"Ono ti to dítě vrátí" Jak?

Konečně zajímavá diskuze😀 Mám dvě děti s věkovým rozdílem 3 roky. U syna jsem měla naprosto pohodové těhotenství, takže jsem byla ta nejvíc natesena maminka na světě. Od miminka ho miluju a asi nemůžu rict, ze bych si ho zrovna neuzivala, ale byl to proste zahul a život se obrátil vzhůru nohama, poradně jsem nejedla, nespala, ze všeho byla vystresovana..navíc absolutní nepochopení ze strany manžela a ještě před synovymi prvmimi narozeninami velká krize, kdy manžel i na čas odešel. A po tom roce se to začlo všechno pomalu měnit, myslím, ze to bylo hlavně díky tomu pravidelnýmu režimu ( spánek jednou za den po obědě a v noci celou noc)mohla jsem si tak konečně zase zorganizovat čas, domácnost atd..nicméně se mi ten první rok zdal neskutečné dlouhý a vůbec jsem před sebou nedokázala vidět, ze přijde nějaké zlepšení, ze se zase vyspím, upravím,budu mít čas na sebe. Teď má syn 3,5 roku a je to bozi, spoustu věci děláme společně a je to proste parťák, kamos a fakt si to užívám. Měla jsem pak hrůzu když jsem neplánovaně otěhotněla po druhé, navíc cele těhotenství náročné, ze jsem odpočítávála dny do konce. A kupodivu jsem teď mnohem víc v pohodě..a i když teď je období na palici, kdy rostou zuby, tudíž moc nesmíme, prikrmy moc taky nechce..tak už tomu nechávám víc volný průběh a beru to tak,ze se to hold musí přečkat a ze třeba za rok už bude i dcera v roli parťáka a budeme podnikat zajímavější věci, než procházky s kočárkem..a nekonečný maraton oblékání, krmeni, peebalovsni, uspavani. Vždycky byla má představa a asi je to tím, jak je to všude pretentovano, ze období miminka je to nejlepší z celého rodičovství a k mému údivu zjišťuji, ze i mnohem víc užívám to starší období