Váhám nad druhým dítětem

slunickova123
10. pro 2015

Ahoj všem maminkám. Potřebuju si asi trochu urovnat myšlenky. Mám dcerku, které je teď 21 měsíců. Je docela hodná, jen bojujeme s usínáním (uspávám klidně hodinu večer, odpoledne i dýl). V noci se pořád budila a zlepšilo se to až nedávno, kdy začala většinu noci spát u mě ( jak se vzbudí, jde k nám, manžel se stěhuje do obýváku). Takhle to funguje, všichni se vyspíme líp než dřív. Ale k věci.
Většina maminek v mém okolí se stejně starými dětmi už se pomalu snaží o druhé mimčo, ale já to nějak vůbec nechci. Moje dcera nebyla plánovaná a narodila se mi, na dnešní dobu, poměrně brzy - bylo mi 27 let. Porod byl snadný a péče o mimčo se dala zvládnout, akorát jsem, až donedávna, bojovala s permanentním nevyspáním. Teď se to uklidnilo, dcera už je docela samostatná a docela si vyhraje, je hodná a já už chodím na malý úvazek do práce. Mám své koníčky a přátele, a můj manžel také, navzájem se střídáme v hlídání, a máme i k dospozici občas babičku, která hlídá, když jdeme ven spolu. Teď mi to přijde jako ideální stav.
Manžel by ale rád druhé dítě. Já se na to ale vůbec necítím - srdcem. Manžel má bráchu o 2 roky staršího, já mám bráchu o 8 let mladšího. Všichni argumentují tím, že ty děti s malým věkovým rozdílem si spolu krásně vyhrají, naopak ty s větším si nemají moc co říct a program rodiny se musí dělit, protože školák už bude chtít dělat něco jiného než kojenec. To je asi pravda a beru to. Ale prostě mít teď dítě mi přijde jako strašné sebeobětování a peklo, konec mým zálibám a jen se starat o děti, vařit a kojit a nahání mi hrůzu zas ta šílená nevyspalost. Manžel říká, že to bude dočasný, ale já si to prostě vůbec neumím představit. Manžel se bojí, že když nebudu chtít teď, tak pak až už bude malá úplně odrostlá, že už kor nebudu chtít....Nevím. Asi je to tím, jak jsem s bráchou o těch 8 let a taky tím, že dcera se narodila když mi bylo 27. Pracovala jsem jen 2 a čtvrt roku...a teď bych to chtěla dohnat..
Další věc je ta má práce...Ráda bych alespoň nějaký čas zas pracovala, ale všichni tvrdí, že se sotva zapracuju po MD a už zas půjduna další MD a že je lepší to " sfouknout" najednou...
Tak nevím, váhám...Jít do těhotenství teď když vím, že to chci jen " rozumem", aby měla malá brzy sourozence, aby se to " sfouklo" najednou, ale nechci to "srdcem" ?? Snad mi rozumíte...Děkuji za reakce.

812014
10. pro 2015

Cetla jsem jen uvodni prispevek ale dovolim si tvrdit ze jsemto mela stejne. Rodila jsem ve 26. Dite bylo planovane. Ja byla v praci teprve rok. Mala je ale strasne akcni dite. Nikdy poradne nespala, porad plakala, nikdy si sama nehrala. Manzel chodi domu az vecer, hlidani nemam zadne, s kamaradkami se vidim jednou za tri mesice. Ven z domu bez dcery se dostanu max 1x za mesic. Male je ted 23 mesicu. Ja si prala druhe az za nejakou dobu. Chtela jsem zacit konecne pracovat, vypadnout konecne z domu a odpocinout si v praci. Manzel ale chtel dalsi dite a me po case doslo ze pokud ho nebudu mit ted, nebudu ho mit nikdy. Chci aby si spolu hrali, at pri planovani vyletu nemusim brat ohled na batole, kojeni, nocnik atd. Jsem ted tehotna a vim ze to bude mazec ale budu to mit sfouknute pri jednom. Kdybych se vratila do prace a po par letech otehotnela znovu, stejne bych se do prace po navratu z druhe rodicovske musela vsechno naucit znovu a to uz by mi bylo nejakych 35-38. Takhle se vratim do prace driv a budu se moct soustredit na karieru s tim ze vim ze nebudu za dalsich par let zase odchazet na materskou. Ale kazdy si musi rozhodnout sam co chce

lucisuska
10. pro 2015

Jak já Ti rozumím!!!! 🙂 Já mám taky 27 let a malý má 9 měsíců, takže mám ještě relativně čas s druhým, nicméně okolnosti se nezmění, takže plánovat můžu..
Malý je docela dost náročné miminko a taky je hodně těžké ho uspat... v těch devíti měsících kolikrát spí jen dvacet minut denně!!! ☹ Nemáme žádnou možnost hlídání, takže jsme pořád s ním, buď já nebo manžel. Náš soukromý život a taky intimní je hoooodně v pozadí. Do toho pořád tak trochu bojuju s výší rodičáku (vím, můžu být ráda, že mám vůbec něco, ale když si vezmu, kolik jsme vydělávala a kolik mám teď, tak je to fakt těžké). Nehledě na to, že nemám prac. smlouvu na neurčito, takže nebudu mít MD na druhé dítě (na 1.jsem měla).
V současné době je jediný důvod, proč bych chtěla druhé dítě ten, že mám strach, když dám malého ve dvou a půl do školky, tak to prostě nedá a já budu muset být doma zadarmo, protože rodičák budu mít vyčerpaný a budu bez práce a netěhotná.... To mi ale připadá hloupý důvod... Manžel by druhé rád tak za 3-4 roky, já klidně i později,...

evulina77
10. pro 2015

mějte děti podle toho, jak to cítíte a kolik jich chcete. Moc tuhle debatu nechápu...

lucisuska
10. pro 2015

@evulina77 Třeba chtěla paní znát jen zkušenosti ostatních, já taky sonduju u kamarádek.. Akorát mi každá řekne něco jiného...😀

patrusa
10. pro 2015

mam dve deti od sebe 19 mesicu. u kazdeho jsem po 6. mesici veku zacala chodit do prace. Prvni pul rok byl trochu narocny, ale ted jsem spokojena. Hlavne jsem to tak chtela, protze jsem si nedokazala predstavit, ze po prvnim pujdu do prace a pak zase na materskou a vsechno znovu. Takhle budu doma "jen" 4,5 roku a pak uz bude hotovo. Mladsi je ted rok a uz si spolu hezky hraji, no obcas se samozrejme rezou, ale to je u sourozencu asi normalni,

jinak k otazce zarleni po narozeni druheho ditka. Syn to prakticky nijak neprozival, jen vecerni usinani bylo s mou asistenci, coz predtim nebylo treba.
Behem druheho tehu mi bylo ze zacatku spatne, ale synovi byl rok a stacilo ho lehce zabavit doma a clovek nikam nemusel.
Urcite nemam pocit, ze bych jedno nebo druhe dite nejak osidila tim, ze je mam brzy za sebou. I dvouletemu ditku se da vysvetlit, ze male miminko se ted nakoji, pak prebali a pak bude cas na hrani se starsim. Vubec to nemusi byt s placem ci vztekani. A to jsem s kojenim dost bojovala a jeste jsem musela po kazdem kojeni odsavat. Dvoulete dite je uz dost chapave.

Ale pokud se na to zakladatelka neciti, tak at do toho urcite nejde, bude akorat nespokojena a pociti to cela rodina.

karlajasmine
10. pro 2015

Já chci mít určitě děti hned za sebou.. Mam sestru o dva roky mladší a celý život je to moje partacka, nedovedu si představit ji nemít a máma říkala ze to bylo se sestrou o to jednodušší, že jsem jako dvouletá byla děsně šťastná ze mam sestru a porad si s ní povídala a dost ji tím zabavila. Nehledě na to ze si chci odbýt těhotenství, nevyspani a kojení hned za sebou a pak mít velké děti a vrátit se do práce, ke sportu atd, a ne žít s vidinou toho ze mě za dalších šest let čeká další těhotenství... Ne díky!! Velké věkové rozdíly mezi dětmi nechápu.. Pro každé dítě se pak musí vymyslet speciální program a přijde mi to daleko složitější.

terinda
10. pro 2015

Já si nechtěla odbýt ani těhotneství, ani rodičovskou. Každá to máme jinak nastavené, záleží na vztahu s partnerem, věku, odpracovaných let, vztahu mezi sourozenci apod.
Žádný věkový rozdíl mezi sourozenci jim nezaručí parťáctví a kamarádství, to ovlivňuje více faktorů.
Znám plno lidí, kteří mají se sourozenci malý věkový rozdíl (do 2 let) a cestu k sobě buď nenašli vůbec nebo až v dospělosti. A naopak s větším věk. rozdílem, kteří fungují perfektně a drží při sobě.
Takže podle toho bych se neřídila. Ať si to každý zařídí po svém. Ať malý či velký věk. rozdíl - všude jsou plusy a mínusy 😉

markyzka84
10. pro 2015

@slunickova123 Ahoj🙂 v prve řade máš pravdu s tím že kdo studuje vs a pracuje má deti pozdeji. Malou jsem si nadelila skoro k 30tinám a i presto jsem se citila že jsem do toho sla brzo. Nic mene jsem jedinacek a ma to klady a zapory. Vedela jsem ze chci vetsi rodinu. Musím rici unavou jsem padala na ,,usta,, ale musim rici ze cim mala byla vetsi tim mene se mi do ditete chtelo a priznala jsem si ze kdybych cekala dele z male by byl jedinacek .. manzel rekl ze to zkusime ja rekla ok a jeden mesic a pak jsem mu rekla ze dalsi mesic uz ne ze mozna zkusime pristi rok 🙂 no ten nahoře to vyřešil za nas 🙂 vyslo to hned ...ted čekame malinke svištátko presne na 3tí narozeniny malé

jujatko
10. pro 2015

@slunickova123 V tomto Vám málokdo poradí. To si musíte ujasnit sama. Ale plně Vás chápu. Mám jedno dítko, dceru 18 měsíců. Je mi 34. Manželovi 43 ... Dříve jsem říkala - jedno a dost. Nyní pomalu začínám váhat. Kdyby byl manžel o několik let mladší, tak bude mé rozhodnutí zase více nahlodané, ale nyní jsem stále na 80 % rozhodnutá, že malá bude jedináček. Malá je relativně hodné dítko, ale především - já jsem od jejího narození víceméně vypsalá matka. V noci pěkně spinká, neuspávám, usíná sama. Přes den spinká 2-3 hodiny v kuse. Večer mám v klídku čas na sebe, protože vím, že se v noci v pohodě vyspím. Neznám růst zoubků atd. A mám naprostý vítr z toho, že by druhé dítko bylo nějaké zlobivé, nespavé a já bych vlastně jen lítala kolem dětí a neměla už čas na nic jiného. Taky jsem se vrátila na jeden den do práce. A tento satv mi naprosto vyhovuje. Ale na druhou stranu někde v hloubi duše mi něco říká, že by bylo fajn, kdyby malá měla sourozence - věkově blízkého. Ale fakt se sobecky bojim, ze bych se točila jen kolem těch dětí. Být 6 let na mateřské - strašná myšlenka. A jít na pár let do práce a pak azse na mateřskou - to už mi přijde, že by byl moc velký rozdíl mezi dětmi a manžel už by měl pomalu pár let do důchodu. A já bych si taky chtěla s manželem ještě něco užít ... Je to asi sobecké a je to tak. A upřímně, je mi ukradené, co si myslí ostatní, protože tohle si musí fakt ženská rozhodnout sama a pokud se na to necítí, tak to prostě tak má být. Pokud si za x let budu něco vyčítat - možná ano, možná ne - ale byla to jen moje volba. Ale je pravda, že manžel po dalším dítku nijak netouží ...

markyska88
10. pro 2015

@slunickova123 ahoj 🙂 chápu, že je to velké dilema, ale z tvého příspěvku jde strašně cítit to, jak teď druhé dítě nechceš, tak se do toho nenuť 😉 já myslím, že obojí má svoje výhody - mít děti brzy po sobě i dál od sebe. nic není černobílé. řiď se srdcem 😉

zabzulka
10. pro 2015

@jujatko co se týče věku, můj muž má 42 a já 38 let. Zvažovali jsme to a nakonec do druhého šli. Teď nebo nikdy. Měla jsem jeden nezdar než se narodil Martínek a toto těhotenství bylo pro mě dost namáhavé, bez komplikací, ale únavné. Jsem šťastná, že mi to vyšlo, ale na poslední chvíli, ve čtyřiceti bych rodit nechtěla.

markyska88
10. pro 2015

... a jinak to, že by dětičky byly kousek od sebe ti opravdu nezaručí to, že si spolu vyhrají a budou mít stejné zájmy a program rodiny se nebude muset individuálně přizpůsobovat dvěma dětem .. 😀 to totiž klidně může nastat 😀

zabzulka
10. pro 2015

@jujatko jen jsem tím vlastně chtěla říct, že hlavní iniciátorem jsem byla já. Mému muži to bylo tak nějak jedno, holt po té čtyřicítce už je to jiné 🙂 ale je samozřejmě rád 😉 každopádně někdy se s obtížemi hrabeme ráno z lůžka a říkáme si jak jsme na tohle už staří 😀

jujatko
10. pro 2015

@zabzulka Já jsem asi měla dodat, že manžel má fyzicky náročné zaměstnání auž nyní je poměrně vyčerpaný - fyzicky, psychicky .... Jak sám říká, kdybych seděl někde v kanclu, tak mám klidně deset dětí 🙂. Když to řeknu opravdu otevřeně. Mám strach, aby se manžel dožil vůbec dvacetin dcerky. Natož kdybychom měli ještě druhé dítko .... Je to blbé, ale je to tak ☹.

zabzulka
10. pro 2015

@jujatko tak bohužel, jistotu nemáme nikdo, ale chápu. Beres to zodpovědně, to je dobře

margareta217
10. pro 2015

@markyzka84 jeee tak to mame skoro stejne!Mne sa maly narodil k 31. narodeninam a to presne na den!!!Teraz skusame druhe a hned prvy mesiac po snazeni sa MS nedostavila.Sice zatial neviem,ci to vyde,ale verim!!

slunickova123
autor
10. pro 2015

holky- moc všem děkuji za vaše postřehy a názory... Máte pravdu, nedá se tlačit na pilu, když srdce zatím nechce....přijde to samo časem, snad. Nutit se do toho nebudu, to by opravdu vůčitomu miminku nebylo fér. Manžel je hodně tolerantní, pochopí to. Každá jsme jiná, jednomu vyhovuje to, jinému ono...

Pracuji ve zdravotnictví, věřím, že ta stresující práce mě za pár let zase přesvědčí, že je čas si zase na chvíli jít " odpočinout" na mateřskou. Ale to už bude moje malá starší a nebudu se stresovat, že mám doma mimino a k tomu skoro - mimino a nestíhám ani jedno.

ladyhacek
10. pro 2015

Člověk by k tomu měl dojít sám - syn plánovaný byl a když se narodil bylo mi 27 - příjde mi to to věk akorát.
Druhé plánujeme příští rok - synovi tedy bude cca 2 roky. Já osobně bych možná také počkala, ale nevadí mi mít druhé blíže u sebe.
Co se týče hraní a že si budou blíže - my se sestrou jsem o 3 roky vztah máme úžasný. Manžel jsou s bratrem o 2 roky a každý má jiné zájmy - kdyby nejezdil za makou, který bydlí s námi snad ho ani nevidíme. Věk je věk - záleží i na dalších faktorech a jak děti povedete 😉

qz
10. pro 2015

Mam segru o vic nez 2 roky mladsi, ale taky se mi nechce do druhyho. Rikam ted. Ale mela jsem tak velke zdravotni problemy, ktere se tahnou, ze by me to asi zabilo nebo bych se zblaznila. Radsi budeme s malou navstevovat zname s malymi detmi, at si vyhrajou a maji se jako rodinu, nez jit do druheho a dodelat se. Ale to rikam ted. Kor v dnesni dobe se taky nikdo nemuze divit, ze chteji lidi jedno.

babanci
11. pro 2015

Když se na to necítíš,tak do toho nejdi. Já mám děti ,první a druhou po skoro 6 letech a třetí po 9 letech od prostřední. Nejstarší a nejmladší po 14,5 letech a jaké jsou to parťačky. Užila jsem si každou náramně,nejlépe tu poslední.

julietta111
12. pro 2015

@slunickova123 Měla jsem to po prvním synovi podobně. Chtěla jsme nastoupit do práce, jsem taky zdravotník. Šla jsem na částečný úvazek když mu bylo 22m. Byl vlastně pohodové miminko i potom batole, ale chtěla jsem jít mezi dětmi pracovat, mít svoje koníčky atd. Když se syn narodil, bylo mi necelých 28 let. Dcera se narodila když byly synovi přesně 4. Mají od sebe větší rozestup, ale mají se rádi a rozumí si super. Vidím v tom výhodu, syn už byl větší ne na mě tak závislý a já si mohla užít i dceru jako miminko. Máme ještě třetí dítko, tomu je teď 15m a starší děti si s ním taky rozumí, pomůžou. Opravdu nevidím větší věkový rozesup jako problém, hlavně když to tak necítíš nená cenu se nutit. Jsi ještě mladá a ono to určitě přijde🙂

sedmiteckas
12. pro 2015

Jako většina tady, i já bych ti poradila řídit se v tomhle spíš srdcem, tím, jak to cítíš ty sama. Zatím to osobně mám také tak, že se chci určitě vrátit do práce, až bude mít dcera 3 roky, a pak se uvidí. Dcera je docela živé dítě, chvíli neposedí, nedovedu si představit, že už teď bych třeba čekala druhé a obdivuji ženské, co to tak mají (v dobrém). Že si děti, které jsou věkově hodně u sebe, spolu pohrají, budou skvělí parťáci, to se neví nikdy. S bráchou (mladší o 2 roky) se respektujeme, navštěvujeme, pomáháme si, ale že bychom spolu měli nějaký extra super vztah, to říct nemůžu, se sestrou, která je ode mě o 13 let mladší, si rozumíme - jasné, ten sourozenecký vztah je jiný, ale máme si co říct, jezdí k nám na návštěvu, pohlídne mi dceru...

dpetulinka
12. pro 2015

Nečetla jsem komentáře. Naše dcerka taky nebyla plánovaná a narodila se mi, dva dny před 22 narozeninami 😀 (jo otěhotněla jsem na vysoké) takže asi tak.
Bylo to náročné dítě, hlavně co se spaní týče budila se několikrát za noc do čtyř let, první rok jsem přežila ani nevím jak 😀, ale člověk si zvykne na všechno.
Nechtěla jsem být šest let jen máma, chtěla jsem chodit do práce, mezi lidi a představa, že nastoupím na další mateřskou mě děsila, manžel to bral ale dobře, chtěl mít děti sice brzo po sobě, když už jsme tak brzo začali, tak ať si to sfoukneme 😀 ale věděl, že taková ta (nechci to tak úplně nazývat, ale nenapadá mě lepší výraz) "oběť" miminku a ta péče prostě visí první měsíce, roky... na mě.
Říkala jsem si, že druhé dítě bych viděla tak až půjde malá do školy. Sice mě mrzelo, že to asi nebudou takoví parťáci, ale prioritní pro mě bylo, že se nechci zbláznit 😀 nastoupila jsem do práce, pracovala jsem necelý rok a najednou to přišlo, prostě jsme o tom začli doma mluvit a já začala to miminko chtít, ani nevím jak se to stalo, tak jsme se začali snažit, nedařilo se úplně hned, snažili jsme se asi třičtvrtě roku, takže jsem se dopracovala k tomu, že jsem si miminko strašně přála a teď se moc těším, všechno mi přijde skvělé a věřím, že to bude lepší než poprvé a že to všechno zase zvládnem, čas letí, žádné trápení nebude trvat věčně (tím myslím hlavně spaní) a třeba to teď tak vůbec nebude. 🙂 Takže toť můj příběh. 🙂 nakonec to není ani po třech, ani po šesti letech, tu chvíli si to miminko vybralo nějak samo.
Určitě se do toho nenuť, ať si pak neříkáš, žes to takhle nechtěla, jsou těžký chvilky, kdy by pak tyhle myšlenky vykouknout mohli a já myslím, že ta touha přijde sama a jestli přijde za rok, dva nebo tři... to je přece jedno. 🙂 někdy se tu miminko zjeví, že ani nevíš jak 😀 a musíš se s tím srovnat, ale nesnažila bych se, když bych si to vyloženě nepřála.
Mimochodem je teda pravda, že jsme rarita, první dítě jsme měli jako první a to druhé máme jako poslední 😀 všichni naši známí mají děti s odstupem kolem dvou let, já to tak ale nikdy nechtěla, tak mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Teším se, že si tu mateřskou teď užiju, už vím do čeho jdu, co mě čeká, noční vstávání pro mě už není problém, člověk je zajetý. Dcera už je šikovná, obslouží se, takže to bude taky velká pomoc. 🙂 No prostě se těším moc 😀 a ani jsem nečekala, že se budu těšit tak brzo.

dannyblakely
12. pro 2015

Já chtěla taky brzy druhé, ještě před půl rokem bych do toho bývala šla, ale jak je dcera starší, už mi to vůči ní nepřijde fér, pořizovat jí sourozence tak brzy a ani se na to upřímně sama necítím. Chci si užívat jen jí a až bude starší, bude chodit do školky, školy.. tak o tom budu uvažovat, ale teď by mi bylo líto, kdybych se jí nemohla plně věnovat. Taky si sem tam odskočím do práce, takže nejsme pořád spolu, ale o to víc se na ni těším a do toho miminko.. neumím si to představit.
Být vámi, nechám tomu čas. Děti se mají a očekávat s tím, že je chcete a ne s rozporuplnými pocity.. ovlivní je to, i když ještě nebudou na světě.

weri1
13. pro 2015

@jujatko můj muž měl syna ve 48. I teď by šel klidně do druhého, já už ne,. Za prvé nějak ani nechci, za druhé je muž už fakt starej na druhé dítě 🙂

terezapetrova
13. pro 2015

@dpetulinka ja si taky myslela, ze na nevyspani jsem zvykla (mimo jiné mam 15 let veliké spánkové problémy) a kdyz přišel druhy syn tak vidim, ze jsem se pěkné nebo spis nepěkné spletla 😃😃

terezapetrova
13. pro 2015

Jak tady casto čtu o plánování o věkových rozestupech.. Ja taky plánovala 2 lety věkový rozdíl a ted mame diky okolnostem 4 lety no co uz.. 🙂 jen proste plánovat je sice hezke ale..

dpetulinka
13. pro 2015

@terezapetrova tak ono je jasný, že když člověk probdí několik nocí za sebou, tak to na něm zanechá následky 😀 spíš myslím, že už mě to nerozhází tolik jako poprvé, člověk s tím počítá a ty mateřský reakce jsou takový rychlejší než byly tenkrát :D Ale je pravda, že všechno si nenaplánujeme 🙂
Ale mě zas teď ovládaj ty pozitivní těhotenský hormony -nic není problém, všechno zvládnu 😀

terezapetrova
13. pro 2015

@dpetulinka dyt joo 🙂

shine2015
13. pro 2015

Urcite se neda pausalizovat.protoze co je dobre pro mne neznamena,ze je dobrevi pro druhe...urcite bych nic nelamala na silu,pokud chces jit do prace,tak bez,ono nikde neni napsany,ze za pul roku to neuvidis jinak...
Ja si delala VS pri praci a pak v 27 letech mela dceru,za 14mes se narodila druha,planovane a ted po 3letech mame chlapecka. Jsem takhle rada a spokojena. Holky spolu maji uzasny vztah,nekdy bojuji z legrace,ale jinak se brani a drzi pri sobe,maji se rady a o maleho se chteji starat,pomahat,hrat si s nim atd...jenze muj muz pomaha celkem dost,neumim si predstavit kdyby nepomahal ..za dalsi nemuzu rici,ze by ten vekovy rozdil nekdy nebyl na ukor vzdy nejstarsiho - proste starsi nekdy musela byt doma kvuli mladsi,kdyby byla sama,mohly jsme do bazenu,hraciho centra atd proste byly chvilky,kdy se musela starsi prizpusobit a i ted se obcas musi prizpusobit obe vuci malemu (ma 2mes)....nekdy jsem mela vycitky,ze mohly byt vic mezi deckama atd ale zase ony si spolu vyhraji...mame zahradu,chodime i na prochazky atd...a manzel jak jsem psala,pomaha..ted jsem rada,ze mame tri deti blizko sebe,ze uz nebudu tehotna,treti tehu takhle brzy po sobe mi dalo fakt dost zabrat, muzu cvicit a drzet si vahu,uz zadne vykyvy a taky az nastoupim do prace,nechtela jsem znovu zacinat a zase jit na MD...a jsem rada ze nemusim resit ze dite musi do skoly a uceni atd

Tak at se spravne rozhodnes a urcite to nehrot ;)