Spí vaše miminko v postýlce nebo s vámi v posteli?
Ahoj holky, chci se zeptat, jestli s vámi v posteli spí vaše miminka nebo je ukládáte do postýlky..... Já svou 2 měs dceru nechávám spát s námi v posteli, nechce se mi jí dávat do postýlky, je mi líto že je pak ode mě daleko (i když je to jen ubohej metr ode mně) a navíc, když jí mám u sebe v postýlce, tak na ní pěkně vidim a několikrát za noc ji prostě kontroluju, jestli je v pořádku. A kdybych jí měla v postýlce, tak budu muset pořád vstávat a ještě bych byla pořád nervozni, že nevidím, jestli dýchá atd............... Ptám se vás, protože mám 3 kamarádky s malejma miminkama a všechny dávaji mimča do postýlek, tak si připadám ted jako že něco dělám z výchovného hlediska špatně ☹
Postýlky a separace od rodičů jsou výmysly „vyspělého“ světa. Podívejte se na rodiny v chudých částech Afriky... Jednak matky zvládají naprosto luxusně domácí porody, a jednak následná péče o děti je výsledkem naslouchání mateřského instinku.
Ano, postýlku pro juniora máme, ale nespal v ní sám ani jednu noc, pokud se do ní sám neodkulil. Pokud děti od počátku nejsou kontaktní, což podle mého názoru není možné, tak nechť si spí ve vlastních postýlkách... Pokud ale někdo nechává dítě plakat v postýlce samotné, a pak si libuje, jak krásně to malé spinká samo... Je to pro mě hyenismus a tací lidé se nikdy neměli stát rodiči. 🤷🏻♀️ Můj názor.
@karoczde s odvykáním opravdu není problém. Do roka spal syn s námi v posteli a pak začal sám od sebe preferovat postel. Společné spaní mi mimochodem doporučila už sestřička v porodnici. Hned první společnou noc viděla, že mám hodně kontaktní miminko a jinak to nepůjde. Syn byl neodložitelný, sám v postýlce nechtěl být ani za nic. No a teď v roce a půl naopak spaní v postýlce preferuje a už chce mít svůj prostor. Opravdu žádná závislost nevznikla a není se čeho bát.
Ja davam malou do postylky. Od konce sestinedeli ucim, ze kazdy ma sve misto na spani. Mam deti od sebe presne rok, tak ani jinak nemuzu. I ja si potrebuji odpocinout. Ale jak uz tu zaznelo - delas to spravne. Vsechny vse delame tak, jak nejlip umime. Nikde neni psano, jak je to spravne...
@ah1234 kontaktní rodiče přece mají patent na rozum, to nevíš? Já sice kojím a nosím (ale trapně jen venku, doma to dceru nebaví a já vlastně nevím, proč bych měla vařit s miminem na břiše, když si může spokojeně mydlit do hraček), ale zároveň dcera spokojeně spí celou noc ve své postýlce (ale to jistě dané frustrací a nenaplněním jejích potřeb) od narození, při pokusu o spaní se mnou se vzteká a nakonec pláče, ale mně je naštěstí fuk, která ze samozvaných odbornic na mateřství mě považuje za hyenu, takzě to dál budu dělat jak vyhovuje nám😉
Dělej, jak uznáš za vhodné. Jak už tu padlo nic není špatné, pokud to vyhovuje vám oběma. Já mám všechny tři děti nekontaktni, všechny chtěly od počátku svou postýlku, svůj prostor a mě to tak i vyhovuje. Teď kdy máme třetího ročního a manžel většinou spí s druhým synem, si ke mne oba starsi sourozenci rádi vlezou a spí se mnou.
Prosím odpusťte si ty řeči, že jediné co je správné, je spaní s ditetem v jedne posteli. Není. Btw ohledně kojení, u nás kojení vleze stejně nepripadalo v úvahu kvůli refluxu, v momentě zblil celou postel.
@cikitkapb tak se odstehuj do Afriky... To ze nekdo dela veci jinak neznamena, ze je dela spatne a jen jeden nazor je spravny...... Ja jsem rada, ze decka se uci na sve postylky a jsou v nich zvykla. Uprimne s manzelem mame taky pravo po celem dni na aspon cast dne soukromi. Nevidim duvod obetovat detem absolutne vse, protoze si myslim, ze vse by melo byt v symbioze. A pres den mame kontaktu s detmi stale, tak je take potreba to vecir vyvazit a mit kazdy svuj prostor.
Dělejte to tak jak vám doma vyhovuje, není žádná jedna správná verze. Každé dítě a rodiče jsou jiní a mají jiné potřeby spánku.
U nás to bylo tak, že postýlku bez bočnice jsem měla přisunutou ke své straně postele, takže všichni svůj prostor, ale zároveň spolu.
Když měla dcera dva a půl roku šla spát do svého pojičku do normální postele. Už hodně cetovala a roztahovala se. Přehod jí nevadil, spávala v pokojíčku občas odpoledne a věděla, že je to tam její.
Dělej to tak, jak to vyhovuje Tobě, ne ostatním...
Malá spala od narození v postýlce a dokonce zavřená v pokojíku. Do postele jsem ji zvykat nechtěla a zavřená byla, protože by ji zalehl 8,5 kilovej kocour 🙂 Měla jsem u postele chůvičku.
A neni to jedno...pokud to vyhovuje a funguje...doma hrajeme skatulata skatulata hejbejte se... dcera mela nejdriv postylku a ted postel...nekdy spi u sebe, nekdy kdyz manzel neni doma tak na gauci misto nej a kdyz jsme doma vsichni spi v korytku mezi postely a skrini, ma to tam vystlane dekama do mekkeho, nebo kdyz ma spatne sny prijde k nam do pelisku, mladsi syn nejdriv cca do 7 mesice spal v postylce, pak usinal v postylce a behem nocniho kojeni zustal u me, ted ve 13 mesicich se stehuje opet do postylky, pristi tyden odjizdime na chatu a tam nebylo kam dat manzelskou postel takze se musi zase naucit spat v postylce po trech dnech co jsme tam byly na pripravu chaty si uz zvykl a nema problem to dodrzet i doma... takze vse co je funkcni je v poradku
@lastovenka Syn spí od narození se mnou v posteli.
Jak uz tu padlo stokrat, nejlepsi moznost je ta, ktera vyhovuje tobe a diteti. Ja treba za sebe musim rict, ze nejvic nam sedla postylka se sundanou bocnici prirazena k velke posteli, za me idealni kompromis prostoru a soucasne kontaktu.
Do roka spal maly v postylce, pak s nama a od 2,5let ma svou postel (matraci) a tam ho uspim a behem noci preleze k nam. Nebo nekdy spi celou noc sam ve svem pokojiku 😉
@ah1234 no nevim, jestli je zrovna stesti mit kontaktni dite. Vetsinou si tyhle matky hodne stezuji, co tak vidim na diskuzich. Uz jsem tu zminila, ze moje dcera byla, rekla bych, hodne nekontaktni. Dnes ma 5let a oproti vrstevnikum je vice psychicky odolna, jen tak ji neco nerozbreci, vubec neni litostiva, temer niceho se neboji. Rekla bych, ze je to i docela “drsoňka”, dokaze rict svuj nazor, nenecha si jen tak neco libit a uz ted je docela ctizadostiva. Zni to asi neuveritelne na ten vek, ale ma takovou povahu... ona takova opravdu je. Ja jsem za to fakt rada.
@lastovenka v zivote jsem nechtela dite do postele, pze patri do postylky. Ovšem nas syn mel jiny nazor a ve dvou mesicich se nam nastěhoval do postele. Absolutne odmítal postylku, budil se co chvili, az jsem jednou u kojeni v posteli usla a od te doby spal v posteli s nami. Melo to vyhody - vsichni jsme se vyspali, nemusela jsem vstavat na nocni kojeni. S prestavkama se k nam obcas přemístí, ale uz je vicemene ve sve posteli v pokojicku, ma 3r
Ahoj, dělej jak uznáš za vhodné, pokud je to pro Tebe a pro miminko pohodlné, tak proč ne. Já mám dceru 16 měsíců a spí u nás v posteli od doby co jsme se obě naučily kojit vleže, takže asi od jednoho měsíce. Vždy jsem ji na první část noci dala do postýlky a při prvním kojení dala k nám do postele a už tam zůstala. Děláme to tak doteď. Já se cítím lépe, když je vedle mě, i když by mi asi nevadilo, kdyby spala už ve své postýlce celou noc. Na Vánoce jí plánujeme udělat pokojíček a snad se jí v nové posteli zalíbí a bude tam spinkat víc a víc. Zatím si užívám noční tulení a občasný kopanec do tváře 😀
Pul na pul, prvni cast noci ji prendam do postylky, kdyz se vzbudi tak jde ke mne do postele, je ji rok delam to tak od miminka. Nekdy spi celou noc v postylce jindy je vzhuru uz treba ve 12.
Mám malýho v posteli přesně z těch důvodů co popisuješ.Až bude chtít svůj prostor,pořídím mu postýlku.Věčně se mnou spát nebude.Dělej to tak,jak cítíš že je to správně a bude to v poho.
U miminek do jednoho roku bych o výchově asi nemluvila. Jinak - u nás převážilo u obou dětí spaní se mnou - i když spíš z praktického hlediska...obě děti se budili (budí) xkrát za noc, takže než vstávat osmkrát za noc k postýlce, je samozřejmě pohodlnější mít mimčo hned u sebe...pokud bych měla dítě, které se spaním v postýlce nemá problém a budí se jednou za noc, asi bych nebrojila ani proti tomu.
@ilonne Ukaž mi, prosímtě, kde jsem psala, že můj názor je jediný správný. Respektuju názory ostatních, do nikoho se neobouvám. To, že jsou tu vztahovačné matky, co žijou v přesvědčení, že mluvím o nich, to není můj problém. Napsala jsem jen svůj názor jako spousta dalších předemnou. Ale ouha... nesouzním s tím, že je v pořádku šoupnout dítě do postýlky, a hned je můj názor jediný správný? Buď tak laskavá a nečti v mém textu něco, co tam není psáno. Děkuji.
@ah1234 Mít nekontaktní dítě je proti přírodě. Chápeme? Jsou tu matky, které neuznávají srovnání s lidmi z jiných částí světa... Srovnání se zvířaty jim taky nepřijde po chuti, ale to mě vlastně nemusí trápit. Jakékoliv miminko, ať už lidské nebo zvířecí zná od početí jen a pouze matku. A tak je to obvykle jen a pouze matka od níž vyžadují kontakt. Když není matka, nevzniká potřeba kontaktu... u lidí... u zvířat je trochu složitější.
Syn (4) spi s nama na obrovskem letisti. Az se narodi druhe, pujde taky k nam. Postylku uz v domacnosti ani nemame. Spolecne spani pokladam za jednen z nejlepsich napadu behem materstvi. Nebylo to ale jednoduche. Musela jsem si vyresit trochu tlak z okoli. Takze za me spolecne spani ano, ale jsem uplne v pohode s tim, ze mi tam deti zustanou do vysokeho veku, asi az zatouzej po vlastnim pokojicku. Zaroven jsem chtela vyresit loznici tak, aby se vsem (vcetne muze) spalo komfortne.