Kdo žijete s tchánovci, jaká je realita?

@schotja - píšeš, že máte pěkný vztah. Vem jed na to, že až spolu budete bydlet, tak půjde váš pěkný vztah do kytek. Kor jestli je to taková páchatelka dobra. Manžel se postaví za ní, protože maminka to přece myslela dobře 🙄 Vím velmi dobře o čem mluvím, žiju v tom s mými rodiči už 15 let. Sice máme společnou jen zahradu, s rodiči mám výborný vztah, ale přesto už bych to nikdy neudělala. Třecí plochy jsou a i když máme pravidla, mamčiny dobře míněné rady a snaha pomoci mi začínají lézt hodně na nervy. Navíc se blíží důchod 😖 Jestli ti jde o zachování dobrých vztahů, v největší úctě to odmítněte a pro zachování vztahu s vnučkou si postavte někde poblíž.
Mimochodem vztah jaký popisuješ mám i já se svojí tchýní, mám ji fakt ráda, ale v životě bych s ní nebydlela 😅

Nesla bych do toho ani nahodou! My bydleli s babickou a dedou odmala v dvougeneracnim domku. Nasi meli kolikrat peklo, konflikty porad, zadne soukromi... a doplaceli jsme na to i my jako decka. Babicka nas zatahovala do svych hadek s mamkou, stavela nas do situace bud ja nebo ona, co nam nasi povolili, ona zakazala... je toho milion, na co bych si vzpomnela. Kdyz tam jedu na navstevu, trpim tim doted. Uz kvuli svym detem bych do toho nesla...

Nikdy! My nějakou dobu částečně žili s mými rodiči. Postavili jsme si dům na zahradě kde oni měli chalupu...takže jezdili jen od jara do podzimu a víceméně na víkendy. A i přesto, že svoje rodiče miluju bylo to náročné. A to jsme bydleli každý ve svém, společná byla jen zahrada. Jenže to znamená i pomoci když něco chtějí, na všem se domlouvat, ptát se na souhlas když chcete pozvat kamarády. Pak společné prostory...těžko budete kupovat na jednu zahradu dva bazény, dva grily apod. Stejně tak záhony se zeleninou....domlouvat se kam se co vysází, kdy se to sklidí. Občas je obtížné se na běžných provozních věcech domluvit i s vlastním manželem natož s člověkem o generaci starším. Tchyně je navíc sama...tím víc se na vás upne. Počítej s tím, že nebudete mít minimálně venku žádné soukromí, na všechno se budete muset ptát, o všem se domlouvat. Je to vyváženo případnou pomocí s dětmi...ale dle mého to rozhodně nevyvažuje ty starosti a tahanice a nervy.

já bych to být tebou zvážila, my takto bydlíme a dobrý, samozřejmě vždycky je něco, původně jsme měli bydlet sami, ale zkomplikovalo se to, tenkrát jsem tu nechtěla být ani za nic, několikrát jsem si v duchu balila kufry a rozmýšlela, ale nakonec jsem zůstala, o tom nastavení pravidel to záleží všechno na vás, my máme sice společný vchod, ale jinak vše svoje, rozdělené, oni nahoru nechodí, spíš my dolů, a vážně ocenuju pomoct s dětma. Myslím že vycházíme dobře, co se výchovy týká tak to máme odlišné názory , ale nic co by se nedalo přežít, záleží jak se na to člověk povznese, pokud jdou děti dolů, raději nechci vědět co tam dělají jako jestli sní nějaký kokino před obědem atd, dřív jsem to řešila, ted už mi to může
Dost jsou spory ohledně oblíkání, což mě točí, ale pokud je to v rámci možností, beru to tak nějak s klidem, pokud teda vyloženě nemají ve 30 st na sobě děcka svetr, tak pokud jsou dole at mají klidně triko a tepláky pokud jsou nahoře mají kratasy když je teplo, babičce s dědou je furt zima, tak to vidí bohužel jinak, snažím se nemít jim to za zlý a nevytáčet se tím, a taky děti jsou sice malý ale poznají když je jim fakt horko a samy si to třeba sundají ,nebo přijdou za mnou , že chcou kratasy, ale jinak se nijak nedohadujeme, myslím, že je to vyvážený a za ten klid, když pohlídají a můžu sama do města, nebo můžeme s manželem o víkendech večer si vyrazit sami tak za ten mi to vážně stojí

Moji rodiče se před několika lety přestěhovali do domu mých prarodičů. Každý jedno patro, pouze zahrada společná. Na všem se vždy dohodli, mirne treci plochy byli, ale vše v pohodě zvládli. Babička zemřela v podstate doma, mama se o ni do poslední chvíle starala. Dědovi je 96, je celkem sobestacny, presto, větší nákupy, prádlo a pod dela mamka. Takhle podle mne funguje rodina, kde se mají lidé rádi a mají k sobě uctu.
Desi mne společnost, kde lidé odmítají společnost svých nejbližších je proto, aby nemuseli dělat kompromisy.
Predstavte si, ze se k Vám jednou takto budou chovat Vaše děti, vždyť je to smutný??? Vy si fakt svoje staří predstavujete v domově důchodců????

Já žila téměř 12let s přítelem a našima dvěma dětma ve společném dvojdomku s rodičema ex přítele a NIKDY více ☹ chci jen podotknout,že pokud by jsme bydleli dál od jeho rodiny dodnes by jsme byli spolu,nechtěl se z domů odstěhovat od maminky,rozmazlovala mi děcka,přivlastňovala si je,pořád mi něco radila,věděli o každém mém kroku,snad i to,kdy jdu na WC,takže hrůza.Nyní jsem vdaná,spokojená,tchýni máme 20km od nás 😉 je to super ženská,ale určitě bych s ní bydlet nešla,od tchána bydlíme pár metrů,ale chlapi jsou jiní,do ničeho nám nemluví...

...asi budu za bílou vránu, ale někdo ten všeobecný průměr kazit musí... 😉
V současné době žijeme čtyři generace pod jednou střechou. V "nevýhodě" je můj muž, protože s námi v jednom domě bydlí moje mamka (ovdověla před 6ti lety), její tchýně (moje babička), já s manželem a naše 3 děti. Vycházíme velmi dobře, nastavená pravidla dodržujeme (my i babičky 😉) a soužití nám klape... (a manžel rozhodně není na Chocholouška...).
Takže za nás, jde to, vše je o komunikaci a toleranci na všech stranách.

@maybe72 Jenže ono je možná něco jiného snacha a tchýně a zet a tchýně. S rodiči se podle mne dá vyjít lépe, než s tchánovci, i když taky ne vždy. 😉

@mandala Nejspíš to bude trochu jiný vztah, já jsem taky psala, že v "nevýhodě" je manžel a ne já, spíš ho každý lituje, že je jediný chlap v chalupě... Ale vztahy jsme museli nastavit taky a pokud spolu lidé málo komunikují v jakémkoliv vztahu, jde do kytek všechno... Pěkný den!

Za sebe nedoporučuju 🙂 Nechtěla bych doma ani svojí mamku, ani tchýni. A to s oběma relativně vycházíme v mezích normálu. Máme hodně odlišné představy o výchově, jídle, životě vůbec... A ani jedna by dohodu o nevměšování se nedodržela.

@mandala v tom případě jsem asi taky bílá vrána 😀 , protože lépe vycházím s tchánovci než s rodiči 😅 . Mám své rodiče ráda, o tom žádná, ale žít už bych s nimi nemohla, mamka je generál, když není po jejím, tak následuje řev a výčitky. S rodiči manžela se vyjít dá celkem v klidu, většinou je to o domluvě a to co mě jednou za uherský rok naštve jsou prkotiny, které nemá smysl řešit a dělat kvůli tomu dusno... 😉

Milá zakladatelko, NEBRAT! NIKDY! 😀 žijeme už 12 let s manželovými rodiči a je to čím dál horší. Je jim už 70 let a jako obecně jsou moc fajn, ale pořád zasahují do života 😉 Mám je moc ráda....ale pořád se musíme přizpůsobovat, jasně nevadí, ale někdy mám pocit, že mě rozerve 😀

I kdyz mas tchyni v pohode, mas ji rada atd, ale vnitrne citis, ze to neni ono, nesla bych do toho. Na rovinu bych jednala jak s manzelem, tak s ni. Beru to podle sebe a mamky - fakt mame uzasny vztah, bavime se uplne o vsem, vcera jsme do pulnoci zvanily v koupelne misto spani atd., ale jak jsme spolu delsi dobu, vidim tam ten 30lety zub casu v pristupu atd a obcas bychom ji s manzelem zastrelili, i kdyz jeji umysly nejsou nic jineho, nez snaha nam pomoct a jsme si toho vedomi, ale obcas je z toho vic skody, nez uzitku 🙂

Tezko hodnotit-my s tchanovcema bydlime a konflikty mame i kdyz s obema vychazim docela dobre- mame 3 deti a je toho na ne moc. Na druhou stranu jsou pri ruce, kdyz je potreba......Nic mene pokud bychom meli penize na vlastni dum, tak jdeme pryc urcite!

Bydlim s tchyni, i kdyz pomaha se ctyrletym synem-vodi ho do skolky.. Tak uz bych do toho nesla. Pada tim soukromi a to doslova. Kazdy mame svoje-kuchyn,i pokoje... Ona bydli dole my nahore v baraku. Kdyz si chces neco ugrilovat musis pocitat s ni, proste ji musis do vseho zarazovat, protoze je pak nastvana. Porad chodi k nam nahoru,tedy ted uz tolik ne, jsem se uz neudrzela, ale obavam se ztraty soukromi v cervenci,kdyz ma prijit na svet nase princezna. To uz ted radi jak se mam starat atd.Mam vyborneho manzela. Stoji za mnou,ale je to hodne na psychiku. Uz jsem unavena. Radsi bydlet sami.

Ber to takhle - za deset let nemusí být tak "akční" a budete ji k sobě brát třeba stejně... Ale už do zaběhnuté rodiny, což bude horší na zvykání... No, ne že bych chtěla žít s tchyní, ale pokud budou dvě koupelny i kuchyně (to je základ), nemuselo by to být úplné peklo na zemi... Spousta lidí takhle žije... Ale musíte nastavit pravidla od začátku...

@schotja no, asi takto. Ja bych do toho nikdy nesla. Něco jiného je vzit si k sobe domu tchyni, která je neschopna postarat se o sebe a potřebuje nejaky dohled, něco jiného čipernou stařenku, která je plna života (a rad na rozdavani). Na jednou stranu je urcite vhodna pomoc - hlidani a pod., na druhou je to absolutni ztrata soukromi. Především, když si rozumíte. Jaka by byla napr. hranice navstev na kafe, konzultace neceho drobného, hlidani, vzajemna vypomoc a pod.? A když si to stanovite, jste schopni i vy i ona toto dodržovat?
Proc si nepostavite něco vlastního a ve stejnem meste, ale na jinem konci by si koupila ona něco vlastního? Ona by bydlela u vas uplne nebo by vam prispivala na domacnost? Vypada to jako drobnost, ale tady nekdy také vznikaji neshody. Jak si ona představuje to spolubydlení?
Ver, ze jsme zazili castejsi navstevy rodicu, i když vychazime dobře (nebo slusne), po case dochazi ke ztrate osobni svobody a místo 2 zacnete zit ve trojici. pokud by k necemu doslo, jak by to manzel resil? Byl by schopen mamce naznacit, ze potrebujete svoje soukromi. Byla by schopna toto akceptovat?
Proc to například nezkusit? At k vam prijede na dva tydny na navstevu a zkuste stravit spolu tolik casu. Je to skoro to same. A pak uvidíte, jak by vam to fungovalo. Něco jiného je bydlet od sebe 150km a videt se prilezitostne, něco jiného bydlet spolu/vedle sebe a zazivat spolu kazdodenni starosti i radosti.
A po absolovovanych dvou týdnech bych si o tom jeste jednou se vsemi promluvila...

@lin18 - jakoby jsi popisovala naše soužití s rodiči 😅 😅 😅 Kolikrát jsme schopní se pohádat i kvůli tomu, jestli se na záhon dají kedluby, nebo ředkvičky 😀

@schotja jen mě napadá, když se teď stará tvoje tchýně o svou maminku, tak jak by to dělala až bude bydlet s vámi? Bydlela by s vámi i ta její maminka??? Nebo by dojížděla denně 150km za ní? Pokud jsem to tedy četla a pochopila dobře 🙂 Jinak my s manželem a dvěma dětmi bydlíme u mé mamky v baráku. Je to její dům a my tu nic kromě inkasa neplatíme. Rozumíme si a kdykoli mi pohlídá děti, když potřebuji. Nahoru k nám téměř nechodí, spíš jsme stále dole u ní my s dětmi, manžel když přijede večer z práce, jde většinou nahoru a my s ním. Mamka nám do ničeho nemluví a nezasahuje, spíš se ve všem podřizuje. Máme zde nádherné okolí, přírodu, sportoviště, hodně prostranství pro děti. Toto bydlení je trnem v oku manželově rodině, tedy tchyni, tchánovi a jeho mamce, tedy manželově babičce, která s nimi bydlí. Mají starý dům ve velkém městě a nejradši by byli, kdybychom bydleli s nimi i my. Manžel by byl taky rád, ale já se něčeho takového děsím a nikdy bych tam nešla. Tchyně je největší klepna široko daleko, říká to o ní její vlastní tchyně, za naši každotýdenní návštěvu nezavře pusu a vede monolog. Nejhorší je, že už 10 let mluví o tom, až jednou její tchyně (manželova babička) nebude, kolik bude mít práce s vyklizením všech věcí po ní a toto vše říká i před ní. Mě je z toho na nic, ale manžel ji obhajuje, že ona taková je, že to nemyslí zle a že babičce takové řeči nevadí. No a její další chování i chování babičky i tchána by vydalo na román.....

Zkušenost s tím nemám, jen jsem bydlela v bytě hned vedle bytu mojí mámy a to jsem tam bydlela s kamarádkou a máma vedle se svým partnerem. Máma u nás byla skoro každý večer (kvůli psovi, mají se hrozně rádi) a taky je ta dobrá duše, co je ráda užitečná (nejhorší je, že už to začínám mít po ní 🙂). Člověk po dni v práci/ve škole se chtěl najíst a pak hodit kopyta do vzduchu, jenže přišla máma, povídalo se, ona se vrhla na nádobí, z dobroty srdce, ale já už to vnímala jako kritiku. Ty dva byty vedle sebe pořád máme, ale ten "můj" se pronajímá, protože bych tam vedle nich asi zešílela 🙂. Taky se původně mluvilo o nějakých pravidlech, ale zůstalo z toho jen klepání/zvonění. Jako taková nejjistější volba se mi zdá to dochozí sousedství.

Já bych do toho nešla ani za zlatý prase. Ani kdyby jsem s ní vycházela sebelépe..Popravdě, nechtěla bych pod jednou střechou bydlet ani s mou mámou, neboť ona kecá do všeho. Jak to někdo nedělá tak jak si to představuje ona, tak má tu potřebu to hned člověku říci a člověk se hned cítí jako totální de...il. Tchýně mi tedy naopak do ničeho nekecá, ale bydlet bych s ní určitě nechtěla zase z jiných důvodů..

sama s tím zkušenost nemám, ale moc si to teda představit nedovedu a asi bych do toho nešla, záleží na povaze, ale já jsem člověk, který má rád svůj klid, pohodu a soukromí, a to nejen uvnitř domu ale i na zahradě, moje tchýně bydlí se svojí tchýni a přiznává, že zpětně by do toho taky nešla, vycházejí spolu dobře, mají i rozdělenou zahradu na vlastní "revíry", ale ve vlastním by to prý bylo asi lepší, akorát teď už jsou staříci moc staří na to, aby tam zničehonic zůstali sami
asi bych aspoň postavila nějaký dvojdomek, nebo rozdělila pozemek na dva a na jednom postavila nějaký minidomek pro jednoho, tak aby byla rozdělená i zahrada
samozřejmě to není záruka, tchýně se u vás může často zjevovat i tak, ale je to lepší než sdílet jeden dům

jsem v podobné situaci a už se to rozběhlo. vzhledem k naší situaci byly dvě možnosti. vlastní bydlení s pomocí tchánovců nebo nikdy žádné. už před lety jsem odmítla bydlet u nich ve velkém domě v patře nebo si nadstavovat další. nakonec se kompromisem stalo to, že na přítele napsali zadní část zahrady a my si tam postavíme domeček. můj sen to nebyl, ale na ten nikdy nedosáhneme. je mi jasné, že problémy budou, ale kde nejsou. ono je jedno, kde člověk bydlí. vždy se může najít všetečný soused, co do všeho strká nos nebo dělá naschvály, s kým si člověk může lézt na nervy. prostě to beru tak, že co bude, to bude, nějak to vyřešíme nebo se pohádáme a nebudeme spolu mluvit (to snad ne 😅). prostě je lepší mít trvalé bydlení než se každý rok dva stěhovat s malými dětmi po podnájmech a tahat je po různých školkách a školách. tchýně jde brzy do důchodu a tak je i fajn mít jistotu v zádech, když bude potřeba hlídání až se vrátím do práce a děti budou třeba marodit. k nim do domu, který kdysi stavěli sami bych ale nešla ani za nic. to jsem příteli řekla dávno a několikrát. to by se tam musel vrátit sám a já budu s dětmi raději někde v panelákové garsonce. s tchánovci máme zatím vztahy dobré a chci, aby to tak zůstalo a vím, že bydlet u někoho prostě není pro mě a mou povahu bezpečné a dobré 😅

prekvapilo me kolik je nazoru proti, je to cele jen o toleranci, domluve a vciteni se do druhych. s rodici takto fungujeme tedy jen vikendove patek az nedele prakticky od zacatku jara do podzimu, kdy jezdime na dedinu na barak ale musime se proste domluvit. i pres tyden jsou u nas casto, i moji prarodice, bracha, vyhodou je ze deti maji kolem sebe hodne ruznych lidi ne jen mamu a tatu, kazdy je neco noveho nauci podle svycho konicku a zalib. taky byly treci plochy ale proste jsem si s babickou treba musela vyrikat ze mi nesmi do bytu bez predchozi domluvy, obrecela to ale pochopila a uz nikdy neudelala. oni jsou zase radi ze jsou uzitecni dva dny v tydnu si uzivaji vnucky kdy ja jsem v praci, stejne to bylo u prvniho ditete taky pomahali a vzdycky hrozne pookrali a omladli kdzy ji meli, ze ji obcas daji neco co bych nechtela to je uz proste nevyhoda. proste reknu babi zbytecne vyhazovani penez kup ji radsi tohle nebo tohle nebo neco upec. popr. jsem se ji naucila taky chvalit za to jak to pekne zvladaji ji to motivuje, je rada ze jsou s dedem uzitecni. ja sama bych taky na stari nechtela byt nekde opustena x km od rodiny. nekdy je treba se na to podivat i tema ocima "starych" lidi. i kdyz chapu ze povahy jsou ruzne a s nekterymi to i pres odhodlani nejde. jak rikam musi byt tolerance a chut se domluvit na obou stranach.

Právě proto, že máte hezký vztah, bych do společného bydlení nešla,...
Raději bych si za své koupila třeba menší byt s vidinou pozdější výměny za větší, než podvědomě cítit vděčnost za to, že mi tchýně dopomohla, navíc jestli je energická babička pachatelka dobra, tak bych si ji nechala v dostatečné vzdálenosti a děkovala bohu za dobrou tchýni.
Společné bydlení většinou dobrotu nedělá a většina mladých s rodiči bydlí jen proto, že je to finančně výhodné.

Za mě společné bydlení v jednom domě ne. Vyhni se tomu. Společné bydlení kazí vztahy, ač byly předtím jakkoli dobré.

Ja bych do toho nesla. Ale jen z vlastni zkusenosti. moje tchNe byla vzdy prima a fajn, bavily jsme se jako kamaradky .... ona najednou odesla od kanzela, my ji vzali na par tydnu k nam do bytu .... a to byl konec, na nic se neptala, chovala se jako panem bytu - nebudu se rozepisovat .... ale jde jen o mou osobni zkusenist, nemusi to byt pravidlem ....
Ja byla hodne tolerantni a prizpusobiva, ona ne .... a jednoho dne jsem v tom byte mela i manzelovou sestru, na par tydnu ...... doted jsou jsem k nim odtazita .... a jednoho dne se spakovaly, nic nerekly a zmizely .... pro nase dobro s manzelem :D ( meli jsme par tydnu pred svatbou)

Za mě ne,kdyby šel vrátit čas, tak bych to nikdy už nedovolila.

@josefina79 já osobně si svoje stáří představuju buď v domově důchodců, nebo u sebe doma, pokud budu mít peníze na ošetřovatele, příp. pokud budu do smrti soběstačná, moc si nedovedu představit, že se o mě starají moje děti, ty ať mají vlastní život a starají se o svoje děti