Jak se smířit s touhou po čtvrtém dítěti?
Vím, že už nadpis zní, jak hloupý vtip nebo příspěvek trolla, ale není, opravdu jde o mé aktuální pocity. Anonym proto, že tu jsou členové rodiny i kamarádky.
Dopředu se omlouvám těm, co se snaží o mimi a nedaří se, vím, že se v podstatě rouhám. Nevím, jak se srovnat se skutečností, že už nezažiju těhotenství, porod, malé miminko...neskutečně jsem si tato období vždy užila a strašně toužím ještě to zažít, mám to v hlavě velmi často. Ale je to víceméně jediný důvod pro to, abychom měli čtvrté (a zde nastává důležitá otázka - skončily by ty pocity dalším dítkem nebo bych jich mohla mít dvacet a trvaly by dále?). Proti jsou zejména moje poměrně vážné zdravotní důvody, chuť věnovat se více starším dětem a ne se zase přivázat k miminku, touha jít do práce, trochu asi i finance a místo, manžel další nechce a náš vztah navíc spíše potřebuje, abychom měli konečně čas jeden na druhého, což s dalším miminkem těžko...no prostě rozumově vím, že už určitě nee, ale jak se s tím smířit? Měl někdo podobně? Pomohly nějaké konstelace či jiné podobné metody?
Své tři starší miluji, je jim 10, 6 a necelé 2, pohlaví se nám též splnila obě, tak co mi chybí? :/ Každé těhotenství v mém okolí nesu strašně špatně, přestože to pochopitelně kamarádkám přeji.
Já bych si asi položila tu otázku maličko jinak. Jestli toužím po dalším človíčku, po dalším dítěti. Jestli to není jen takový ten stesk, že děti odrůstají a stávají se samostatnými, míň nás potřebujou, u nejsou tak ňuňu roztomilý. Navíc teda blbý je že počet dětí je asi jediná na věc ve vztahu, kde prostě nelze udělat kompromis a mít 3 a půl dítěte. Pokud opravdu toužím a je to aspoň trochu reálný, pak bych to téma znovu otevřela. Pokud ne, tak bych asi snažila zamyslet nad tím, co bych dělala, kdybych měla volný čas, snažila se vrátit k věcem, co mě baví, popřípadě se dětem věnovala profesně. Ale já asi neumím úplně poradit, nikdy jsme netoužila po obří rodině a jakkoliv dceru miluju, mám spoustu svých jiných nemateřských osobností.
@drep Jj, v tom mám jasno...že děti odrůstají mi nevadí, těším se na aktivity s většími dětmi (akčnější dovolené, školní "problémy", časem taneční atd), jako brigádu mám pár kroužků v DDM, takže s většími dětmi jsem ráda, v létě příměšťáky atd...
Já paradoxně taky nikdy netoužila po velké rodině, max dvě a konec, tohle přišlo až s tou zkušeností být máma. Naopak manžel chtěl 3-4 děti a proti dalšímu by nebyl, kdyby se nebál o mě, potažmo budoucnost beze mě s tolika dětmi (mám vrozené problémy s ledvinami, to mě asi čeká transplantace, špatné srdce atd a každým těhu se to zhoršilo, proto rozumově vím, že je to stopro nesmysl do toho jít)
To bych spíš přemýšlela o přerušení vejcovodů, abys neotěhotněla omylem, s tolika komplikacemi. Potřebuješ tu být zdravá pro děti co už máš. ☺️
V tomhle ale manžela opravdu chápu, tohle jsou velmi závážné zdravotní problémy a nešla bych do dalšího těhotenství za žádnou cenu a fakt bych se plně ponořila do sebe (jakkoliv to zní hodně ezo) a hledala to, čemu chci dát krom rodiny věnovat svou energii. Ale chápu, že pokud to cítíš jinak, že to musí bolet.
Zdravotní problémy jsou fakt velké a touha po miminku očividně také. Sama víš, že je to skoro sebevražda jít do dalšího dítěte. Myslím si, že pokud si to nějak nezpracuješ, tak ta touha tam bude pořád. Jestli chceš, můžeš zkusit klasického psychologa, nebo nějakou alternativu. Možná vyjde najevo něco, co ti dá odpověď na otázku, proč máš takovou touho po miminku, nebo ti to nic nepřinese kromě pocitu, že to bylo k ničemu a vyhodíš za to peníze.
Mě přijde blbost pořizovat si dite jen protože chci miminko, miminkem je jen chvíli. My máme s manželem dohromady 3deti, každý svoje jedno a jedno spolecne. Také jsem měla trochu nostalgické pocity když jsem viděla malé miminko,ze už tohle nezaziju,drželo mě to tak do 42let. Rozum,ale proste vítězil,když si člověk promysli co vše ty děti potřebuji a ze jim chce dopřát, uzit si dovolené, podpořit je na VŠ atd. Tak 3 jsou víc než dost.
Možná píšu blbost, ale - co adopce, pěstounská péče?
Asi je na to zensky mozek a hormony v urcitem obdobi proste naprogramovan. Mam to uplne stejne 😅§
Az na to, ze jsem si zadne tehotenstvi neuzivala vsechna byla priserna, deti mi jako miminka desne rvali a spatne spali i jedli, uplne mala miminka me "nebavi", mam mnohem radsi az ty vetsi deti, kteri uz jsou partaci. Strasne si uzivam, ze deti jsou uz prave vetsi, muzeme podnikat pochody po horach a exoticke dovolena apod., ja muzu pracovat i venovat se trochu svym konickum
A presto vsechno - porad je tam myslenka jestli nejit jeste do jednoho, porad jsem nedokazela zrusit vsechno miminkovske obleceni, porad je mi strasne smutno z pocitu, ze uz bych znovu nemela mit miminecko, co na me bude usinat.. Prestoze to nemam nijak rada! :D
Moje zkušenost je taková že jsem chtěla 2 děti ale i po 2 dětech jsem měla pořád nutkání koukat všem do kočárku a tak nějak se rozplyvat nad miminkama. Pak jsme si s manželem pořídili 3 a jak když utnou všechny touhy. Do kočárků nemám potřebu koukat a ani mě miminka nějak nelakaji. Já říkám že už jsem vykojena nebo že na maminku už jsem stará a na babičku mladá? Ale je to můj pocit chápu že každá to má jinak. Některá v mém věku rodí teprve první dítě já vím že už další dítě nechci a mít nebudu.
Ja se s tim vyrovnavam tak, ze vzpominam na miminkovska obdobi kluku a tesim se na vnoucata. Je pravda, ze dřív zeny mely vic deti, protoze jich proste moc neprezilo.
Take bych klidne mela treti, ale brzdi me prakticnost - kolik deti uzivim na vysoke skole? Ted je to brnkacka, ale co pozdeji
Máme dvě a oba bychom chtěli ještě jedno. Proti jsou mé zdravotní problémy a teď už i věk. V práci máme teď 2 těhotné a denně musím sama sebe přesvědčovat, že v tomhle věku už je to blbost a že tu chci být pro ty dva. Některé komentáře tady mi pomohly si uvědomit, že by se mi vlastně líbilo jen to těhotenství, kojení a miminko. Starší děti mě vlastně tak moc neberou. Je to více starostí. Starší syn jde teď do puberty a to je někdy na mašli.
Mám čerstvé čtvrté dítko, je mi čerstvě 40 a v hlavě to mám také, nějak se s tím neumím popasovat, že další už ne. Uvidím časem…
Já myslím,že by to dalším dítětem neskončilo,já bych brala hned čtvrté miminko,ale musím se smířit tím , že už další nebude a teď si budu užívat miminko dvě neteře než zase vyrostou a lituji toho,že jsem nešla dělat dětskou sestru,teď vím že bych uceni nedala,abych mohla pracovat na šestinedělí
U mě ta touha neskončila dalším dítětem - čtvrtá se nám narodila po dlouhé pauze po čtyřicítce - a i tak jsem se přistihla, že už zase koukám do kočárků 🙂, ale věk už mi je jasnou stopkou. Já se už opravdu můžu těšit na vnoučata 😀
Jsem na tom stejne...a to mame 7deti...,kdyz vim,ze uz to nikdy nezaziju.....snad to casem prejde a nebo az casem budou vnoucata😀
@irmamala jasně, že člověk nemůže mít vše a bylo by to takhle velmi jednoduché odůvodnění...ale jaksi nějak nedokážu postavit dítě na úroveň toho, jestli mám na účtu víc prachů nebo prsa, co se mi nelíbí...o tom by asi mohly povídat zejména ty, co roky touží po prvním, našetřené mají miliony, protože chodí x let do práce a šetřit mohou, když jsou samy, ale stejně cítí prázdno a smutek