Jak zvládnout ztrátu dcery?
Prosím pomozte, je to 10dni co mi zemřela dcera 25, léčila se na epilepsii poslední 2 měsíce se její stav hodně stabilizoval. A pak najednou ráno nebyla 😭😭😭 Je mi strašně zle, propadám šíleným stavům, strašně se mi po ní stýská, beru antidepresiva ale moc nepomáhají, byla jsem 3× u psychologa a bylo to úplně k ničemu. Cítím že to nemohu zvládnout, mám skvělou rodinu hlavně sestru, nemůžu být sama, mám panicky strach z ticha.
Jsem na nemocenské, syn i manžel šli už po 5dnech do práce, já pracuji jako servírka a nevím kdy dostanu odvahu se tam vrátit.
Je to hrozné, já bych musela do práce, doma bych se zbláznila.
Upřímnou soustrast. Je mi to líto, je to však ještě opravdu velmi krátká doba na to to zpracovat, ten šok. Je to všechno čerstvé. Psychologovi dej čas, to samé AD, může trvat, než zaberou (pokud nezaberou ani za další týden, tak si nechat napsat, ne každému sednou hned ty první a je třeba zkoušet).
Návrat do práce a do "normálního" režimu někdy může pomoct, v tom, že člověk přijde mezi lidi, není a zavřený doma mezi čtyřma stěnama, nemá tolik času přemýšlet...jo, jedeš jak robot, ale zaměstnáš mysl.
To je mi moc líto, můžu popřát jen hodně sil. Vubec si tu bolest nedokážu představit. Tohle chce čas, spoustu času. 10 dni je strašně málo na vyrovnání se s čímkoliv. Tohle zabere měsíce možná i roky, než se s tím člověk vypořádá a zvládne zase nějak fungovat. Zkusit jiného psychologa, mozna i psychiatra, každý nesedne každému.
Je to boj na dlouhou dobu. Skvělé, ze máš podporu v rodině, to udělá hrozně moc. Meli uz jste nějaké oficiální rozloučení? To taky trochu pomůže tu skutečnost zpracovat.
@krisstina93 na oficiální loučení nemám sílu, pohřeb neděláme, uděláme pouze v kruhu rodinném, ale při té myšlence propadam panice, máme strašně velkou rodinu na svatbě jsem měla 100lidi. Každý mi chce pomoc, stále se ptají co potřebuješ jsem tu pro tebe a já nic nechci, chci svoji holčičku, minulý týden v úterý jsme spolu seděly na sedačce a planovaly po 8mi letech společnou rodinnou dovolenou, kterou máme již zaplacenou. Ráno jsem odjela do práce a pak jsem si ji kolem 13 volala a ona mi to nebrala 😭
@monikapos je mi moc líto co tě potkalo, osobně si myslím, že s takovou ztrátou se člověk nikdy nemůže smířit "jen" naučit žít. Je moc dobře, že jste stmelená rodina, protože každý truchlí jinak a musíme respektovat všechny způsoby ať už člověk žije naoko dál jakoby nic nebo ho to semele. Všechno co cítíš je naprosto v pořádku, dej si kolik času potřebuješ. Zkusila bych pohledat někoho se stejnou zkušeností, a takových bohužel není málo, protože v takových situacích si myslím to pomáhá nejvíc. Ať je lépe
@krisstina93 na oficiální loučení nemám sílu, pohřeb neděláme, uděláme pouze v kruhu rodinném, ale při té myšlence propadam panice, máme strašně velkou rodinu na svatbě jsem měla 100lidi. Každý mi chce pomoc, stále se ptají co potřebuješ jsem tu pro tebe a já nic nechci, chci svoji holčičku, minulý týden v úterý jsme spolu seděly na sedačce a planovaly po 8mi letech společnou rodinnou dovolenou, kterou máme již zaplacenou. Ráno jsem odjela do práce a pak jsem si ji kolem 13 volala a ona mi to nebrala 😭
@monikapos Uprimnou soustrast, moc me mrzi, cim prochazis.
K tomu rozlouceni - byla jsem nedavno na pohrbu, mlada maminka, cela rodina byla velmi zlomena a take by nezvladli s nekym komunikovat. Rozlouceni meli beze slov a bez kondolenci, jen hudba a fotografie z jejiho zivota. Bylo to opravdu krasne a dustojne rozlouceni.
Upřímnou soustrast, neumím si to představit. Posílám hodně sil, drž se!
@monikapos Uprimnou soustrast, moc me mrzi, cim prochazis.
K tomu rozlouceni - byla jsem nedavno na pohrbu, mlada maminka, cela rodina byla velmi zlomena a take by nezvladli s nekym komunikovat. Rozlouceni meli beze slov a bez kondolenci, jen hudba a fotografie z jejiho zivota. Bylo to opravdu krasne a dustojne rozlouceni.
@ai30 Asi "nejlepší" možnost rozloučení. Kondolence také nemám ráda, nebyla jsem na moc pohřbech, asi na 3 jako host z širší rodiny a pak na pohřbu babičky a dědy. Ve všech případech byla trachta (kar) - smuteční hostina. Ale šlo o starší/staré lidi, kdy se vzpomíná na život s tím člověkem a je to takové pěkné rozlopučení. když odchází ladý člověk, navíc takto náhle, je to asi jiné...vůbec si to nedokážu představit, ale kdyby nedej bože, asi bych nebyla schopná organizovat nějakou smuteční rozlučku jen proto, že se to "očekává". Tohle je takový šok pro tu nejbližší rodinu, že toho třeba nejsou schopní a mělo by se to respektovat. Každý truchlí svým způsobem a potřebuje třeba víc času. A pak až ten čas nastne, někdy za pár měsíců, někdy za rok nebo třeba i později...tak proběhne nějaká forma rozloučení.
Upřímnou soustrast.
Napadá mě vyměnit psychologa. Nemusí sednout hned ten první. Bude to trvat dlouho. Ta bolest nezmizí, jen se s ní naučíš žít. A s tím by mohl pomoci.
Moc me mrzi tva situace i tragedie ktera zasahla tvou rodinu. Bud k sobe laskava, dovol si truchlit, prozila jsi velmi traumatizujici zazitek. Ucinek leku ani terapie neni okamzity a hlavne to nefunguje tak ze by zmizely vsechny trable, oboji umoznuje postupne otupit hrany vnitrni bolesti a pomuzou ti se s ni srovnat, ale ted si dovol to prozit a nesrovnavej se s ostatnimi cleny rodiny, kazdy truchli jinak, nekomu pomaha kdyz bolest uzavre v sobe a pere se s kazdodennimi problemy, nekdo potrebuje cas o samote a bolest vybrecet, nekomu pomaha rozlouceni a vesele vzpominky na daneho cloveka…pokud te ted obtezuje ci zeanuje zajem okoli, tak se neboj jim rict, diky jsem rada za vas zajem a podporu, ale potrebuju ted cas o samote…
Je mi to moc líto, co prožíváš. Každý truchlí jinak a není dobré se srovnávat. Je fajn, že víš, že potřebuješ čas a prostor pro sebe. Někdy opravdu pomůže změna terapeuta, protože ne každý člověk nám sedne hned napoprvé. Drž se, pomalu krok za krokem, a nezapomeň, že v tom nejsi sama.
@krisstina93 na oficiální loučení nemám sílu, pohřeb neděláme, uděláme pouze v kruhu rodinném, ale při té myšlence propadam panice, máme strašně velkou rodinu na svatbě jsem měla 100lidi. Každý mi chce pomoc, stále se ptají co potřebuješ jsem tu pro tebe a já nic nechci, chci svoji holčičku, minulý týden v úterý jsme spolu seděly na sedačce a planovaly po 8mi letech společnou rodinnou dovolenou, kterou máme již zaplacenou. Ráno jsem odjela do práce a pak jsem si ji kolem 13 volala a ona mi to nebrala 😭
@monikapos klidne udělej rozloučení jen v nejužší rodině, nebo i sama, jsou třeba hezké takové ty rituály s vypouštěním balonku, prostě tu skutečnost přijmout a dát ji sbohem, to tě může posunout kousek dál. Ale fakt to chce ten čas. Na lidi kolem se vykašlat, obrnit se pohledům i řečem z okolí, to nezmizí za týden.
Upřímnou soustrast. Tohle je extrémně bolestivé, co prožíváš. Bude to trvat než to nějak zpracuješ, dopřej si ten čas, do práce nespěchej. A trvá to i pár týdnů než antidepresiva zaberou.
Každý se s bolestí vyrovnává jinak, možná manžel a syn jen potřebovali zaměstnat něčím hlavu, proto šli do práce.
Psychologa nezatracuj, klidně zkus jiného a je to běh na dlouhou trať a nefunguje to tak, že tě opraví a budeš se cítit hned líp, terapie ti pomůže tu ztrátu zpracovat.
Přidávám se s tím, že mi to je líto...
Většina toho, co by mohlo aspon v rámci možností pomoc tu zaznívá.
Jen chci sdělit, že existuje organizace Dlouhá cesta, kde se právě věnují rodinám po této ztrátě.
A tady na koníku je přímo diskuze na toto téma.
Přeji hodně sil, neumím a ani nechci si to představit, ale je jasné, že to je prostě hrozně těžké... Snad se povede najít cestu, jak s tím žít...
Přidávám se s tím, že mi to je líto...
Většina toho, co by mohlo aspon v rámci možností pomoc tu zaznívá.
Jen chci sdělit, že existuje organizace Dlouhá cesta, kde se právě věnují rodinám po této ztrátě.
A tady na koníku je přímo diskuze na toto téma.
Přeji hodně sil, neumím a ani nechci si to představit, ale je jasné, že to je prostě hrozně těžké... Snad se povede najít cestu, jak s tím žít...
@erchia a kde je ta diskuze, nemohu to najít. Dnes jsem proplakala půl dne strašně mi moje holčička chybí, nebyla to jen dcera ale i můj parťák, připadám si jak hadrová panenka vůbec mě nic nebaví. Stará se o mě sestra ještě že jí mám, jinak bych se zbláznila.
Pokud cítíš, že potrebuješ akutní pomoc, zde je bezplatní nonstop linka na zavolání 116 123.
Moc mě mrzí, čím procházíte. 10 dní od ztráty je strašně málo. Píšu to jako máma která ví, jaké to je. Naše dcera zemřela ve 2,5 letech. Nic z toho, jak se cítíte nebo prožíváte není špatně. A přitom je špatně úplně všechno. Vše je obrácené na ruby. Pokud Vám přijde, že stávající psycholog nepomáhá, zkuste jiného ideálně např. z Dlouhé cesty, který má zkušenosti. Nám pomohla organizace Dítě v srdci.
Soucítím s Vámi.
@erchia a kde je ta diskuze, nemohu to najít. Dnes jsem proplakala půl dne strašně mi moje holčička chybí, nebyla to jen dcera ale i můj parťák, připadám si jak hadrová panenka vůbec mě nic nebaví. Stará se o mě sestra ještě že jí mám, jinak bych se zbláznila.
@monikapos Myslím si, že je to tahle https://www.modrykonik.cz/forum/o-tom-se-tezko-mluvi/zemrelo-mi-dite/?page=296&post=last&scrollto
Možná tu je ještě jiná, tak i tak věřím, že sdílení může pomoc v té nekonečné hrůze, co tě potkala...
Na stránkách zminované Dlouhé cesty jsou i příběhy, kdysi jsem je četla a pokaždé doufala ve štastný konec, který bohužel nepřicházel.
Hrozně mě to mrzí, rozumím tomu, že dcera už byla partačka, kamarádka.
At děti odejdou v jakémkoli věku, je to vždy prostě úplně na nic.
A možná i na mnohem sprostší slova, protože to je prostě situace na ho*no a jsou situace, kdy někdy nezbývá nic jinýho, než být sprostý jak dlaždič a aspon zkusit opustit páru... Tím chci hlavně říct, že jste v situaci, kdy cokoli není mimo. Sami jste mimo, takže jakékoli prožívání je prostě váš prožitek.
A je dobře, že máš sestru, která může pomoc.
To je mi moc líto, můžu popřát jen hodně sil. Vubec si tu bolest nedokážu představit. Tohle chce čas, spoustu času. 10 dni je strašně málo na vyrovnání se s čímkoliv. Tohle zabere měsíce možná i roky, než se s tím člověk vypořádá a zvládne zase nějak fungovat. Zkusit jiného psychologa, mozna i psychiatra, každý nesedne každému.
Je to boj na dlouhou dobu. Skvělé, ze máš podporu v rodině, to udělá hrozně moc. Meli uz jste nějaké oficiální rozloučení? To taky trochu pomůže tu skutečnost zpracovat.