Jak vyřešit přátelství ovlivněné pohrdáním kvůli bydlení?
Mám kamarádku, která si koupila byt v Prazep, když jí bylo 25 let. Výrazně jí tehdy pomohli rodiče a zároveň měla štěstí, že její manžel byl o 8 let starší, měl dobrou práci a úspory. Ona si ale, bohužel, neuvědomuje, že měla v mnoha ohledech štěstí, které se nedostane každému, a často pohrdá lidmi, kteří žijí v nájmu (obě přitom bydlíme v Praze). Má tendenci zesměšňovat ty, co si „užívají života“: cestují, chodí na jídla do restaurací nebo na kafe, a považuje je za finančně nezodpovědné. Přitom kdyby sama byla single a bez podpory rodičů, s největší pravděpodobností by si vlastní byt pořídit také nemohla.
Je nám oběma přes třicet. Já stále bydlím v nájmu, ale s manželem máme velmi slušné příjmy, šetříme a plánujeme koupi bytu v příštím roce. Naše rodiny nám ale finančně nijak nepomáhají, a proto jsme si pořízení vlastního bydlení museli odložit. I tak se nám daří žít kvalitní život – dvakrát do roka cestujeme, občas zajdeme do restaurace, ale určitě neutrácíme bezhlavě.
Přesto mám často pocit, že mě kamarádka vnímá jako někoho, kdo je marnotratný, nezodpovědný a finančně negramotný, jen proto, že zatím nebydlím ve vlastním. Když jsem si jednou posteskla nad vysokými cenami bydlení v Praze, odvětila, že kdybychom tolik neutráceli, dávno bychom už byt měli. Což je vzhledem k současným cenám naprosto nereálné. Dokonce se mi vysmála, když jsem řekla, že bych si přála byt v Holešovicích, s tím, že prý „nevíš, kolik to tam stojí“. Přitom já to vím velmi dobře, jen ona neví, jaké máme s manželem příjmy a že i přes naši schopnost si život užít zároveň šetříme a plánujeme budoucnost zodpovědně.
Když jsem jednou zmínila, že rádi chodíme v Praze na brunch, pohrdavě poznamenala:
„No, když si to můžete dovolit..."
Možná jí je líto, že sama nikam nechodí, protože je na mateřské a většinu času tráví doma. Zároveň si ale nemyslím, že si zasloužím takové pohrdání, jsme pracovití a snaživí, jen jsme neměli takové štěstí jako ona, abychom si mohli koupit byt v Praze už v tak mladém věku.
Mrzí mě, že se po každém našem setkání cítím frustrovaná. Ostatní přátelé mě vnímají jako schopnou, cílevědomou ženu s dobrou prací, jen v jejích očích působím jako někdo, kdo „promrhal příležitosti“, protože si zatím nekoupil byt. Nejsem si jistá, co mám dělat. Mám jí upřímně říct, jak se cítím, nebo se s ní přestat vídat?
Zřejmě si na tobě léčí nějakou tvojí frustraci. Otázka je, proč se s ní vídáš, když jsi po setkání s ní frustrovaná. Prostě jí s těma kecma pošli do pr..., ne? 🙂
Se svojí kamarádkou se známe už od základky, máme spolu spoustu vzpomínek, mám ji ráda, jenže tohle je problém, přes který se nedokážu přenést. Chci jí dát ještě šanci, není to špatný člověk, jen je hodně privilegovaná a myslí si, že za tím stojí její tvrdá práce, i když to není pravda.
To jak utrácíš nebo neutrácíš svoje peníze, je o tvých prioritách a naprosto tvoje věc. Kamarádce by prospěla špetka sebereflexe a hodne tolerance. Co je komu do toho... Jestli jste jen lepší známé, tak bych asi kontakt omezila. Jestli dobre kamarádky, řekla bych ji, jak se cítíš a ze každá jste v jiné situaci. Já fakt nechápu, proč se tolik lidí plete do cizích životu.
Upřímně? Takovou nánu bych za kamarádku nepovažovala. Fakt nepotřebuji trávit čas s někým, kdo mi dává najevo, že můj životní styl je špatný a vysvětloval mi, že je mrhaní jít občas na brunch.
Přijde mi, že potřebuje shodit tvoje zážitky a dokázat si, že je lepší.
Já bych se s ní přestala stýkat. Jestli máš odvahu, tak jí klidně řekni, že nepotřebuješ od ní kázání, že jsi finančně negramotná.
Bohužel, to, že někdo byl náš přítel v minulosti, neznamená, že jím zůstane nevždy. Naopak, je naprosto běžné, že jak procházíme životem a získáváme životní zkušenosti, jejich odlišnost nás posouvá dál a dál od sebe, až nemáme nic společného. Někdy to bolí, ale součást dospělosti je, že to přijmeš.
Ty ale píšeš samé "Mám z ní pocit, že...", "Připadá mně, že...". Není možné, že si to pouze domýšlíš, protože tě to ve skrytu duše trápí a mrzí tě, že ona k tomu přišla, aniž by vynaložila nějaké větší úsilí, zatímco vy makáte a nemůžete si to zatím dovolit?
Pokud se skutečně chová nějak arogantně, přestaň s ní kamarádit. Proč se zahazovat s někdým, kdo lidi soudí podle majetku...
Ty ale píšeš samé "Mám z ní pocit, že...", "Připadá mně, že...". Není možné, že si to pouze domýšlíš, protože tě to ve skrytu duše trápí a mrzí tě, že ona k tomu přišla, aniž by vynaložila nějaké větší úsilí, zatímco vy makáte a nemůžete si to zatím dovolit?
Pokud se skutečně chová nějak arogantně, přestaň s ní kamarádit. Proč se zahazovat s někdým, kdo lidi soudí podle majetku...
@gruyerre Jistě v tom hraje roli i to, že je mi líto, že si to zatím nemůžeme dovolit, nebo tedy můžeme, ale zatím jsme nic nekoupili. Bohužel si to ale nedomýšlím. Před pár lety, když jsme obě byly čerstvě po vysoké škole a ona si s manželem koupila byt, často pomlouvala lidi, kteří bydlí v pronájmu. Říkala, že nechápe, jak ti mladí můžou tolik cestovat a zároveň bydlet v nájmu, že to musí být úplní hlupáci, co jen cestují a nic si nekoupí. Prostě ty lidi hodně pomlouvala, pohrdala jimi a shazovala je jako hloupé a nerozumné atd.
Tehdy ještě nevěděla, jak dopadnu já, že mi bude přes třicet a budu jednou z těch, co bydlí v pronájmu. Pravděpodobně tehdy předpokládala, že brzy taky budu bydlet ve vlastním, protože jsme obě byly jako studentky velmi šikovné a ambiciózní, a asi to brala jako samozřejmost. Uplynulo pár let, a já si pořád pamatuji, jak se tehdy o lidech v pronájmu vyjadřovala, a když si to spojím s poznámkami, které má teď, vychází mi z toho, že svůj názor moc nezměnila.
Za kamarádky považuji lidi, co mi přejdou štěstí, i když si pod tím představuji něco jiného než ony.
Na druhou stranu chodit v Praze na brunche a říkat, že nemám vlastní byt, protože jsem v mládí neměla štěstí, jde naprosto proti sobě. Nikdo nepochybuje, že pořídit si vlastní bydlení je v dnešní době těžké, ale kdybych ve vašem věku přistupovala k financím stejně, taky bych vlastní bydlení neměla.
Za kamarádky považuji lidi, co mi přejdou štěstí, i když si pod tím představuji něco jiného než ony.
Na druhou stranu chodit v Praze na brunche a říkat, že nemám vlastní byt, protože jsem v mládí neměla štěstí, jde naprosto proti sobě. Nikdo nepochybuje, že pořídit si vlastní bydlení je v dnešní době těžké, ale kdybych ve vašem věku přistupovala k financím stejně, taky bych vlastní bydlení neměla.
@westie Průměrná cena za m² v Praze je 168 000 Kč. Průměrná cena za brunch i s nápojem je tak kolem 300 Kč. Musela bych si odpustit 560 brunchů, abych si mohla dovolit 1 m² bytu v Praze. Já samozřejmě i dobře vydělávám, i něco ušetřím, ale když si člověk odpustí brunch, na vlastní bydlení si zázrakem nenašetří.
Pokud je to dobrá kamarádka, řekni jí to do očí, tak jak tady nám, co ti vadí.
Za kamarádky považuji lidi, co mi přejdou štěstí, i když si pod tím představuji něco jiného než ony.
Na druhou stranu chodit v Praze na brunche a říkat, že nemám vlastní byt, protože jsem v mládí neměla štěstí, jde naprosto proti sobě. Nikdo nepochybuje, že pořídit si vlastní bydlení je v dnešní době těžké, ale kdybych ve vašem věku přistupovala k financím stejně, taky bych vlastní bydlení neměla.
@westie Ještě bych dodala, že minulý rok jsme si s manželem po zaplacení všech výdajů dohromady našetřili 587 tisíc. Podle mě jsou to na jeden rok dost slušné úspory, i přes ty naše „marnotratné“ koníčky.
Já teda selektuji, koho si pouštím do života a koho ne. Tvá kamarádka k tobě necítí žádný respekt a klidně se k tobě chová svrchu. Spíš se zamysli proč máš zapotřebí se s ní stále bavit nebo proč ji na její jedy a jedovatost nejsi schopná dát stopku a adekvátně zareagovat.
Za kamarádky považuji lidi, co mi přejdou štěstí, i když si pod tím představuji něco jiného než ony.
Na druhou stranu chodit v Praze na brunche a říkat, že nemám vlastní byt, protože jsem v mládí neměla štěstí, jde naprosto proti sobě. Nikdo nepochybuje, že pořídit si vlastní bydlení je v dnešní době těžké, ale kdybych ve vašem věku přistupovala k financím stejně, taky bych vlastní bydlení neměla.
@westie život je krátkej, nikdo nevi co bude zítra. Proč si odpouštět brunch a pod? I když si jich odpustí hodně moc, na vlastní bydlení mít stejné nebude.
.
Kdybys byla nad věcí, tak "kamarádce" buď napřímo řekneš, co to plácá za blbosti nebo nad tím mávneš rukou a bude ti to jedno, protože ona nežije tvůj život 😉 Ale i přes to, že zvládáte hodně našetřit, vlastní bydlení plánujete za rok nebo dva koupit, tak tě její názor a poznámky rozhodí. Proč tě to tak dráždí? A když se nad tím zamyslíš, tak v odpovědi zohledňuj sebe a ne ji (jako "když ji poslouchám, cítím se nedoceněná..." a ne "když ji poslouchám, vadí mi, že ona si neuvědomuje..."). Kdyby nic jiného, využijes to jako možnost k lepšímu poznání sama sebe ☺️
Jinak jo, od dobré kamarádky takové shazování zabolí, ale neumím si představit, že bych svojí dobré kamarádce neuměla tuhle situaci rychle vysvětlit, nebo vlastně kamarádit se s někým, kdo si nevidí do pusy a v podstatě do očí shazuje můj život 🤷🏻♀️
@westie život je krátkej, nikdo nevi co bude zítra. Proč si odpouštět brunch a pod? I když si jich odpustí hodně moc, na vlastní bydlení mít stejné nebude.
.
@fire85 Beru to jako příklad zbytečných nákladů, pokud mám nějaký dlouhodobý cíl - buď je mi líto, že nemám vlastní bydlení a neutracim za zbytečnosti, nebo si říkám, že zivot je krátký a jsem v pohodě s tím, že nebudu mít bydlení hned ani za pár let, ale třeba až na stáří...
Kdyby byla zakladatelka v pohodě se svým způsobem života, dokázala by ibez diskuse vyhodnotit, že takhle se kamarádka nechová, poslala ji někam a jasně vysvětlila, že jsem se svým životem ok a nepovažuji se za méněcennou, jak onaki opakovaně naznačuje.
A to mluvím z vlastní zkušenosti - v době, kdy bylo běžné kupovat si byty, my chtěli dům, bydleli jsme tou dobou v garsonce v nájmu, měli oba nadstandardní příjmy, taky bychom mohli jezdit na dovolené, chodit často do restaurací, ale my nebyli v pohodě s bydlením v garsonce, měli jsme jiný cíl, tak jsme se podle toho chovali.
Obecně, pokud jsem v pohodě se svým způsobem života, pak mě blbě poznámky lidí kolem mě nerozhází, nevzbudí ve mě pochybnosti. Pokud ale sama váháme, jestli je můj přístup ok, pak mě podobné komentáře znejistí.
@fire85 Beru to jako příklad zbytečných nákladů, pokud mám nějaký dlouhodobý cíl - buď je mi líto, že nemám vlastní bydlení a neutracim za zbytečnosti, nebo si říkám, že zivot je krátký a jsem v pohodě s tím, že nebudu mít bydlení hned ani za pár let, ale třeba až na stáří...
Kdyby byla zakladatelka v pohodě se svým způsobem života, dokázala by ibez diskuse vyhodnotit, že takhle se kamarádka nechová, poslala ji někam a jasně vysvětlila, že jsem se svým životem ok a nepovažuji se za méněcennou, jak onaki opakovaně naznačuje.
A to mluvím z vlastní zkušenosti - v době, kdy bylo běžné kupovat si byty, my chtěli dům, bydleli jsme tou dobou v garsonce v nájmu, měli oba nadstandardní příjmy, taky bychom mohli jezdit na dovolené, chodit často do restaurací, ale my nebyli v pohodě s bydlením v garsonce, měli jsme jiný cíl, tak jsme se podle toho chovali.
Obecně, pokud jsem v pohodě se svým způsobem života, pak mě blbě poznámky lidí kolem mě nerozhází, nevzbudí ve mě pochybnosti. Pokud ale sama váháme, jestli je můj přístup ok, pak mě podobné komentáře znejistí.
@westie Život se má žít, ne přežít. Jít občas do restaurace nebo mít dovolenou opravdu neudělá takový rozdíl v tom, jestli si dům/byt můžu dovolit za rok nebo za deset let. Pokud teda nelítají na dovolené za stovky tisíc. Buď mají dostatečné příjmy na to si postupně našetřit (a ano, to, zda pomůže rodina, hraje hodně velkou roli, mně taky nikdo nepomohl, nemohl, a musela jsem se tak z nuly vyškrabat až k pořízení vlastního domu sama), a pak si v nějakém časovém horizontu byt koupí bez ohledu na to, zda jdou občas na brunch nebo nejdou, a nebo takové příjmy nemají a pak je fakt občasný brunch nevytrhne. Podle toho, jak zakladatelka píše, děti zatím nemají, takže tu a tam brunch je pořád ještě "levnější", a to výrazně, než mít dítě.
@fire85 Beru to jako příklad zbytečných nákladů, pokud mám nějaký dlouhodobý cíl - buď je mi líto, že nemám vlastní bydlení a neutracim za zbytečnosti, nebo si říkám, že zivot je krátký a jsem v pohodě s tím, že nebudu mít bydlení hned ani za pár let, ale třeba až na stáří...
Kdyby byla zakladatelka v pohodě se svým způsobem života, dokázala by ibez diskuse vyhodnotit, že takhle se kamarádka nechová, poslala ji někam a jasně vysvětlila, že jsem se svým životem ok a nepovažuji se za méněcennou, jak onaki opakovaně naznačuje.
A to mluvím z vlastní zkušenosti - v době, kdy bylo běžné kupovat si byty, my chtěli dům, bydleli jsme tou dobou v garsonce v nájmu, měli oba nadstandardní příjmy, taky bychom mohli jezdit na dovolené, chodit často do restaurací, ale my nebyli v pohodě s bydlením v garsonce, měli jsme jiný cíl, tak jsme se podle toho chovali.
Obecně, pokud jsem v pohodě se svým způsobem života, pak mě blbě poznámky lidí kolem mě nerozhází, nevzbudí ve mě pochybnosti. Pokud ale sama váháme, jestli je můj přístup ok, pak mě podobné komentáře znejistí.
@westie Samozřejmě, je chyba i v tom, že je mi to líto, že ještě nemáme vlastní bydlení, i když nás od jeho koupě pravděpodobně dělí maximálně rok. A tím pádem se moje kamarádka svými komentáři přímo dotýká mé achillovy paty. Problém u nás ale není v tom, že bychom byli marnotratní nebo nezodpovědní, problém je jednoduše v ceně bytů v Praze.
Vy jste pravděpodobně generace, u které byl poměr mezi cenou dovolených/obědů v restauracích a cenou domu ve městě, kde bydlíte, úplně jiný než dnes. Pokud chce dnes člověk byt v Praze, ve kterém se dají vychovávat děti, tedy alespoň 3+kk, takový byt stojí v průměru 13 milionů. Na akontaci je tedy dobré mít našetřeno zhruba 2,6 milionu.
Když si člověk odpustí dovolené, restaurace, pořádně se uskromní atd., může si na to našetřit rychleji, ale je to tak vysoká částka, že pár dovolených a brunchů člověka z bídy nevytrhne. Je to tolik peněz a šetří se na to tak dlouho, že si během toho člověk řekne, že život je potřeba i žít, ne jen počítat každou korunu.
Vy jste ale pravděpodobně jiná generace a asi jste ten dům nekupovali v Praze, kde dnes malý domek stojí tak 20-25 milionů. Asi mě nepochopíte, stejně jako mě nechápe ani ta moje kamarádka. Pravděpodobně jste totiž profitovali z toho, že jste kupovali nemovitost v době, kdy byly ceny mnohem nižší, a máte asi podobný názor jako ona, že si lidé nemohou koupit vlastní bydlení v hlavním městě, protože se neumí uskromnit.
@westie Život se má žít, ne přežít. Jít občas do restaurace nebo mít dovolenou opravdu neudělá takový rozdíl v tom, jestli si dům/byt můžu dovolit za rok nebo za deset let. Pokud teda nelítají na dovolené za stovky tisíc. Buď mají dostatečné příjmy na to si postupně našetřit (a ano, to, zda pomůže rodina, hraje hodně velkou roli, mně taky nikdo nepomohl, nemohl, a musela jsem se tak z nuly vyškrabat až k pořízení vlastního domu sama), a pak si v nějakém časovém horizontu byt koupí bez ohledu na to, zda jdou občas na brunch nebo nejdou, a nebo takové příjmy nemají a pak je fakt občasný brunch nevytrhne. Podle toho, jak zakladatelka píše, děti zatím nemají, takže tu a tam brunch je pořád ještě "levnější", a to výrazně, než mít dítě.
@somalicats Přesně tak, děti nemáme, a to je i náš argument. Kdybych byla na rodičovské a měli bychom například dvě děti, naše příjmy by byly výrazně nižší a náklady výrazně vyšší. Děti mít nemůžeme, takže i to je pro nás argument: když neutrácíme za děti, můžeme si víc dopřát sami pro sebe…
Jsem z generace, kde se byty kupovali lépe, než vám, ale už ne domy u Prahy. Bydlím Prahy a pracuji v Praze, znám ceny nemovitostí dříve i nyní, takže náš rozdílný názor na tvou situaci nepramení z nepochopení reálií nebo neznalosti. Ale už fakt, že uvaříš cenu za 3+kk je zvláštní. Pokud si chcete koupit hned 3+kk, tak to je opravdu o velkém odříkání. Stejně jako, když jsme kupovali pozemek a stavěli dům. Když s tebou někdo nesouhlasí, nehledej problém hned v tom, že nerozumí době, v jaké žiješ. Možná ti má co zajímavého poradit😉
@westie Život se má žít, ne přežít. Jít občas do restaurace nebo mít dovolenou opravdu neudělá takový rozdíl v tom, jestli si dům/byt můžu dovolit za rok nebo za deset let. Pokud teda nelítají na dovolené za stovky tisíc. Buď mají dostatečné příjmy na to si postupně našetřit (a ano, to, zda pomůže rodina, hraje hodně velkou roli, mně taky nikdo nepomohl, nemohl, a musela jsem se tak z nuly vyškrabat až k pořízení vlastního domu sama), a pak si v nějakém časovém horizontu byt koupí bez ohledu na to, zda jdou občas na brunch nebo nejdou, a nebo takové příjmy nemají a pak je fakt občasný brunch nevytrhne. Podle toho, jak zakladatelka píše, děti zatím nemají, takže tu a tam brunch je pořád ještě "levnější", a to výrazně, než mít dítě.
@somalicats byl to jen příklad nákladů, taky uvádí, že dvakrát do roka cestují...
🔍 Závěr
Cenu domu se za 15 let zvýšila cca 3–3,5×, zatímco mzda pouze 2×. To znamená, že nemovitosti v regionu Říčan rostly mnohem rychleji než výplaty – dostupnost bydlení se výrazně zhoršila.
Tipuju vám podle fotek tak o 15 let víc než sobě. Rychle jsem si prošla vaše příspěvky a vypadá to, že pravděpodobně bydlíte někde v Říčanech a okolí. Zeptala jsem se tedy ChatGPT na poměr platů a cen domů v okolí Prahy. Tohle mi vyšlo.
Můžete tvrdit, že domy nebyly levnější vzhledem k příjmům, ale fakta říkají opak. A ano, na dovolené sice jezdíme častěji, ale jsme pracovně velmi vytížení a víme, že peníze na děti potřebovat nebudeme, protože děti mít nebudeme, a tak si to tímto způsobem kompenzujeme.
Jsem z generace, kde se byty kupovali lépe, než vám, ale už ne domy u Prahy. Bydlím Prahy a pracuji v Praze, znám ceny nemovitostí dříve i nyní, takže náš rozdílný názor na tvou situaci nepramení z nepochopení reálií nebo neznalosti. Ale už fakt, že uvaříš cenu za 3+kk je zvláštní. Pokud si chcete koupit hned 3+kk, tak to je opravdu o velkém odříkání. Stejně jako, když jsme kupovali pozemek a stavěli dům. Když s tebou někdo nesouhlasí, nehledej problém hned v tom, že nerozumí době, v jaké žiješ. Možná ti má co zajímavého poradit😉
@westie A koupě 3+kk nemusí být jen o velkém odříkání, může to být i o tom, že jdeme spíš cestou růstu příjmů než snižování výdajů. Manžel i já vyděláváme velmi slušně, v práci se snažíme a neutrácíme za děti, to je náš způsob odříkání. Jediné odříkání přece není jen neustálé sezení doma.
Kdybys potřebovala přesnější údaje, můžeš tu najít příspěvek i s názvem vesnice, kde žijeme😉
Podle tvých příspěvků máme každá jiný přístup k životu a je jedno, který je ten správný. Důležité je, aby ti tvůj život vyhovoval a aby tě nějaká "kamarádka" ve tvém okolí nerozhazela blbyma poznámkama😄
A abych se nevyhýbala debatě o tom, kdo to měl jednodušší - příjmy naší domácnosti se zvedly 3x a cena nemovitosti taky 3x, když budu uvažovat běžné náklady. Každý máme prostě odříkání nastavené jinak, jiné životní cíle atd. Nepotřebuji měnit něco pohled na svět, žijte si, jakvam to vyhovuje, jen jsem chtěla podotknout, co jsem cítila z tvého příspěvku.
Upřímně? S jejím chováním bych ji v životě nepotřebovala 😎👌 prijde me, ze te chce akorat shodit a jakoby si léčila nejaky svoje traumata - mozna až takový štěstí nemela jak se tváři a ted su nemůže dovolit cestovat, nemuze si zajít na brunch, protože mají vlastní byt v Praze a nejak to neodhadli a nepřizna to … na jestli bydlíš v nájmu nebo ve vlastním neříká nic.. jeste v Praze. Od manžela kolegové bud bydli v Praze v nájmu, nebo prodali byty co maji a sli za Prahu do domu 😎 pokud ji nevyklápíš jak nemate finance na bydlení v Praze, tak se divím, ze vubec řeší za co utrácíte .. kamaradka treba maji vyšší příjmy než my, bydli v nájmu v malém bytě, ale peníze investuji jinde a jsou na tom velice dobre, jen jim to tak sedí, jsou flexibilní, byt mají dle aktuální potřeby .. a kdyby chtěli, nemají problém si koupit i dům… ale proč? Nesedí to do jejich životního stylu .. raději zajedou na dovolenou několikrát za rok, jezdi po výletech a rozdíl investuji jinde .. a kdyby přišla zajímavá pracovní nabídka, můžou se sbalit a odjet kamkoliv..
Kamaradka je typicka prislusnice tzv. Druhe generace. Dostala majetek od rodicu, ale tvari se, ze jeho vydelavanim nas vsechny osvobodila.
Kamarádku? Snad zaštiplnou pijavici. Jo takové jsem měla ve svém životě taky a hlavně v příbuzenstvu. Nejjednodušší bylo dát jim letenku, dnes žiju bez těchto citových upírů. Hledáš složitosti, tam kde nejsou. Ten kdo je nepřející a to v jakémkoliv ohledu, není přítel, tam totiž je veškeré přátelství popíráno.
Možná kamarádka vyrůstala v rodině, kde se to, jestli někdo má vlastní bydlení, hodně řešilo a dávali tomu velký význam. Před časem tu psala nějaká matka, která byla hrozně nešťastná z toho, že její dospělá dcera bydlí v nájmu a jak se za ni stydí i před svojí matkou atd.
Myslím, že kamarádce nedochází, že ti ubližuje. Možná to komentuje jen tak, protože to má v hlavě (je naučená z dětství tohle téma řešit), možná si myslí, že ti dobře radí.
Myslím, že říct jí na rovinu, jak tě její komentáře mrzí, bude třeba. Omezit kontakt a neříct proč by byla škoda. Můžeš nastudovat "já sdělení". Je to něco ve stylu "Není mi příjemné, když komentuješ, že bydlíme v nájmu, protože... Cítím se... Jsem ráda, že jsme kamarádky a potřebuju, abys mi dala prostor o tom, jak bydlím, rozhodovat sama."
A on ti tu kamaradku pridelil narodni výbor?