Babičkovství. Jak to prožívají?
Jak vaše matky/tchýně prožívají babičkovství? Chladně, nebo jsou zase až moc přehnaně akční?
Stručné shrnutí
- Prarodičovská role se v praxi velmi liší: některé babičky a dědečkové jsou výrazně nadšení a účastní se denně (někdo uvedl, že babička chodí "obden"), zatímco jiní jsou lhostejní nebo přijíždějí jen občas (případy 100–200 km nebo "4‑krát v roce").
- Řešení konfliktů kolem "přivlastňování" vnoučat v diskuzi zahrnovala přímou komunikaci, nastavení pravidel a asertivitu ("nechat si neskákat do řeči", "nastavit hranice").
- Praktická pomoc prarodičů v diskuzi zahrnovala hlídání, procházky a rituály s dítětem, a tam, kde rodina chybí, matky pociťují, že jsou na vše samy.
Nejčastější otázky
Q: Jak nastavit hranice s nadšenou babičkou, která zasahuje do výchovy?
A: V diskuzi doporučovali přímou asertivní komunikaci a nastavení pravidel; konkrétně zmíněné kroky jsou "nechat si neskákat do řeči", říct, že "rodiče jste teď vy" a v krajním případě nechat návštěvy organizovat partnera.
Q: Co dělat, když prarodiče dítě přivlastňují a ignorují rodiče při návštěvě?
A: Doporučeno je rodičům říct přímo, co jim vadí, a omezit návštěvy nebo předat iniciativu partnerovi; jedna rada z diskuze byla "nenechat se odbyt" a "nechat návštěvy na partnerech".
Q: Jak řešit žárlivost mezi prarodiči, když jedna babička nemůže tolik aktivně pomáhat?
A: Dle příspěvků lze neomezovat aktivity u hrané babičky a místo toho vymýšlet aktivity, které by bavily méně aktivní babičku, aby si i ona užila hlídání; v diskuzi zaznělo, že omezování kvůli žárlivosti je pro děti škoda.
Q: Kdy je v pořádku spoléhat na pomoc prarodičů a kdy ne?
A: V diskuzi to záviselo na dostupnosti a ochotě prarodičů; lidé popisovali denní pomoc (procházky, hlídání), časté návštěvy i situace, kdy prarodiče bydlí 100–200 km a vidí dítě jen občas, nebo naopak 5 km a vidí se několikrát týdně.
Q: Jak postupovat, když chybí podpora vlastní rodiny a rodič je na vše sám?
A: V příspěvcích rodiče bez rodiny uváděli, že zvládají péči sami, ale pociťují osamění a přáli by si i občasnou běžnou pozornost prarodičů (např. jednou za rok nebo jednou týdně), bez konkrétní instituce či služby jako alternativa nebyla v diskuzi uvedena.
Q: Jak komunikovat, pokud babička reaguje uraženě, když dítě neříká "bába" jako první?
A: V diskuzi doporučovali nereagovat na provokace, zasmát se a znovu nastavit pravidla; konkrétní rada byla akceptovat, že prarodiče budou komentovat podobu dítěte ("má oči po mně") a nebrat si to osobně.
Závěry z diskuze
Shoda
- Prarodiče se chovají buď výrazně nadšeně, nebo lhostejně; obojí je v diskuzi běžně zmiňováno.
- Je potřeba nastavit hranice a komunikovat asertivně ("nechat si neskákat do řeči", "nastavit pravidla").
- Pomoc prarodičů (hlídání, procházky, rituály) je pro rodiče často hodnotným zdrojem podpory.
Sporné názory
- Někteří považují časté mazlení a péči prarodičů za velký dar, zatímco jiní to vnímají jako přehnané přivlastňování dítěte a jako zásah do rodičovských práv.
Otevřené otázky
- Jak optimálně vyvážit časté návštěvy prarodičů, aby respektovaly hranice rodičů a přitom dítěti přinášely přínos?
- Jak řešit žárlivost mezi prarodiči bez omezování aktivit dítěte?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
nastavit hranice, asertivní komunikace, nechat návštěvy na partnerovi, omezit návštěvy, hlídání prarodiči, vymýšlet aktivity pro prarodiče, procházky s dítětem, "nechat ho vybrečet"
Místa a osoby
žádné
Tak proč si ho nevezmeš, když u ní pláče nebo vidíš, že není spokojené. Když se ti to zdá moc, musíš se ozvat, jsi dospělá.
Obě babičky i oba dedečci jsou skvělí, syn je miluje a jediné co mě mrzí, že se vidíme velmi málo. Dělí nás stovky kilometrů. Pro všechny zúčastněné by bylo hrozně fajn, kdybychom se mohli vidět třeba jednou týdně.
@jajulin Ja bych treba kazdy den opravdu nedala, a to mame vztahy dobre. Je potreba byt obcas jen spolu..
Moje mamka kdyby mohla, je tu pecena varena, ale to jsem razne zatrhla. Tchyne to same.
Naši bydlí daleko.Tchanovci 5 km od nás a vidime se 4- krát v roce.Takze nic...
U nás to je takové všelijaké. Máma bydlí cca 200km od nás a vnuka vidí ráda, ale nějak extra to neprožívá, má svůj život. Tchýně bydlí 100km a sice pořád vyšiluje, že ho málo vidí, že nevozi kočárek, že ho chce sama hlídat atd, ale pak když tam jsme, tak se nenabídne, že dojde s kočárkem. Pořád se k němu je hrne, že bude nosit a pak je uražená, že nechce a pláče (je na něj moc hrr). Ale když malý leží na decce, tak si k němu nesedne, aby si pohráli, ještě mi furt rádi, ať ho tam nechám samotného a nechám ho vybrecet. 🤷 Jediný kdo funguje tak nějak rozumně je moje babička. Tak se k němu chová normálně, když malý chce, tak si spolu hrají, dojde mi s kočárkem.. také je jediná s kým prcek vydrží i 20min sám 🙂 ale také bohužel je 100km daleko..
Obě babičky jsou u nás nadšené. Jen mi občas vadí, jak ta babička co má zdravotní problémy a nezvládne s dětmi kolik aktivit závidí té zdravé babičce, protože ta s nimi chodí na hřiště, na výlety, bobovat apod. I když by mohla ta zdravá babička hlídat častěji, tak jí nemůžeme naše děti dávat, protože ta druhá babička pak předvádí hrozně žárlivé scény a začneme se hádat. Chápu, že za to nemůže, že není úplně zdravá a mrzí jí, že nemůže s dětmi zažívat takové aktivity. S dětmi si hraje doma nebo na zahradě. Přijde mi nespravedlivé vůči dětem omezovat aktivity u jedné z babiček, aby ta druhá nezáviděla. U obou babiček jsou naše děti první vnoučata.
@jirovapa sice tu druhou babičku chápu, ale asi bych návštěvy děti u zdravé babičky neomezovala, pokud všichni zúčastnění chtějí. To mi přijde škoda. Možná bych zkusila vymýšlet nějaké fajn aktivity, co by mohly dečka dělat s druhou babičkou, aby si hlídání užila dosyta (i když to by asi spíš měla spíš vymýšlet ona namísto žárleni).
U nás takhle tchýně žárlí na mou babičku, že se jí malý nebojí a že tam jezdím na více dnů. Ale vlastně žárlí, ale sama se nějak nesnaží změnit svůj přístup. Takže já už na to prdím, jezdím si za babičkou jak chceme my, poradit jsem se snažila a žádné plody to nepřineslo 🤷
@loylii jj, je 8 bratrů. Ti všichni dokupy mají 14 dcer. Ani jednoho syna. Včetně naší dcery, nejmladšího přírustku. Nejstarší neteři je 22 a nejmladší z holek je naše, ta má 3 měsíce.