Nedařené pokusy o kojení z důvodu zdravotních problémů
Ahoj,
píšu sem spíš jen takové zamyšlení. Si jako většina z na jsem si prošla tím, že jsem se snažila rozkojit.
U prvního dítěte jsem to tolik neřešila, věřila svému tělu a doufala, že to půjde. Bohužel personál, inkubátor a celkově moje psychika zahrála roli, kdy jsem prožila 3 týdny stresu a bombardování že všech stran kvůli kojení... hlavně pediatra a laktačních.
S druhým dítětem jsem věděla do čeho jdu, měla jsem o ruce poradkyni a v porodnici si vydupala dojem přes cévku. Ve zkratce jsem tomu dala hodně a v 5. týdnů po částečném dokrmu skončilo i druhé dítě na UM. Zase jsem to oplakala a bylo a stále je mi to docela líto. V okolí nemám nikoho, kdo by minimálně půl roku nekojil.
Dnes jsem podstoupila preventivní ultrazvuk prsou. Doktorka se netvářila moc na to, že nejsem nejdéle kojila částečně 5 týdnů. A říká, že je ráda a radí, ať jsou to alespoň ty 3 měsíce minimálně. Následně provedla vyšetření, kde se mi omluvila a sdělila mi, že v prsou mám strašně málo a malých žláz a že se nediví, že se kojení nepovedlo.
Nikdy by mě nenapadlo, že já budu jedna z těch mála výjimek, která by neměla šanci a to mi není ani 30 let... Jsem ráda, že vím, že jsem udělala vše a i když mám tuto kapitolu za sebou, tak je mi líto, že jsem nekojila a doufám, že mé dceři se tato genetika vyhne, protože já jsem to nejspíš podělila od své matky,
Tak jen takový povzdech, že jsem si vyslechla že spousty stran, jak kojit může každá a bohužel...
Ne, kojit nemůže každá, fyziologicky jsou 2% žen, kterým kojit prostě nejde, s takovým nálezem jsi evidentně zrovna jednou z nich. Je super, že to víš a dceři o tom můžeš říct, pokud je to dědičné, alespoň se jednou nebude obviňovat, že nekojí.
No a ty jsi udělala, co jsi mohla, možná mnohem víc a déle, než by se snažila jiná žena 🩷
U nás je to asi neco podobného. Už moje babička nekojila, moje matka taky ne a moje sestra též ne. Ja jsem v naší rodině asi rekordmanka, kojila jsem aspoň syna částečně dva měsíce. Ale bylo to fakt trápení. Nejen, ze me to nešlo, ale obě děti chtěly láhev a hotovo, do kojení jsem je i sebe musela nutit. Ja uz to mam za sebou, ale říkám si, ze mít dalsi, tak to zkusím a když to nepůjde, tak hned um. Protože to fakt bylo nesmyslne náročné a hrozně jsem na sebe tlačila.
Mám kamarádku první dítě kojila cca 4měsíce, druhé asi 2 měsíce. Nešlo jí to. Její známá nechtěla kojit vůbec, už v porodnici brala léky na zastavení laktace.
Ono to nebude tak horké s tím kojení, nedávno jsem četla článek, že plně kojených dětí odcházelo loni z porodnic méně než v roce 2011. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot...
Výborná podpora, když si připadáš jak idiot skrz to, že ti nejde kojit. Udělala jsi maximu, u tebe je problém na fyziologické úrovni, tak to neovlivníš.
Taky jsem měla strach, že nebudu schopná kojit. Moje mamka nás nekojila ani v porodnici. Prostě jí to nešlo. Její sestry také nebyly moc schopné kojit. Ani jedna nezvládla šestinedělí. Babička z mamky strany taky nekojila. Nakonec jsem kojila 6 měsíců, ale už od 4 měsíce jsem se naopak snažila co nejdřív přestat kojit. Ač jsem laktaci nijak nepodporovala, měla jsem mléka až moc. Prostě mi nešlo laktaci zmírnit a to ani s pomoci laktační poradkyně. Tehdy jsem si řekla, že pokud bude další dítě, kojit ho nebudu ani chvíli. Tím jsem chtěla dát jen pohled na opačnou stranu a taky, že dědičnost nemusi hrát žádnou roli. Na UM nevidím nic špatného. Hlavně, že budeš spokojená ty I dítě. To je to nejdůležitější.
To, ze nebudes kojit z tebe nebude delat horsi MATKU. Ja kojila prvni par tydnu, druhou par mesicu, ale byl to pro me fakt strasnej vopruz a byla jsem rada, ze uz nikdy vic. Prvne spokojena mama a bude spokojeny miminko. Nikdy jsem z toho vycitky nemela. A zda mas kolem sebe feministky kojeni tak na to ser. Oni nevychovavaji tvoje dite. 😉