Jak se přizpůsobit životu na vesnici po stěhování?
Vyrůstala jsem na vesnici a nevzpomínám na to úplně ráda. Bylo to pár chalup u rušné silnice, neměla jsem tam vůbec žádné kamarády, žádné další děti tam totiž nežily, a nebyl tam ani moc klid kvůli té silnici. Bylo mi vždycky líto, když se deti domlouvaly, kam půjdou po škole. Mně to nikdy nečekalo. V 18 jsem se prestehovala do města a byla tam dost šťastná. S mužem jsme si našli byt v parku, do ostatních bytů se nastěhovaly podobně mladé rodiny, narodili se nám synové a mají tam kámoše, kopou do míče za domem a jezdí po okolí na koloběžce. Vztah se bohužel časem rozpadl a ja si našla jiného může, se kterým teď čekám třetí dítě. Má dům na vsi a má k němu hluboký vztah. Je to tak 30 min autem od města, bydlím teď s ním a život ve městě mi prostě chybí. Kluci jsou občas ve městě a občas u nás, mají tu trampolínu a Playstation, baví je obojí. Já se tu snažím neco trochu pěstovat a miluju ty lesy tady, ale kdybych se měla vrátit zpět do města, nepřemýšlela bych ani vteřinu. Mám ráda kavárny, galerie, místa kam člověk přijde a potká tam náhodou známé. A je jiné to dělat spontánně každý den nebo se jednou týdně někam autem složitě vypravit. Trochu se bojím, že až se narodí dítě, budu tu s tím mozna bojovat. S kluky jsem byla děsně akční, pořád jsme někde chodili, jezdili, vyletili. Teď je mi 40 a nějak si to snažím představit a nevím. Každopádně...kdyz tu čtu různé příběhy, uvědomuji si, že mám bajecny život. Na nic si nestezuju, nic neřeším, změna tady stejně není možná. Jen jestli má někdo z vás podobný příběh třeba i s pokračováním po narození dítěte a čas mi ho sem napsat, ráda si počtu.
Já mám zas opačný "problém". Za 8 let jsem si nevzvykla ve městě. Jak mohu utíkám na vesnici 🏃
Jsem na vesnici 8 let. Je to 10minut od okresniho města kde je všechno... Ale furt je to pitomejch 10 minut AUTEM... jedu pro děti-autem. Na poštu-autem, do obchodu? AUTEM! Už mě to nebaví, ubíjí, štve... V Praze jsem si všude dojela MHDčkem, mohla jsem si dát po divadle víno a pak dojít domu... Teď když někam jedem, řeším že to mám domu hodinu a někdo musí řídit... Autobus k nám jezdí jednou za 2 hodiny a poslední v 6...
Mám vizi sehnat byt v Praze a střídat to - v létě, víkendy, když je krásně budeme v domě... Ale jak padne tenhle debilní podzim kdy se už nedá NIC, jen sedět doma a koukat, jak je venku hnusně, přesuneme se do Prahy..
Rozumím, vyrostla jsem na vesnici a taky se považuji za městského člověka. Jako introverta, mě na vesnici štve, jak se tam všichni znají a povídají si přes plot a řeší jeden druhého a dokonce i to, že musím zdravit, lidi co potkávám. Na městě miluji tu anonymitu, že jdu, nikdo mě nezná, nikoho neznám, každý se stará sám o sebe. Momentálně bydlíme v centru města a jsem spokojená, všude blízko. Akorát máme malé děti a ty prostě potřebují zahradu, město pro děti není. Takže stavíme dům v okrajové městské části, ale už to bude spíš ten vesnický život, kde se všichni znají, tak jsem zvědavá, jak to budu snášet. No, budu muset 😄.
A tady krásně vidíte, jak je každý jiný. A každému vyhovuje něco jiného. Někdo si nemůže vynachválit život na vesnici, někdo miluje město a vše v něm. Já jsem z vesnice, celé dětství a dospívání jsem se těšila, že se přestěhuju do velkého města. Ve městě jsem bydlela asi 10 let, pak jsme po narození prvního syna šli zpět na vesnici (kvůli rodine), vydržela a pretrpela jsem to 4 roky. Už to prostě nešlo. Teď jsme měsíc zpátky ve městě a já.jsem neskutečně šťastná. Sice tu nikoho neznám, už tu nikdo z tehdejších známých nebydlí, ale i tak si užívám každý den a ty možnosti. Různorodost. Miluju to. A už mě odsud nikdo nedostane. Je fajn jednat podle svého pocitu, případně hledat kompromis s partnerem. Držím pěsti, ať se vám daří ❤️
@pettypet jestli jsi vesnici ráda neměla, byla jsi šťastná ve městě, teď spokojená nejsi, s dítětem to bude ještě horší. Budeš mít totální pocit, že jsi sama. Někdo prostě na tu vesnici není. Nelámala bych to přes koleno. Akorát mě nenapadá, jak to vyřešit. On miluje svůj dům, ty město. Jako můžeš kamkoli dojet, ale už to chce víc plánovat.
@bervidka 5000 obyvatel je prdelka? To je na mě skoro velkoměsto 😂
11let na vsi a stále je dost věcí, na který si zvyknout nedokážu- takový to "na jedný straně vsi si prdneš a na druhý už řeší že ses pos*al", to mě dokáže nadzvednout dodnes. Dojíždění za prací, mama-taxi do školy/na mimoškolní aktivity/k pediatrovi je taky kapitola sama pro sebe, spojení veřejnou dopravou je dost tristní, takže bez dvou aut v rodině to nejde. Pěstování plodin a vrtání se v záhoně mě upřímně neba. Práce kolem baráku je taky pořád fůra- nadělávat dříví, sekat trávu atd. Takže já bych byla šťastnější v 3+1 na sídlišti. "Bohužel" jsem si našla muže z vesnice a tento muž by se zase zbláznil na tom sídlišti, protože by nemohl přemisťovat dřevo z hromady A na hromadu B tak, jak je celej život uvyklej.
Jak píšu výše, už nějakej čas to přežívám a chybí mi takový to "tak večer někam půjdem", tady se veškerý cesty do civilizace musej plánovat- kdo bude řídit tam, kdo zpátky, kde zaparkujem a hlavně komu dáme potomka na hlídání 😀