• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nemám mateřské pudy

18. března 2014 
Ahoj holky, jsem tady jiz nejakou dobu zaregistrovana, ale pod jinym nickem. S pritelem jsme spolu celkem dlouho, chystame svatbu, obema nam bylo pres 30, takze ,,cas,, na mimco uz mame. Ale.. Ja to vubec necitim, nemam materske pudy, nerozplyvam se nad kocarky, jsem nejspis jeste dost sobecka, abych se ,,mela,, delit. Karieristka nejsem, ale proste nemam to tam.
Stale doufam v obdodi tehotenstvi, ze hormony zapracuji, ale co kdyz ne?

Mely jste to, jeste nez jste otehotnely nebo mam deti radsi vypustit uplne. :frowning2:
14. únor 2014 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
V klidu, mela jsem to uplne stejne a ted jsem tehotna a tesim se,ale takove ty sislalky nad detma mi vadi porad. A asi vzdy budou a nemyslim si, ze by to znamenalo nejaky odmitavy postoj k detem.znam i maminy co vlastni miluji nadevse a stejne se porad nad detmi obecne nerozplyvaji:wink:
14. únor 2014 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Bud v klidu, já je taky neměla. Přišlo to až s těhotenstvím, nebo spíš až potom co jsem ji držela v náručí :wink: .
14. únor 2014 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak ja se nad cizimi kocarky a celkove detmi taky nerozplyvam. Nikdy jsem to nedelala. Radeji obdivuji pekneho psa nez dite v kocare :slight_smile:. Dite ale cekam a nesmirne se na nej tesim. Bude moje. Tesim se, jak budu mit k sobe mazlika a casem partaka na vylety a sport. Touzit jsem zacala az posledni rok a je mi 31. Do te doby nic, nebo to slo v takovych okamzicich, kdy jsem si jen obcas rekla, ze uz by to asi mohlo byt fajn :slight_smile:. Pak me to ale zase preslo a nic nechybelo. Jo a povedlo se napoprve, takze nevim, jestli by me to zase nepreslo, kdyby nam to treba pul rok neslo :slight_smile:. Chci tim rict, ze to ma kazdy jinak. Ale uz jen to, ze chodis na tyto stranky je zvladtni. Ja o ne nezavadila dokud jsem neresila vynechanou MS. Takze uz i to o necem svedci, ze to nekde v tobe je schovane. Co me pomohlo: Zkus si predstavit, ze by tvuj zivot byl az do smrti stale stejny. Jen ty a manzel. Me tohle pomohlo a ja uz proste citila, ze je treba udelat zase v zivote dalsi krok, zmenu. Zmeny mam rada a potrebuji. Ale tohle ma taky kazdy jinak. Nekdo se zmen a vyzev boji a radeji slape brazdu :slight_smile:.
14. únor 2014 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@zuzi.111 Sla jsem sem na tyto stranky, protoze kde jinde se zetat. :slight_smile: Zajima me to, deti mam rada, rozplyvam se nad stenatkama, ale ne nad detma. Tak super, diky. :slight_smile:
14. únor 2014 v 16:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@uzivatelkaja bud v pohode, ja moji mame utekla z kramu, kdyz se tam rozplyvala nad detskyma capackama :slight_smile: ja jsem svolila k svatbe az po ctyrech letech a dvou zasnubnich prstynkach, kdy prvni jsem nepochopila, ze je zasnubni a mela paniku ze svatby :grinning: po peti v letech 2011 jsme se vzali, to mi bylo 33 a to me spis bavilo taky vic planovat to, a az na svatbe mi doslo co to vlastne delam. Jeste, ze me vedl muj tata, jinak nevim zda bych k tomu Ano dosla :sweat_smile:. O detech jsme se bavili, ze jednou a ja nemela pocit, ze by mi neco utikalo natoz cas, o nejakych materskych pudech ani nemluve, Ty mel spis manzel :slight_smile: dalsi faze, ze teda zkusime dite, ja opet hrachy misto pudu :grinning: kdyz jsem si udelala ten pozitivni test, byla jsem v soku a nemohla jsem to nejak v sobe zpracovat. Na utz kde bylo potvrzene tehotenstvi mi ukaplo par slz, ale uprimne nemuzu rict, zda to bylo stestim, ci pocitem, ze mi konci "volnost a svoboda, zodpovednost sama za sebe". To bylo necele tri mesice pred mymi 35 narozeninami. Cele tehotenstvi jsem brala vuci diteti s klidem, s tim, ze pokud se neco po****, tak to tak chtela priroda. Zadne rozpyvani nad kocarky, hadriky, ci detmi se nekonalo. A vlastne nekona ani dodnes :slight_smile: rozplyvam se nad nasi malou i s manzelem, neni to tutununu miminko, ale dalsi clen domacnosti, ke kteremu se chovame jako k dospelemu, s ohledem na jeji potreby. Samo, ze se mazlime s ni, hrajeme si s ni apod., nedali bychom ji ani za nic na svete, natoz kdyby se ji cokoliv stalo, asi by nas rovnou odvezli. To je podle me ten spravny, zdravy matersky pud. Milujeme ji, avsak ji nechavame uz od mala i jeji vlastni prostor pro vyvoj a poznavani sveta s tim, ze ona uz vi ted, ze kdyz je potreba, tak jsme tady :slight_smile: No a ted planujeme, ze letos zkusime dalsi a ja opet dal nemam nejake ty pudy :grinning:
14. únor 2014 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Holky já osobně si tedy myslím, že pod pojmem ,,mateřské pudy'' se nemusí nutně ukrývat jenom ono zmiňované ,,ňuňání nad cizími kočárky'' :slight_smile: .
Každému se to může projevovat jinak, někdo se nad miminkama rozplývá, někdo má zase pocit, že už má na děti ten správný čas ( věk, partnera atd.). Někdo si to představuje - jak už bylo výše zmiňováno - že získá parťáka na celý život :slight_smile:. Mateřství není jenom o miminku přece :grinning: naopak, ta miminkovská doba uteče příšerně rychle................


@uzivatelkaja moc nad tím přemýšlíš :slight_smile: Já měla děti dost brzy, ale kdybych nad tím dumala tak dopodrobna, asi bych si je nepořídila nikdy. Pokud si manžela dokážeš představit, jako tatínka svého dítěte a není žádný jiný konkrétní problém, tak bych do toho šla - všechno ostatní přijde časem :slight_smile:. A neboj, já třeba ani těhotenství neprožívala nějak citově - poprvé jsem měla strach z toho co mě čeká a při druhém na to zase nebyl čas, když jsem lítala okolo malé..............
14. únor 2014 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@gepe Diky, super, no on manzel ty pudy ma nejspis za me. :grinning:
14. únor 2014 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@michaela_2 Teda skoro manzel.. :slight_smile:
14. únor 2014 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@michaela_2 Aha, no prave, kdyby mi bylo dvacet, tak bych to tolik neresila, protoze by to po me nikdo nechtel. Ted mi to zacina byt lito, ze nepocituji potrebu mit mimco, taze holt si musi priroda poradit sama.. :slight_smile:
14. únor 2014 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uzivatelkaja na druhou stranu, jestli cítíš, že na tebe tlačí spíš okolí - jakože už na to podle nich máte čas, tak to bych se na to prostě vykašlala. Kdyby ta potřeba vycházela ze tvojí hlavy - třeba i jenom kvůli věku atd. tak je to v pořádku, ty city by totiž dorazily až by se miminko narodilo to se neboj :slight_smile:. Ale mělo by to být TVOJE rozhodnutí, je to tvůj život :wink:
14. únor 2014 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já jsem taky nikdy nebyla rozplývací typ nad kočárkama :wink: Někdo prostě neumí "obdivovat" cizí kočárky, ale s vlastníma dětma je to jiné :wink:
14. únor 2014 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@michaela_2 To mas svatou pravdu, ja to moc neresim, za to okoli a hlavne otazky typu, uz se tesis na miminko? a uz na tom pracujete? Tak ja odpovidam, ze netesim.. To pak mas videt ty vyrazy, jako coo, zenska a nechce deti nebo netouzi po nich??!! uf.. :frowning2:
14. únor 2014 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@uzivatelkaja to je docela síla, já bych jim odpovídala otázkou - třeba, kolikrát s partnerem spali minulý týden atd. když se sami vyptávají na takhle soukromé věci...........
Víš co, ono je fakt nejlepší to neřešit, já když jsem ve 21 letech čekala Adrianku ( manžel je tedy o 8 let starší). tak mi všichni říkali, jak jsem ještě mladá a že nemám rozum atd. Je tedy pravda, že já do té doby byla od 16 spíš pěkný éro, s žádným klukem jsem nevydržela déle než pár měsíců, takže to fakt nikdo nečekal...........
Korunu tomu ale nasadili jedni příbuzní na rodinné oslavě, to jsem byla asi v 8 měsíci a během monologu jedné tety jsem si vyslechla v první části ( o sobě), jak jsem ještě mladá a že si nedovedu představit jaký je to s miminkem záhul, že jsem měla počkat, načež jedním dechem ve druhé části, dopodrobna rozebrala jednu na oslavě nepřítomnou příbuznou, že prý - ať se nemůže divit, že jim to miminko stále nevychází, když už je jí tolik a tolik a to je na první dítě táááák pozdě.
No, já jsem se tehdy málem rozesmála, měla jsem jí říct, ať raději každému napíše přesně a konkrétně ve kterém roce života má mít svoje první dítě :slight_smile:
14. únor 2014 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uzivatelkaja mam to same,ale po narozeni prcka se to asi za 3 mesice nastartovalo a ted je vse v pohode. A i ted se spis rozplyvam nad peknym psem,nez nad ditetem:wink: takze neboj,priroda je mocna carodejka:wink:
14. únor 2014 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@michaela_2 No, to je taky dobry a hlavne, ze to proste resej lidi, ktremy do toho nic neni... :-/
14. únor 2014 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@uzivatelkaja neres okoli a jinak @michaela_2 to napsala hezky a i za me :slight_smile: Manzela jsem si vzala, nejen s ohledem na moje city k nemu, i s tim, ze jineho muze nechci nez jej :slight_smile: mala je nase tresinka na dortu :dizzy_face: A priroda si to umi zaridit :wink: ja jsem ted jak bulldog, kdyz se nekdo podivne podiva na malou v kocarku ci jen kocarek :grinning:
Jo a pokud se bude stale nekdo ptat, tak odpovidej proti otazkou, jaky ma jejich partner napr pohlavi :slight_smile: je to stejne osobni otazka jako kdy budete mit deti :wink:
14. únor 2014 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uzivatelkaja Nečetla jsem ostatní, ale upřímně, co je na tom špatného? Já to taky nedělám. Třeba mě děsně irituje, když děti řvou, vztekaj se a tak. Cizí bych prostě nejradši propleskla. Ale na vlastní se těším, budu máma, doufám, že to bude stát za to.:slight_smile: A nerada se o tom bavím. Ani jsme to nikomu moc neřekli. A když už to na mě někdo pozná (njn, věčně se to schovávat nedá), přiznám to. On většinou pogratuluje, já poděkuju a ende.:slight_smile: Nejevím zájem to s ostatníma řešit (jako kolik oblečení už jsme nakoupili, jakou kosmetiku budeme kupovat, jaký pleny a tak) a jsem ráda, že moje rodina je v tomhle fajn.:slight_smile:
14. únor 2014 v 17:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@marukm me spis stve to, ze kdyz nekam jdu, tak se objevi matky, ktere nechaji deti litat vsude mozne, kricet n acelou hospodu a mit milion otazek na obsluhu, co jake jidlo obsahuje a co neni nebo je vhodne pro deti.
14. únor 2014 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jinak chapu sama, jak muzou dotazy z okoli otravit cloveka a i trochu psychicky odrazovat od myslenky mit dite:slight_smile:
Ja takovy matky v duchu strilim a co detem - radsi zminovat nebudu :grinning:
14. únor 2014 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@gepe Presne, hlavne clovek ma potom obavy, ze mu z toho hrabne taky a bude se chovat jeste hur, nez na co nadaval za normalniho stavu. :grinning:
14. únor 2014 v 17:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@uzivatelkaja me vadi postoj typu: ja jsem matka a kdo je vic!?
Pokud Ti nehrabe ted, tak ani pak, neboj :slight_smile:
14. únor 2014 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@gepe Ano, presne... :slight_smile: Akorat teda doufam, abych anarchicka nebyla az moc. :grinning:
14. únor 2014 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gepe Já Tě táááák žeru :grinning: :grinning: :grinning:
A teď vážně, nikdy jsem nijak neprožívala cizí děti, dokonce si troufám říct, že obecně děti moc nemusím, k mateřským fórům mám obecně vlažný vztah, látkování nebyla priorita, u druhého jsem se ani nehroutila z nekojení, bio mrkev jsem na příkrmy nesháněla...a i přesto si myslím, že špatná matka nejsem :wink: .
14. únor 2014 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
přečti si deník špatné matky nebo se podívej na jejich stránky. Www.badmothersclub.com. vtipně popisuje, jak od ní okolí očekávalo dítě a jak se s tím vypořádali. :slight_smile:
14. únor 2014 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@sunnurse :grinning: pekne.. .-)
14. únor 2014 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ja se taky nikdy nad cizimi detmi nijak extra nerozplyvala, kdyz li nahodou chtel nzkdo dat do naruci mimino panikarila jsem ze "to" fakt nechci :slight_smile: Neumela jsem s dema vubec komunikovat...pak jsem poznala manzela, 30tka na krku a touha po vlastnim se dostavila. Svou dceru miluju ale vetsinu cizich deti fakt nemusim, rozhodne mi nepripada kazde milinko krasne a roztomile a jsou deti ktere mi jsou vylozene proti srsti.
Byt mamou neznamena ze se clovek musi automaticky prepnlut na vsechno baby friendly. Bud v klidu pokud se rozhodnete uvidis ze to prijde samo. Dulezity je si jvedomit jestli si ulis predstavit aivot celkove bez deti...pokud ne asi by bylo fakn se na to zaci trosku pripravovat...do niceho bych se ale nenutila, jen je treba si uvedomit ze v pripade ze materstvi odlozis na pozdeji riziko ze v pripade ze to pak nepujde a "nestihnete to" je daleko vetsi (viz vekova hranice pro ivf atd)
Omluva za preklepy pisu pres mob.
14. únor 2014 ve 23:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já si dříve nedovedla představit, jak se budu starat o baby, když jsem viděla ostatní maminy. I v těhotenství mi přišlo divné, že mi dítě bude žužlat prsa, jak to vše zvládnu. Ale jakmile se dítě narodilo, tak mi vše přišlo přirozené, normální. Když jsem se vyhrabala z porodu, začala jsem si dítě pořádně užívat a cítím, jak příroda funguje. Myslím, že skoro u každé zafunguje, jak má, pokud se tomu nebrání.
15. únor 2014 v 05:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@uzivatelkaja Klid, toho se urcite neboj, budes se divit, co s tebou udelaj hormony :wink: Telo to ma pojistene i pro takove pripady... :slight_smile:
15. únor 2014 v 10:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Taky bych byla v klidu. Ja ty zminovane "pudy" hledala jeste u trimesicniho syna. Rozhodne jsem to nemela tak, ze se narodil a ja hned vedela, jak desne ho miluju...vubec. Hledali jsme k sobe cestu, mela jsem z toho spatne pocity, ale vim jaka jsem. Ted je to v pohode, ale vzdycky uz to budu mit tak, ze kdyz vriska a vzteka se, leze mi to na nervy a nedej boze cizi deti..:slight_smile: ale nemyslim si, ze bych kvuli tomu byla horsi. Vidim kolem sebe par prikladu takove te "opici materske lasky" a to je podle me uplne to nejhorsi. Pro vsechny. Paradoxne asi nejvic pro to dite. Packo :wink:
15. únor 2014 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já jsem neplánovala dítě a taky jsem se tomu musela nějak přizpůsobit, když to přišlo nečekaně, ale těšila jsem se na malou a s těhotenstvím ty pudy přišly...ale nebyla jsem na tom tak, že bych dítě odmítla, my jsme nepoužívali antikoncepci, takže jsem to brala tak, že kdyby, tak si ho určitě necháme...ale mám známou, které bylo min rok 29..má přítele o tři roky mladšího a když se narodila moje dcerka, byli u nás a říkala mi, že k dětem vůbec nemá žádný vztah, že jí spíš vadí a nepotřebuje vůbec s dětma nějak komunikovat, že si neumí představit, že by dítě měla..měsíc na to se začli snažit, protože jí do toho natlačil přítel, který prostě dítě chtěl a jelikož ona neměla nic moc práci, tak jí řekl, že buď si najde lepší práci, nebo budou mít dítě...tak si asi říkala, že už je dost stará a měla by si to dítě udělat, dokud na to nějak má...když se jim to povedlo napoprvé, byla strašně v šoku, tušila to už na silvestra a když jí přítel řekl, aby si udělala test, řekla "zítra, nechci si kazit silvestra" a normálně šla chlastat do rána..už u tohohle jsem si řekla, že to dítě to teda chytlo..celé těhotenství říkala, že porodu se bojí, že chce na císaře, že doufá, že jí to vyjde a dítě bude moc velké, jelikož je celkem vižle...v tomhle teda měla smůlu..ale co jsem viděla jak se malý narodil...jeli jsme na výlet, nakrmila ho /měl jeden měsíc) jen trochu, že si jen cucnul, pak celé odpoledne malého houpala, aby spal, protože by se jinak vzbudil a měl hlad, ona přitom kojila a bylo teplo, ale to prostě ne..u auta, po sedmi hodinách bez jídla se rozeřval, říkala jsem, ať ho nakrmí v autě, že musí mít strašný hlad a ona že ne, že stejně bude řvát, že má koliku..no tohle myšlení mi fakt nešlo na rozum, sedm hodin nedala měsíčnímu dítěti najíst a v autě je to pro ní nepohodlné, že by to zas trvalo dlouho...když jsme se sešli někde na návštěvě, nechala malého, přestože řval, nosit ostatníma a i když sama prohodila, že je asi nervózní, jak si ho lidi přehazujou, tak si ho nevzala, že je šťastná, že si odpočine, protože jí z něho bolí záda...když mi říkala, že u kojení řve a dělá blbiny, tak jsem jí vysvětlila, co to je spurt a že to asi malý má a že ho bude muset chvíli kojit častěji, aby se vytvořilo mlíko...pak řval, vzala jsem si ho já, do chvilky u mě ztichl a hledal prso..řekla jsem jí, že má hlad "to těžko, jedl před chvilkou", znovu jsem jí zopakovala, že hledá prso a že má hlad..prostě ne, nemůže mít hlad, protože asi podle ní jede podle tabulek..za chvilku jí to nedalo a zkusila to a byla vykulená, že sál jak hlupý a že měl teda asi fakt hlad...taky jsou to rodiče, co se nehodlají kvůli dítěti omezovat a od malička to berou stylem "musí si zvykat", takže ho nechávali řvát, aby si teda zvykal a tím řvaním si zadělal na kýlu..takže pak jsem pro změnu poslouchala, že kvůli kýle ho ta známá musí hned zvedat, že ho nesmí nechat řvát a že je to strašně náročné...a takových historek od nich mám spoustu, její přítel to bere tak, že o dítě se má starat hlavně ženská a ona zase otěhotněla kvůli němu a strašně jí štve, když se nějak musí omezit, nemůže chodit cvičit, nemůže jen tak jít na nákupy oblečení..prostě vyloženě není schopná se tomu dítěti podřídit a brát to tak, že holt první měsíce je to podle dítěte...ona se prostě nehodlala na to dítě napojit instinktivně a snažit se mu porozumět, od začátku to brala tak, aby si zvykal na to, jak to chtějí oni dva...,takže v tomhle případě to nevyšlo a mateřské pudy opravdu nezabraly, já jsem tohle nedávala a už jsem se s nima nechtěla stýkat, protože mi dalo hodně sil, abych držela pusu a něco jim neřekla, možná že teď už je to s nima trochu jinak, ale ze začátku to dítě fakt muselo docela trpět...já jsem taky po porodu nebyla odvařená z toho, že mám dceru, té lásce jsem se učila a stoupalo to, ale malou jsem chovala, krmila jí podle potřeby, prostě jsem se starala jak nejlíp to šlo, i když to bylo ze startu hlavně automatické, takový ten instinkt matky, že se musí o to dítě prostě postarat..ale nikdy jsem jí nenechala si na něco zvykat, když z toho ještě neměla rozum a nikdy bych neřekla, že ji nedám najíst, že stejně bude řvát..je naprosto normální, když po porodu necítíš ten nával citů jak to popisujou jiné matka, ale čím víc se s dítětem sžíváš, tím víc se do něj zamilováváš..ale podle mě není normální to, když to dítě omezuješ a trápíš, aby ses nemusela omezovat a trápit ty..prostě dítě musíš dát na první příčku ve svých hodnotách a potřebách a když to tak není, pak je něco špatně...teď mluvím o miminku, ne o dvouletém dítěti, že by ses měla omezovat a kvůli němu trčet doma a nic nedělat :slight_smile: chci tím říct, že každá matka, ať už má mateřské pudy nebo ne, musí být ztotožněná s myšlenkou, že první měsíce se jí otočí svět o 360 stupňů a že bude strašně moc omezována a bude se muset hodně podřizovat...když to budeš od začátku brát tak, že se omezovat nenecháš, že nebudeš sedět doma na zadku jen kvůli dítěti nebo že rozhodně nebudeš kolem dítěte lítat, chovat ho a vstávat k němu v noci co dvě hodiny, tak pak asi je lepší to dítě ještě nemít...většinou se ty mateřské pudy objeví, někdy hned, někdy později, hlavní je, aby ses o dítě starala co nejlépe hned od začátku a snažila se uspokojovat jeho potřeby na maximum...taková ta velká láska přijde třeba později, třeba když se poprvé usměje, tak ucítíš veliký nával, když tě začne poznávat a žblebtat..já mám teď dceru rok a půl starou a cítím to tak, že je to obrovská součást mě a že jsme na sebe strašně moc napojené a to jak ji miluju, to se asi nedá popsat...ale k tomuhle jsem fakt musela dojít, prostě se to den ode dne stupňovalo a šlo do větší hloubky, ten vztah mezi námi..rozhodně to nešlo hned :slight_smile:
15. únor 2014 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Tvůj příspěvek