• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Batole se bojí dětí. Co s tím?

25. září 2014 
Ahoj všem

Chtěla bych se zeptat, zda má někdo zkušenost s tím, že by se jeho dítě bálo ostatních dětí. Naší Barunce jsou 2 roky a 2 měsíce. Má strach z malých dětí (s dětmi většími a s dospělými problém nemá), a to takový, že vždycky strašně (ale fakt hodně) pláče, až se zalyká. Dokonce se i strachy počůrala :frowning2: Ještě bych měla asi doplnit, že Barunka je hypotonik, tudíž měla opožděný tělesný vývoj - lézt a sedět začala až v 15ti měsících, samostatně chodit v 19ti měsících. Proto mě napadlo, že si nemusí být jista vlastním tělem a může se bát, aby do ní třeba někdo nestrčil. Zatím se totiž bojí i třeba vylézt na skluzavku. Jinak je veselá, pořád se směje, krásně mluví, umí spoustu písniček a básniček... ale ten strach z dětí je příšerný. Ještě jedna věc - kvůli hypotonii jsme intenzivně cvičili vojtovku a vzhledem k tomu, že tohle cvičení se musí určitým způsobem začlenit do denního režimu a zabere i dost času, nedostali jsme se celkem dlouho (asi tak do Bářina roku a čtvrt) pořádně mezi děti. Od té doby ale mezi ně chodíme a ten strach je tu pořád. Ještě doplním, že ji do ničeho nenutím, nestrkám ji násilím mezi děti apod., snažím se, aby začlenění bylo postupné a nenásilné. Je tu někdo s podobnou zkušeností? Nebo můžete doporučit třeba nějakou knížku?
10. srp 2010 v 15:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
my jsme měli stejný problém se starším - jak viděl dítě, kvičel a zdrhal, proto začal chodit do jeslí - nejprve na oněch 5 dní v měsíci - ve třídě jich byo jen 7 a paní teta byla suprová, s přechodem do školky a školy už nebyl problém. Sice to stálo dost peněz, ale zbavilo nás to problému. Chce to mezi děti a trénovat, pomaloučku polehoučku - nejlépe začít s jedním vytipovaným dítětem, které nebude mrňouskovi ubližovat a brát hračky.
10. srp 2010 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
U nás to samé.Taky hypotonie,ale chytli jsme to docela brzo,takže to zpoždění nebylo tak velké.Ale taky dost dlouho taková nejistá v pohybu.
Z dětí má strach,sice nepláče,ale utíká před nimi a schovává se.Neměla bych to srdce něco lámat násilím a určitě ne takový dítě strkat do školky(aspon u toho svého vidím,že by to malé spíš ještě víc uškodilo).
Radím počkat,u nás až kolem třetích narozenin se to začlo trochu samo zlepšovat,aspon už před dětmi přímo neutíká,občas dokonce i něco některýmu odpoví.Věřím,že to bude pokračovat,má 3 a měsíc.
Každý dítě má svoje tempo.A asi bude spíš samotářská,ale to přece ničemu nevadí.
10. srp 2010 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Sice je to stará diskuze, ale jsem ráda, že jsem na ni narazila.. Řeším teď totiž stejný problém s 20-ti měsíčním synem :unamused: Děti a jejich společnost má myslím rád, chodí rád na hřiště, pozoruje děti, jak si hrajou.. Když kolem nějakého procházíme, hned nadšeně volá děti děti.. a hned by letěl za nimi. Ale jak se k němu někdo přibliží, nebo na něj nedej bože sáhne, tak je zle :frowning2: :frowning2: S brekem to není pokaždé, pokud má prostor k útěku, tak prostě jen uteče. Ale když mu někdo odřízne cestu, tak řve a volá mamiii :confounded: Mamánek je myslím tak přiměřeně. S tatínkem nebo babičkou odchází ven úplně v klidu, stejně tak si já můžu dojet na nákup a on mi ještě zamává. Ale samozřejmě i to může mít trošku vliv, že je zvyklý být hlavně se mnou.. Přitom od sedmi měs. chodíme na plavání, takže mezi dětmi byl.. Chodíme do heren, na hřiště.. Ale přijde mi, že čím je starší, tím je to horší. Pár dětí mu trošku ublížilo (nic závažného), také mu berou hračky a on si s tím neví rady. A já nevím, co mu na to říct. Většinou řeknu, že to nevadí, ať si teda vezme něco jiného.. jinak natahuje na slzy :confused: Rozhodně nepatří mezi průbojné děti. Což by mi nevadilo, ale to, že se jich bojí, mě teda trošku trápí :frowning2:
10. zář 2014 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mám doma to samý. Holčička 2,5 roku, bojí se ostatních dětí. Nehraje si s nima, nezapojuje se. Kolem 2 let to byla totální katastrofa, jakmile bylo na hřišti dítě, už utíkala pryč. Teď už je to lepší, sice si s dětma nehraje, ale aspoň před nima nezdrhá. Už je vidět, že jí aspoň zajímá co děti dělají a pozoruje je. Známému dítěti už aspoň zamává, řekne ahoj, pustí si je blíž k tělu, což dříve bylo nemyslitelné. Myslím, že se to zlepší až s věkem a návštěvou v mš. hodně se to zlepšuje také návštěvou různých kroužků, vídáním stále stejných dětí atd.
25. zář 2014 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek