Nechat dítě vyřvat, neuškodím mu?

@katyxq i ti naši teroristi. Na druhou stranu, moje sestra má kníkací děti a když byli u nás, tak malá začala kňourat, sestra úplně v klidu pila kafčo a já ji hned zvedala a houpala. Takže možná na těch řečech o naučení dítěte na nošení něco bude.. 😕

@katyxq jj. každé dítě je individuální 🙂 Já si tedy řevu u dcery také užila dosytosti. Jak mi jedna kamarádka říkala,že si budila syna,že se nudila a on pořád jen spal,tak jsem po narození dcery nevěděla co se jako děje,že pořád řve. Vždyť dítě se nají a spí,nic jiného nedělá hahaha OMYL 😀

Já jsem měla to štěstí, že přítel měl po mém příchodu z porodnice asi týden dovolenou a není pro něho problém uvařit nebo uklidit, takže mi opravdu hodně pomáhal. Potom už to holt bylo na mě, ale malej byl hodně pohodové miminko, vydržel třeba 3 hodiny vkuse spinkat, tak jsem mezitím aspoň trochu uklidila, najedla se, hodila prádlo do pračky atd. Akorát teda noci byly první cca 3 měsíce šílené, protože hodně trpěl na bolení bříška - to jsme se střídali, nosili ho, masírovali...věděli jsme, že má problém, takže jsme ho plakat nenechávali.
Potom postupně jak se mu zkracoval denní spánek to bylo přes den náročnější, protože hodně vyžadoval pozornost. Koupili jsme manducu, ale taky ji nešlo využívat pořád, hodně jsem zhubla a syn byl čím dál těžší, takže pro mě byl časem problém i pověsit s ním prádlo. Do kuchyně k vaření jsem ho nebrala nikdy, na to jsem se moc bála, že by se mohl nějak zranit, spálit...člověk nikdy neví kdy mu co spadne nebo něco vyprskne z hrnce...tohle je moje zásada, kterou dodržuji doteď. Takže jsem prostě vařila když spal nebo si hrál na dece a odbíhala k němu. Někdy jsem nestihla uvařit vůbec nebo se odbyla něčím rychlým a neřešila to, když měl chlap oběd v práci. A když byl doma, tak prostě vařil on a já se věnovala malýmu nebo naopak. Sprchovala jsem se vždy, když byl ještě někdo doma, kdo mohl na malýho dohlídnout - takže např. když přijeli naši nebo když přišel přítel z práce. Na WC člověk musí, ale většinou to není tak strašně akutní, aby to třeba 10 minut nepočkalo. Malýho jsem s sebou na WC nikdy nebrala a ani si to nedovedu dost dobře technicky představit (jako že sedím na WC a miminko mám na klíně?). Kromě toho mi to přijde taky nehygienické - Na jednu stranu každá řeší, aby si všichni umyli ruce před kontaktem s miminkem, dezinfikují se po vysmrkání apod. a na druhou stranu si budu brát dítě na WC a sahat na něho rukama, kterýma jsem si před chvilkou měnila vložku nebo vytírala zadek? Jako pardon, že to tu tak rozebírám, ale tohle mi normální fakt nepřijde. Teď mluvím o malém miminku a ne o 5tiletém dítěti, aby mě někdo nechytal za slovo. Myslím, že miminko tu půlminutu než se maminka vrátí z WC přežije. A mě teda mamka nikdy s sebou na WC nebrala ani když jsem byla větší, odmalička mě učili, že je to soukromá věc a myslím si, že žádnou újmu jsem tím neutrpěla. Takže kontaktní rodičovství ano, ale zase odsud posud.
Když syn začal lozit a k tomu přišla separační úzkost, tak to bylo nejhorší. Řval pokaždé, když jsem jen udělala krok ke dveřím. Nic mu nebylo, ale prostě ječel, protože chtěl být se mnou. Většinou jsem se mu snažila vyhovět, ale jsou prostě okamžiky, kdy to nejde a ano, narozdíl od jiných nejsem taková supermatka, aby mi ani nezaplakal, prostě někdy bylo potřeba něco dodělat a když byl v ohrádce, viděl na mě a já na něho a věděla jsem, že mu nic není a jen chce, abych šla za ním si hrát, tak jsem na něho mluvila a honem dodělala co je třeba a pak šla za ním. Takže třeba minutu, dvě křičel, ale to nebyl pláč, ale spíš vztekání. Zase si myslím, že dítě by se mělo pomalinku zvykat na to, že i maminka má své potřeby a že holt musí někdy chvilku počkat a ne, že se hned zboří svět, kdykoliv si zakřičí. Teď samozřejmě nemyslím úplně malinké miminko, které ještě nechápe vůbec nic.
Pokud se jedná o úplně malé miminko, tak je nejlepší se snažit být co nejvíc s ním, když pláče. Ale proboha nevyčítej si, když si musíš odskočit na WC nebo otevřít někomu ke dveřím! Zase nesmíš poslouchat supermatky, kterým dítě nikdy neuronilo ani slzu na úkor toho, že se za celý den ani nenajedly, nenapily, nepřemáchly pokaděné plínky a i s čůráním radši počkaly, než manžel přijde z práce. A pozor na to! Někdy taky miminko pláče, když chce třeba spát a nejde mu to, protože ho něco ruší - a často jsme to i my rodičové. Třeba náš malej neuměl usnout, dokud byl někdo u postýlky a docela nám trvalo, než jsme na to přišli, prostě měl rád svůj klid na usínání a bylo mu vyloženě proti srsti, když ho někdo při usínání hladil, pusinkoval atd. Dokud někdo byť jen stál u postýlky, neusnul. Takže zkus malou chviličku nechat, počkej, jestli sama neusne, sama vycítíš, kdy k ní máš jít. Některá miminka si třeba párkrát zakřičí a pak usnou, ale když tam poletíš hned jakmile trošku zakňourá, můžeš ji vlastně vyrušit a pak bude plakat třeba hodinu (jako když Tebe někdo vyruší v momentě, když usínáš). A hlavně - nestresuj se, nejsi žádná zrůda. I když některé maminky to umí podat tak, že se tak ve srovnání s nimi musí cítit každá normální ženská...a věř tomu, že ve skutečnosti to až tak horké není 😉

Já nevím, tady všechny ty které omdlívají ze slovního spojení "nechat vyřvat" asi nečetly ten článek tazatelky (přečetla jsem teda jen jednu stránku reakcí a příspěvek před touto odpovědí, protože co vím, s @rituska88 máme dost podobně chovající se děti a s její názory jsou na stejné vlně s mými. Podle mě je to napsáno rozumně, tazatelka záměrně vyřvat nenechává, ale prostě někdy jiná možnost není nebo tišení působí kontraproduktivně. A koneckonců, přišla sem pro radu, prože to chce řešit, proto mě mrzí reakce některých ostřílených maminek.
Vím o čem ten dotaz je, náš syn byl/je to samé v bledě modrém. Pokud to bude povzbuzení....zlepšilo se to, když začal sedět. Ale zpět...tazatelka dle mého názoru dělá, co je v jejích silách, já dělala to samé, samozřejmě jsem měla výčitky svědomí, že moje dítě pořád ječí a ty ostatní ne. Postupem času a souhrou náhod se ukazovalo, co mu vadí, co má rád a nějak jsme se spolu naučili žít...no možná jsem spíš trochu i otupěla. Přišla jsem ale na to, jaký chce mít spánkový režim, že mu nedělá dobře, když piju kravské mléko...to trošku pomohlo. Já teda věřím, že i takhle malé dítě NEVĚDOMKY zkouší kam až ho pustíme a zkouší to a zkouší....takže opravdu myslím, že než se mi podařilo pár věcí odhalit, zvykl si, že zakřičí a já přiběhnu a já ňuňám. Když jsem hned neběžela, nadával...to dělá vlastně do teď.
Samozřejmě jsem zkoušela všechny osvědčené návody, jak na miminko, ale opravdu ne všechny děti jsou stejné....tak například jsem zkusila šátek....už jsem nevěděla co bych udělala, aby byl chvíli klid, pozvala jsem si tedy zdravotní setru, která má eshop s šátky, ta mě naučila vázat kolébku. Kolébka byla super...ovšem jen na chvíli, dokud ho to bavilo, pak začal opět šíleně ječet a musel okamžitě ven. Prostě pořád musel mít něco extra...ostatní děti si spokojeně hověly v šátcích, v podstatě to, jestli budou v šátku řídili jejich maminky, u nás naše dítě. Později to samé bylo s Manducou, lehátkem a nyní bojujeme s jídelní židličkou a kšíry ve sporťáku. Pořád se kroutí, ječí, není to prostě to co on chce a řve, když není po jeho. Akorát teď už je opravdu rozeznatelné, že se prostě jen vzteká. Naštěstí teď už jde docela dobře odvést pozornost jinam 😉
Mohla bych pokračovat různými příklady, kdy naše dítě nechce to co se dělá a chce to co de nedělá.
Já bych (tedy být tazatelkou) pokračovala v tom co dělám, pokud jsem si jistá, že dítě nemá hlad, nemá plnou plínu, není mu moc teplo, ani zima a nebolí ho břicho.Samozřejmě takhle malé mimčo potřebuje chovat, vždyť ještě nedávno byl u mámy a byl s ní pořád, ale teď už to prostě nejde pořád....tím samozřejmě neříkám zavřít do postýlky a celý den nechat brečet, tam bych se asi mámo jiné bála opravdu zdravotních následků (kýly). Ale tenhle extrém se tu neřeší. A hlavně...každé dítě je fakt jiné...některé brečí víc, některé míň a ten důvod fakt mít nemusí. Držím palce a přeju pevné nervy 😉

@incognito no podle mě něco na někoho zkoušet nevědomky nejde..

@marecekavendulka To víš, že nejde. Miminka jsou naprosto výjimečné a čisté bytosti, nemají vůbec potřebu cokoliv zkoušet a dělat z lidí otroky, či já nevím, co všechno tu ještě padlo za perly. Jako by kterýkoliv jiný savec svoje mláďata takhle cvičil..

dítě buď potřebu má nebo nemá, zejména novorozenec. Já pozorovala fenu se štěňátky a když ty kvikly, máma byla hned u nich a čumákem zjišťovala, co se děje. Až byly větší začala se chovat jinak, ale to bylo až tak po zhruba 14 dnech. A to u psu je to všechno zrychlené. A my lidi jsme přesně takový zvířata, jen ty naše mláďata jsou hodně "nedonošená" a dlouhou dobu "neschopná", proto se o ně musíme starat dýl...

@dzungala nečetla jsem úplně všechny příspěvky. Ale rozhodně si nemyslím, že bys byla horší matka než kdokoliv jin tady, jen se prostě ještě musíte sžít, najít si společný rytmus. Vlastní děti nemám, takže s brekem jako takovým neporadím. Ale napadlo mě k tomu vaření - to je aspekt, který chápu, že i matka se musí najíst pořádně. Někdo tu píše, že si vystačí se sušenkama a piškotama. Ale lidi prostě fungujou jinak. Když se nemůžu najíst, tak se mi dělá zle a jdou na mě mdloby a zvracení (paradoxně), takže pro mě je jídlo v podstatě to, co mě drží při vědomí. A nestačí mi sušenky, ale minimálně třeba bageta se zeleninou a uzeninou, prostě něco pořádnějšího, ideálně pak teplý oběd. Mě teď když je zle (jsem v prvním trimestru), tak manžel vaří k večeři a udělá o porci navíc, kterou si vezmu den poté k obědu do práce.
Co kdybys teda, když už jednou vaříš, udělala těch porcí víc, a tím pádem bys měla i třeba na další den oběd? Případně u jídel typu guláš nebo svíčková omáčka, která se dají zamrazit a pak ohřát, je to úplně ideální...Nemusela bys tedy vařit každý den, což by ti určitě hodně pomohlo.
Jinak co jsem vyrozuměla, tak ti partner pomáhá, což je bezva. Třeba kámoška je na vše sama, manžel maximálně pochová dítko, a na ní je vše ostatní od úklidu přes vaření atd., protože on nemá rád nepořádek a proto ona prostě uklidit u toho musí. Třeba můj manžel je bezvadnej v tom, že mě nechá hodně odpočívat, protože vidí, že je mi fakt zle, a dělá i mojí polovinu prací v domácnosti. A to pracuje od 7.00 do 19.00...(já o hodinu méně). A prostě když se něco nestihne, a máme doma "bordel", tak to neřeší.
A jak tu někdo psal o manželovi, který by nestrpěl k obědu chleba. Oba teda chodíme na obědy v práci (já si ale obědy spíš nosím protože u nás se to nedá jíst). Ale jinak u nás je to tak, že vaříme oba - teď spíš on, protože při přípravě jídla se mi navaluje. Čímž chci říct, že když manžel vyžaduje teplý oběd (např. o víkendu), a já prostě uvařit nemůžu, tak uvaří samozřejmě sám. Anebo to řešíme tak, jak už jsem popsala - tj. vaří se večeře a navaří se o porci navíc a druhý den se to ohřeje. A že manžel nesnáší bordel? Ruce má taky, je to i jeho domácnost, tak může přiložit ruku k dílu. Takovýto přístup muže bych zase asi nesnesla já, ale chápu, že některým ženám to tak vyhovuje...

@im4fun přesně to taky nechápu: přístup některých manželů

@marecekavendulka tak víš co, to záleží na každém, jak mu to vyhovuje. Jsou ženy, které prostě potřebují manžela opečovávat za každou cenu. V tom případě je to v pořádku. Ale osobně jsem ráda za to, že se s manželem o veškeré práce doma dělíme, a když prostě jeden z nás nemůže, udělá i podíl toho druhého. To je pro mě pak psychická pohoda než se nervovat proto, že je mi zle nebo nestíhám a manžel vyžaduje to a to a sám se neobslouží a já to teda musím stůj co stůj obstarat...

@dzungala Vydrž v šestinedělí se zajíždíte a věř že bude líp. Taky nám malá v šestinedělí hodně brečela, u nás teda pomohly kapky na bříško. Jediné co mě napadá, tak jestli jí nedělají problém ty kapičky. My používali bio gaya (večer před spinkáním) a přes den espumisan. Vím, že kámoška musela vyzkoušet více druhů kapiček, protože její malá taky hodně brečela, než zafungovali jiné kapičky. A ohledně prací v domácnosti ... Poradím ti šátek na nošení, pokud se chce nosit a chce tě cítit, tak to šátek vyřeší. Malá bude nošená a u těbe a ty budeš mít volné ruce na práci
A fakt vydrž, určitě bude líp. Šestinedělí bývá nejhorší

@marecekavendulka samozřejmě jsem myslela "když jeden z nás nemůže, udělá ten druhý jeho podíl". Takhle to vypadá fakt blbě:D

@dzungala Jo a ještě si vzpomínám, že na brečení taky hodně pomohlo pevně svázat, udělat takový ten kokonek a dát třeba do kočárku. Prostě miminko bylo 9 měsíců stísněné v děloze a teď má kolem sebe hodně prostoru a to může malou taky stresovat.

@im4fun já to pochopila 🙂

@evulina77 vítám tě mezi matky které mají pud pro mládě.....

@dzungala ja mám taky doma Holčičku NIKDY JSME JI HOLKA NEŘEKLA!!!! je to mládě a potřebuje tě!!! v 3 týdnech máš být s ní doma a odpočívat!!!

@granda já naší říkám už od jejího narození ŠUPICE 😀

@dzungala Diskuzi jsem nečetla, jen tvůj dotaz, možná ti dávám obdobnou odpověď. Je pravda, že když je dítě nakrmené, přebalené a nebolí ho bříško, má vše k tomu aby existovalo, sle takhle malé děti, tedy i ty větší ale ty už si o to řeknou, potřebuje pomazlit😉 Četla jsi Karpa? Těžce roztahaná knížka ale to co v ní sděluje dává logiku. Dítě si do cca ukončeného 3. měsíce neumí vymýšlet. Křičí, protože ho opravdu něco trápí. U nás to bylo to samé. Po papaní plakala. Musím říct, že v tomhle období jsem viděla nejvíce filmů a seriálů😀 Dudlíka mi také odmítala, ale chtěla dudlat. V jedné ruce jsem malou držela a druhou, malíček, jsem měla v její puse a dudlala mi ho. U toho se fakt nedá dělat nic jiného než koukat na filmy😀 Takhle jsem strávila cca 2 měsíce. Další rada co ti mohu dát, je zavinování. Ale ne do rychlozávinky, to není ono. V normální závince jsem malé perfektně zafixovala ruce u těla a to jí dělalo dobře😉 Do tří měsíců jsme se podřizovali malé, pak jsem najela na systém, kdy se ona podřizuje nám a zatím to funguje😉

@dzungala heleď to neřeš...Sice dítě ještě nemám, jak jsem už psala, ale pro mě je prostě dítě kluk a holka taky. Otázka je, co bude po porodu, ale taky nejsem ten typ na zdrobněliny a neznamená to, že bych to dítě milovala míň než někdo kdo zdrobněliny používá. Stejně jako neříkám, že čekáme miminko (nebo nedej bože mimíska), ale prostě řeknu, že jsem těhotná nebo že čekáme dítě / mimino. Je to prostě slovo ve slovníku. Zase nic proti tomu, ať si ty zdrobněliny ostatní používají, ale fakt není fér pak poslouchat, že snad svému dítěti nějak křivdíš nebo se k němu chováš špatně. Fakt buď v klidu a toto si moc nepřipouštěj k tělu

@dzungala bože chran všechny tatínky před mužským ekvivalentem Modrého koníka!!! 😀

@dzungala tak když už nebylo co vytknout,tak aspon tu holku/holčičku..

@dzungala taky toho nejsem příznivcem...už jsem tu viděla i horší slova...no a kdo je nepoužívá je pomalu vyvrhel
@marecekavendulka no a já bych chlapský ekvivalent docela ráda viděla. Asi bychom byly překvapené, jaké drbny chlapi dokážou být:D

@dzungala Primo na koni je otcovska diskuse.

Prostě chce kontakt se svojí maminkou, který měla neustále bez přestání celých devět měsíců v bříšku a teď to ho najednou nemá. Mazlit, muchlat, jak píší jiné maminky, šátkovat,... já zase zastávám názor, že se miminko a děti musí rozmazlovat (tím myslím právě ten kontakt), potřebují jistotu a lásku a navíc, děti nám vyrostou, tak proč si tohle období neužít naplno? 🙂

@katyxq Zase by si ji mohla používat na vypruzení příšerných sousedů 😀 (samozřejmě vtip)

@dzungala Jinak klídek, ještě je maličká - chování potřebuje 🙂. Ale s holkou jsem tápala taky, byla první, takže "takový pokusný králík" 😀. Na druhý pokus už to bylo lepší. Počítám, že jestli někdy bude třetí, už to bude procházka růžovým sadem 😀