Jak vyřešit přátelství ovlivněné pohrdáním kvůli bydlení?
Mám kamarádku, která si koupila byt v Prazep, když jí bylo 25 let. Výrazně jí tehdy pomohli rodiče a zároveň měla štěstí, že její manžel byl o 8 let starší, měl dobrou práci a úspory. Ona si ale, bohužel, neuvědomuje, že měla v mnoha ohledech štěstí, které se nedostane každému, a často pohrdá lidmi, kteří žijí v nájmu (obě přitom bydlíme v Praze). Má tendenci zesměšňovat ty, co si „užívají života“: cestují, chodí na jídla do restaurací nebo na kafe, a považuje je za finančně nezodpovědné. Přitom kdyby sama byla single a bez podpory rodičů, s největší pravděpodobností by si vlastní byt pořídit také nemohla.
Je nám oběma přes třicet. Já stále bydlím v nájmu, ale s manželem máme velmi slušné příjmy, šetříme a plánujeme koupi bytu v příštím roce. Naše rodiny nám ale finančně nijak nepomáhají, a proto jsme si pořízení vlastního bydlení museli odložit. I tak se nám daří žít kvalitní život – dvakrát do roka cestujeme, občas zajdeme do restaurace, ale určitě neutrácíme bezhlavě.
Přesto mám často pocit, že mě kamarádka vnímá jako někoho, kdo je marnotratný, nezodpovědný a finančně negramotný, jen proto, že zatím nebydlím ve vlastním. Když jsem si jednou posteskla nad vysokými cenami bydlení v Praze, odvětila, že kdybychom tolik neutráceli, dávno bychom už byt měli. Což je vzhledem k současným cenám naprosto nereálné. Dokonce se mi vysmála, když jsem řekla, že bych si přála byt v Holešovicích, s tím, že prý „nevíš, kolik to tam stojí“. Přitom já to vím velmi dobře, jen ona neví, jaké máme s manželem příjmy a že i přes naši schopnost si život užít zároveň šetříme a plánujeme budoucnost zodpovědně.
Když jsem jednou zmínila, že rádi chodíme v Praze na brunch, pohrdavě poznamenala:
„No, když si to můžete dovolit..."
Možná jí je líto, že sama nikam nechodí, protože je na mateřské a většinu času tráví doma. Zároveň si ale nemyslím, že si zasloužím takové pohrdání, jsme pracovití a snaživí, jen jsme neměli takové štěstí jako ona, abychom si mohli koupit byt v Praze už v tak mladém věku.
Mrzí mě, že se po každém našem setkání cítím frustrovaná. Ostatní přátelé mě vnímají jako schopnou, cílevědomou ženu s dobrou prací, jen v jejích očích působím jako někdo, kdo „promrhal příležitosti“, protože si zatím nekoupil byt. Nejsem si jistá, co mám dělat. Mám jí upřímně říct, jak se cítím, nebo se s ní přestat vídat?
Možná kamarádka vyrůstala v rodině, kde se to, jestli někdo má vlastní bydlení, hodně řešilo a dávali tomu velký význam. Před časem tu psala nějaká matka, která byla hrozně nešťastná z toho, že její dospělá dcera bydlí v nájmu a jak se za ni stydí i před svojí matkou atd.
Myslím, že kamarádce nedochází, že ti ubližuje. Možná to komentuje jen tak, protože to má v hlavě (je naučená z dětství tohle téma řešit), možná si myslí, že ti dobře radí.
Myslím, že říct jí na rovinu, jak tě její komentáře mrzí, bude třeba. Omezit kontakt a neříct proč by byla škoda. Můžeš nastudovat "já sdělení". Je to něco ve stylu "Není mi příjemné, když komentuješ, že bydlíme v nájmu, protože... Cítím se... Jsem ráda, že jsme kamarádky a potřebuju, abys mi dala prostor o tom, jak bydlím, rozhodovat sama."
@slunea tehdy to byl určitě troll a tohle na mě působí stejně.
V životě to bohužel tak často chodí, že se člověk názorově přestane shodovat s některými lidmi. A čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že některé lidi v životě už prostě mít nechce.
No, tu "kamaradku" komentovat nebudu. Treba to mysli dobre, nekteri lide proste maji uprimnou snahu pomoci a mysli, ze i dobre minena rada pomuze. A nebo si naopak neco kompenzuje. spis si ale rikam, kdyz nemate deti,.proc vubec resite vlastni bydleni? Zila jsem dlouho na Novem Zelandu a v Britanii a mam kamarady z ruznych koutu sveta, ale vlastni bydleni je u generace dnesnich 30niku a 40niku spis vyjimka, vetsina stredni tridy zije v najmech. A ve chvili kdy neplanujete deti a tuhle stabilitu nepotrebujete, proc si uvazujete takovou kouli na nohujako vlastni byt? Investice/zajisteni na stari? Nebo jen proto, ze kamaradka a ji podobni rikaji, ze "se" to musi? Ja kdybych nemela deti tak si uzivam svobody, cestovala bych za praci a z nasetrenych penez si kupovala kdyz uz tak investicni nemovitosti na rekreaci. Vzdyt najemni bydleni muze byt opravdu kvalitni, kdyz si to muzete se svymi prijmy dovolit. A nenesete za nej to jho odpovednosti, neresite udrzbu, proste jen pravidelne platite najem a ucty (nekdy je to se vsim vsudy) a nemusite resit opravy, dodavatele energii, ruzny povoleni, dan z nemovitosti, pojisteni nemovitosti, pojisteni neschopnosti splacet hypoteku...
To je takový český nešvar, kdo nemá vlastní bydlení je nuzák a vede se mu špatně, jsme stát, kde vlastní bydlení je tak trochu norma a kdo ho nemá je socka. Takže dost taky nemám vlastní a nikdy mít nebudu, protože jsem měla 2 děti vlastně sama a ted když bych si to mohla dovolit se svým platem, jsou moje priority jinde. Bydlím v obecním bytě užívám si cestování, děti, vnuka a plán na stáří mám. Jo a taky se po mojí smrti nebudou mít holky o co hádat , co mám jim dám za života ( teda hlavně ty zážitky). Kamarádku bych poslala do patřičných míst, protože tohle není kamarádka, ale někdo, kdo si na Tobě léčí své mindráky. Ona bydlí ve svém, ale asi nemá na tu dovolenou nebo by si ráda užívala život jako ty.
No, tu "kamaradku" komentovat nebudu. Treba to mysli dobre, nekteri lide proste maji uprimnou snahu pomoci a mysli, ze i dobre minena rada pomuze. A nebo si naopak neco kompenzuje. spis si ale rikam, kdyz nemate deti,.proc vubec resite vlastni bydleni? Zila jsem dlouho na Novem Zelandu a v Britanii a mam kamarady z ruznych koutu sveta, ale vlastni bydleni je u generace dnesnich 30niku a 40niku spis vyjimka, vetsina stredni tridy zije v najmech. A ve chvili kdy neplanujete deti a tuhle stabilitu nepotrebujete, proc si uvazujete takovou kouli na nohujako vlastni byt? Investice/zajisteni na stari? Nebo jen proto, ze kamaradka a ji podobni rikaji, ze "se" to musi? Ja kdybych nemela deti tak si uzivam svobody, cestovala bych za praci a z nasetrenych penez si kupovala kdyz uz tak investicni nemovitosti na rekreaci. Vzdyt najemni bydleni muze byt opravdu kvalitni, kdyz si to muzete se svymi prijmy dovolit. A nenesete za nej to jho odpovednosti, neresite udrzbu, proste jen pravidelne platite najem a ucty (nekdy je to se vsim vsudy) a nemusite resit opravy, dodavatele energii, ruzny povoleni, dan z nemovitosti, pojisteni nemovitosti, pojisteni neschopnosti splacet hypoteku...
@amenophus Nejsem troll, bydlení je ale určitý způsob měření úspěchu a člověk se může cítit neúspěšně, když ho nemá, a může se ho to dotýkat. V mém případě samozřejmě bydlení nechci, abych zapůsobila na okolí, bydlení je ale dobrá investice, v podstatě cena bydlení stále roste, a když si koupím byt například za 10 milionů a za 10 let vzroste na 20 milionů, tím pádem jsem vydělala milion ročně v podstatě za nicnedělání a ještě jsem ušetřila na nájmu. Bydlení je dobrá investice, protože tam mohu využít pákového efektu investování.
Cauky, moc dobře vím, jak se musíš cítit. Jsem na to sama a 8.5 roku jsem šetřila, abych si v Praze koupila aspoň garsonku. Teď už mám i 3kk byt, kvůli "kamaradkam" koupeny tajně a půjdu do něj bydlet az za rok, tedy 3 roky poté, kdy jsem si jej koupila. Důvod je jednoduchý. Rekonstrukce a vybavení stoji dalsi milion a ten si musím nešetřit. Mam taky "kamaradku", která se chová podobně jako ta tvoje. Nejdříve u mě pomlouvala lidi, ze jsou žebráci neschopni bydlící v nájmu. To me nechávalo klidnou (bydlela jsem ve svem), jak to poznala, zeptala se me, jestli jsem ve svem. Pak začala pomlouvat ty, kteří mají hypoteky, jací jsou to otroci (myslela ze mam hypotéku, jenže v důsledku dědictví už nemam ani tu). Nemluví o ničem jiném nez o kupování bytů, s partnerem myslím, ze už mají na investici 3.byt v Praze. JENZE!! Ten chlap si ji nikdy nevzal, ona bude mit za rok nebo 2 roky padesát, mají 2 syny, z toho jeden je dost problematický. Ona nevydelava jako úřednice nic. Všechno manžel, vysoce postavený v bance. Ten je silene na prachy a jen řeší, kde co jak zhodnotit. Moc nikam nejezdí, ona si nemůže koupit s takovými majetky ani kabelku za 7.000 (třeba já mám M. Korsek nekolik). A po pravdě? Ne, moc nesetrim, jezdím v zimě lyžovat do Alp, teď jsem ve Švýcarsku na dovolené, když tohle píšu, mám drahé auto. A lidem říkám, ze si budu kupovat byt. Prostě si uzivam života, možná o rok jsem si svými vydaji odložila stěhování do svého většího 3kk bytu a nějak to nechávám plynout. Každopádně ta "kamaradka" co popisuješ závidí neco, co děláš nebo máš, ona ne a pomlouva tě. Stejně jako to dělá ta moje a shazuje všechny, kteří cestují. Ona sedí na prdeli doma s 3 chlapama a dělá jim služku. Ten její za to ani není vděčný. A ještě kdykoliv potřebuje peníze, je v pozici, ze si o ně musí říkat askladat ucty. Proste za me hruza zivot. Takže si podle me připadá jako žebrák v té rodině a kompenzuje si to na ostatních. Takže já jsem pochopila, kde se bere ta její zapsklost. Dokonce když jsem jí říkala, kde si "chci koupit ten druhý byt" (který už mam), tak mi to začala hned shazovat ze to není novostavba a ona by do starého hnusneho plesniveho neslla. Zatím se s ni ještě bavím, ale časem jsem rozhdonuta, ze ji přestanu brát telefony. Nepotřebuji bydlet v bytě (opravdu!!!!) za 10 milionů korun s vybavením za milion a poslouchat, ze jsem jako single žena s novým autem a vybaveným bytem žebrák. Fakt ne. Zatím jsem ji ale nevykopla, ale blíží se to. Jo a to nemluvím o tom, jak mi rypala do toho, ze v 39 letech nemám partnera a děcko. Ale to už jsem ji jednou servala a klapla telefon. Tak od té doby drží pusu. Jenže já ji jako kamosku nějak neberu... spíš jako někoho, kdo mi volá a znám ji z bývalé práce. Bohužel, člověk ma v životě jen pár opravdových přátel. Zbytek jsou trpění známí.
Cauky, moc dobře vím, jak se musíš cítit. Jsem na to sama a 8.5 roku jsem šetřila, abych si v Praze koupila aspoň garsonku. Teď už mám i 3kk byt, kvůli "kamaradkam" koupeny tajně a půjdu do něj bydlet az za rok, tedy 3 roky poté, kdy jsem si jej koupila. Důvod je jednoduchý. Rekonstrukce a vybavení stoji dalsi milion a ten si musím nešetřit. Mam taky "kamaradku", která se chová podobně jako ta tvoje. Nejdříve u mě pomlouvala lidi, ze jsou žebráci neschopni bydlící v nájmu. To me nechávalo klidnou (bydlela jsem ve svem), jak to poznala, zeptala se me, jestli jsem ve svem. Pak začala pomlouvat ty, kteří mají hypoteky, jací jsou to otroci (myslela ze mam hypotéku, jenže v důsledku dědictví už nemam ani tu). Nemluví o ničem jiném nez o kupování bytů, s partnerem myslím, ze už mají na investici 3.byt v Praze. JENZE!! Ten chlap si ji nikdy nevzal, ona bude mit za rok nebo 2 roky padesát, mají 2 syny, z toho jeden je dost problematický. Ona nevydelava jako úřednice nic. Všechno manžel, vysoce postavený v bance. Ten je silene na prachy a jen řeší, kde co jak zhodnotit. Moc nikam nejezdí, ona si nemůže koupit s takovými majetky ani kabelku za 7.000 (třeba já mám M. Korsek nekolik). A po pravdě? Ne, moc nesetrim, jezdím v zimě lyžovat do Alp, teď jsem ve Švýcarsku na dovolené, když tohle píšu, mám drahé auto. A lidem říkám, ze si budu kupovat byt. Prostě si uzivam života, možná o rok jsem si svými vydaji odložila stěhování do svého většího 3kk bytu a nějak to nechávám plynout. Každopádně ta "kamaradka" co popisuješ závidí neco, co děláš nebo máš, ona ne a pomlouva tě. Stejně jako to dělá ta moje a shazuje všechny, kteří cestují. Ona sedí na prdeli doma s 3 chlapama a dělá jim služku. Ten její za to ani není vděčný. A ještě kdykoliv potřebuje peníze, je v pozici, ze si o ně musí říkat askladat ucty. Proste za me hruza zivot. Takže si podle me připadá jako žebrák v té rodině a kompenzuje si to na ostatních. Takže já jsem pochopila, kde se bere ta její zapsklost. Dokonce když jsem jí říkala, kde si "chci koupit ten druhý byt" (který už mam), tak mi to začala hned shazovat ze to není novostavba a ona by do starého hnusneho plesniveho neslla. Zatím se s ni ještě bavím, ale časem jsem rozhdonuta, ze ji přestanu brát telefony. Nepotřebuji bydlet v bytě (opravdu!!!!) za 10 milionů korun s vybavením za milion a poslouchat, ze jsem jako single žena s novým autem a vybaveným bytem žebrák. Fakt ne. Zatím jsem ji ale nevykopla, ale blíží se to. Jo a to nemluvím o tom, jak mi rypala do toho, ze v 39 letech nemám partnera a děcko. Ale to už jsem ji jednou servala a klapla telefon. Tak od té doby drží pusu. Jenže já ji jako kamosku nějak neberu... spíš jako někoho, kdo mi volá a znám ji z bývalé práce. Bohužel, člověk ma v životě jen pár opravdových přátel. Zbytek jsou trpění známí.
@samanthaa Ta je teda dobrá. Já myslím, že ji máš na trénink asertivity, na nic jiného není.
Zdravím, prostě bych si to s kamarádkou vyříkala, trocha sebereflexe by ji neškodila. Nejvíc mě vytáčí, když si partner doma stěžuje na kolegu a tamhle na toho kámoše, ale mávne nad tím rukou. On je teda splachovací, Vás to evidentně trápí. Koupila byt v době, kdy byly ceny úplně někde jinde než dnes, nemít my podporu rodiny, hlavně přítele, taky nestavíme dům, proto bych se nad nikoho nevytahovala. Za sem tam oběd v restauraci a brunch bych se netrápila, kvůli chybějícím pár stovkám na účtu se Vám sen o bydlení nerozplyne, život se nedá jen přežívat a všechno si odpírat několik let. Zamyslela bych se, jestli toxické lidi potřebuji ve svém dalším životě, toť vše.
Já osobně, pokud ji považuješ za dobrou kamarádku, bych ji začala argumentovat logicky. Že za tím, že ona již bydlí ve svém není jen její tvrdá práce, jak si myslí. Že jí pomohla rodina a zároveň i čas, kdy nemovitostí nebyly ještě tak nahoře, jako je tomu dnes. A že se tě zkrátka takové smýšlení nelíbí. Jestli je skutečná kamarádka, taksi to nechá vysvětlit. Pokud je tojen další hloupá husička, tak se bude hájit a bude tě dál shazovat. Přátelé přijdou a odejdou, stejně tak jako minulost. Nelpi tolik na tom,co bylo, ale užívej si přítomnosti. Já mám pouze pár dobrých přátel a ze základky mi nezůstala ani jedna. S jednou jsme spíš teď lepší známé, ale na kamarádství to není. Naopak stálé kamarádství mám se dvěma spolužačkami ze střední. Další známé mám z práce. Nej kámoška ze základky šla taky úplně jinou cestou, úplně se změnila a naše cesty se nadobro rozešly. A asi to tak mělo být. Přátelství by mělo být na obou stranách stejné, vyvážené. A ne aby jeden byl tzv. a koni a druhý se nechal vláčet a ponižovat. A nedělej to ani ty. Nepodlézej jí, říkej to, co si myslíš, i když se jí to možná nebude líbit. Buď upřímná, jak k ní, tak i sama k sobě. Máš skutečně zapotřebí se někomu tskhle zalíbit? Někomu, kdo nejspíš tebou pohrdá a kdo je takhle neuvěřitelně namyšlený a jiný? Já si myslím, že ne. Objev konečně svou hodnotu!
Ja už postupně kamarádky také nemám. Jedna po druhé začaly mít podobné řeči a urážky, až jsem pochopila, že to není přátelství, ale jen vypočítavost.noho z nich jen využívalo služeb mého muže jakožto šikovného řemeslníka, zadarmo samozřejmě. Když jsem já chtěla pomocí, nebo vyslechnout posílaly mne buď na psychiatrii, nebo jsem je nezajímala. A tk dostaly postupně letenku, nemám zapottebi mít na krku upíry. Teď s manželem bojujeme za to, abychom mohli začít stavět s hypotékou. Roky jsme trpěli následky svých rozhodnutí, které nás provedly do nevyhovujiciho bydlení a rodinky se nám jen smáli a přáli nám to...to narážím na to, že podobné závistivě nastavené máme i rodiny. A tak nikdo neví, že máme parcelu a počítáme s tím že lepit to budeme jak to půjde. A kamarádky? Ten kdo to závidí a shazuje té, není kamarád ani přítel.
Tohle video pro vás
https://www.youtube.com/watch?v=z-hlg8qYdfkZa mě jste měli koukat po menším, levnější bytě, třeba starším i ten by se vám čase zhodnocoval a byl by to základ pro ten větší byt.