Jak odpálkovat nevhodné dotazy na druhé dítě? Chci jedno

@somalicats tenhle argument prostě neuznávám, ano já možná odvedu teď méně než ten kdo děti nemá, ale moje děti budou platit daně a jejich děti a jejich děti.... Kdežto po bezdětném v tomto smyslu nic nezbude. Navíc, při rodičovské se dá pracovat, kdežto dítě, které se nenarodilo, prostě nikdy žádné daně platit nebude.

Ono to stejne nakonec vetsinou skonci po zlem...Nas se porad ptali kdy budeme mit prvni, bohuzel se nedarilo az mi jednoho krasneho dne ruply nervy a servala jsem vsechny dohromady s tim, ze se na toto uz nikdy nikoho nemaji ptat, protoze treba mit deti nemuzem a je to dost bolestive. Pak uz byl opravdu klid a ano, stalo mi to za to 😃

@papalinka Tak ja treba chci minimalne 2 deti, spis 3, ale ja si proste myslim ze by tohle meli rozhodnout rodice a udelat to tak, jak uznaji za vhodne... protoze deti budou vychovavat prevazne rodice a stastny rodic = stastne dite (vetsinou), pokud si rodic poridi 3 deti, ktere nechce, tak ty deti budou trpet.. a tohle clovek neovlivni, proste bud deti chces a chces jich hodne, nebo chces a chces jich malo, nebo nechces vubec..

Mě okolí fascinuje už delší dobu - na jednu stranu :"jó jedno děcko, to je Hawai..." na druhou stranu:"jedno dítě je pro strach..."
Když jsem požádala kamarádku, ať mi vysvětlí to rčení, že jedno je pro strach, tak mi vyblekotala cosi o tom, že když jedno dítě umře, tak máš ještě druhé... Tož argument jak noha.
Tak jsem jí vysvětlila, že některé věci není dobré říkat jen proto, že se říkají, ale je třeba používat i mozek.
Ovšem širokému okolí to vysvětlím těžko. Podle nálady odpovídám, že si chci užít tu Hawai,případně, že toto momentálně neřešíme, případně až to bude, tak to bude.
Od cizíh lidí nedokážu takové dotazy pochopit vůbec, kamarádky už vědí, co a jak, tak už se blbě neptají.

@papalinka Jistotu, že tady Tvoje děti budou odvádět na důchody, nikdy nemáš - když pominu to, že z nich mohou vyrůst nemakačenka (a ano, i to se může stát), můžou pracovat v zahraničí a tady neodvádět nic - pak je to prakticky totéž. Proto je nesmysl argumentovat důchodovým systémem jako tím hlavním, proč mít děti.

A znova - jak chceš donutit ty bezdětné, kteří děti nechtějí, mají k nim odpor, aby děti měli? Vychováš jim ty děti?

@papalinka Nezlob se, ale na tebe ani nemám sílu reagovat. Bylo by asi nejlepší založit si novou diskuzi na téma "kolik má mít člověk dětí, aby nebyl vyžírka státu" a mně nechat tuhle mou na téma jak odpálkovat nevhodně se ptající příbuzné. Nebo rovnou vstoupit do politiky a změnit celý systém podle sebe.

@shine2015 aktuální porodnost v CR je cca 1,5 dítěte na jednu ženu. Tj. průměrem polovina žen má jedno dítě a polovina žen má děti dvě.. Opravdu polovina žen v ČR není objektivně schopna mít více než jedno dítě?

Také přeji vše dobré.

@mysicka_lb ano udělám to jak píšeš🙂 jenom jsem chtěla na tvůj dotaz odpovědět způsobem, který může dovést k určitému zamyšlení.

Já bych fakt říkala, že druhé bude, až se manžel začne více věnovat tomu prvnímu. Že si byla pro druhé, ale za jeho současného přístupu je to nereálné

no nejlepší na takové otázky odpovědět také otázkou která bude nepříjemná dotazujícímu... je to sice nevychovane ale funguje to... napři. tchyni, kdyz se zepta kdy bude druhé řeknu, A kdy babi si začnete hledět toho prvního? nebo u zname ktera je taková supergruper matka ji reknu a kdy ty začneš studovat slušné chování?... proste jim to vratit.

@papalinka - asi většina žen si tuto otázku pokládá, proto se rozhoduje tak, jak se rozhoduje.
Mj. v tom průměru ti ještě chybí ženy bezdětné... 😉
Nemyslím si, že je nejlepším řešením určit dvě děti, které má žena mít, bez ohledu na okolnosti, a potom ji odsuzovat, že není schopná je uživit, proč je měla, když nemá podmínky...
Vidíš - já mám jedno dítě - po 4 letech, kdy jsem dělala všechno možné i nemožné, abych měla dítě. Teď už víc jak 2 roky chceme druhé a nejde to - takže když se nepodaří, tak bych neměla mít nárok na důchod, protože nemáme s manželem za sebe dva nástupce, kteří budou odvádět peníze na důchody ? 😀
Nic není černobílé - každá se musí rozhodnout sama podle situace - vidíš, já zase vrtím hlavou na známou, která má 4 děti - i přes velké dluhy, které si s bývalým udělala a teď to tahá tak nějak všelijak - ale může být vysmátá - 4 děti budou platit na její důchod - hurááá. 😀

@papalinka Já tedy nevím, ale míchat dohromady politiku důchodu s tím, jestli se někdo psychicky a fyzicky cítí na tolik, nebo tolik dětí mi přijde prostě postavené na palici. Prostě někdo chce svému dítěti zajistit krásné dětství, a neutrhávat si při tom od vlastní huby, abych mu mohla něco dopřát, tak si prostě víc dětí pořizovat nebudu. Sama si nemůžu být jistá, jak vše bude za 1 rok , natož za 10 let nebo za x až budou mé děti platit státu daně. A propos, není to třeba taky právě vina toho státu?? Pokud chce zvýšit porodnost, měl by se o to nějak zasloužit, a ne házet mladým lidem klacky pod nohy, spousta lidí v čechách má co dělat, aby vyšli s výplatou, takže si taky myslím, že spousta z nich si prostě rozmyslí, jestli dokáže uživit jedno nebo dvě děti. A pokud na tom jsou dobře finančně, ale necítí se na to psychicky a fyzicky, mají si je snad pořídit jen proto aby si to odškrtli ze seznamu splněných požadavků, ale děti by byli třeba chudáci, protože rodiče by se jim nevěnovali tolik, kolik by měli? Každý má snad dost rozumu a soudnosti aby si sám rozhodl, kolik jich tedy chce a ne se kvůli tomu nechat terorizovat okolím a blbými kecy.
A co se týče důchodového systému, o tom je úplně škoda mluvit, lidi, kteří celý život dřou, aby jim pak vypočítali almužnu, ze které mají problémy vyjít X lidem, kteří celý život dělali kulový, jen se přiživovali na cizích a na státu jako paraziti a ještě se mají v důchodu lépe, páč je jim vypočítán z průměrné mzdy???..... tak tady je opravdu něco špatně!!!

@verya - tohle taky nechápu....protože ani to, že budu mít dvě nebo více dětí, není žádná záruka toho, že jako velké nebudou osamělé apod....může se stát cokoli, navíc dost sourozenců se v dospělosti nevídá, nejsou si moc blízcí....není potom lepší opravdu dobrý kamarád, než sourozenec, se kterým si stejně nerozumí? .....Jinak k té souvislosti s důchodem a počtem dětí.....já to vidím tak, že děti má obvykle většina žen v době, kdy do důchodu zbývá několik desítek let....nehodlám si pořizovat počet dětí podle toho, jaký potom budu mít důchod.....za tu dlouhou dobu se systém může několikrát změnit.....ale já jsem obecně člověk, který věci řeší, až kdy jsou aktuální, protože dopředu není jisté většinou nic....takže prostě budu mít tolik dětí, na kolik se psychicky, fyzicky i materiálně cítím, tak aby byly zabezpečené a budu se snažit dělat si do budoucna finanční rezervu apod.....ale tomu, jestli jednou budu mít důchod nebo ne a jaký, tomu počet dětí podřizovat nebudu.....

@elvira @ellisabet82 já jsem nikde nepsala, že chci lidi NUTIT, aby měli více dětí. Píšu to vše proto, aby se lidé sami zamysleli nad svými argumenty proč další dítě nemít, zda třeba nejsou pouze sobecké. Už minimálně dvacet let se píše o tom, že vymíráme, že máme malou porodnost. Hnulo to s někým? Nezdá se mi, hodně lidí stále argumentuje, že je to za tak dlouho, že to řešit nemusí.

Když použiji příměr, tak pokud dojde k válce a polovina mužů v akceschopném věku řekne, že bojovat nejdou, protože na to nemají psychicky, že mají závazky, že jsou pacifisté, taky to bude jen jejich osobní rozhodnutí a jejich právo nebojovat?

Já mám prostě s osobní svobodou spojenou i osobní zodpovědnost nejen za sebe, ale i za řekněme svou vlast. Přijde mi, že bohužel hodně lidí si vzalo za vlastní jen tu svobodu.

@mysicka_lb co odpovídat něco ve smyslu, ze druhé az na stará kolena? 😀 bohuzel opravdu i u blizkych, pokud nemaji dost taktu, je nekdy treba se uchylit k osklive odpovědi.

@papalinka myslím, ze ti bylo už naznačeno, ze máš jít agitovat jinam. Možná ti uniklo, ale jsi mimo téma. Otázka neznela, kolik si ma pořídit zakladateli dětí, ale jak odpalkovat prudice.

@papalinka je pekne, ze myslis na vlast 🙂 nasi meli dve deti, a s ohledem na duchodovou politiku jsme se jim teda fakt nepovedli... Ja i bracha zijeme v zahranici a vracet se ani jeden neplanujeme. Tak co s nama? Odvadime dane nekde uplne jinde a pritom jsme vystudovali za statni penize, mamka s nama cerpala materskou atd... Lidem se proste NEDA narizovat, jak se maji chovat, jak premyslet, atd. Budoucnost nenaplanujes. Anebo... co kdyby sis poridila jeste jedno dite, ktere jste teda ani ty ani partner neplanovali, mozna nemate ani dostatek financi k jeho zabezpeceni, nemate do toho ani chut ani dost elanu atd atd atd... Vylepsilo by to porodnost a mysicka_lb muze odpovidat, ze druhe dite mit nemusi, ze za ni rodis ty 😀

@mysicka_lb neboj ono tě to stejně přejde :D a ne, nechci tě naštvat :D jen to tak většinou je ..ale malinkej je ještě hodně malinkej potřebuje moc péče tak se ted zdá že ti stačí... uvidíš za par let...
a jinak fakt odpovídej tak jak to je...
protě druhé nechci ,syn mě naprosto naplňuje a tečka 😉

@mysicka_lb Ahoj, tak já tě úplně chápu, že tě tyto otázky štvou. Naší malé nebylo ještě ani půl roku a už jsem slyšela, kdy bude druhé 🙂.... Já bych jim klidně odpověděla, že druhé přijde, až bude první samostatné, že se na to zatím necítíte. To může být klidně za 5 let a víc. Ono je časem přestane bavit se ptát a snad pochopí, jak to je. Já si občas taky udělám srandu a řeknu před nějakou drbnou, že třetí si naplánujeme třeba na jaro (třetí neplánujeme), když obě děti máme v lednu. Aspoňn mají o čem drbat a dají pokoj 😉

@papalinka já se teda neumorim abych byla total na dne hotová, abych podporila vlast....upřímně na se na to dívám sobecky a je mi politika úplně putna,protož stejně vše rozkradou politici a tisíckrát se situace změní.....pro mě je nejdůležitější spokojenost a zvládnutelnost moje a mého muze. A ano,pokud je porodnost taková já uvádís,já se prostě některým s jedináčkem nedivim. Jedna věc je utáhnout to finančně a druhá věc je partner, kdy se dnes rozvádí kde kdo a je tezke najít někoho spolehlivého....atd
Navíc spousta žen nemá rodiče co b pomohli s hlídáním a pokud pak nepomůže ani muž, je to prostě náročné ....a já senedivim,že do druhého popřípadě třetího dítěte nejdou....ono i nekazdy muž tolik děti unese a nenajde si milenku....to je těžké....a to se nebavime o tom,že ko je s dětmi když jsou nemocné doma??? Žena ....a pak si bezte hledat práci s dvěma natož tréma detma. To iuvedete v životopise, a ani vás nepozvou....

Prostě podporu muze musí mít....a pokud nemá, nemá ani rodiče co by pomohli ....nemá bydleni.....nedivim se.

Nečetla jsem úplně celou diskuzi, ale "výmluvy" typu, nemůžeme mít další apod. bych nepoužívala. Zato bych se dotazujících asi zcela jasně zeptala: "A co je ti do toho?!" 😉 Tohle je každého věc. Je pravda, že my máme cvrčka 15 měsíců a taky už se tyhle otázky začínají objevovat. A ač já bych druhé chtěla, nechápu, co je komu do toho, kdy, jestli atd. Každopádně teda pevné nervy!!!

@papalinka Takže, dle Vašeho názoru, je lepší mít 5 dětí, kterým sice nebude moct matka nic koupit, zajistit ani je připravit na život, nikdy nikam nepojednou, nic pořádného nezažijou, než jedno, o které se postará tak jak má a zajistí ho do budoucna? Jako za 1. Vám do toho absolutně nic není, kdo má kolik dětí. Vaše argumentace mi přijde směšná. Nebudu si dělat kupu dětí, jen abych zajistila daňové poplatníky..
A za druhé mi to z Vaší strany přijde jako těžká provokace..🙂 Mějte si třeba dětí 20 já si budu mít jedno, které si vychovám a finančně zajistím. Znám rodiny, které mají dětí hodně, ale nejsou schopny jim zajistit základ a to já nechci... Asi je to z mé strany sobeckost, ale život se má prožít a ne přežívat.

Já na tyhle otázky odpovídám: ,,Až se vzpamatujeme z toho prvního." 🙂 Vážně, syn je hodně náročný, je dost hyperaktivní, strašně špatně snáší růst zubů a opravdu se s ním nenudíme. Přítel dělá na směny a potřebuje se i někdy vyspat, přičemž nám stačí bohatě jeden křikloun. Já po porodu strašně zhubla a i fyzicky je to pro mě teď všechno dost náročné. Nedovedu si představit být teď těhotná nebo už mít další miminko. Původně jsme chtěli druhé dítě do jeho 2 let, ale prostě to nejde z více důvodů. Takže se asi na chvíli vrátím do práce (což je navíc v mém oboru žádoucí víc než být třeba 6 let vkuse doma) a pak uvidíme. Sama jsem jedináček a z toho důvodu jedináčka nechci, zároveň ale nechci být uštvaná matka jenom proto, abych splnila očekávání cizích lidí, kterým je do toho houby a ty děti mi hlídat nebo živit nebudou.
K tomu důchodovému systému...i když to sem vůbec nepatří, ale nedá mi to se nevyjádřit... Znám několik rodin, kde mají 4 nebo 5 dětí a rozhodně se o nich nedá říct, že by tím státu nějak prospívali - Většinou tyto rodiny státu víc berou než dávají, čerpají různé sociální dávky, maminka třeba v 35ti letech ještě nikdy nepracovala a vyhlídky má takové, že s tolika dětmi ani práci nenajde...o tom, jak jsou děti vychované, když jich je tolik, rodiče na ně nemají čas a ani prostředky na to, aby jim mohly dopřát alespoň to základní, v dnešní době běžné, radši nemluvím. Dost pochybuju, že se všechny v dospělosti zařadí do řad poctivě pracujících, když doma vidí úplně jiný příklad. Často matka se třemi dětmi si řekne Nemůžu najít práci, tak co, pořídíme si další, to už nějak zvládneme, však on nás stát umřít hlady nenechá...a pak to tak všechno vypadá. Znám dokonce rodinu se 6ti dětmi, kde maminka nikdy nepracovala, tatínek strávil půl mládí ve vězení a celej život jenom živoří ze sociálních dávek - 3 z těch dětí jsou už dospělé a mají vlastní rodiny a žijí přesně podle příkladu svých rodičů - holky už ve 20ti každá dítě s nemakačenkem, kluk flákač...o nějaké rodinné soudržnosti se vůbec mluvit nedá. Neříkám, že jsou takové všechny početnější rodiny, ale bohužel často to tak je, čest výjimkám. Sama jsem vždycky chtěla minimálně 3 děti, moji rodiče jsou oba z velkých rodin a hrozně se mi líbí, jak stále všichni drží při sobě, setkávají se, mají se rádi...(Já sama jsem bohužel jedináček, protože rodiče děti mít nemohli a já se narodila až když jim táhlo na 40)...ale holt situace je taková, že jsem si našla muže, který už jedno dítě z předchozího vztahu má a musí ho živit, kromě toho splácí dluhy své bývalé manželky a nemůžeme si nějak vyskakovat, takže budeme rádi, když v budoucnu budeme mít aspoň 2 děti a i tak se budeme mít co otáčet. A pokud uvidím, že bysme to finančně nezvládli, tak radši zůstanu u jednoho dítěte než jich mít bůhví kolik a nemoct je ani pořádně oblíct nebo nasytit. Co si budeme povídat, doba je taková, že prostě většina lidí si víc jak 1 nebo 2 děti nepořizuje, protože prostě mají strach, jak by to zvládli - Dřív bylo běžné, že žena mohla být celý život v domácnosti s kupou dětí a muž rodinu uživil, dnes to tak prostě není, lidé nemají hospodářství, aby si všechno vypěstovali a odchovali sami, všechno se zdražuje, platy nerostou, lidé mají stres v práci, bojí se, aby o práci nepřišli, celkově situace ve světě je dost nejistá...Takže myslet na to, že si teď s prominutím naflágám 4 děti, aby pak dělali na můj důchod je kravina. S tímhle by něco měl dělat stát, aby podpořil mladé rodiny, aby cítily jistotu, že když si pořídí víc dětí, tak to zvládnou a neskončí pod mostem nebo s depresemi na psychiatrii.
A vůbec, každý jsme svéprávný jedinec a máme právo se sami rozhodnout kolik budeme mít dětí a ostatním je do toho houby. Někdo děti mít nemůže, někdo je prostě nechce a někdo jich třeba má jak smetí a vůbec se jim nevěnuje tak jak by si zasloužily. Prostě na blbou otázku blbá odpověď jak už tu holky psaly. Já třeba nesnáším řeči ,,Tak ještě holčičku." - Je mi totiž úplně jedno jestli mám kluka nebo holku, bylo mi to jedno u prvního a bude mi to jedno vždycky a nechápu proč většina lidí pokládá za plnohodnotnou rodinu jenom děti ve složení holka+kluk. Ale lidi jenom blbě kecají, aby řeč nestála, prostě na co se Tě mají zeptat jiného, že, tyhle otázky se přímo nabízí...Tak se nauč to neřešit, ono je vlastně úplně jedno, co komu odpovíš, stejně si to uděláš podle sebe. Spíš je hlavní to vyřešit s manželem - pokud chce druhé dítě, tak mu říct, že až uvidíš nějakou snahu v péči o to první, zapojit ho víc - Buď pak sám pochopí jak je to náročné a druhé už chtít nebude nebo naopak pro Tebe to pak bude lehčí a dovedeš si snáz to druhé představit 🙂

Vždycky řeknu: díky, ale podruhé už to všechno prožívat nechci. Ať si každý myslí, co chce. Sice se mockrát nestalo, že by měl někdo ještě připomínky, ale jinak nemám problém nasadit pak ostřejší notu. Bude se někomu líp dýchat, když budu mít druhé? Fakt nechápu tuhle potřebu pořád řešit záležitosti jiných 😝

Zajímavé je, že vždycky, když jsem se vrátila z porodnice, se všichni ptali kdy bude další dítě, i když další bylo v plánu, tak mě ty dotazy dost svaly.
Byt tebou tak na stourani řeknu dost rázně, že je to jen vaše věc s mužem a že do toho nikomu nic není. Lidi jsou zvědaví, rádi stouraji a nutí moudra. Mimochodem já jsem taky jedinacek, moudro k tomu předávat nebudu 🙂

Často jsem odpovídala: "Nám je takhle dobře a nemáme na tom co měnit." Když byl někdo obzvlášť prudič, tak jsem podotkla: " Máme hypotéku a leasing, někdo to platit musí."

Ježíši, já mám taky takové dotazy např. na sousedy, kamarády... Taky se mě furt někdo ptá, zda kojím. Patří to k životu. Je potřeba se obrnit 🙂 Neřeš to, uživej si prcka, dokud je malý, když už další nechceš 🙂

@mysicka_lb Hlavně si to pořeš s chlapem a když k tomu budete mít stejný postoj, tak tě takovýhle dotazy vůbec nerozhoděj.

Mně prostě fascinuje ta společenská "norma" mít dvě děti. Ideálně holku a kluka a když to má někdo jinak, tak vybočuje z řady a je to špatně... Když má někdo jen jedno a další nechce, tak je to špatně, když má někdo tři, tak je to snad ještě hůř... Jedinej pochopitelnej argument pro třetí dítě je, že jsou obě děti stejného pohlaví (a to ještě jen někdy), jedinej pochopitelnej pro jedináčka je zdraví...

Upřímně mně to točí a krká... Druhá dcera se nám docela dlouho nedařila a já poslouhala šílený výlevy, jak MUSIME mít druhý a jak to jinak nejde... Pak jsem teda otěhotněla, ale zase přišli protáhlé xichty na téma "zase holka???"... Když jsem se někde zmínila že chci ještě jedno, byla jsem za exota, ale když řeknu, že manžel by si přil syna, tak to zase jako jooo (syna nechce, je mu to jedno).

Asi neporadím co dělat, ona rada ani není, ale prostě v tom nejsi sama... Já jsem pevně rozhodnutá kvůli prudění z okolí těhotenství tajit co to půjde (klidně do pátého, šestého měsíce) předevšema a pohlaví a jméno až p porodu... Nesnáším když se mi někdo s....e do věcí, do kterejch mu NIC není...

U nas ma nekdo v rodine 4 deti (jsou dobre financne zajisteny, deti maji vsechno co potrebuji, bydli v baraku, deti maji kazdej svuj pokoj atd..) a pritom to je taky podle nekterych lidi spatne, ze ''4 deti, to se zblaznili... '' atd.. takze to si clovek fakt nevybere proste 🙂