože ví, k čemu jaká věc je a není zbrklej, když to má v ruce.
Panebože, nechte už ty hrnce hrncema... 😀
Já tedy nestačím zírat...Tolik odborníků! Snažila jsem se před narozením malé přečíst co nejvíc odborné literatury na téma dětí. Když jsem ovšem zjistila, že na každou pomyslnou výchovnou linii je jiná kniha, která ji vyvrací, vzdala jsem to. Ani lékaři-pediatři , se nedokáží sjednotit v nějakém názoru a to byť i na dávkování a způsobu podávání třebas Vigantolu.Viz jiná diskuze zde na MK.A tady se pak při pročítání diskuzí dozvídám, že : to ví každý, kdo dětem rozumí...Já, ač mám psychologicko- pedagogické vzdělání, bych si tohle nikdy netroufla říct. Vyjádřím svůj názor, ale hlásat, že je to pravda boží 😀 a mělo by to být tesáno do kamene...Poctivě přiznávám, že své pětiměsíční dceři nerozumím, jen se snažím jí pochopit.A ze svých zkušeností ze staršími dětmi vím, že každé dítě je originál, reaguje na danou situaci jinak a potřebuje jiný přístup...Takže tvrdit tu, že mám patent na rozum a moje názory na výchovu jsou ty jediné správné... a nedejbože psát, že ta druhá je špatná máma, protože to dělá jinak...výkřiky typu "holka víš vo výchově houby " ...Závidím to sebevědomí některým zde přispívajícím maminkám.Musí být prima vědět, že jsem dokonalá matka 😀 😀 😀
Ja som asi mimozemšťan, ale čo si pamätám, nikdy som s rodičmi nechcela spať v jednej posteli. I mamka hovorila, že keď som bola malá, tak čím menej na mňa šahali, tým som bola spokojnejšia. Vydržalo mi to až dodnes, kedy proste fyzický kontakt nevyhľadávam a keď mi je špatne, tak nech sa ku mne nikto ani nepribližuje 🙂 Už sa teším na partnera u porodu :D
Som narodená v roku 86, cisárskym rezom a po porodu na tuty separovaná, takže počítam, že tento traumatizujúci zážitok takto deformoval moju osobonosť a urobil zo mňa odľuda 🙂
V každom prípade, pokiaľ by maminka fungovala podľa dnešných pravidiel a neustále ma nosila ako mačka mačatá, tak revať asi neprestanem 🙂 Paušalizovať v tomto prípade fakt nemá zmysel, každý sme iný.
@radana1992 Však ano, sama uvidíš, třeba se ti to povede podle tvých představ. Možná to bude trochu těžší. Ale každý vychovává podle svého nejlepšího vědomí a svědomí 🙂 .