Stojí za to znovu studovat první stupeň na VŠ?

@loj12
Doporucuji: napis jasneji, o co ti jde. Uz pred tim to nebylo jasne, a ted ti Modry konik asi i zmenil nadpis 🙈
Predpokladam, ze ti nejde o to studovat stejnou VS jeste jednou.
Jde ti o studium pedagogiky a ptas se na obor prvni stupen vs. druhy stupen?
Nebo se ptas jestli je bakalar snazsi nez magistr?
Ptas se jestli je jednodussi jednoobor nebo dvouobor? V pedagogice? V nahodnem jinem studiu?
Hledas tip, ktera VS je snadna, kdyz potrebujes titul, ale nemas cas nebo chut studovat?

Nezlob se na mne, ale chceš studovat učitelství, ale dotaz nejsi schopna položit tak, aby ti bylo rozumět, na co se ptáš.

No mne je primárně jedno jak staré jsou děti. Ale chtela bych byt primárně na ZŠ, vim 100%, ze chci byt ve školství. Ale mam 2 deti a nekdo rika, ze prvni stupeň neni uplne snadný. Pak jsou tu možnosti jako specka, specka s necim..

A ano, zmenil mi nadpis🙈

@loj12 Ale stále sis neodpověděla na to, co by bavilo tebe, co tě zajímá. Já bych třeba nestudovala tělocvik nebo dějepis, protože mě nebaví. Šla jsem studovat to, co mě bavilo. Žádný obor není úplně snadný, zvlášť, když k němu nemáš vztah. Mám vystudované 2 různé obory, oba se mi v praxi hezky doplňují. Nakonec jsem se v praxi posunula ještě trošku dalším směrem. První stupeň je hodně všeobecný. Všichni vyučující na VŠ mají dojem, že zrovna jejich část je pro první stupeň stěžejní... takže musíš projít opravdu vším. Nikdo není talentovaný na tělák, výtvarku, na hudebku, matematicky, přírodovědně a ještě aby k tomu měl dobrý jazykový cit - vše dohromady. Každý má něco, co je pro něj těžší. Ale každému jsem vždy říkala, že pokud se student snaží a aktivně se účastní, není důvod, aby tento obor nevystudoval. Jo, plavat dobře neumím, ale neměla jsem téměř žádné absence, bylo vidět, že se zlepšuju, snažím se, na zápočtu ze sebe vydávám maximum, takže i když jsem nezvládla požadavky na 100%, zápočet jsem získala. Takhle to bylo všude. Nikoho nevyhodili, protože by ho vyhodit chtěli. To stejné na oboru. Kdo se učil, vystudoval. Třeba neměl zkoušky na první pokus, ale vyhodili jen toho, kdo na to fakt kašlal. Sama si zvaž, co tě zajímá, čemu se chceš věnovat a na to si podej přihlášku. Třeba ani to studium nevyjde napoprvé, ani to nevadí.

Záleží taky jak kde. První stupeň v Brně na Masarycce byl strašně náročný, tak jsem tam vystudovala jednooborovou němčinu a první stupeň jsem si dodělala na JCU v Českých Budějovicích v rámci CZV. Budějovice jsou skvělý, výrazně zaměřený na praxi, strašně mě to bavilo. Dneska bych šla vzhledem k inkluzi do specky, má nejširší možnosti uplatneni.

Já mám pedagogické minimum na 2. stupeň a SŠ, chvíli jsem taky koketovala s doděláním prvního, ale musela bych znovu 5 let a nevěřím, že bych zvládla matematiku a tělocvik. I specku bych musela dalšího Mgr., protože s Bc. moc uplatnění není ( do MŠ nechci). Jinak mi 1. stupeň přijde super, pořád je málo učitelů i u nás. Nejnáročnější mi na tom přijde nutnost tridnictvi a řešení kázeňských a jiných problémů. Kdybych po maturitě znovu mohla volit, tak jdu tam, svobodná bezdětná.

@loj12 snadný není ani jedno si myslim. je potřeba mít nějakou preferenci. buď tě baví a zajímá nějakej konkrétní obor, nebo jsi všestranná. v těch dvouoborech jdeš logicky hodně do hloubky, v prvostupňovým zas všecko včetně výchov. těsně po škole třeba není takovej problém udělat matiku, ale teď po nějakejch letech po sš bych se toho teda dost bála.
na první stupeň je potřeba ovládat i hudebku, mít sluch, umět hrát na klávesy, zvládat i tělocvik, včetně bruslení, plavání atd... čím jsi starší, tak tohle je podle mě větší výzva.

specka je zas úplně něco jinýho, podle mě tam bude hodně anatomie, a práce je pak jiná - to bys jako měla zaručený, ale záleží, co bys ráda. jestli bejt v poradně, učit ve speciálce, logopedický třídě/škole... ale to je zas zaměření logopedie, a to už je ještě víc jinde.

@loj12 Musíš si spíš rozmyslet, s jak starými dětmi chceš pak pracovat. Když vystuduješ dvouobor pro 2. stupeň, rozhodně tím nezískáš kvalifikaci pro 1. stupeň. Obráceně to platí, tuším, také. Způsob práce je na obou stupních dost rozdílný. I to studium je rozdílné, jak je psáno výše - na 1. stupni komplexní, na 2. stupni větší specializace a více do hloubky. Aniž bych se chtěla dotknout dálkařů, tak ve většině platí, že po dálkařích se toho nechce tolik jako po denních studentech. Dálkaři to mají hodně náročné tím, že musí kloubit rodinu, práci, studium. Prezenční studenti mají většinou jen studium.
Já bych bývala po maturitě nejraději šla na učitelství 1. stupně. Ale věděla jsem, že tělocvik, výtvarka a možná i matika by byla moje smrt. A že ty podmínky pro úspěšné absolvování jsou nastaveny opravdu drsně. Proto jsem si raději vybrala dvouobor pro 2. stupeň a tam jsem neměla problém udělat jakoukoli zkoušku. Jiní ten problém měli a než jsme se dohrabali ke státnicím, odpadlo jich hodně. Každý to má nastaveno jinak. A ve výsledku hodně záleží i na konkrétní fakultě, katedře, vyučujících. Stejný obor může být na různých univerzitách vyučován hodně rozdílným způsobem.

Pokud uvažuješ směrem specka, soudím, že tě baví hlavně ta výchovná část práce s dětmi, nikoliv "nacpat do nich učivo" - pak je za mě první stupeň dobrá volba.
Sama mám jen pedagogické minimum a odbornou vejšku... ten prví stupeň mi vlastně celkem chybí, protože u nás bylo studium o tom umět obor, ne umět učit. A naše pedagogické obory to měly stejně (nikoliv peďák, ale pedagogické katedry přfuk)

@cilkat no řekla bych, že ani na učitelství pro první stupeň tě moc neučej, jak učit... 🙂)))

@normalnimatka A já doufala, že aspoň tam :D Protože u mě to byl důvod, proč jsem odmítla jít na první stupeň - prostě neumím udělat deset her na téma "jak sečíst 3+5".

@cilkat taky bych řekla, že máš přehnaná očekávání od pedagogických fakult 🙂 . Nevím, jestli se situace nějak změnila nebo jak to funguje jinde, ale nás tedy před 20 lety vůbec neučili, jak učit ☹ . Pedagogika byla suchá teorie, psychologie jakbysmet. Didaktika byla o fous lepší, ale spíš tipy na jednotlivé aktivity, kterých dnes na pár kliknutí najdeš na internetu nepřeberné množství. Jak si poradit s problémovým žákem, jak motivovat, jak si postavit konecepci hodiny.... nic. Natož třeba, jak pracovat s RVP, ŠVP - absolutně nic. Absolvent uměl na určité úrovni teorii svého oboru, která na ZŠ zdaleka tak hluboko nezasahuje. Praktické dovednosti nulové, praxe na škole pár hodin.

@jajulin na prosto souhlasím. Kde jsi studovala? V Brně suchá teorie, přínos pro praxi nula. České Budějovice za mě úplně parádní.

Nám chudí absolventi ostravské univerzity a celkem to jde, ale hlavně záleží na osobnosti, vlastním zájmu a invenci. Hry jsou super, ale spíš jako zpestření. Stavět na tom celou výuku by bylo asi dost na budku. Ale přiznám se, že 1. a 2. třídou jsem neprošla. 3. a 4. je kombinace, určitě ne jen učebnice a sešit, ale zapojení všeho možného. V dnešní době se dá najít a použít během chvíle kde co. Za mě nejnáročnější není výuka, ale věci kolem, od řešení zdravotních věcí, konfliktů mezi dětmi, jednání s rodiči přes administrativu a milion třídnickych věcí.

@78marcela O této negativní zkušenosti s pedagogickýma fakultama (minimálně Brno, Praha) jsem četla na FB ve skupině Učitelé, ani nevím, proč mi to tu skupinu nabídlo, když učitel nejsem...ale dost mě to teda zděsilo, musím říct...a už se nedivím, že někdy ta úroveň učitelů je taková, jaká je. Když je nikdo pořádně nenaučí, jak přistupovat k dětem, jak motivovat...jako asi chápu, že učitel by měl být někdo, kdo "to má v sobě" a umí předat, umí se prodat, umí zaujmout prostě svojí osobností...ale je bohužel i strašně moc učitelů, kteří zdá se šli studovat učitelství, protože se nikam jinam nedostali nebo fakt nevím...a podle toho pak vypadá ten přístup k dětem.

@ninive211 Mám dojem, že je tu zamotaných víc věcí. Mám za sebou brněnskou fakultu. Na příliš teoreticky zaměřenou výuku jsem si stěžovala před víc jak 20 lety. Děkan mi vysvětlil, že jsme na univerzitě, očekává se tedy určitá úroveň právě v té teoretické přípravě, aby odborné vzdělání mělo úroveň univerzitního vzdělání. Že do skutečné školy k dětem je potřeba i kvalitní praxe, to slyšet nechtěl. Dnes v tom trochu posun nastal. Studenti chodí na asistentské praxe (náslechy do tříd a nějaké drobné pomocné práce celý semestr) ve třeťáku. Ve 4. a 5. ročníku pak mají souvislé praxe. Zrovna brněnská univerzita sama vymyslela systematické vzdělávání provázejících učitelů, aby na školách vedli studenty kvalitní a proškolení učitelé. Tento systém byl přijat celostátně, takže nyní už takhle jedou všechny univerzity, protože je to dané ministerstvem. Kdo chtěl, mohl se v praxi vzdělávat vždy (mluvím o denních studentech, dálkaři stejně dost často z praxe byli). Mívali jsme volné pátky, které byly určené právě na praxe. Já už od čtvrťáku měla svůj malý úvazek.
Na druhou stranu nemůžu říct, že pedagogika, psychologie a veškeré didaktiky rozhodně k ničemu nebyly. Ze znalostí vývojové psychologie těžím celý život, stejně tak veškerá pedagogika. Je pravdou, že mě tyto předměty bavily, měla jsem k nim vztah, sama se dodnes v těchto oborech stále dovzdělávám. Ale co chybělo a chybí dodnes, jsou znalosti ohledně komunikace s rodiči, zvládání náročního chování žáků, vedení třídního kolektivu, aspoň základy potřebné administrativy, práce s rvp, švp, celkově orientace ve vyhláškách (ostatně jak to chcete učit, když se to stále mění a vyhlášky nám vejdou v platnost klidně pár dnů po té, co to poslanci konečně schválí? a jsou běžné případy, kdy vyhláška už platí, ale ministerstvo k ní ještě nevydalo metodiku...).
Studenti, co k nám chodí na praxe, bývají připraveni částečně. Hodně záleží na vlastní motivaci. Zažila jsem jak studentku knedlu, která ani přes vedení neudělala očekávané pokroky, tak spousty studentů, kteří měli k učení a dětem vztah a potřebovali jen lehce korigovat, doplnit atd. Já mám ale skvělý obor, který jdou obvykle studovat spíš ti zapálení. Navíc na specce v Brně jsou odborníci, většina učitelů z VŠ stále nějak působí i v praxi, takže nemluví teoreticky o něčem, co nezažili, ale chodí s příklady z praxe, zajímají se o novinky, posílají studenty do speciálních zařízení, na stáže atd. A to trvá stále, dodnes s nimi příležitostně spolupracuji. Je to taky tím, že jsem pro ten obor byla nadšená, studovala ho i v zahraničí a obohacovali jsme se vzájemně.
Na prvním stupni to bylo jak co. Přesto z mých spolužaček ze 2 kruhů (protože jsem studovala 2 různé obory) vždy pouze jedna nezůstala v praxi. To si myslím, že je taky ukazatelem, že nás fakulta neodradila🙂
Taková ta představa, že fakulta nás naučila, jak si s každým poradit, je velmi naivní a setkávám se s ní často i tady. Učitel neznamená patent na rozum, ale některé věci a situace vidí jinak a díky nadhledu lépe jak rodič. Na druhou stranu nikdo nezná své dítě lépe jak rodič, takže by se vzájemně měli poslouchat, doplňovat a spolupracovat. Jedině tak bude vzdělávání i výchova fungovat. A každý učitel nemůže nikdy sednout všem, to je nemožné. Stejně jako třeba každé z nás nevyhovuje stejný chlap...

@78marcela
@andelka
@ninive211
@zuzkasim
@cilkat
UJEP - Ústí nad Labem taky stojí za to. Hromada teorie. Vim, co jsou Peanovy axiomy, grupa a grupoid a pologrupa a další hovadiny, ale fakt nás tam nikdo neučil, jak tu matematiku učit. Z tělocviku umím běhat, skákat, plavat atd., ale didaktika pokulhává. V podstatě nejlepší tam byli češtináři.

@78marcela já studovala PdF v Olomouci. Lidi na katedře byli fajn, ale prostě ten koncept nebyl vystavěn praktickým směrem. Bylo to učitelství ČJ pro 2. stupeň ZŠ. Neměli jsme ani jeden předmět týkající se světové literatury, protože budeme učit češtinu a české autory, že? Ale to nejbizarnější přišlo teprve potom - hned po tomto prezenčním studiu jsem se přihlásila na PdF do Brna na rozšiřující studium, abych mohla učit češtinu na SŠ. Bylo to tuším roční dálkové studium, které si studenti platili sami. Takže jsme během toho roku měli pár předmětů, které se ale jakkoli netýkaly učiva ČJ pro SŠ. Probíralo se pár naprosto okrajových témat, která nejsou obsahem učiva na SŠ a vlastně ani na ZŠ. Bylo to spíš pro rozšíření našich obzorů, pro zajímavost, nevím. Opět jsem se nedozvěděla absolutně nic z didaktiky světové literatury apod. Ale zaplatila jsem nějakých 13 tis. a dostala lejstro s osvědčením, že jsem aprobovaná učitelka ČJ pro SŠ 😀 .

Já si ještě trošku rozšiřuju vzdělání a dnes odpoledne jsem třeba měla seminář i komunikaci s rodiči. Skvělý! Před měsícem jiný, nestál za moc. Je to hodně o lidech. Dnes to nebyla žádná suchá teorie, museli jsme se při fiktivních rozhovorech nahrávat, což bylo pro některé velké vystoupení z komfortní zóny, ukazovali jsme si na tom, kterými prostředky hovor posouváme, kterými naopak... Fakt super. A vyučující byla z primární pedagogiky. Prý se má velký koncept toho studia do 2 lety předělávat.

@jajulin jj, o těch ročních kurzech vím. Docela jsem se tomu smála. Mám vystudovanou němčinu pro základní a jazykové školy, takže můžu učit na jazykovkach, kde se dělají státnice, ale ne na středních.. Taky ironie, viď.. Ale učila jsem na gymplu i bez toho dalšího ročního kurzu.

@zuzkasim já teď studuji mentoring pro vedoucí pedagogické pracovníky, je to dost zajímavé, taky jsme se tam natáčeli při řešení konfliktních situací. Už se těším na další běh.