Kolik máte blízkých přátel pro pravidelné setkávání?
Zajímá mne, kolik máte kamarádek, přátel, se kterými se osobně a vcelku pravidelně stýkáte. Třeba jednou za měsíc, nevím, zajdete na kafe, pokecáte, jste schopni si vzájemně vypomoci, apod.
Stručné shrnutí
- V diskusi rodiče uváděli počet blízkých přátel od 0 do 7, přičemž nejčastěji se objevovaly počty 0–3 a frekvence setkávání se pohybovala od několikrát týdně po jednou za rok.
- Neformální cesty k navázání kontaktů zmiňované v diskusi zahrnovaly partu maminek pro společné výlety a hlídání, sousedskou výpomoc a dobrovolnictví na sportovních akcích a festivalech.
- Jako řešení sociální izolace se doporučovalo pracovat na nastavení hranic a využít psychoterapii; v diskusi zazněla i přímá rada od „známé psycholožky“ v citaci: „Musíš se naučit je poslat do prdele“, zatímco jiní doporučovali postupné budování hranic v terapeutickém procesu.
Nejčastější otázky
Q: Jak najít nové přátele jako rodič?
A: Hledat kontakty v lokálních rodičovských skupinách nebo „partách maminek“ pro společné výlety a hlídání, zapojit se do aktivit s dětmi na hřišti a využít sousedskou výpomoc jako začátek (konkrétní postupy v diskusi: výlety, chalupy, společné oslavy).
Q: Pomůže dobrovolnictví navázat přátelství?
A: Ano; v diskusi bylo přímé doporučení dobrovolnictví na sportovních akcích a festivalech jako způsob, kde si lidé našli nové přátelé a vznikly i skupiny lidí, kteří se pak scházeli i soukromě.
Q: Jaké digitální nástroje lidé v diskusi použili k udržování kontaktů?
A: Uživatelé pravidelně zmiňovali Messenger a WhatsApp pro denní komunikaci, plánování schůzek a udržování vztahů na dálku.
Q: Jak nastavit hranice, když mě lidé často využívají nebo přetěžují?
A: V diskusi se doporučovala psychoterapie a konkrétní komunikační techniky jako odmítnutí bez dlouhého vysvětlování („sorry, třeba jindy“) a učení se jasně říkat „ne“, přičemž jedna zmíněná známá dětská psycholožka použila i výraznou formulaci: „Musíš se naučit je poslat do prdele“.
Q: Jak se seznámit v cizím městě nebo v zahraničí?
A: Doporučovalo se začít u sousedů a rodičů dětí ve stejné lokalitě, účastnit se místních akcí s dětmi, využít sousedskou výpomoc a hledat skupiny maminek v okolí; příklady z diskuse zahrnovaly sousedky, které se staly pravidelnými kontakty.
Q: Co dělat, když mám vůbec žádné blízké přátele?
A: Doporučené kroky byly malé sociální kroky typu výměny potravin či hlídání se sousedy, zapojení do dobrovolnictví nebo místních aktivit a trpělivé budování vztahů přes Messenger/WhatsApp a společné akce pro rodiny.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnoho lidí pociťuje, že po narození dětí a v důsledku stěhování nebo pracovních povinností klesá frekvence osobních setkání s přáteli.
- Neformální sítě (sousedé, parta maminek, rodina) slouží často jako náhrada nebo doplněk k přátelstvím.
Sporné názory
- Někteří účastníci tvrdí, že stačí malé množství blízkých přátel nebo rodina a jsou spokojené, zatímco jiní považují stav „0 přátel“ za problém, který je nutné řešit.
- Někteří doporučují kamarádství i s muži jako rozumnou možnost, zatímco jiní varují, že kamarádství s muži často sklouzne k nechtěným návrhům.
Otevřené otázky
- Jak nejefektivněji navázat trvalá přátelství v dospělosti při omezeném volném čase a rodičovských povinnostech?
- Jak vyvážit nastavení osobních hranic s udržením užitečných sousedských a rodičovských vztahů?
Zmíněné značky a firmy
WhatsApp, Messenger, Sunar, Lidl, Zásilkovna, Koník
Zmíněné produkty a metody
psychoterapie, nastavení hranic, „poslat do prdele“ (citát jako přímá strategie), dobrovolnictví (sportovní akce, festivaly), parta maminek, vzájemné hlídání dětí, sousedská výpomoc, komunikace přes Messenger, komunikace přes WhatsApp
Místa a osoby
USA, Švýcarsko, Praha, Mykonos, ČR
@tahejhula Dvě blízké v místě bydliště, ty vídám každý týden, někdy i víckrát, teď přes prázdniny trošku méně, různé dovču a tak. Pak máme s manželem společnou partu kamarádů s rodinami, s těmi jezdíme třeba na hory, tábor, různé akce typu grilování, kola, společná večeře občas. A kamarádky ze střední. To od sebe bydlíme všude možně daleko, jsme rády, když se nám podaří setkat se jednou za rok. Ale máme společnou konverzaci na mesengeru, víme i sobě, pořád si sedmém jako dřív🙂
@pampeklec a ono u mě nejde o to, abych neztratila přátelství, spíše nechci způsobit druhému diskomfort, nechci aby byl zklamaný nebo podobně. A jdu hodně za hranici vlastního komfortu, aby těm ostatním bylo fajn a měli to jednodušší. A pak už to jede přesně podle rčení podej prst a urvou ti celou ruku.
@tahejhula a není tedy problém v sebehodnocení? Kdybys měla dobré sebevědomí, měla se ráda, tak se nenecháš takto využívat a víš, kdy říct zavčas ne. Pak nejdeš na úkor vlastního komfortu. Lidi si od tebe vezmou, kolik jim dovolíš. Pokud dovoluješ víc, než jsi ochotna / schopna dát, tak je chyba na tvé straně.
Já jsem byla vychovávaná se vždy rozdat... Vdala jsem se, přestěhovali a teď žiju mezi báječnými lidmi a jedna moc fajn sousedka mi ze začátku často opakovala: "ty seš tak hodná, až seš blbá!" A přesně o tom to je.
@kafr to už jsem tu psala několikrát. 👍 Ostatně proto jsem sem napsala, co mi řekla ta moje známá. To samozřejmě není chyba ale špatné nastavení z rodiny. Ostatní lidé by měli mít určitou záklopku, za kterou nejít, ale to je zase otázka EQ. Problém je vždycky na obou stranách.
Mám jednu, ale teprve chvíli. Sedly jsme si, má ročního chlapečka a je to sousedka vedle pozemku, který jsme koupili minulý rok. Její vztah je taky smíšený, akorát opačně. Ona rozumí češtině a já zase polštině. Mluvíme spolu každá svým jazykem 😀. Je to moje první kamarádka po X letech. Jinak jsem byla bez přátel. Většinou se naše cesty rozešly a navíc mám velkou rodinu a super vztahy se sourozenci a mamkou. Nepotřebovala jsem nejlepší kamarádku a stále ji nepotřebuju.
@tahejhula ja take nemam zadne.bydlim v zahraničí. Mam vzdy nejake maminky deti se kterymi se vydame kdyz si deti hraji.to pak treba 2 zname takhle. 1 vidim 1x tydne a 2. i x krat tydne. Pratelstvi se z toho postupne rozviji. Obcas si vzajemne vypomahame. Ale to i hlavne proto ze ted bydlime hned vedle a jsme sousedky. Ale nejaky hluboky sverovani to teda neni. Spis o takovych vsednich kazdodenich vecech. Ale treba ta moje sousedka je hodne spolecenska a ma spoustu kamaradek.pořád nekde je.nebo jezdi k nim nekdo na cely vikend. Ale to proste musis mit na to i povahu. Ja mam treba rada svuj klid a neni snadne se pro me seznamit s nekym novym.
@tahejhula mám super švagrovou(bratrova žena) která je zároveň kamarádka, 1-2x měsíčně se vidíme i bez děti. Pak mam jednoho nejlepšího kamaráda už od zakladky, ten k nám jezdíme 1x měsíčně na víkend a jsme částo v kontaktu. Potom mám jak já tomu říkám kocarkovy kamarádky, nesveruju se se vším, kecame tak obecne ale nemam problém je pozvat domu aby si děti hráli a my v klidu vypily kafe 🙂
@tahejhula Mam jednu letitou hodne blizkou kamaradku, se kterou se vidam prakticky denne, kdyz ne, tak si aspon napiseme/zavolame, muzeme si rict vse, byli jsme spolu i na kratsich dovolenych, mely spolu brigadu a pak i praci. Nerozdelilo nas ani to, ze ja jsem ted na rodicaku a mam rodinu, kdezto ona rodinu nema (a chtela by). Pak mam dalsi 3 dobre kamarady, ale ti se odstehovali do Prahy a vidime se parkrat do roka, presto jsme si blizci. Vsechno to jsou kamaradi uz ze stredni, nove kamarady moc nemam (a nechybi mi to). Pak mam jeste kamaradku tady z MK, se kterou si denne piseme 😊.
@tahejhula K tomu, co píše @kafr - v rámci normálních situací si taky nemyslím, že je chyba na straně tvých známých. Oni přeci vůbec nemusí tušit, že pro tebe je něco těžké, zabere ti to příliš času, je to už za tvojí hranicí... jak to mají vědět, když nejsi schopná jim ty hranice komunikovat a každý je máme jinde (a jsme v jiné situaci - co je pro jednoho drahé, pro jiného jsou drobné, například)? Říkám to jako někdo, kdo s tím sám má problém, aby nedošlo k mýlce. Taky nerada říkám lidem ne, často i na úkor vlastních potřeb. Ale nikdy by mě nenapadlo za to vinit ostatní a snažím se to zlepšovat, jak jsem psala. Jiná je samozřejmě situace, když jsi k nim nějak vázaná, nemůžeš prostě odmítnout, nějak tě vydírají... ale to není to, co jsi popisovala.
Jinak pokud děti chodí k sousedům a máš nedostatek sociálních kontaktů, tak se řešení nabízí. Když soused ne, tak třeba sousedka.
@pampeklec to se trochu pleteš, já klidně vyjádřím, že čas nemám, nebo řeším něco akutně u sebe, dětí a oni nedají pokoj ani tak. 😄 Vina a chyba jsou slova, která se ráda obrací na jazyku a přitom nic neřeší. A když to napíšu narovinu, i blbec ví, že když s prominutím otravoval včera, předevčírem, celý minulý týden, mohl by si dát pohov. Nebo že není úplně dobré někomu psát v jednu ráno a pak mu vynadat, proč nereagoval. Tady v sousedství není nikdo, s kým bych se kamarádit chtěla. Nevím o nikom.
A mi už to stačí.
Toto je přesně ten moment, kdy mě už se nechce s tebou "kamarádit". Měla jsem tě mezi oblíbenými, ráda jsem občas přečetla tvé příběhy, myšlenky, diskuze. Ale tak nějak cítím, že ty jsi pro mě toxický člověk.
Ráda nadhodíš problém k diskuzi, pak celou konverzaci otočíš proti všem, kdo se zapojili, pravdu máš jen ty a my jsme tě nikdo nepochopili... Je to po několikáté a já už se tím nechci zabývat.
Já sem chodím odpočívat a nechci řešit ani osobní dramata ani sociologické exkurzy ani psychologii, či kdo ví co.
Měj se hezky a pokud to umíš, buď v životě šťastná.
Tento konec jsem opravdu nečekala. Snad budeš, Tahejhulo, jednou šťastná, moc ti to přeji. Nejdřív ale najdi sama sebe.
(děkuji za echo jedné dobré duši)
Nečekám, že zmizela úplně, myslím, že bude mít nový Nick.

@pampeklec děti chodí ke kamarádům samy a tam se také samy domluví, zda mohou na návštěvu. Ale nejraději tráví čas venku. Jo, to on třeba soused vypadá, že by se kamarádil, ale trochu víc, než chci já. 😄