Je tady některá, která ač má strach, tak řídí auto?
Holky je tady některá, která ač ma velký strach tak řídí auto? Opravdu kratce jsem ridila, ale přestala jsem,mám strach. Uvítám vaše postřehy, zkušenosti. Je mým snem řídit, mám k tomu prostor ale mám blok. Ma smysl jezdit se strachem, myslím ze i když budu vyjezdena nebude to nikdy me hobby a obavy budou vždy. 🙂
Ahoj, já řídim denně tak 50 km, cesta do/z práce by byla o dost komplikovanější busem. Takže si ani neumím představit neřídit. Nebo když člověk chce jet na výlet, na nákup, na návštěvu atd. je to velká komplikace jet busem nebo vlakem. Ale někdy mám taky strach, třeba když je tma a prší, bojim se, že někde potkám neosvětlenýho cyklistu či chodce - to je dost častý nebo když projíždím za tmy lesem, uplně vidim jak mi přes silnici přeběhne srnka nebo kanec - taky se stává. Strach má svůj důvod a často pozitivní. Začala bych systematicky od málo využívaných silnic přes město kde bydlíš až po delší trasy.
@pamal Je mi líto, že jsi narazila na takového blbce instruktora. Je strašně důležitý, s kým jezdíš...měl by Tě motivovat a mít trpělivost, ne naopak. Normálně bych si i stěžovala a hned ho nechala vyměnit.
Jinak určitě do toho jdi, zvlášť, pokud potřebuješ jezdit kvůli práci. A být Tebou, zaplatila bych si kondičky hned teď, na zimu - já sama dělala kdysi řidičák právě v zimě, tenkrát v Praze, a byla to ta nejlepší škola, co může být! Rovnou se prostě naučíš jezdit ve špatných podmínkách, a to je k nezaplacení. Na suchu, v létě, na vesnici na prázdné silnici, to pak zvládne skoro každý 😉. A strach je normální, neboj, hlavně to chce opravdu pořád jezdit a jezdit a překonat se... Já se bála hrozně, jezdila jsem nejdřív vždycky jen s někým v autě, krátké a známé trasy.... ale časem se vyjezdíš, mě teď řízení strašně baví a pracovně najezdím tak 4.000Km/měsíčně. To kdyby mi tenkrát někdo řekl, nebudu mu věřit 😀.
Držím palce, to zvládneš!
@pamal - zmen instruktora!!! Já dělala kondicky s uzasnou instruktorkou,přístup byl kamarádský a v autě byla pohoda. Ja dnes jela poprvé sama do práce a zvládla jsem to, i když mi to u baraku hned chciplo ještě než jsem vyjela 🙂 Celý den mi bylo v práci zle z pomyšlení,ze mě čeká jízda zpět domů, ani jíst jsem nemohla 😀 A to se tu bavim jen o blbych 6 ti kilometrech celkem !!! Nakonec jsem domů přijela v pořádku, ale byly to zas nervy😀 20 let nejezdit,pak 5 kondicek a hura sama do ostrého provozu... Verim,že zítra a postupně dal to bude jen lepší a lepší a strach mě casem opustí... A hlavně doufam, ze se naucim pořádně jezdit. Vycouvat umim max.z parkoviště, ale zacouvat mezi 2 auta ani náhodou a o podélném parkování ani nemluvim 😉 Držím palce,ať to zvladnes, důležité je odhodlání !!!
a to jsem si rikala, ze takovy exot jako ja, co se boji ridit, uz nemuze existovat 😀 😀 😀 ja mam ridicak nejakych skoro 10let, nikdy jsem nejak aktivne neridila, neustale odsouvala,az mi syn nastoupil do skoly mimo bydliste bez jine mozne dopravy a druhy mesic ridim, z maleho mesta do jeste mensiho celkem 20km denne, ze zacatku jsem nemohla ani snidat,ted je to lepsi,i kdyz strach a respekt tam je furt, jak nekdo psal,nebojim se sebe, jezdim opatrne, ale tech kolem,co se bez rozhlizeni riti z vedlejsi a tak. ted to doufam nejak dovedu do zdarneho konce a na jare vyjedu i na dalnici 😉 hodne stesti a kilometru bez nehod
@luj_89
@mayyas
@sysysy
@moudivlacek
Holky, díky za povzbuzení!
Víc lidí mně už řeklo, že instruktor má povzbuzovat, motivovat a ne deptat. Tak to zkusím jinde.
@pamal určitě trénuj na zimu - nejlepší co můžeš, naučíš se to co by ses na svém autě bála - protože instruktor to kdyžtak dobrzdí, zachrání atd.... od toho tam sedí. Nenechá tě schválně udělat nějaký kix... teda pokud to není uplný de.bil - asi takový na kterýho jsi narazila. Vyber si jinýho - někoho kdo tě nebude shazovat a nebude snižovat seběvědomí. Ty třeba ted neumíš řídit, pan istruktor třeba jezdit na kole... neumíme všichni všechno... takže asi pan instruktor nespadl učený z nebe... Nebo jo?
Já mám naježděno fakt hodně - ročně tak 70-80tis km - protože to mám všude daleko a třeba bez auta si neumím život předtavit.
@pamal odkud ses?
ahoj, také se k vám přidám. udělala jsem si řidičák v 18ti letech, pak jsem 2 roky nejezdila, pak sem nastoupila do práce a jezdit jsem musela, takže další rok sem řídila. ve 22 letech se mi narodila první dcera a od té doby jsem do auta nesedla - jako řidič, měla jsem prostě strach - ani nevím proč - bouračku jsem neměla, prostě nějaký blok, takže když to šlo, tak sem chodila pěšky nebo mě někdo vozil, nejezdila jsem cca 8 let, ale byly tam už dvě děti, manžel stále pracovně pryč, velké nákupy, doktoři, zařizování....vše na mě, tak manžel koupil auto v automatu a já začala jezdit, ted je mi 32, jezdím ráda, ale bohužel jen v automatu, ale zas jen jak se říká kolem komína - takže tak max do 50ti km od domova, delší trasy jen s někým a dálnicím se vyhýbám stále.....
já jsem si udělala řidičák ve 27, závěrečný jízdy jsem dělala ve 3.měsíci těhotenství, 14 dnů po vyzvednutí řidičáku jsem lehce bourala a hned druhý den jsem sedla za volant znovu...řídím necelý rok, každý den...ze začátku jsem jezdila jen z práce a do práce a po večerech, když není takový provoz a teď už jezdím všude...chce to trénovat, trénovat a trénovat...
nesnáším řízení! 🙂 táhne se to se mnou už od blbého instruktora v autoškole na střední...v Praze sice auto skoro nepotřebuju, ale i tak je ta závislost na jiném řidiči hrozná - a navíc jako napotvoru já skoro nepiju a manžel si rád dá 🙂 K řízení jsem se odhodlávala už delší dobu, ale když jsem otěhotněla, byl to ten poslední impuls. Když jsem sedala do auta poprvé, ani jsem si nebyla jistá pořadím pedálů 😀 No, zatím jsem jela jen několikrát u rodiny na malém městě. Vzhledem k tomu, že všichni okolo na silnici jsou nejspíš lepší řidiči než já, se bojím hlavně sebe 🙂 Sunout auto po rovné silnici je už ok, ale parkovat? jet a zároveň přemýšlet, kam musím zahnout? to je zatím hudba budoucnosti...
Taky se bojim, ale snazim se ridit. Ridicak mam od cervna letosniho roku a zatim si troufam jen kdyz manzel sedi vedle me a i tak mam srdce az v krku 😀
@izzybickerstaff Sunout se po silnici je základ🙂) Na přemýšlení, kam zahnout, je dobra navigace🙂 No ohledně parkování: podelna stani jakoby nebyla a na kolmo vybírat dvoumista🙂
Píšu moje další pokračování v samostatném jezdění 😉 Takže, od pondělí jezdím sama do práce a z práce. Dnes mám za sebou už celé 4 dny, kdy každý den řídím!!! Sice jen 3 km tam a 3 km zpět. ale i to se počítá, protože se musím spolehnout sama na sebe 🙂 První den byl šílený, v noci jsem nespala a nervy byly pak celý den, hlavně proto, že od firmy se napojuji na hlavní z mírného kopečka a odbočuji doleva, takže nejenže musím v kopečku zastavit a rozhlédnout se na obě strany, ale přitom se musím i modlit 😀 , ať se v tom kopečku hlavně rozjedu a neujíždím dolů...to by auta za mnou asi nerozdýchaly 😕 Další dny už byly o něco lepší na psychiku...jsem o něco klidnější, protože přece jen, každý den musím řešit nějakou novou situaci jako např. potkat po ránu v černo černé tmě kolaře v zatáčce (naštěstí osvětleného), zrovna, když se Vám auto za vámi lepí na zadek.... Nebo když jedete z práce a potkáte obrovský dlouhý traktor a táhnete se za ním 20cítkou přes půlku obce, kde ho nepředjede ani auto před vámi - ale zas mě aspoň tato situace naučila, že si mám podřadit na dvojku 😉 Nebo si u práce zaparkuju tak, že bych měla krásně vycouvat, celý den v práci z okna kontroluju, aktuální stav na parkovišti, až mám na okně otlačené kolečko od čela a po práci vyjdu ze dveří a málem mě trefí šlak, když vidím, že kvůli nedostatku parkovacích míst lidi párkují, kde se jim líbí a já musím couvat po centimetrech abych těch 5 aut dokola neodřela, přitom já vůbec couvat neumím, couvám bez plynu, jen spojka/brzda a volantem točím tak, že to prostě vždycky nějak vyjde 😎 Prostě, jeden by neřekl, co všechno se dá na 3 kilometrech zažít 😀 😀 😀 A zítra mě čeká další výzva 😕 🙄 😨 V naší obci přemalovávají přechody, takže dnes byla "uzavřená" jedna půlka přechodu, to mě netrápilo, jelikož to nebylo v mém směru jízdy, ale zítra už budou dělat tu moji půlku a já tam budu muset kličkovat jak zajíc já 😀 Kéž by zrovna nic v protisměru nejelo a já mohla v klidu objíždět bez přibrzdění a zastavení. Bože, bože, asi budu muset najít náhradní trasu 😀 😀 😀
tchýně měla těžkou autonehodu (spolujezdec) a nesedla asi 20let do auta, dva roky zpátky si udělala pár jízd, koupila auto a jezdí. Jezdí normálně i když se hrozně bojí. Po pravdě z těchto řidičů nemám vůbec dobrý pocit. A radši bych, kdyby zůstala u MHD
Ja mam taky strach ale jezdim...koupila jsem si automat a jezdim denne po Praze kdyz jsem mivala manual tak jsem radeji jela mhd nez sednout do auta hrozne jsem se za volantem stresovala ale a automatem je to naprosta pohodicka..
Pokud jsi jezdila jen krátce a máš strach, tak si třeba zaplať kondiční jízdy. Pak jezdi bez dětí, najezdi si dostatečné množství km a pak jezdi s dětmi. Myslím si, že občas je záhul řídit s dětmi i když člověk řídit zvyklý je. Nevyježděná si s dětmi řídit v současnosti opravdu představit nedovedu.
@radapokec bez počátečního strachu to nejde. ŘIdičák mám strašně dlouho. Jako mladá jsem se nebála a hned jak ho dostala, sedla jsem do auta a jela. Když jsem ale čekala děti, manžel mě nechtěl pustit za volant, měl strach, pak jsem se bála vozit já, takže jsem 8 let za volantem neseděla. Po nástupu do práce jsem nějaký čas jezdila busem, ale školka byla od 6:30, bus mi jel v 6:40, takže jsem každé ráno běhala přes půl města, abych to stihla, další jezdí až za dvě hodiny. Odpoledne jsem zase uřícená vyzvedávala ze školky a z družiny, tak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a po dvou měsících, co jsem padala na hubu jsem se strašným strachem sedla do auta a jela do práce. No první týden byl horor. Jezdila jsem max. na čtyřku a max. 70km rychlostí. Teď jezdím denně 25km tam, 25km zpátky už pátým rokem a vyjezdila jsem se suprově. Teď čekám třetí a budu jezdit normálně dál, žádná pauza 🙂 . Takže v klidu sedni do auta a jeď. Jezdi opatrně, nenech se vystresovat idiotama na silnici a za pár dnů strach opadne.
@sysysy ahoj, úplně mi z Tvého popisu zážitků tečou slzy smíchu🙂 Jsi dobrá! No, jsou to stresy, to by jeden nevěřil.
@moudivlacek z Brna
@japona díky za povzbuzení.
Úplně mám chuť do toho jít, když vidíme kolik z vás úspěšně bojuje.
Někdo tady psal, že by bylo dobré zpočátku jezdit bez dětí. Bohužel to nejde, protože máme babičky daleko, takže musím jezdit s celou posádkou☹
Jak už tady bylo řečeno, také doporučuji zaplatit kondiční jízdy, tím si vše osvěžíte. Mám řidičák někdy od 23 let, ale pořádně jsem nikdy neřídila, doma mně nechtěli půjčovat auto, chlapi, se kterýma jsem chodila, a půjčili mi auto, mě spíš jen vystresovali (nebo spíš já jsem se nechala vystresovat nimi, že tohle musím dělat takto, tohle takto atd.). Až poslední měsíce docela jezdím, a musím říct, že to je o ježdění - čím více jezdíte, tím větší jistotu máte. To víte, že chyby dělám (nejdradši jezdím sama, nikdo mi do ničeho nekafrá, chybku přejdu a jedu dál 🙂) Parkování zvládám jen základní, ale už se prostě tak nebojím vjet mezi dvě auta atd. Musím teda říct, že mě ani moc nedělalo problém vzadu vézt malou, prostě jsem si říkala, že tam není, nemyslela na to (divné, ale je to tak 🙂)
Takže jezděte, nenechejte se odradit...
@sysysy krásnej popis, jak já Ti rozumím! řidičák mám 20 let a jezdila jsem z 90 % když vedle mě seděl muž, protože prvních asi deset let jsem neměla přístup k autu ani peníze na něj...
no a pak rovnou šup z malé vesnice do Prahy, pamatuju jak jsem vozila muže do práce a ráno nekonečná fronta u "kolotoče", plno náklaďáků, všichni honem honem a do toho já, s pidi autem, houby výkon a začátečník, no občas by si člověk nejradši dal panáka 😅
a jako obvykle - když jsem se začínala víc rozjíždět, tak byl šlus... jednou musel muž vrátit služební auto, podruhé jsme byli bez peněz a auto jsme museli prodat a teď potřetí auto kleklo, ukázalo se, že to je šrot a muž koupil zase ojeté, ale větší a to já fakt v těch mini místech na parkování nezaparkuju....
navíc děti povyrostly a do řízení kecají, takže pro mě snad horší jak tam mít brečící mimino...
začínám to vidět tak, že jediná šance je si nějak našetřit na malé auto, které by bylo jen moje...
ale to je hudba budoucnosti, po Praze se přesunuju tramvají a je to často rychlejší než autem, takže nemám moc motivaci...
zajímavé je, že občas se mi zdá, že řídím a jsem takový lajdácký řidič, který to má na háku... přitom v reálu taková nejsem za volantem ani omylem 😅
nečetla jsem to tu, ale chci se zeptat, máte strach řídit sama, nebo s dětmi v autě? s dětmi bych chápala více. Pokud ale máte strach sama... ehm k Vašemu dotazu, máte sen řídit, moc by jste chtěla, ale už teď víte, že to nedokázete, že máte nějaký strach, blok... tak k tomu asi jediné, jak ho odstranit? Když to nezkusíte... Zkuste vyjet někam na vesnici, mimo velký provoz a postupně se adaptovat do většího a hustějšího provozu. Já měla děsné bobky sednout do auta... ani ne, že bych si mohla něco udělat, ale abych někomu něco neudělala. První jízdy jsem se proklepala, postupně strach opadal a teď? Jezdím a nadávám kolikrát jak hulvát 😀
@pamal skoda, jednoho uzasneho insptruktora bych mela, ale urcite na nekoho narazis
add jezdeni bez deti,u nas taky neslo, musela jsme hned naostro, taky zatim jen 5km tam 5 zpet a odpo to same, tzed jsem pocitala ze od srpna jsem najezdila uz 1000km 😀 nicmene dneska me to na STOPce v kopci stejne chciplo, kdyz za mnou nikdo neni, = jsem v pohode a rozjedu se bez problemu,jakmile mam za sebou auta, panikarim, ujizdimi toa chcipa 😒 ale bojuju, jednou se to snad podari
@madrilena to jsou jen predsudky lidi co nemaji automat..ja mam najeto s automatem cca 100tis a nikdy se mi nestalo ze bych usla.. A bohuzel kdyz se nekdo "hemzi" v rychlim pruhu tak je jasny ze ho ridici problikavaji at uhne do pomaleho akorad se pak tvori zbytecne kolony a nehody
@1nelinka myslím, že to nejsou předsudky; mě prostě jen držet volant nestačí 😀; jinak já nemuvila nutně o dálnici, i když i tam mi přijde problikávání nedůstojné (jak mám asi předjet kamion, který jede 80, já jedu 130 a za mnou se přiřítí někdo, kdo jede 180???); bohatě stačí, když jedu ve městě 50 a za mnou se přiřítí borec 70 a jsem na něj hold pomalá (mluvím o silnicích s omezenou rychlostí 50km/h)
holky, jdu si sem k vám pro povzbuzení. Řidičák mám již dvacet let, ale jezdila jsem málo (tatínek se bál, že se zabiju). Za dvacet let jsem najela tak 800 km. A z toho polovinu za minulý rok, kdy mě manžel přesvědčil, abych to zkusila. Je nesmírně trpělivý, takže mi to vysvětluje a povzbuzuje. Vloni k vánocům mi dal kondiční jízdy v autoškole. Tento rok jsem nejezdila skoro vůbec, nechce se mi, protože se bojím, protože to auto neumím ovládat. Na kondiční jízdu jsem se odhodlala nedávno, aby mi nepropadla. No, byla to hrůza. Bylo to jiné auto než máme my. Takže místo jedničky jsem dávala trojku apod., při čekání na křižovatce mi to "zdechávalo". A to na našem autě problémy s řazením nemám. Po kilometru jízdy mi instruktor řekl, že jsem na úrovni druhé jízdy a že nemám chtít se učit couvat, což jsem chtěla, když neumím jezdit. Řekl to tak protivným stylem, že jsem z toho byla úplně vykolejená. Taky jsem mu to řekla, takže se trochu "uklidnil". Naštěstí, jsem couvala ku podivu úplně v pohodě - podélně i šikmo, což asi nečekal, měla jsem dojem, že se těší, že mě v tom vykoupe. Ale to nešťastné řazení ze mě udělalo úplného debila. Taky se za jízdy vyjadřoval, že jiná řidička má v hlavě seno. Ach jo. Úplně jsem z toho zdrcená a nejraději bych už v životě nesedla za volant. Problém je, že v práci bych měla jezdit, a to v centru velkého města. Samozřejmě můžu to podat tak, že prostě nejsem schopná se to naučit, ale ... Teď to vidím černě, že už bych neměla jezdit, že bych dopadla špatně. Ale už jsem se dívala na net na autoškolu, kde je strašně vychvalují jak jsou přátelští, tak si říkám že to zkusím. Jenom nevím, zda mám jít do toho teď na zimu a navíc po té hrůze s kondičkou, anebo to nechat na jaro. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, potřebovala jsem se z toho vypsat.