Jak se ve 24 letech vypořádat se samotou a nesmělostí?

@marge_s to je prave to, ze nekdo se jenom “bavit” chce a pak se uvidi. Ale spatne neni ani jedno, kazdy to mame jinak, kazdy jsme svym zpusobem jedinecni a kazdy ma jine vnimani a priority. A tak je to v poradku. O to vic je romanticke, kdyz se potkaji dva introverti, kteri jsou pro ostatni jak z jine planety. A pak poznaji nekoho, kdo tomu jejich podivnemu svetu najednou rozumi 😇

@exbordelar no prave, mne tohle nikdy nebylo blizke, prijde mi to neuctive i k te druhe strane a tak trochu to pro me “spatne” je 🤷🏾‍♂️kdyz se chci vecer bavit, tak jdu treba na travesty show 🤣 a na nikoho nechmatam. A kazdopadne rada, ze bych se mela “uvolnit” by nefungovala, ba naopak. Toz jinej svet, no

@marge_s jo no, to je taky o tom, jak jsou ti dva, co se zrovna potkaj, nastaveni. Jeden se jde bavit a bere to jako hru, jiny jako hrubou urazku.
Tak uvidime, jak autorka dotazu, zatim se k nasi diskuzi nevyjadrila. Jsem zvedava, co ona na to 😄

V té posilovně opravdu můžou být nezadaní chlapi, protoze jednoho takového znám, co tím zabíjel samotu... Ale mě jako introverta by do posilovny nikdo nedostal 😅
Přidat se k nějaké partě kamarádů na nejakou akci? Nějaký kamarád kamaráda je taková nejschůdnější cesta seznamování pro introverta

@sinicka nejlepší rada, souhlasím 👍

Tak předně se mi zdá poněkund nešťastně zvolená téma diskuze. Vadí ti, že jseš ještě panna (abych tě uklidnila, také jsem v tom věku byla panna a dnes mám muže i dítko), anebo ti vadí, že žádný vztah? S introvertem je to těžké, ale ne nemožné. I introvert se může vdát/oženit. Jak často chodíš ven s kamarádkama? kam jinak chodíš? Já často chodila na turistiku, do mueza, jen tam byl problém, že si tam člověk nešel někoho hledat, takže zůstalo u toho, že tamten by se mi líbil, ale oslovit ho mi přišlo trochu vlezlé. nakoec mi našel mýho dnes už manžela pes. On měl psa, já měla psa a jednou večer v parku a už to šlo. Teď tě nechci lákat na pořízení psa, ale klidně i jo, ale zkus se zaměřit na své záliby, ale tak aby to bylo i pro chlapy a chod tam. Jen ne nějakou zumbu, tam jsem chlapa snad ani neviděla. A dělej si průzkum, spoznávej, kurzy tance nejsou špatné i bez partnera, však tam se už najde. A neboj se, celý svět se netočí kolem tebe, nikdo nebude po tobě čumět. A zvedni si sebevědomí, na začátek změna účesu, možná šatník, zajít na kosmetiku a chodit víc mezi lidi. Vždyť 24 není žádný věk. Ano, taky v tomto věku na facebooku na mě skákali fotky dětí mých spolužaček a nevím koho, no já v tom věku považovala děcka za obtížný hmyz. Dnes už ale jedno mám. A ještě néco - moje nej kamarádka se letos vdala, mám 41 let a je ještě panna (teda teď už asi ne, ale vdávala se jako rarita panna, takže ty bílé šaty si právem zasloužila) a že by 1 dítko snad dala. Takže klid. Seznámila se s jednim a tím pravým zároveň, když jí bylo 38 let. A seznámila se přes svýho bráchu.

@sofie99 čím víc se na něco soustředíš, tím složitější to je. Já jsem také introvert, ale seznámili jsme se "postaru" při brigádě při škole. Ani jsem si s, dnes už manželem, nechtěla nic začít, ale uhnal mne 😁 dnes už máme dvě děti 🙂
Možná by nebylo od věci, zkusit nějakého terapeuta nebo kouče 🙂pomohl by ti utřídit myšlenky a nabídl jiný úhel pohledu na sebe sama

Jakobys popisovala mě ve Tvém věku.
Jen mě netrápilo, že jsem panna. Spíš jsem toužila po vztahu a lásce. Ale komu by se líbila malá, plochá!, tichá holka, která není ničím výjimečná, že?
Ač se to zdá k nevíře, tak 4 z 5ti kluků, se kterými jsem v životě chodila (od 21-29let), byli panicové. Nebyla to pro mě jedna z priorit, ale bylo to tak. 🤷‍♀️
Co poradit? Přijmout nějakou výzvu. Ne proto, abys někoho potkala, ale aby ses “otrkala”, nabrala zkušenosti a z nich pramení sebevědomí. Že si rekneš: zvládla jsem už v životě to a to, tak nemohu být tak marná. 😀
Dostala jsem po skončení VŠ nabídku pracovat v centru pro mládež. Já introvert! Hrůza! Ale vzala jsem to jako možnost se trochu předělat. Prošlo tudy 2000 lidí za rok a i mnoho kluků a přesto jsem zde toho pravého nenašla. A to tam byly přímo i akce pro nezadané a viděla jsem tam vzniknout mnoho dvojic. Kdybys byla věřící, doporučila bych Ti tam vyrazit. 😉 Chodilo se na výlety, společně se vařilo, uklízelo, povídalo, nějaká přednáška do toho…
Seznamku jsem zkoušela taky a nezavrhuji jí. Můj brácha tam našel manželku. Kór ve tvém věku tam je spousta normálních kluků.
Měla jsem i kamarády, se kterými jsme chodili na plesy. To byla super alternativa k diskotékám, kam by mě nikdo nedostal. Ale nakonec jsem nenašla ani tam.
Nakonec bylo mé seznámení s manželem velká náhoda ve 29 letech. Na první schůzku jsem šla s čerstvě zlomeným srdcem a říkala si, že to nebude ten pravý. Neuměl tančit, neměl vysokou školu, a mohla bych pokračovat. Ale mohla jsem být vedle něj taková, jaká opravdu jsem. To byla úleva. Na všechno jsme si oba dva hodně dlouho počkali, ale teď máme dvě úžasné malé dcerušky a zase úplně jiné starosti. Uf! 🤣
Držím palce, abys měla srdce neustále připravené a otevřené.

@sofie99 to jsou některé rady k blití 🤦🤮🤮🤮
Najdi si kluka který o tebe a za tebou bude stát, hlavně přemýšlej, co když časem otehotnis s blbcem, který chtěl jen sex. Nenech se zblbnout dnešními trendy.
Já se vdávala ve 37 a panna, a co jako, měla jsem krásný bílý šaty, a můj muž taky nikoho neměl, někdo to tak má. Letos v jsme slavili 10 výročí. A co jako nic nám neutekli.

Ty jo, holky, proc mate pocit, ze vas, co jste byly dlouho panny, nekdo odsuzuje? Samozrejme - a co jako? Kazdeho vec. Vzdyt tady nikdo nerika, ze byt pannou ve 20+ je spatne. Autorka se vylozene pta, co s tim, ze ji osobne to nevyhovuje a jestli nemame nekdo napad/radu, jak to zmenit. Jasne, ze jit do hospody neni prikaz, jasne, ze to neni pro kazdeho. Vzdyt to nikdo nikomu nevnucuje ani netvrdi, ze to je jediny mozny zpusob jak se seznamit a dlouho cekat na toho praveho je spatne. Neni. Je to v poradku, stejne tak jako nebyt pannou uz v 15. Trochu me mrzi tady ta slova o bliti a podobne 😅

Ja bych asi treba intenzivne nehledala, uvolnila bych se, urputne na to nemyslela. On se nejaky princ nekde objevi 😊 treba v muzeu, galerii nebo i knihovne lze nekoho potkat. Na prochazce v parku nebo v kavarne 😊

Taky jsem introvert, hlavně do svých 23 jsem byla fakt hodně...od cca 18 měl o mě zájem (byl do mě platonicky zamilovanej) kamarád, no možná teď už známý, neviděli jsme se opravdu hodně let. Narozenej ve stejný den jako já 😀 Ale já v něm prostě partnera pro život neviděla...a ještě nechtěla s nikým "chodit", navíc kdyz jsem tomu predem nedávala šanci. Nakonec si našel holku první on, přes seznamku právě, vzhledově k sobě strašně pasovali a byli spolu skoro 3 roky (než ona si usmyslela, že nechce skončit s prvním klukem, ale že si chce vlastně užít a začala ho šíleně podvádět, až to nedopadlo...dost ho to vzalo...přesto časem ještě 2x měl vztah přes seznamku a tou poslední je nakonec doteď a má děti-tu ani neznám.
Můj manžel je taky můj první, seznámili nás v necelých 23 známí (kamařadka mé segry chodila s jeho nej kamarádem), bylo to takový cílený seznámení a dle prvního dojmu jsem si nemyslela, že by z toho něco mělo být. Pak jsme teda si chvilku jen psali, nez došlo na 1.rande a následně oslavu jeho narozenin na chatě (doteď se prý diví, že jsem souhlasila, že fakt pojedu)...no a tak právě i díky alkoholu (🙂 ) se to trochu dalo do pohybu a jsme spolu 16 let🙂 Takže jako trochu toho alkoholu na uvolnění zábran bych zas jako nezatracovala (minimálně nebudeš přemýšlet nad každou větou, zda jsi náhodou neřekla koninu atd...)

Jinak jsem docela překvapená, kolik z vás na "to" čekalo dost dlouho do 20+...já si přišla tehdy už fakt divná a jako "jediná panna na světě". Ještě jsem ani nebyla nikdy žádná krasavice, spís "osklivka Bety". K tomu inťouš až asociál.Takže skvělá kombinace, no...

Ahoj, co se týče seznámení, tak je fajn se seznámit třeba přes společný zájem. A ten můžeš mít i z domova. Jsou různá fóra věnující se různým tématům spojeným právě s různými věcmi.
Nebo můžeš zkusit se věnovat něčemu novému a nemusíš nutně kvůli tomu každý večer vyrážet ven.
Pokud tě například baví psaní, tak jsou různé stránky, kde přispívají amatérští spisovatelé, či podobně. Nebo naopak jsou jistě fóra o knihách, filmech apod.
A časem si tam třeba začneš psát s někým sympatickým, půjdeš i třeba na nějaký sraz, či podobně, a nakonec se z toho třeba vyvine vztah ;)
Nějak takhle jsem se v podobném věku jako jsi ty, seznámila s manželem ;)

A mimochodem, nečetla jsem diskuzi, ale před manželem jsem se většinou seznámila právě v hospodě a ani jeden z těchlech vztahů nedopadl. Takže asi tolik k radě, ať za každou cenu vyrazíš do hospody. Ovšem na druhou stranu to nechci hanit, ty časy měly něco do sebe, ale partnera do života jsem tam prostě nepotkala 🙂 Což zas nevylučuje, že někdo jo, je to prostě o náhodě ;)

A to, že jsi partnera dosud neměla a tudíž ani intimní život, tak to chápu, že tě to trápí, ovšem věřím, že se najde někdo, s kým to všechno prostě prožiješ. Některé věci je lepší neuspěchat...

Zalezi, co chces. Ja na ozirani, diskoteky a chozeni do hospody nebyla a fakt jsem nepotrebovala kluka, kterej by na tom ujizdel, protoze to neni muj styl. Takze se jit ozrat, jen aby te tam nekdo prefiknul a melas to za sebou fakt ne. To si fakt nenechej udelat.
Nesouhlasim, ze mas proste cekat jak tu holky radi. Ja mela par vztahu, ale zadnej poradnej dlouhodobej. Az jsem se zacala snazit, tak najednou jsem mela 3 moznosti a mohla si vybirat. Do te doby prakticky nic. Mam kamaradky, co se nesnazi a jsou jeste samy a to jim tahne na 30. Pak mam kamaradky co je jim pres 30 a fakt se ted snazi, ale cim jsi starsi, tim je to tezsi.
Hledala bych zajmove neco. Takze krouzky, ruzny komunity. Zalezi, co te bavi. Muzou to byt knizky, anime, serialy, chozeni do prirody, cokoliv. A idealne najit neco, kde jsou srazy nebo aktivity i s lidma a tam se zkouset seznamovat. Treba vikendy nekde jsou super, to se fakt vic poznate.

Je to v hlavě. Hele já jednou potkala chlapa "na kterého nemám", nádherný, milý, relativně pozorný k ženám, atd. No po nějaké době jsme se potkali znovu a začali spolu chodit - a já zjistila, že má sebevědomí ještě mnohem horší než já a do toho psychické problémy. Rozešli jsme se jen proto, že jsem nedokázala psychicky táhnout sebe i jeho a teď je pro mě jako brácha. Mezitím má dost velkou nadváhu a žije sám s kočkama (myslím zvířata) a aspoň tedy už nedělá vše jen aby se někomu zavděčil.
Jeho jeden ze 2 nejlepších kamarádů je krásný inteligentni doktor, se kterým se rozešla fajn holka protože se neposunul od maminky, tak ho to vyhecovalo, a teď si našel zlatokopku se kterou má dítě a je z něj podpantoflak - aspoň co vím z doslechu, já ho od té doby už neviděla. Mezi těmi 2 ženami mu prý kolegové založili profil na seznamce a zajímavé bylo, že mu na něj nikdo nenapsal! On to samozřejmě bral že není dost dobrý, ale já si myslím, že si všechny holky řekly, že nejsou dost dobré pro něj.
A taky když k někomu budeš přistupovat že pro něj nejsi dost dobrá, budeš se chovat sešněrovaně a on Tě opustí ne proto že to jsi Ty, ale naopak proto, že to nejsi Ty.
Tam mám vlastně taky příběh ze života, kdy kamarádi (teď už manželé) měli krizi a aby si ta kamarádka toho kamaráda udržela, dávala si hrozně moc pozor na to co dělá a říká. No a on se jí pořád vzdaloval. Pak si to vyrikali a ona začala být sama sebou a on byl s ní zase šťastný. Říkal mi to on sám, mluvil o tom jak s ní byl a přitom mu chyběla 🙂
Takže jediná rada je sebevědomí. A drzost, protože já si všechny chlapy musela aspoň oslovit, třeba můj chlap je taky introvert. Taky krásný, chytrý, a přitom ve 40 letech svobodný (Teda v 39,pak už byl se mnou) a za sebou jen jeden vážný vztah a jeden pokus. Trochu tomu seznámení pomohlo, že mám podobné zájmy - deskové hry a on v letním kině hrál s kamarádem hru co jsem neznala. A to, že jsem zvědavá.
Hele v pubertě jsem řešila přesně to co Ty a možná bych v tom nastavení byla doteď, kdybych nezačala jezdit na fantasy akce (LARP), kde najednou bylo normální to, s čím jsem byla jinde za exota (třeba to že člověk rád čte, rád si hraje, a vlastně i pohled na svět a tak). Tehdy jsme tam byli sami takoví "exoti" tak nikdo na nikoho nekoukal skrz prsty (nebo jen výjimečně) a jak už jsem měla "svoji smečku", najednou jsem zjistila, že až takový introvert ani nejsem. Že jsem vlastně i dost extrovert. Ale i kdybych nebyla, introverta si může taky někdo ulovit, když je ten introvert autentický a nebojí se promluvit a nemá strach že nebude dost dobrý.
Takže doporučím zapracovat na svém sebevědomí, klidně s terapeutem. A doporučuji najít si zájmovou skupinu kde budeš moct být taková jaká doopravdy jsi, kde se budeš moct uvolnit. A pak budeš dělat i komunikační chyby, protože chybami se člověk učí, ale nesmíš se tím nechat odradit a stáhnout se zpátky, prostě to Vem že musíš mít situace na kterých se naučíš co je správné a ono se to nějak utřepe 🙂
A času už jakože nemáš moc, ale vlastně ho máš ještě fůru, když vykročíš na cestu sama k sobě 🙂
Jo a případně doporučím buddhismus, tam se taky dají najít jak fajn chlapi, tak sebevědomí (hlavně to sebevědomí, tu chlapi bývají nejspíš už zadaní 😄 Teda nevím ) 😁😁😁

Jo a taky mě dost ovlivnilo v postoji k mužům, když kamarádka mluvila o byvalce jejího přítele, která podle ní není ani extra hezká ani nijak jinak zajímavá, ale má u mužů úspěch. To proto, že prý dokáže říct "jsem krásná a vím to" a to se mužům líbí.
Muži hledají bohyni a bohyně jsme my všechny, jen se musíme spojit samy se sebou 😊 ve chvíli kdy jsem tohle pochopila, taky jsem začala mít u mužů docela úspěch 🙂