Jak ovládat a vytěsnit vzpomínky? Zkušenosti a rady
Dobrý večer, chtěla jsem se zeptat, jestli některá z Vás umí pracovat ze svými vzpomínkami? Ovládat dobré či špatné? Umět je "vytěsnit"? Už od mala mi to jde dobře, tak mi zajímají Vaše zkušenosti. Děkuji
Nepamatuju si dětství. Jen útržky a vždycky špatný. Myslím, že mozek si to nějak sám zpracuje a co je už moc, tak prostě vytěsní. Často se mi stane, že mám pocit, že “tohle nějak znám” ale vlastně si už nevzpomenu odkud a jak, jestli to není třeba nějakej přelud… takže to asi ovládat nijak neumím.:D a záměrně něco pod koberec před sebou taky nezametu. Když se snažím zapomenout na někoho, tak se prostě hlidam a neprojíždím věci co si pamatuju s tím člověkem, ale stejně..mě to dobehne.🙂
No vytěsnit umí mozek třeba prožité trauma v rámci naší ochrany a někdy mu ho nějaká událost připomene a to pak vypluje na povrch a je to dost bolavé. Někdy zůstane zasunuté hluboko a my máme jen nepříjemné pocity z něčeho.
Pokud na něco nechci myslet, tak se snažím věnovat tomu, co nejmenší pozornost. Pokud chci nějakou vzpomínku zesílit, tak jí věnuji pozornost, např. vystavím si fotku z dovolené.
Na něco, co je hluboko uložené, se dá vzpomenout v meditaci, ale asi záleží na druhu meditace a jak je člověk soustředěný, nejde to hned a každému.
@lilinka123456789 Asi ano, nepamatuji si třeba vůbec jak moc mě co bolelo. Ani po císaři před rokem a půl. Vím, že to bolelo, ale vím to jako informaci bez emocí.
Tak zkušenosti mám dlouhodobé a dlouholeté. Ale snad se mi v rámci psychoterapie už podařilo (cca ve čtyřiceti) ty vzpomínky místo vytěsňování a neřešení nějak zpracovat.
Tak mozog automaticky sa stale snazi vytesnit negativne spomienky aby sa ochranil aby to neskor ked toho bude vela neprepuklo do depresii, uzkosti, paniky a podobnych problemov. Ale pokial sa k nim clovek umyselne nevracia a neozivuje ich tak sa spomienky vytesnia nie hned ale casom ja si napriklad nepamatam polovicu detstva 🙈 (nepochadzam s najlepsej rodiny) ako kebyze sa dlho velmi dlho zamyslim tak asi si na nieco konkretne negativne spomeniem ale ked som sa davno na tu temu bavila s priatelom boli to skor len utrzky a neprijemny pocit (sklucujuci az do placu mi bolo) na zahmlenej spomienke, ktora ani poriadne nedavala zmysel a bolo mi az trapne, ze nic si poriadne nepatam z detstva. Ale su to spomienky 10 a viac rokov do minulosti.
Když člověk něco jenom vytěsní, ovlivňuje ho to víc, než si přiznává. (osobně tomu říkám zavřít uragán za dveře, z pod kterých pak někdy lítají třísky) A vytěsňuje s tím i část sebe. Mnohem lepší je to oplakat a přijmout, a pak už není potřeba se tím zabývat. Vytěsnění je dobré jen v případě, že je to moc hrozná věc (vzpomínka,...) a člověk jenom sbírá sílu tu věc (vzpomínku,...) přijmout, protože hned v tu chvíli by se z toho zbláznil a přitom musí normálně fungovat. Ale i tak je to po vytesneni mnohem těžší se s něčím vyrovnat, člověku se pak už nechce to otevírat. Ale jestli chce být člověk sám sebou, měl by. Mám s tím docela dost zkušeností svých - a co pozoruji i u jiných lidí mi to potvrzuje. Cesta za svobodou vede skrze přijetí...
@lilinka123456789 myslim ze jo. Plno veci si proste nepamatuju. Zejmena nudne nebo neprijemne veci ci udalosti. Ne ze bych je ovladala, ale "to samo"