Přítel mě po porodu vůbec nepodporuje
Ahoj ženský , chci se zeptat zda některá z vas ma podobnou zkušenost a jak s tim naložila. Muj přítel je hodný chlap , ale obcas sobecky . Pred 3 týdny se nám narodila holčička , muj porod byl celkem náročný a dlouhý , v nemocnici jsem si absolutně neodpocinula a doma bohuzel také ne. Prvni 3 dny jsem nic moc nedělala , ale ty dalsi ano. Vařila , uklidila co bylo potřeba . Přítel byl s nami tyden doma a popravdě me chvilkama stval. Vim, ze je to pro nej neco nového a z ubrecenym miminkem si muz nevi poradne rady , ale kdyz jsem mu dávala najevo , ze bych si s malou mela lehnout a on se o nas starat , tak to bylo vzdy jen krátkodobé . Ted chodi 2 týdny do prace a ja řeším problémy s kojením které momentálně mam . Moc me to trápí , make musím dávat prikrm na vecer , jelikož za 14 dni témeř nepribrala , takže hladovela. No a tak se cele dny valíme v posteli a kojime a kojime . Doma moc nespi a kdyz usne tak hned jak od ni odejdu , vzbudi se . Za cely den stihnu trochu pouklízet (dat veci na své misto) obcas uvařit a vyprat pračku , někdy i umýt nádobí . Včera za mnou přišel přítel a sdělil mi , ze bych dnes mohla umýt nádobí , kdyz tu vubec nic nedělám a jsem tu cely den a pred par dny se me ptal kdyz uz začnu cvičit . Jsem z toho v šoku , vubec nevim co si myslet . Cítím se jak neschopna , tlusta Husa
No jak to tak pročítám tak se mi trošku zvedá tlak, taky mě manža občas vytáčí geniálníma myšlenka a nápada co by bylo super, co bych měla nebo neměla, naštěstí žiju v turnusovém manželství, takže si věci udělám jak uznám za vhodné, občas se ho u věcí, které se ho týkají nebo se týkají našich dětí zeptám názor...taky má průpovídky typu tady je ale bordel, no když přijede po 14 dnech kdy bojuji se dvěma malejma svištěma sama a ještě stihly být oba nemocný, tak může být rád že byt stojí a bordel se hold uklidí až na to bude čas a přiloží ruku a to že doma nic nedělám by mi řekl jen jednou...
@adriana1314 asi bych si to s nim v klidu vyjasnila hned a ma ruce tak doma muze taky neco delat ne? Vim.ze ted ti to mozna tak neprijde ale ty zacatky s jednim mimcem vlastne tak "hrozny" nejsou akorat to.kazda samozrejme intenzivne proziva nemela jsem to.jinak....jen pockej alealejak jak male bude treba rok, dva to uz ten binec budete jen shrnovat lopatou 😂 ja mam deti 2,5r a 1r a ten chaoz pres den to je proste mazec, ALE muz by nikdy nemel blby reci ze neco a neco....proto radim ujasnit si to hned 😉
@adriana1314 Proč píšeš, že je hodný, když není. Nebo si vážně myslíš, že takhle se chová hodnej chlap?
@adriana1314 Ježiš, to je pako... Tohle říkat holce po porodu, to je na přesdržku. Ať je jinak jakej chce, tohle je zu moc. Měla jsi mu ji plesknout do tváře, to je pro chlapy jednoznačný a vše říkající signál, že to přehnali.
@treasurka Můj manžel to pochopil ihned. Asi mám kliku, nebo jsem jen byla pečlivější u výběru otce. Nedovedu si představit, že bych si pořizovala rodinu s někým, kdo by se ke mě choval tímto způsobem. Čímž narážím znovu na to, co tu říkám pořád dokola. Chlap se nezmění z prince na sobecké hovado za 24 hodin. Byl sobecké hovado vždy, jen dotyčná dáma to neviděla, ale pravděpodobněji nechtěla vidět.
@zuzuineckah Přesně.
@sudylichozrout Já s nestěžuju, vybrala jsem si dobře. To, že mě štvou některé vlastnosti či způsob jednání neznamená, že je celý člověk špatný. Nikdo nejsme dokonalý, a není nic zlého na tom (si) to přiznat ;) Nebo, pokud to měl být obecný výkřik, tak asi nikdo neví, jak se bude partner chovat po narození dítěte, jak ho to změní, neboť je to úplně nová situace - pokud tedy není dotyčná vědma...
Ženy, vždyť je to přece úplně běžná věc, že se člověk během vztahu vyvíjí, změní, a to i tak, že se to třeba tomu druhému nemusí líbit. Neznamená to, že jeden nebo druhá výběr podcenil. I my, co tu teď píšeme, se měníme. Pokud jeden, druhý, nebo oba nedokážou tu změnu přijmout, tak se rozcházejí, třeba i po x letech. Prostě takový je život.
a co chceš od nás slyšet? to samozřejmě musíš řešit s ním. absolutně nemá představu, co to znamená bejt s novorozencem doma. já první tejdny taky neudělala nic. byla jsem ráda, že jsem si něco rychlýho uklohnila k jídlu. jinak si myslim, že vůbe cnic. ani to nádobí jsem nedala. nedalo se prostě. ale nikdy mi to muž nevyčítal. natož aby mě hnal cvičit...:(
prostě bych mu řekla pro představu, jak vypadá tvůj den, a že kdybys mohla, tak v domácnosti něco uděláš. a když můžeš, tak to taky uděláš. ale akždej den to třeba nevyjde, protože xy. kdyby ti nevěřil, tak nevim, no... byla bych čím dál ostřejší. a dodala, že by si měl zkusit sám, co to je. jenže to nejde... jinak teda moc nechápu...vždyt s váma byl doma, tka jako neviděl, jak to je? a ted je to ještě horší, páč bojuješ s kojením..tak nevim, co na tom nechápe.
a se cvičením bych ho prostě poslala do háje. resp., jakožto chlap, kterej asi není úplně komunikačně zdatnej, tak bych mu polopatě vysvětlila, že asi jako máš zrovna co dělat, a že jseš ráda, že seš ráda, ne abys řešila pár tejdnů po porodu něco takovýho. a že je to zkrátka necitlivý, a jesi mu to nedochází, že to je pro ženskou třeba všecko dost těžký, se obětovat, i tu postavu třeba dejme tomu, kvůi těhotenství, porodu..blabla, prostě si mu porodila a odnosia dítě, a on ještě takhle remcá blbý poznámky.. to je fakt na pěst, no...
a ještě bych se ho zeptala, jestli se mě náhodou neměl v úmyslu další tejden začít vyptávat, kdy bude sex... 😃 prostě ty chlapi někdy spadli z višně, no.... zvlášť když jsou z rodiny, kde měli fullservis. nechť trochu dospějou. ale musíte je k tomu holt dokopat.
ale vlastně...píšeš to i sama. o domácnost ses vždycky starala.. no, tak tam je možná taky ten problém. bylas moc "hodná". a nepřipravilas ho na to, že se tak trochu očekává, že se bude podílet teď trochu víc, než jen nosit prachy domů a pohrát si pět minut s miminem.
Co bych k tomu řekla ... prostě chlap. Já nepočítám s tím, že mi s dítětem jakkoli bude pomáhat. Tipuji, že do roka to pro něj bude "mimozemšťan".
Takže co mi poradil kdysi jeden starší kamarád - chválit, chválit, chválit, za každou kravinu, co doma udělá a vyjádřit jak je super, že ti pomohl. Nestěžovat si, spíše konstatovat. Když je unavený z práce, nadhodit, že ty taky a zda si nepůjde lehnout za tebou do postele.
A až se příště zeptá na cvičení, řekni, že v šestinedělí bohužel nemůžeš, ale že ses už dívala po okolí a zda by se mu víc hodil potom čtvrtek nebo úterý, že to je super nápad, že bys mohla vypadnout z domu si zacvičit.
To nádobí bych asi trošku přešla (máte myčku?).
@adriana1314 Pardon, je to hovado, když něco takovyho vypustil z huby. Já bych mu řekla, že pokud se mu něco nelíbí, ať to uklidí, že ty máš práce dost s miminkem. Připomněla bych mu, že pár týdnů po porodu těžko budeš mít postavu jako modelka, a že takový kecy ti opravdu nepridaji. A že by ti měl být oporou a ne tě deptat. On je v práci třeba 8 hodin a pak si myslí, že doma hodí nohy na stůl a starejte se, pan tvorstva přišel, byl v práci, už ani nehne prstem?!? Ty máš práci 24 hodin denně. Fakt mě ten chlap hrozně nas*al a to o něm jen čtu.
@gruyerre tohle je pro me uplne sci-fi. Holka devet mesicu vyrabi ve svem tele noveho cloveka, dite toho chlapa a jeho jako prvni po porodu zajima to, kdy shodi. To je proste ulet. To same plati o buzerovani s uklidem a takove ty plky o nicnedelani na materske. Ja to z duse nesnasim a o takoveho chlapa bych si ani kolo neoprela. A je mi uplne fuk, ze treba umi vymalovat byt, opravit auto, nebo vydelava dve ste klacku mesicne. Pro me je takovy clovek primitivem, ktere ignoruji.
V tomto ohledu jsem naprosto nekompromisni.
Kdyz uz si s takovym pakem zakladatelka poridila dite, bude to chtit hodne sil k tomu, aby se psychicky nezhroutila do prvnich narozenin detatka.
@merope to jako vážně?
no, jaký si to uděláš, takový to máš... když už dopředu budeš počítat s tím, že chlap doma nehrábne rukou, a ještě ti to přijde jako vlastně "normální", typickej chlap, tedy, musim se jako já ženská zařídit (dělat ze sebe služku, kravku a modelku), to mi přijde celkem hardcore...
ale možná, že když si vybereš za otce svýho dítěte přerostlý děcko, nezbyde ti nic jinýho, pokud ho nakonec nechceš kopnout do zádele.
@merope on se chová jako hovado, ne jako normální slušný chlap, manžel, otec od rodiny..., a ty ji radšíš, ať to tak nechá a ještě mu podlejzá, chválí ho, když se uráčí hnout prstem a když si milostpán umanul, že se mu nelíbí její postava, tak ona hned po šestinedělí pokorně půjde cvičit, ale jen tehdy, až jemu se to bude líbit? Omg... pro mě naprosto nepřijatelné, já si totiž sama sebe vážím.
@gruyerre no uz jen to, ze ji rekne, aby, sla cvicit ze ma velky zadek....... kurde, tak bud ji miluje, a tim se vsim vsady i s pribyvajicima vraskama a kilama vekem, a nebo je to jen povrchni hovado, co potrebuje do ciferniku a neuvedomuje si, ze ani jemu se telesne zmeny nevyhnou. Ja bych mu dala....jako byvala anorekticka, ktera zjistila po tech vsech peripetiich a padu do sracek, ze lepsi zivot je s par kily navic, ale stastny, nez vyhubla pozitura s myslenkami na sebevrazdu a nechuti zit... bych mu dala slusnou tafku.
@normalnimatka @gruyerre No, mám ozkoušeno, že chlap se pro pochvalu pak může přetrhnout. Kdežto když ho kritizuji, jen se pohádáme a udělá kulový. Prostě očekávat že tohle a tamto podle mě nikam nevede. A tazatelka popisuje, že se celý den stará o dítě - nikde nečtu, že by dělala služku chlapovi. To jediné, co chlap kritizoval, bylo to nádobí - a tam jsem se přeptala, zda nemají myčku, do které by to vrazila.
A co se týče toho cvičení - tak popravdě mě říct chlap, že mám jít cvičit, vrazím mu dítě a letím. Plno holek má problém vypadnout, že chlap nepohlídá. Takže ano - přeptat se, který den se mu hodí víc, abych šla cvičit (a to samozřejmě obnáší, že bude chlap hlídat).
Ale každý to má doma jinak - prostě já mám vytoužené dítě, s chlapem jsme byli zralí na rozchod, přesto mi podepsal papíry na IVF a beru to tak, že prostě dítě je moje a pokud se tatínek zapojí, je to bonus navíc. A opravdu čím míň po něm "chci" a očekávám, že udělá, tím víc se snaží. Na druhou stranu nepočítám, že budu chlapa nějak opečovávat - budu opečovávat SVOJE dítě.
To s tou pochvalou mi poradil asi před 10 lety jeden kamarád 50+ a kdo nezkusí, neví, jak super to funguje. Koneckonců i v práci - co máte raději - když vás šéf chválí nebo kritizuje. Jen já občas na tu pochvalu zapomínám.
@merope tak nádobí do myčky snad může dát sám, říct ji, že má velký zadek je sprostarna i kdyby nebyla po porodu, svoje dítě snad má chlap pohlídat kdykoliv je zapotřebí, je to i jeho dítě. Pochvala je super věc,ale musí být za co pochválit a chválit by měli oba partneři, ne jen ta žena. On ji asi moc nechávalí, jen jí vyčítá, buzeruje a chová se jak blbec. A od šéfa pochvala potěší, ale koho z vás by šéf chválil, kdybyste byli líní a drzí a občas teda milostive udělali nějakou maličkost?
@gruyerre Tak jestli jsem dobře pochopila, tak zakladatelka se momentálně plně věnuje miminku, vaří jen občas, občas něco málo uklidí a víc nezvládá. A cituji toho kamaráda: "Vždycky je za co chválit." a třeba si to pak i ten chlap uvědomí a chválí taky. Co se týče toho pohlídání dítěte - sama mám obavy, jak zvládnu novorozence, vždycky jsem se bála děti do cca 3 měsíců i jenom vzít do ruky, abych jim neublížila a za 2 měsíce budu mít vlastní dítě, které budu muset opečovat kompletně. A nejsem si jistá, zda nebudu mít strach ho i chlapovi jenom půjčit do rukou, aby ho vzal. Doufám teda, že mi trošku "otrne" na přeporodních kursech a říkám si, že to zvládly všechny, zvládnu taky. Ale červík hlodá. Takže říkat, jak chlap opečuje novorozence - pokud ti vaši to zvládají, tak jsou podle mě výjimka a měli byste je chválit od rána do večera.
@merope no..tak to jsi ale, pokud to správně chápu, krapet v úplně specifický situaci v ohledu toho, co po chlapoj můžeš chtít a celkově, jak takovej vztah funguje. mně to v normálním vztahu přijde dost mimo. dítě je obou dvou a partneři by to tak měli ideálně vidět oba. a se samozřejmostí.
chvála, proč ne, i když mi to přijde hodně manipulativní, a takový jak na malý děcko. což ale nejspíš takovej typ kluka-otce jako v tomhle příspěvku asi bude:D ale záleží dost na kontextu a podání. já tak nějak upřednostňuju asi přímější jednání. říct, jak se věci maj, co mi vadí a proč, a snažit se to konstruktivně řešit. tyhle kličky a zároveň očekávání a domněnky, cojako chlap by měl atd, to je strašně blbě "ženský" chování, vlastně pro chlapy úplně nepobratelný. můžeš mít štěstí, že se jako třeba na tu chválu chytnou, ale nebo taky ne. a až po pár podobnejch situacích vypěníš, a vypustíš, co všecko je v tobě, že máš pocit, že si tě neváží, blablabla, tak jen bude koukat jak puk, a možná se bude divit, proč si tojako neřekla dřív, a hlavně tě bude mít za blbku, proč na něj zkoušíš to a ono a normálně neřekneš, co potřebuješ. s takovouhle "komunikací" lidi dost často končej v těch partnerskejch poradnách a tak. ženskej a mužskej svět se v tomhle jen těžko potká v nějaký srozumitelnosti.
@adriana1314 teda nechápu proč taková pěkná holka si najde takového blba..nepřipadej si neschopná, není důvod, já jsem v šestinedělí nedělala vůbec nic, jen furt dokola kojila, uspávala a když mimi spalo, spala okamžitě taky..manžel když to viděl, hlavně v jakém jsem psychickém rozpoložení, by si netroufl říct ani ň😁ale on tedy má sociální inteligenci na vysoké úrovni a též empatii nepostrádá..což ten tvůj evidentně jo, takže pokud se s ním nechceš vyloženě hned rozejít, pak si ale já taky myslím, že rady typu proplesknout a vůbec takové bojové postoje tomu moc nepomůžou..spíš ukázat svojí ženskou zranitelnost, vysvětlit jak tě ranil v tom rozpoložení co jsi, že je naprosto nevhodné vtipkovat jakkoli o postavě ženy..poprosit o pomoc a pochválit opravdu funguje líp než řev a kritika u většiny lidí, nejen mužů..
@normalnimatka No, matka v šestinedělí "na hormonech" i co cítím z tohoto příspěvku si podle mě není schopná jen tak v klidu sednout a ty věci probrat. Tohle chce klid a ne stres z toho, že nejde kojení, jsem doma celý den sama, utahaná a tak.
A co se týče toho, že dítě je obou - mě i všude z okolí přijde, že do minimálně roka se prostě nejvíc stará matka.
@merope já tedy myslím, že dítě je opravdu obou a chlap přeci není jiný živočišný druh a má dve ruce stejně jako já...můj manžel tedy považoval za samozřejmost mě v čemkoli (krom kojení) zastoupit....přebalit,vykoupat a časem i nakrmit, obzvlášť pak u druhého, abych se mohla věnovat staršímu, který potřeboval ujistit, že máma tu pro něj pořád je i když má miminko...a o pomoc doma mu říkat nemusim, když vidí, že je bordel tak vysaje, když vidí nádobí tak umyje nebo dá do myčky, když viděl že jsem zničená dostala jsem poukaz na masáž pro maminky, když jsem x týdnů nespala kvůli zoubkum, poslal mě na welness víkend abych nabrala síly a o oba kluky i domácnost se postatal sám...a ano chválím ho, vymýšlím čím ho potěšit, ale protože je za co...ale na druhou stranu, ne za každou blbost...mě taky nikdo nechválí, že jsem vyprala, vyžehlila, uvařila a přesto to dělám 😉
@merope u nás teda rozhodne toto neplatí. Manžel už od těhotenství bral naše děti jako naše, včetně veškeré péče, která byla v jeho časových možnostech. Jediné, co jsem do roka obstarávala víc než on bylo kojení😉
Koukám, že máte doma supermany. Že já nikdy žádného nepotkala 🙂
@adriana1314 Ideálně si pozvi laktační poradkyní v dobe,kdy bude partner doma,ať mu ona vysvětlí,že to válení se v posteli s miminkem není jen tak pro nic za nic.Zaroven,aby mu vysvětlila,že cvičení tak brzy opravdu není zdravé a hlavně aby mu vysvětlila,že šestinedělí jen neskutečně citlivé období plné nových věcí, hormonů, únavy a že potřebuješ podporu,protože ty jsi ta,která má zničené tělo po těhotenství,rozsekaný spodek po porodu a to vše proto,že jsi mu dala nádherné dítě! Já jsem po porodu čtyři měsíce,malá se mi budí co hodinu už měsíc,do toho dvouletacku,která žárli chce neustálou pozornost.Ne nemám čas na cvičení a ani sílu,manžel pomáhá jak může od začátku a stejně to doma občas vypadá jak po výbuchu,taková je realita rodičovství. Vždycky když se dívám do zrcadla na svoje zbídačené vytáhne břicho se striemi a je do breku,tak mi ho pohladí a řekne mi,že je takové proto,že jsem v něm odnosila dvě děti.Vedel do čeho jdeme,že už to nikdy nebude stejne jako dřív,chtěl ty děti stejně jako ja, stará se o ně stejně jako já, uklízí stejně jako já, jsme partneři se vším všudy!
@codal No, já se na úklid asi dívám jinak než většina lidí kolem - jistá míra bordelu mi nevadí (mno, zatím, až v tom začne mimčo lézt, smiřuji se, že se holt bude vytírat denně ☹ ). A když je bordel příliš vysoký, seženu někoho, kdo to uklidí. Takže představa "mamina je s dítětem a ještě MUSÍ uklízet" je mi zcela cizí.
A když má chlap hlad, domluvíme se, zda vařím já nebo on. Jsou jídla, která vaří zásadně on, protože já je "neumím tak jako maminka" (asi nejlepší věc, co mě mohla na začátku vztahu potkat - "maminka to dělá jinak" "já to dělám takhle, pokud se ti to nelíbí, si to uvař sám").
Co jiného je ještě potřeba dělat? Nakoupím si když jdu kolem obchodu (co mi chutná 🙂 ) nebo jedeme spolu do Makra (takže jídla je doma dost) a když mu dojdou jeho oblíbené věci (které já třeba ani nejím) a já nemám čas, sbalí většinou nějakou kamarádku, co si taky chce nakoupit v Makru a nemá kartičku a jedou spolu.
Ale to pořád neberu, že on mě pomáhá s domácností, ale že prostě když má hlad a já jsem utahaná a spím, tak se nakrmí sám (není malej), když moc prská, že je doma bordel a já nemůžu, seženu někoho na úklid. A jídla máme doma tolik, že když 14 dní nikam nepůjdeme, pořád bude co jíst (jo, nebude čerstvá zelenina a ovoce, jenom mražené) - máme domácí pekárnu na chleba.
Co se týče mimča, uvidím, bavila jsem se i s holkou, co říkala, že před porodem si myslela, že chlap na mimčo nesáhne a skončilo to tak, že ona v noci kojila, chlap jí ho donesl, přebalil a vše kolem. Ale nevyžadovala to, on to udělal, protože prostě chtěl. A to je to, co já tak nějak beru jako hlavní - když se na chlapa neútočí, co všechno musí dělat, tak to dělá často sám a rád.
Ale mám vzor doma - máma urvaná, protože všechno musí být skvělé a perfektní a dokonalé - a pořád nadává na tátu, že jí nepomůže, ale cokoli táta udělá, tak to není dost dobré, pochvalu od ní neslyší, tak se naučil na všechno kašlat. A my občas už taky. Prkotina jako příklad - nesnáším bramborový škrob, takže brambory škrábu zásadně nasucho, doma si k tomu sednu a slupky hážu přímo do koše, u mámy stojím (kdybych seděla a s košem, budu jí "hrozně zavazet") a slupky padají na odkapávač na nádobí, pak se hodí do koše, odkapávač opláchne a hotovo. Když mě máma vidí, je schopná mi brambory hodit do dřezu (takže se namočí), slupky tam hodit taky, vynadat, že dělám bordel a ještě rovnou utřít odkapávač. Výsledek? Když tam jsem a vím, že budou k obědu brambory a chci pomoci se škrábáním, snažím se vyhlédnout si chvíli, kdy mě máma u škrábání nevidí. Bohužel jako nejstarší dcera jsem některé podobné sklony "zdědila" po ní, takže se snažím prostě na to vědomě myslet a tohle chlapovi nedělat (stačí, co mi tak uletí mimovolně). A když si vzpomenu, tak pochválit a pochválit, protože i tak mi to ujede a já ho pak zkritizuji za pitominu. A nechci skončit jako máma, že si chlap zaleze někam, kde je sám a ona si pro sebe nadává v kuchyni.
@merope Mám doma taky Supermana 😁

*ubozaci a ne chlapi