"Ono ti to dítě vrátí" Jak?

První rok bych nejraději úplně vymazala až na pár světlých okamžiků, druhý už celkem šel, ale taky bych to viděla na pološero .. od třetího už to je lepší a ted je mu 6, je předškolák ----ted bych to zastavila 🙂 myslím, úplně nej období. Jsem jeho láska, ano vzteká se pořád, ale už jsou i okamžiky, kdy se s ním dá domluvit, miluju večery, kdy spolu ležíme a povídáme si, jo.. tohle si vychutnávám, jelikož tohle období bude asi krátké, tak si ho syslím do zásoby 🙂 Držím palce a nezbývá jež jak dí klasik Vyderžaj pioner 🙂

@tamdan8 syn ma alergie a nez se zjistilo na co vse, natrapil se a my s nim. Atopicky ekzem svedel, zoubky rostly, v noci spanek? Totalni luxus, ktery se nedostavil. Okolo 18m se vse zacalo zlepsovat a ze syna zacal byt skvely partak a vse bylo lepsi. Ted cekame druhatko a uz ted vim, ze ten prvni rok bude hardcore.... ale co uz, pak to stoji za to, neboj 😊 mimochodem, syn uz ma 2 roky a stale nevim, co to je v noci spat celou noc a pres den nesoi vubec (jen obcas se zadari, ale to jsou vyjimky, co potvrzuji pravidlo)

Ne že bych první rok byla vyloženě nešťastná, ale bylo to hooodne, hoodne náročné. Malá byla hodně ubrecena, navíc reflux a alergie na bílkovinu kravského mléka. V pěti měsících ji navíc začaly hodně trápit zoubky. Spala špatně, budila se často, v kočárku nevydržela, do nositka nechtěla...
O dost se to zlepšilo, jakmile začala chodit a mluvit (což naštěstí prislo hned kolem roka). Od té doby si to užívám, i když se zubama jsme se potrápili průběžně až donedávna, do dvou let.. Pohyblivé a mluvící dítě je pro mě ale stoprocentně lepší než uřvané mimino, i když náročné je to taky, zase jiným způsobem 🙂

@kamino moje řeč, teď (4 a půl roku) je to relativně samostatná myslící jednotka, schopná plnit základní příkazy (přines, podej, nekoukej na mě jako tele na nový vrata, di dál, zapni, vypni, otevři, zavři, neštvi mě....) a přitom, ač matka dozajista krkavčí, zůstávám středobodem vesmíru já 😉

Mela byste si zajít za praktickou lékařkou a svěřit se ji.Myslím, že se u vás rozjela deprese.Mé se to nestalo po porodu,ale mnohem později, a nebyla jsem schopna se ani poradne postarat o deti.Doktorka mi predepsala antidepresiva a srovnalo se to.Jestli to nebudete resit, tak vam to opravdu to dítě vrátí. ..hlavně se za to nestyďte, nejste jedina.

@bibina774 myslíte to dobre ale doufám ze pravdu nemáte. Kdyby to doslo tam, že se nebudu schopna postarat, tak si pro leky/pomoc půjdu. O syna pečuji co nejlépe dovedu, jen jsem se v tom zatim nenašla.. ale děkuju.

Ahojky, u mě byl první rok taky nešťastný. Nemohl za to ani tak ten malý, jako moje okolí. Babičky se k nám věčně zvaly na návštěvu, udílely nevyžádané rady, kritizovaly mě, buzerovaly, kňučely miminku do peřinek, jaký je chudák, že má takovou strašnou matku, a na druhou stranu odmítaly jakkoli pomoci či pohlídat. Manžel se vůbec neangažoval, a tak neměl ani možnost pochopit, jak je péče o dítě náročná. Byla jsem na to úplně sama a neslyšela jediné povzbuzující slovo.

A přesně ti povím, co se změnilo. Jak syn rostl, už to nebylo jen miminko, co jen leží a brečí a péči jenom přijímá, ale neoplácí. Ještě ani chodit neuměl a už mi dával pusinky. A pak začal i mluvit, mazlit se.... On mi dal to, co jsem potřebovala od okolí a hledala jsem to tam marně. Ocenění toho, co dělám, utěšení, lásku.... Moře lásky, to se nedá ani popsat.

@tamdan8 mám děti po 14-ti měsících. První dcera,tu jsem si moc užívala,ač nespala a hodně plakala, moc mě to naplňovalo. I ten první rok. Přišel syn a mě se rozběhla poporodní deprese, neřešila jsem to praskama, věděla jsem,že přišla, šla jsem rovnou k psychologovi,kam chodím stále,už ne kvůli tomu,teď už kvůli seberozvoji.prvni asi 3 měsíce jsem syna vůbec nechtěla,nechtěla jsem se o něj starat,ač jsem to dělala.prvni rok byl horor.druhy rok stále horor,chtěla jsem hodně dat ve dvou letech do školky😂no teď mu budou 3, za poslední rok si prožil 3 hospitalizace,čímž jsme se neskutečně sblížili, byli jsme jen my dva spolu,dost se uklidnil a navíc už toho hodně umí.momentalne je to moc fajn,jen kdyby se nervali se ségrou,ale to už bude navždy😂takže taky bych doporučila alespoň konzultaci s psychologem,on ti poví,jestli je to ještě normální,nebo už jsi nějak za hranou. A mimochodem, některé maminky prostě na mimina nejsou,já taky ne.proste mimina jsou uřvaný, není s nima nic,mnohem lepší jsou 3lete děti,třeba bude ještě mnohem lépe,to už posoudit nemůžu...

@tamdan8 vydrz.. proste vydrz. ja mam dite spavce a stejne me napadaji a napadaly stejne myslenky jako Tebe. miluji ji opravdu. ale kolikrat si rikam,zdali je to to nejstastenjsi obdobi v mem zivote,jak se vsude pise. ke konci tehu jsem mela vysoky tlak,pak preeklampsii. cele sestinedeli jsem brala hromadu prasku a pichala si injekce. doma jsem mela male stene a nesla jsem tezce,ze se mu nemohu venovat,jak jsem chtela.v porodinici na me tehdy koukalo skrz prsty,ze nejsem stastna,ze jsme to obe prezily. musim rict,ze to zacinam chapat plne az ted. nic neni vic pro me naplnovanejsiho, nez kdyz se dcerka na me usmeje a porozumime si. ale uz ji budou dva roky, umi si o vse rict,je bez plen,je partacka. prvni pul rok byl pro mne sileny,nedokazala jsem kojit,vycitala jsem si to a i rodice si klepali na celo. z preeklampsie jsem se srovnavala skoro rok,pak musim rict,ze se to vse hodne zlepsilo. drzim pesti. tohle malo kdo prizna,ale je nas vic

Taky jsem se s rolí matky už hůř sžívala, s dcerou nešlo vše ideálně (kiss-syndrom a na to napojené všechny možné problémy) a kdykoliv jsem tyto pocity vlastního selhání, pesimismu a touhy po dřívějším životě někde vyjádřila, setkala jsem se naprostým nepochopením a odsouzením, což mi samozřejmě ublížilo ještě víc. S jedinou švagrovou jsme se podržely, protože to taky neměla jednoduché (dítě, těžký alergik), postěžovaly si a najednou se nám volněji dýchalo a ty své ratolesti jsme zase s láskou objaly.

Teď dceři bude 17 měsíců a řekla bych, že je to opravdu lepší. Hodně pomohlo, když se kolem roku posadila, začala lézt. Zvětšily se jí možnosti zábavy. A teď začíná capkat a zase je to jinačí. Navíc je moc šikovná v komunikaci, takže si o leccos umí hezky říci, i když někdy "žvaní" až moc. 🙂 A já už se nesnažím být takový perfekcionista a opravdu se snažím věřit své intuici a ne radám jiných maminek (koj takhle, koj jinak, nech ji spát tak, nebo tak). Člověk musí důvěřovat sobě a během toho roku jsem viděla, že mé pozorování se nakonec ukázalo správné, a můj první odhad věcí byl také dobrý.

Takže... Je to nejspíš o tom, přijmout dítě takové, jaké je. Přijmout svůj život takový, jaký je. Mít oporu v manželovi, v partnerovi, pokud tu je, nebo v jednom blízkém člověku, a na zbytek kašlat, pokud se mu něco nelíbí. Je třeba si najít někoho, kdo přijme tvou stížnost, neodsoudí tě a nebude do tebe rvát své názory, jak to máš všechno udělat správně. Nervat si vlasy za to, že se necítím jako matka permanentně šťastná. Udělat si čas na odpočinek a občas se vykašlat na jiné povinnosti. Snažit se věřit tomu, že svou úlohu matky plním dobře a podle svého nejlepšího vědomí, prostě si věřit, což pro mě bylo asi nejvíce obtížné. Stále jsem hledala rady jinde, ale pak zjišťovala, že se s nimi neztotožňuji.

On ten zlom přijde. Nevšimneš si ho hned, ale pak se po čase ohlédneš a usměješ si. Řekneš si, že to byly těžké časy, ale že jste to vy dva, ty a tvůj prcek, zvládli a že to vás jen sblížilo.
Přeji hodně štěstí!

@urtica Ja jsem byla jako ty maminky, co popisujes. Na kazde akci, na srazech, co to slo venku. Maly nespal skoro dva roky, a tim 'nespal' myslim buzeni kazdou hodinu, kdyz byla dobra noc. Kdyz byla blba noc, tak i co dvacet minut. To si opravdu nedokazes predstavit, dokud to nezajijes, kdybych si rozumove neoduvodnila, ze skocit z okna nechci, tak z nej skocim jen proto, abych se konecne poradne vyspala. Fakt. Ale kdyz jsem to nekomu rekla, tak mi jenom vsichni rikali, jak vypadam super, ze to na me neni vubec videt :D Ono fakt nebylo, kafe a hodinu a pul dlouhy spanek rano, kdyz s malym vstal pritel me nejak drzely nad vodou, vubec nevim jak.

Ale k zakladatelce - ja jsem si prvni rok taky neuzila. Zpetne si totiz uvedomuju, ze jakkoliv to zni hloupe, nedokazala jsem si v tu chvili uvedomit, ze to jednou skonci. Myslela jsem si, ze vsechno je nafurt. Ze uz se nikdy nevyspim. Ze uz nikdy nebudu mit ani chvilku pro sebe. Ze budu navzdycky kojit. :D Ale svete div se, vecne to netrva. Malemu jsou dva roky a kus, rano ho musime budit heverem, hraje si krasne i sam, kdyz mame extra vycerpavajici den, nebo je mi blbe, nebo cokoliv, tak mu klidne bez vycitek pustim v televizi Krtecka a lehnu si na tu chvili vedle nej. Proste je to jine. V necem trochu slozitejsi, ale radost uz prevazuje nad mizerii. ;)

@eithelwing mit v okolí chapavého člověka, kterému se zle svěřit, je pomoc, kterou bych si přál ale bohužel, proto si o ni píší zde na konikovi. Dekuji

Oprava: *lze a *přála

Mile zeny, me teda bavi jak kazda pisete, jak to "hrozne rychle utika". Mne to rychle neutika. Utika mi to tak nejak normalne. Mozna pomaleji. Vstavam uz skoro osm mesicu 5x za noc. Taham prcka na brise, zpocena, utahana, prijdu si jak cuchta. Jak ja se rada vyfikla! Malyho miluju. A zivot je fajn, ale az bude chodit a spat, tak se mi podstatne zvysi komfort. Btw nejhorsi bylo sestinedeli a obdobi ted. Chce porad pachat sebevrazdu :/

@bayt to máš ještě dobrý že vstáváš 5x za noc, já vstávám každou hodinu a už fakt mám dost 😪

@tamdan8 já se taky těším až bude malý umět tohle a tamto, ale zatím má jen osm měsíců tak to si ještě počkám. Hlavně se těším až bude spát celou noc nebo alespoň se budit tak 1-2x. Taky nemám žádné hlídání ( žijeme v zahraničí) a občas padám na hubu 😮, ale jinak je zlatej a nedala bych ho ani za nic.

@tamdam8 Ahoj, v Tvém příspěvku se úplně vidím...
Nešlo nám kojení, syn nepřibíral, měl reflux, obden u dětské na převážení, ve 3 týdnech věku hospitalizace v nemocnici s podezřením na pylorostenózu. Já tam dostala průjmy, tak mě bez malého přeložili na infekční, tam jsem odstříkávala mléko, abych o něho nepřišla. Kojit jsem přestala po 2 měsících stresu, navíc synovi se objevil atopický ekzém a zjistili alergii/nesnášenlivost na kravskou bílkovinu. Takže bezmléčný jídelníček. Do toho měl neprůchodné slzné kanálky, kapala jsem X různých antibiotických kapek, masírovala jsem očička, stejně mu kanálky několikrát pročišťovali. Samozřejmě ho trápily prdíky, hodiny a hodiny nošení a houpání se nedají spočítat 🙂
Přesně jak píšou holky, pokoušela jsem se scházet s kamarádkami, ale všechny vždycky dorazily krásné maminky se super krásnými čistými usměvavými miminky. Já přilítla upocená, protože jsem nemohla nikde zaparkovat a parkovala daleko, nenamalovaná, ve vlasech suchý šampon a když jsem nebyla poblinkaná, bylo to fajn. Syn díky refluxu pořád poblinkaný a vesměs nespokojené miminko. Holky chodily cvičit a plavat a do herniček, já jsem hromě moc taky chtěla chodit (protože přece všechny maminky chodí s dětmi cvičit a plavat, že?), ale po prvních proplakaných a problinkaných hodinách jsem to už nezvládla...
Po 6. měsíci ustoupil reflux, ale syn odmítal jíst. Bylo to peklo, kdo nezažil, nepochopí.
Syn totální nespavec, první noc v kuse spal po 3. roce života, kdy nastoupil do školky. Od malinka se pravidelně budil mezi 3 a 4 hodinou ráno (a to byl do té doby X krát vzhůru) a byl tak 2-3 hodiny vzhůru. Vozila jsem ho po domě v kočárku, aby neplakal. Prakticky jsem nespala, přes den jsem se totiž jako "správná hospodyňka" snažila poklidit, vyžehlit (musíš malému dítěti žehlit věci, jinak to nejde!! slova mojí maminy), uvařit jídlo, vyprat.... Když po 3 hodinách vození v kočárku usnul, spal 30 minut. Zhubla jsem 15 kilo, na všechno jsem byla sama. Chlap v práci, nebo dodělával na baráku a obě babičky na druhém konci republiky.
Do toho jsem mu v očičku objevila veliké ječné zrno, v roce a kousek musel na operaci, takže předoperační vyšetření, celková narkóza, totálně fialové celé oko...
Do toho od mala trpí na bronchitidy, bere na to léky, X krát antibiotika, má sníženou imunitu, neznám v mém okolí víc nemocné dítě :(
Když byl malý, počítala jsem hodiny, kdy půjde zase spát, kdy přijde tatínek. Dny jsem jenom přežívala, nedokázala jsem je prožívat. A z toho zase měla špatný pocit, že si to mateřství neužívám jako "všichni okolo", že nejsem dobrá matka.
Teď mu je 5. Spí celou noc, usíná sám ve svém pokoji, občas přijde k nám. Je šikovný, zručný, dá se s ním domluvit, krásně kreslí, má nádhernou fantazii, ve školce je oblíbený. Mám druhou dceru (2,5 roku), škola života mi hrozně pomohla, jsem celkově klidnější (i když někdy taky ječím jak blázen 🙂 ), ale cítím, že jak jsem byla klidnější, i dcera byla klidnější. A je to přesně naopak - kojím doteď, dcera nemá žádné výrazné zdravotní potíže, budí se tak 3-4x za noc, což je pro mě luxus 🙂
Takže neboj, všechno přijde, nevěřila jsem, když mi to někdo říkal, myslela jsem si, že jsem na konci života, že to prostě nepřežiju. Člověk a žena opravdu přežije vše. Drž se!

Nelíbil se mi první půlrok, problémy s kojení, nevyspání. Teď jsem s dětmi doma 11. rok a jsem moc spokojená ;o) Určitě by ti mohlo občasné hlídání nebo větší pomoc manžela.

@ai30 tak to presne vnímám 🤦‍♀️ Ze to nikdy neskončí, protoze vsude že v pul roce bude spat a az se rozleze tak se vic unaví a bude spat atd. A ono prd. Mam strach ze uz se nikdy nevyspim, nikdy nebudu mit den pro sebe, nikdy nestravím hezky vecer s mužem ( v te nekonečné únavě na sebe v tomhle směru čas nemáme) atd.

@lilulilu pane jo, obdivuji te. Tohle uz bych urcite nevydrzela. Sice nemocný uz byl taky i 1x hospitalizovan, ale přece jen to nebyla operace. Klobouk dolu.

Ono je to celkem bezne, ale moc se o tom nemluvi, protoze se vzdycky najde nekdo, kdo ti zacne vysvetlovat, jak si to prece MUSIS uzivat, jak budes litovat, ze sis to neuzivala, jak ty to urcite delas blbe a ony dobre😅
Ja treba na rovinu rikam, ze nejsem miminkovsky typ. Nikdy jsem nebyla, ani ted s odstupem se nad miminky nerozplyvam, vidim hlavne tu drinu za tim. Ono asi hodne zalezi, jaky ty deti jsou, mit takovy to miminko, co lezi a kouka a spi celou noc a dvakrat dve hodiny pres den, asi bych mluvila jinak, ale mela jsem nespavce, co spal pres den jen v jedoucim kocare, v noci vzhuru co hodinu, do pul roku neodlozitelny, kazdy zub peklo na zemi. A hlavne ta spankova deprivace, to proste kdo nezazil, nepochopi, jak uz tu holky psaly. Druhy dite sice pres den pohodovejsi, ale noci stejny peklicko jako starsi.
Ja musim rict, ze u nas byly podstatne dve veci: kdyz zacali chodit a pak kdyz zacali spat celou noc. Ta chuze byla skvela, vsichni rikali, jak to bude hrozny, ze se nabeham, ale bylo to furt stokrat lepsi nez je muset furt tahat na rukach. No a spanek komentovat asi nemusim, ze😀
Ted maji 4 a 2 a je to strasne fajn. Uz jsou partaci, da se s nimi ledascos podnikat, jsou zabavni, hrozne se nasmejeme. Taky se daji pujcit obcas i babickam, takze mame obcas s muzem spolecny vikend o samote. Jako furt je to obcas narocny, mladsi ma obdobi vzdoru a dost se melou, ale fakt me to bavi. A po fazi miminka se mi teda nestyska ani trochu😅

Mela jsem stejne pocity, drazdive dite a do roka a pul to bylo vazne narocne a obcas jsem mela chut od vseho utect. Ted bych si za to nafackovala, mala mi zacala chodit do skolky a ja noc co noc brecim proc jsem byla tak hloupa husa a i pres ty problemy si to detatko vic neuzivala, ted lituji kazde minuty, kdy jsem na ni nemela naladu, zvedla na ni hlas apod. Navic se nam nedari miminko a budu muset jit po novem roce aspon par hodin do prace a zase budu s tim drobeckem mene a pak postupne na plny uvazek. Na vse se vykaslete a jen se venujte tomu clovickovi dokud muzete byt spolu, nadrete se v zivote dost, ale ten cas spolu vam uz nikdo nevrati...

Kočko mě pomohl až návrat do práce, mam děti necelý 4 roky a teď to konečně umím pojmenovat a přiznat si, že JSEM TATÍNEK! Naštěstí můj manžel se zhostil role maminky úplně bezchybně a já ho za to miluju, pro mě rodičovská byla za trest a vstupenka do blázince..

@tamdan8 Skonci, ver mi 🙂 Hlavne se nesmis upinat na ty mylniky, kdy to jako 'ma' skoncit. Presne jak pises. Ja se docetla, ze jak zacne lozit, unavi se a bude spat. A prd. Jak zacne chodit, unavi se a bude spat. A zase prd. Jak prestanu kojit, bude spat. Do tretice prd. A kazdy takovy 'propasnuty mylnik', kdy se vlastne nic nezmenilo, byl jeste horsi. On si proste v jednu chvili zacne hrat sam, spat celou noc, dokonce i usinat sam. Dobra zprava je, ze ted mi to zpetne prijde, ze to zase tak dlouho netrvalo. 😅 Kdyz byly malemu dva roky a dva mesice, byl uz na par dni sam u prarodicu, o dva mesice pozdeji tam uz byl na 10 dni. (A vypada to, ze z toho druheho pobytu bude sourozenec, takze evidentne jsme si na sebe i ten cas s pritelem nasli 😅😅 )

Mě nevadilo období kojence/mimina, ale z batolat jsem rostla. To období jsem fakt nedávala. BYla jsem s nima 24/7 nonstop 3 roky(pár půldnů volna tam za ty roky tedy bylo 😅 ) Zlepšilo se to, až když šel na rodičák místo mě manžel a já naplno do práce

Dceři je rok a budí se v noci i co hodinu a půl, když k ní za noc vstávám jen třikrát, říká manžel, že to byla klidná noc 😀. Věřím, že to brzy přejde,naděje přeci umírá poslední.
Pro zlepšení komunikace doporučuji zkusit s dítětem znakovat. Dcera si umí znakem říct že chce spát, že chce ještě ať se jedná o cokoliv, například jídlo, nebo nějakou činnost, že už nechce, že chce foukat bubliny a další užitečné i hrací znaky. Dítě ještě neumí mluvit, ale už ví co chce a potřebuje a znak mu to umožní vyjádřit.
Tady je video, kde jsou znaky pro inspiraci ukázány

Některé znaky jsem si upravili, tak jak se nám hodí a jiné, které potřebujeme jsme si vymysleli.
Věřím, že i díky tomu je u nás méně křiku.
Každopádně hodně štěstí a pevné nervy, dřív bych nevěřila, co všechno se dá vydržet......

@tamdan8 u nás první rok s nejstarším synem hrůza. Sotva přešly prdíky, nemohl být chvilku sám a pak se začal vztekat atd. Do toho jsem byla těhotná s druhým a než se stačil vyvztekat tak i se třetím dítětem. Teď je mu 5,5, máme 4 děti a za půl roku přibude páté.

Musím říct, že nejstarší syn ten první rok, kdy jsem to nezvládala, tak jak bych měla přežil a opravdu mi to "nevrátil". Občas má sice svoje chvilky, ale na rozdíl od tatínka a babiček se na mámu nikdy neurazí 🙂 Jen se teď začal v noci budit kvůli nočním můrám, ale i to snad časem přejde 🙂

je normalni ze nekdo den nevyziva v období mimin, nevyspani je opravdu zabiják všeho pěkného. mam jen dve "rady" cíleně si najdi neco co je pekne - každy den - treba jak hezky vyslo slunicko, jak kdyz prsi je super běžet louzema jak sladce mimino spi atd... nabije te to pozitivní energii a nebudeš myslet jen na to kdy uz bude vecer..( jo nejde to každy den obcas je to jen o přežití) a kdyz bude fakt zle tak mi hodne pomaha uvědomit si realitu - mam kde spat, co jist a deti jspu zdrave. Je to sice trapné klišé, ale je to opravdu výhra v loterii.

@tamdan8 starsi ma neco pres 2roky, mladsi skoro rok, nespim 2roky v kuse, vstavam co hodinu , starsi doted nikdy nespala celou noc v kuse bez problemu takze ani takhle "velky" deti vsechny nespi...jak tu nektera maminka psala v tom.se uplne vidim, sem proste "tatinek" jak rada bych sedela pres den 8hodin v praci a pak se vratila na odpoledne pomuchlat deti a dat je spat, ale ono to tak proste neni...starsi ma ted jeste navic obdobi vzdoru jak blazen, ty sceny jsou nepopsatelny jako bych ji rezala nohu kdyz rve a je to strasne na hlavu...taky se porad smiruju s faktem ze uz nikdy nebudu nezavisle na nich mit volno a tak...takze se taky pridavam do klubu tech cekajicich na to nejake AZ...momentalne ze to bude lepsi az pujdu zase do prace 😀😀

Ja byla 7 mesicu nestastna prave jak pises kvuli nespani. Porad drncat v kocarku, porad problemy s neodrihavanim, takze boleni briska apod. Do toho samozrejme jeste i klasicke prdiky a nascitavalo se to. Navic uz druhe dite, takze mazec v tech dvou dohromady obecne. Rozestup jen dva roky...

Ted uz stastna jsem.. sice trubickou pomaham od prdiku porad, protoze s pevnou stravou zas pribyly zacpy 🙂 ale zlepsilo se spani a ja i najela na metodu estivilla, kteri tu hodne lidi zatracuje. Tedy ulozim a pak se jen pripadne vracim. To byl proste posun o hodne stejne jako u prvniho pred dvema lety 🙂 ten usina sam a spi celou noc doted. Osmimesicni uz taky usne sam a v noci jen jednou nakojim, polozim a spi dal. Takze za me pomohlo hodne tohle a obecne cas a to, ze se zlepsilo to odrihavani a brisko. Ted uz si uzivam kazdou chvilku, pokud zrovna starsi nezlobi mrnouse 🙂 tak se drz a kdyz te neco stve, tak si vzpomen na to pekne anebo kdyz se zrovna mrnous k tobe tuli nebo se na tebe smeje, tak za to to preci stoji 😉 drzim palce, at to je casem lepsi.