Bydlíme v paneláku

alenkara
24. zář 2016

Ahoj všem "panelákovým",

taky máte z tohohle druhu bydlení nervy nadranc? Já si na to asi nezvyknu :(

Všechno je slyšet... od rána do večera bouchání, klepání, dupot... slyším hlasitější rozhovor, slyším, když zatahuje záclonu, a teď si navíc sousedka dala plazmu rovnou na stěnu a já slyším přesná slova.. vím, jakej program sleduje.... Od rána do noci. Jsem z toho vynervovaná. Nemůžu si vychutnat kafe, knížku, přijdu domu a už s nervama, co zase uslyším.

Přitom nemyslím, že je nějaká extra hlučná...

Holky, které víte, o čem mluvím, jak to řešíte? jak ste si na to zvykly? Co pomáhá?

O stěhování nemůže být řeč, šetříme na hypotéku a teď se ještě aspon rok vážně nehneme.

lajla
24. zář 2016

Nezvykli...buď se obrnite, nebo odstěhujete..
Rok snad vydrzite, na noc špunty do uší, pořídit protihlukové dveře, aspoň hluk utlumily...
My se odstěhovali do baráku a je to úplně o něčem jiném

konidana
24. zář 2016

Od mala jsem bydlela v domku se zahradou - přes 20let. V paneláku jsme si zvykla cca za půl roku, za rok. Ale u nás je celkem klid, výtah už odfiltruju a hluční nájemníci co se strašlivě hádali, pod náma bydleli asi jen půl roku. Spís mi vadí, že jsem tu zavřená mezi 4 stěnami. Sice koukám z okna na les, ale to není úplně ono. No a nikdy se nezvyknu, že nemám ani malé místečko sama pro sebe (jsme 4 ve 2+kk)

ivular
24. zář 2016

@alenkara Nevím jak si to vysvětlit, často čtu příspěvky podobné tvému, ale já toto vůbec neznám. Vyrostla jsem v paneláku, teď taky bydlím v paneláku (v jiném městě), ale opravdu nic takového neznám. Ano, občas slyším nějaké bouchnutí, občas i vzdálené hučení (když má někdo hlasitěji puštěnou TV), ale vlastně bych si to ani neuvědomila, kdybych se na to nesoustředila. Asi jsem nahluchlý ignorant, nebo oba paneláky, se kterými mám zkušenost, mají nějak dobře vyřešenou akustiku, ale jak píšu, každý takový příspěvek mě docela udivuje, protože v paneláku žiju skoro celý život a opravdu žádný takový problém jsem nezažila (nechci to zakřiknout).

lajla
24. zář 2016

@ivular patříte mezi ty happy jedince...hluku a hlučných sousedů a krupanu byste si všimla, vazte si toho

alenkara
autor
24. zář 2016

@ivular Tak držím palečky, a't je to tak pořád!

Já už právě nevím... co je a co není normální... třeba jsem jenom já taková citlivka, přeci jen, žila jsem do 25 let na vesnici, pak bum a jsem v Praze 🙂. Ten panelák je z 80. let, říká se, že ty jsou na akutstiku nejhorší, tak nevím.

Ráda bych se zeptala jinde.. ale chodit za sousedy a vyptávat se, to bych byla vážně za magora 🙂)).

alenkara
autor
24. zář 2016

@konidana Přesně, to mi taky vadí.. občas má člověk pocit, že je jako ve vězení. Ale motivuje mě vidina vlastního domku... jednou...

Jen nevím, jak se přenést přes ty hluky... Na dupání bych si snad zvykla, vadí mi ta televize a rozhovory, strašně moc :(. Na noc určitě zkusím špunty! 😉

konidana
24. zář 2016

@alenkara Tak ono v Praze bych si teď už taky špatně zvykala (pocházím z Prahy a těch 20let jsem tam žila). Když dnes jedu za mamkou, tak slyším ten šílený hluk/šum velkoměsta (auta, nádraží, ...) a šíleně mi to vadí. Dřív jsme to nevnímala, stejně jako ted už nevnímám hučení výtahu v paneláku 🙂
Taky jsem rok bydlela v garsonce ve zvýšeném přízemí a kdykoli někdo z vyšších pater spláchnul, tak to bylo, jako kdyby mi ta voda tekla pokojem 😀

konidana
24. zář 2016

@alenkara televize je mor. Já si můžu stěžovat jen na tu vlastní, kterou má manžel nebo děti furt jako kulisu. Nejradši bych jí vyhodila. U televize neusnu, vadila mi i jako dítěti z obejváku rodičů a teď to mám naplno 😝

ireniq
24. zář 2016

mozna je to i v subjektivni citlivosti, ja mam stejnou zkušenost jako @ivular , jsem v panelaku celozivotne spokojena (v jednom zamlada s rodici, v jinem zasvobodna a ve tretim ted s rodinou), pritom sousedka ve stejnem dome mi popisuje, co vsechno slysi a jak ji to hrozne rusi...(vcetne beznych zvuku jako posunuti zidle po podlaze), moje sestra malem zesilela ze zvuků v jednom byte, ja se nastehovala po ni a nic me extra nerusilo...
Holt nekdo je "domeckovej" a nekdo "byteckovej", tak snad to nejak prezijes, nez se vam naskytne neco vhodnejsiho...

alenkara
autor
24. zář 2016

@konidana No... to je vlastně ještě větší hrůza 🙂)), když to jde od "vlastních" 😕. Já naopak u telky usínám, vždycky si ji ale pustím jen docela potichoučku, jako kulisu...

tak že bych si teď nepouštěla tu svou, ale poslouchala tu od sousedky? 🙂))

alenkara
autor
24. zář 2016

@ireniq Děkuju! 😉

bervidova
24. zář 2016

V paneláku jsem vyrostla a v jiném zase žiju, takže zvykla a jsem ten typ, který odmítá rodinný dům a představa baráčku prostě není pro mě nic lákavého. Jsem paneláková 😀 S výjimkou nějakých vrtání v podvečer nebo hlasitých návratů sousedky (naposledy v noci na dnešek), to už nevnímám.

jaja01k
24. zář 2016

Vetsina lidi nechape, ze jsem v panelaku spokojena, zvlast kdyz jsem vyrostla v rodinnem domku. Ale ja proste miluju nas byt, nas panelak, nase sidliste 🙂 A o stehovani do domecku nechci ani slyset 🙂
Na ty panelakove zvuky jsem si zvykla hodne rychle.

drzticka81
24. zář 2016

jsem z panelaku a na ty zvuky je clovek asi zvykly 🙂) vytah neresim, proste kulisa....nejlepsi bylo, ze jsem poznala kroky mamky nebo brachy, cinknuti klice a to byli nekde dole (my bydleli ve 3. patre).....nejhorsi zvuky byly v nedeli vrtani do zdi vrtackou, stekani psu, a hadky sousedu nekdy v noci......pro ostatni bylo hrozne nase hrani na klavir-nejspise 🙂))) ted je pro ne hrozne, kdyz jdu s detmi navstivit rodice-vzdy jeden z nich rve-kvuli necemu 🙂)))
ted bydlim ve stare zastavbe a nic nejde slyset-vytah tu nemame, bydlime uplne nahore u pudy......pohoda

sara84
24. zář 2016

Zvykla jsem si 🙂 jsem z baraku, ale za cca rok jsem si zvykla. Pravda neslysime vytah, tv, sousedy jen kdyz se hadaji 🙂 ale co me vazne s..e je koureni na wc. Ten smrad pres jadra je neskutecny. A jeste slysime curat souseda nad nami, ale tomu uz se smejem, kolik dal piv po nocni 🙂)

berynka
24. zář 2016

vyrostla jsem v rodinném domě, ale bydlení v paneláku si za posledních 10 let nemůžu vynachválit 😉. Je to určitě o sousedech a my máme asi i štěstí. Běžné zvuky (chození, stoupačky, výtah... ap.) mi nevadí, je to tlumené a kolikrát to ani nevnímám. Na druhou stranu mám lepší pocit, že je to kolem obydlené. Taky někdy slyšíme, že je u sousedů vedle divoká domácnost, ale není to zas tak často a v jiné části našeho bytu to ani není slyšet.
Na druhou stranu pod námi bydlí důchodci a ti si od nás taky asi dost vyslechnou, máme plovoucí podlahy a to je v paneláku docela síla... takže občas manžel přijde za nimi s flaškou vína, v létě jsem posílala čerstvé houby a uctivě zdravíme 🙂 .

milius
24. zář 2016

Já nyní žiju ve třetím paneláku za celý život. První dva byly v dětství a za svobodna a byla to hrůza - mamka vždycky vypráví, jak nad námi pařili sousedi do rána, já a brácha v horečkách a když mamka prosila, aby se ztišili, tak se jí jen vysmáli. A v druhém bytě jsme nad sebou měli "italskou" domácnost. Téměř denně se hádali, štěkající pes, vrzající postele, chychotání a sex celou noc, no hrůza!!!! Naštěstí teď si můžu libovat, sousedi super, jen vrzání podlahy jsme vyřešili odhlučněním stropu v jedné místnosti a stačí to.
Pokud ti jsi svolná k investici, tak si pořiďte odhlučnění - sádrokarton s vatovou izolací. Nám to pomohlo, sice dupání slyšíme, ale vrzání už vůbec. Dává se to i na stěnu, tak by to pomohlo třeba s tou televizí.
Jinak špunty jsou zaručená věc 🙂

brunetka11
24. zář 2016

Dětství jsem prožila v paneláku, párkrát si ho zažila i na podnájmech. Všeobecně citlivější jsem na ten hluk byla po přechodu z klidnějšího prostředí - když jsem byla přes léto u babičky v tichém rodinném domě, cca 2 měsíce mne ten panelák drásal.
Ale v dospělosti jsem zažila pár činžáků, kde to bylo horší než v paneláku.
A teď, když žijeme v rodinném domě, v paneláku na návštěvě se mi fakt špatně spí.

Dej si a drž se té mety - je to přechodné, máš výhled - čeká vás ten domek... teď využívej těch pozitiv - minimální investice (do rodinného domku a zahrady cpeš peníze permanentně), minimum energie do úklidu... tu vyšetříš na vyspání se, na čas pro sebe...
A střádej síly na ten domek, budeš je potřebovat 🙂

lv
24. zář 2016

vyrostla jsem v rd, dvůr, zahrada, konec vesnice, POLE a dom.zvířata.. a dospělá odešla na podnájmy v paneláku, jeden starej, tam bylo slyšet všechno, teď přízemí = nevadí, že mám udupané děti, ehm nad námi též, ale já jsem k tomu tolerantní, sousedy téměř neznám, jak nejezdím výtahem. Jsem spokojená, dcera zš u domu, mš, obchod, lékárna kousek.. do centra 18min tramvají, ne jak v tom zapadákově.. ano, tam se odjíždím vyválet v trávě, obejmout stromy 🙂 co mi na sídlišti vadí jsou nezodpovědní pejskaři, co neuklízí po psem, nebo je maj na volno bez košíků atd. Panelák je pro mě lepší než dům. Jo, a až vyhraju ve sportce, koupím si chatičku na Vysočině 🙂

kacca11
25. zář 2016

Tohle bud dokazes potlacit, ze to nevnimas nebo ne. Pokud ne, neni jina moznost, nez se odstehovat. Ale pokud jsi natolik citliva, nemusi pro tebe byt dost klidna ani radovka ci domek v bezne zastavbe - tam tech rusivych elementu je taky hodne.

kacca11
25. zář 2016

Mimochodem, ted bydlim v bytovce (ne tedy v panelaku) a nemuzu si to vynachvalit. Vsechno blizko, v podstate v prirode, o sousedech vlastne vubec nevim. Parada. Uprimne vzdycky nechapu, kde vsichni berou ty tiche rodinne domky na vesnicich. Mam s tim zkusenost a nikde nebylo souziti narocnejsi a hlucnejsi.

alenkara
autor
25. zář 2016

Holky,

díky za podporu i tipy! 🙂 Jak píšete, upnu se k viditě RD, nějakej rok přechodnýho nepohodlí mě nepoloží! A mimochodem - včera jsem spala se špunty v uších a DÍKY vám za tip... spala jsem skoro 9 hodin v kuse 🙂))

A za chvíli mi sem najede ségra se děma dětmi, takže dnes opravdu nic od sousedů vnímat nebudu 😀