Jak ukončit toxické přátelství s kamarádkou?
Trochu ožehavé téma. Mám kamarádku, se kterou jsme se začali vídat při mateřské, znali jsme se už z dřívějška. Postupem času mi ale její přítomnost začala vadit, respektive to, jak mi každý den píše, jestli nejdeme s malým ven a ať s nimi jdeme támhle a támhle. Sxn je hodně živé ditě a mám co dělat ho teď venku uhlídat, natož se věnovat hovoru s někým jiným. Chtě nechtě se naše hovory vždy točí kolem dětí a já mám pocit, že z toho blbnu a není mi ani příjemné to každý den rozebírat. Dalším častým tématem hovoru jsou její další kamarádky a jejich děti a co všechno dělají blbě a co jejich děti neumí. Neshodneme se ani v názorech na covid či aktuální válku. Navíc je hodně šetřivá, tak funguju jako její půjčovna - monitor dechu, lehátko, odsávačka. Nezřídka nás vyláká ven a pak půl procházky čekám u kočáru, protože si musí zařídit poštu a nákup a vyzvednout balík. Trochu mi připadá, že se se svými dětmi nudí a potřebuje se neustále zabavovat něčím jiným, já to tak ale nemám. Už kolikrát jsem napsala, že ven půjdeme radši sami, ale asi jí to budu muset říct narovinu. Když má hlídání pro děti, hned mě láká, že někam vyrazíme bez dětí, nenapadne ji, že mně se třeba nechce. Trochu mě to štve, ten člověk mě vlastně neustále do něčeho nutí, zaraží mě, že to nepochopí sama. Máte zkušenosti s takovou "kamarádkou"?
a odkud se znate a jak dlouho ste kamaradky? jednou takovou mam, ale znam ji uz dlouho dlouho takze uz vim jeji scenare .... clovek si zvykne jako ja, v nitru je to ale hodna zena a matka, a tak ju berem...se vsim vsudy... nektere veci co vypousti (nazory atd.) jednym uchem dnu, druhym ven... ja jsem ale dost "splachovaci" typ...
Jo měla jsem, náznaky nepochopila, jednou mě nasrala tak, že jsem prostě přestala odpovídat. S tou půjčovnou to bylo totéž. Ještě mi to vzacela poškozený...
Já měla kamarádku, seznámily jsme se na netu, obě jsme hledaly někoho na procházky s kočárkem, děti jsme měly stejně staré. Vidaly jsme se hodně, řekla bych, že jsme si sedly. Pak jsem se odstěhovala, ale žádná hrůza, dvacet minut autem. Vidaly jsme se dal, i když logicky míň, měly další děti... Nicmene pořád jsem se snažila být v kontaktu, prala jejím dětem k narozeninám, svátku. Pak najednou nereagovala, po nějaké době napsala, že má prý nějaké problémy a řeší si to, ok, chápala jsem a jen se občas zeptala, jak se má, opravdu jsem ji chtěla pomoct, pokud bych mohla. Pak už jsem víceméně jen přála dětem. Po nějaké době už neodpovidala ani na to. Poslední zprava ode mě byla velmi chladná, ať mi vrátí knížku, co má půjčenou. Tu už si ani nepřečetla, asi jsem blokovana. Vůbec nechápu, co se stalo, ano, i kdyby měla nějaké psychické problémy, tak ale pořád musí přece nějak fungovat, ma práci a děti, nebo aspoň pro posledním jejím kontaktu měla. To je takový problém napsat, ať jdu teda do haje? A knížku poslat poštou, nechce mít nic společného, ale knížka jí nevadí? Hrozně mě to mrzí. Co tím chci říct... Může se stát cokoliv, ale nenechávej to vysumet, nedělej to, co se tu radí, ať se prostě přestaneš ozývat. Řekni to narovinu. To, že to pro tebe není ideální kamarádka neznamená, že nemá city a že se nebude cítit stejně blbě jako tenkrát já..
Osobně bych milovala mít kamarádku, co s ní chodím často ven, ale jsem spíše šíleně rozlítaná, tak nejsem schopná moc podobné vazby udržet ☹. Anebo je to možná o tom, že mi tak nějak nikdo nějak zásadněji nesedne a tím vlastně ani nezačneme (nebo kdo by mi i sedl, bydlí daleko a to je taky na houby).
já moc lobuji za to, abys nenechávala vztah vyšumět. Jasně, třeba je prostě hrozná, ale třeba jen náznaky nechápe, je osamělá a snaží se navrhovat další a další aktivity, abys na něco přistoupila. Promluv s ní, nastav si hranice. Buď pochopí a dál se budete vídat, byť méně, nebo ne a stejně půjde kamarádství do kopru. Ale aspoň budete mít obě před prahem zameteno a nebude v hlavě hlodat žádné kdyby.
@allinka_k jaj, to jsem také zažila a knížku stále po letech nemám a veškeré pokusy o kontakt jsou marné. Přitom já už bych teď chtěla fakt jen tu knihu 🙈
Já to znám z toho pohledu té druhé strany. Ale je fakt že mě dojde někdy dost rychle že někomu se synem vadime. Syn je živý, ADHD a ještě pár věcí k tomu. Nikdy neposedel, všude lezl, neposlouchal a byl otravný (pro ostatní). Žádná akce, grilovací, vajeciny apod nebyly v klidu, neb se lítalo za Pavlíkem. Ostatní měli "dokonalé" děti co si hrály samy, seděly jak se jedlo, u kafe apod. Když jsem si občas poplakala, tak reakci bylo no máš to blbé, ale můj Honzík je klidný díkybohu apod. To nepozvedne na duchu. Jsme z jednoho města, jedna sousedka za rohem a jak jsme měly děti v kočárkovem věku, kolikrát jsem je potkala jak šly na procházku. Prý se potkaly náhodně, nebylo to v plánu, nevěděly či mám čas atd... Kdyby mi narovinu řekly že nechtějí, bolelo by to méně. Postupem času nás přestali zvát na akce společně, když tak udělali jen pánskou jízdu, kde se pak najednou ukázaly i přítelkyně s dětma náhodou. Manžela to štvalo a mrzelo, i když co si budeme nalhávat, taky rád vypadnul z toho kolotoče našeho. Celkově se parta rozpadá.
Ale já jsem i takový ten pitomec, vrba, která všechny citové cancy vždy vyslechla, vstrebala, poradila a pak kop do zadele... A ne a ne se poučit. Kámošku jsem taky vytáhla kolikrát ze srajd a kašle na mě. Když si potřebuju ulevit já. Díkybohu za kámošky aspoň na webu. I když se skoro nevidíme, aspoň vím že tam jsou. Za mě lepší říct narovinu.
Teď když jsem si to po sobě přečetla, tak to vyznívá, jako bych byla nějaká stíhačka 🙂 vůbec ne, poslední dva roky už jsem psala jen ze slušnosti, abych neudělala to samé, co ona. Plus jsem opravdu chtěla být ta kamarádka, co pomůže, když má člověk trable. Ona se předtím odstrihla v podstate ze dne na den, pak už jen odpovídala pár slovy, a na mé nebo mých dětí narozeniny kaslala (dřív ne). Něco se stalo, ale já doteď nevím co...
Nemám zkušenosti s takovou kamarádkou. Od určitého veku se programově neobklopuji toxickymi lidmi. Nechápu, co řešíš. Kamarády si přeci vybíráme. Pokud tě kontakt s ní ničí, není nic snadnějšího než ho utnout. Pokud bys preci jenom občas v kontaktu ráda byla, není jiné řešení než ji říct, co přesně tě štve a nastavit prravidla. Naznacovani evidentně nefunguje, budeš muaet být naprosto konkrétní
Jak já tě chápu, já to časem nedala, muaela jsem i přerušit kontakt a i tak mi poslala 20 zpráv denně jaj, byla jsem s ní 2x a stačilo, strašný sociopat. Bohužel nejsem jediná.