Kolik máte blízkých přátel pro pravidelné setkávání?
Zajímá mne, kolik máte kamarádek, přátel, se kterými se osobně a vcelku pravidelně stýkáte. Třeba jednou za měsíc, nevím, zajdete na kafe, pokecáte, jste schopni si vzájemně vypomoci, apod.
@leiladelly člověče a já jsem asi úplně radu nehledala, prostě mě zajímalo, kolik tak lidé mívají přátel. Dobrou noc.
@tahejhula Aha, já jsem to Tvé psaní vnímala jinak. Dobrou noc.
@tahejhula Jinak jak jsi to napsala s tou veřejnou službou, to jsem přesně já...vždycky se snažím všem vyhovět a pak to dopadne vždy stejné. Teď se mi to stalo a dost mě to semlelo, vždy si pak řeknu budu se chovat jinak. Hned nastavím hranice, ale bohužel, vždycky bych se prostě pro druhé rozdala a pak si brečím jak to dopadlo...
@konidana no já tedy předpokládám, že nedopadnu tak, abych mu doma dvakrát týdně uklízela, kupovala jeho dětem Sunar, hlídala mu několik dní v kuse libovolný počet potomků, lítala od čerta k ďáblu, abych mu sehnala kontakt na proktologa a nevím co. Každopádně za ním asi nepojedu s kilem čokolády do porodnice, protože ho stresují novorozenecké sestry a nejde mu kojit.
@tahejhula Tak to si článek ráda přečtu, protože v této diskuzi je pro mě mnoho otázek a nevyřčených souvislostech. ❤
Jinak se naprosto ztotožňuji s @leiladelly, jde vidět, že o psychoterapii něco víš 😉
@exbordelar Ano , kromě lékařské fakulty jsem vystudovala filozofickou fakultu, obor psychologie 🙂
@exbordelar ale tak moje známá o psychologii taky něco ví, hele. 😄 Ona ten problém vypozorovala a pojmenovala ihned. Tady na Koníku je akorát ten problém, že na základě psaného projevu si kdekdo myslí, že jsem v kontaktu s lidmi bestie. A ono to je přesně naopak. Nejlepší bylo, když mě sledovala s mými dětmi. Prý, hele, ty děti jsou jedny z nejspokojenějších, co jsem viděla, ale mluvíš s nimi tak, že ti určitě dost často nerozumí, ale to úplně nevadí, to si sedne. 😄😄
@tahejhula Mám jednu,možná dvě. Vídáme se tak jednou za měsíc, když se poštěstí.
“Bez lásky jsem jenom smutná, ale bez přátel bych nepřežila” Tahle písnička byla asi napsána přímo pro me. Mám spoustu přátel, hodně z nich hodně blízkých. S někým ven vyrážím minimálně 1x týdne a aspoň 4 víkendy ročně travim někde na chatě s přáteli. Aktivně udržují přátelství ze ZŠ, SŠ i obou VŠ a ze všech mých cest. Můj manžel k životu přátele nepotřebuje, stačím mu já, ale naštěstí chápe, že já to mám jinak.
@tahejhula nula, zero, nada... A jsem tak spokojena. Na vse mi staci manzel a v dobe, kdyz jsem ho nemela, jsem si vystacila sama.
Myslim, ze by si lidi (a hlavne zeny) usetrili dost trapeni, kdyby umeli byt sami se sebou... Proc vlastne mit pratele povazujes za nezbytnost? Kdyz ti to ocividne nejde? Jsou holt zensky, co si umi udelat nejku z prodavacky v Lidlu za minutu markovani. Ty ocividne tento typ nejses, tak proc to tak moc lames pres koleno? To je, jak kdybych - absolutni pevecke drevo - se porad snazila dostat nekam do sboru. A pokazde bych byla zklamana, ze mne vyhodili, pripadne si mne tam nechali jen jako zalohu, co je jim dobra na to delat jim devecku pro vsechno v zakulisi. Ona je hezka takova ta modlitba "boze, dej mi silu zmenit veci, co jdou. Pokoru prijmout ty, co zmenit nejdou. A moudrost poznat veci, ktere zmenit jdou a ktere nejdou". Mozna je cas na tu moudrost a pokoru... 😉
S nejlepší kamarádkou se vídáme cca 1x měsíčně, často si píšeme, jsme v kontaktu.
S ostatními kamarády a jejich rodinami taktéž pravidelně, různé společné akce atd.
V práci máme výbornou partu šesti holek, vídáme se samozřejmě denně v kanceláři ☺️
Jee, a to jsem si říkala, jak málo mám bližších přátel... Mám jich asi 8, z toho 2 mimo město, ale jezdíme za nimi párkrát do roka a mame spolu podnikání. Jednu za rohem, to chodíme s dětmi (a další maminky od vidění). Ze střední a vysoké jsou každá na jiném konci Prahy, tak tam se srazy musí dost plánovat. A jednu z prace. Nejlepší kamarádka je moje máma, tu vidím tak 3x týdne, i když to má 45 minut MHD. Většina je tedy zatím na rodičovské, dvě chodí do práce. Chodím "pařit" o dost méně než dříve, ale člověk je už v jiné životní fázi, za pár let to bude zase jiné. 2 dřívější kamarádky jsem "ztratila", jedná se odstěhovala a má zvláštní životní postoj, druha se už dřív odcizivala a pak mě i naštvala.
@tahejhula hele já mám 3, ale jelikož jsou každá v jiném městě než já, různé životní cesty, tak se vídáme jednou za rok, s jednou jsem se neviděla pomalu 4 roky. Naplánujeme ale vždy se něco semele.
Nikdy se neozvou samy od sebe. Prostě máme každá svůj život. Ale ano, pokud potřebuju pomoc neodmítnou.
@tahejhula 0 👍. Moje největší kamarádka je moje Mamka, která mi se vším pomůže a ví o mě asi všechno a já o ni. Máme ve vesnici spoustu známých se kterými si vypomuzeme, ale v podstatě jen s jedněmi se občas sejdeme třeba na kafe nebo grilovacku. Měla jsem jednoho nejlepšího přítele, který se bohužel nevím proč najednou odmlcel a nekomunikuje. S tím jsem si říkala taky hodně věci a chodili jsme spolu na party a tak no. Byl to gay takže žádná odmlka kvůli lásce nebo tak nehrozí 😁🥴🙈.
Já mám jednu výbornou kamarádku sousedku - vidíme se 1x až 3x týdně. Většinou na celé dopoledne nebo odpoledne. Jezdíme i na dovču společně celé rodiny. Pak máme s manželem asi 5 párů přátel se kterými se vídáme tak jednou za měsíc max za dva a pak každý ještě tak 5 přátel - spíše já víc, tak 7 a manžel 3 se kterými se vídáme sami, někdy jednou za 3 měsíce někdy za půl roku, někdy i 1x za měsíc, jak to vyjde 😉
Já jsem na mateřské a manžel pořád v práci 😎
@tahejhula taky tak
@tahejhula mame kolem sebe strašně moc fajn lidí a vrelych vztahů a tak málo času je hýčkat, že se někteří vzdaluji... ale kdyz uz to vyjde, je to jako bychom se vidali denně 😊 ja se jen obávám, ze zivot uz nezpomali, aby se slo vidat casteji 🤔☹️
Mám jednu kamarádku s kterou se scházíme pravidelně,jinak mám ještě další dvě ,ale ty už bydlí daleko ,tak se s nimi tolik neschazim , s tou jednou se scházíme jedenkrát za měsíc ,někdy mi to vyjde jedenkrát za dva měsíce , záleží jak máme čas
@mary.jane já takhle byla spokojená, když jsem žila v ČR a měla jsem kolem sebe kolegy, sousedy atd. Ve chvíli, kdy se člověk ocitne úplně ve “vzduchoprázdnu” je jen manžel sakra málo
@tahejhula S nikým. Mám 2 nejlepší kamarády (jsou to otec a syn a jsou pro mne jako rodina), se kterými občas pokecám něco jako po skype, protože bydlí hodně daleko. Jinak se scházím s mou rodinou (má ségra je pro mne nejlepší kamarádka - bydlí na sídlišti jako rodiče a s rodiči mohu mluvit zcela o všem) alespoň na jeden víkend v měsíci - mám je hodinu autem. Ale ve městě, kde bydlím, se nescházím s nikým. Nejsem ten typ, co to vyžaduje a defakto znám jen lidi ze vchodu. Mně stačí trávit čas se synem a mužem (on to má tak stejně). A pak má rodina - odstěhovala jsem se za mužem s tím, že ví, že rodina je pro mne nejvíce a že budem jezdit častěji za nimi a nemá s tím nejmenší problém - rozumí si se švagrem a i mou sestřičkou skvěle, má rád mé rodiče a i jemu se u nich líbí (malé město, klid).
No, pokud máš chuť hledat řešení stavu, který ti zjevně vadí, tak bych prostě začala malými kroky a ono si to postupně sedne... zvlášť s dětmi je to všechno jednodušší, ale i bez nich to jde. Nemáte třeba v domě/ulici někoho, ke komu bys mohla zajít, když ti chybí jedno vajíčko do pečení? Nebo kdo by ti mohl vyzvednout balík v zásilkovně? Nebo nemají děti nějaké kamarády, ke kterým by chtěli na odpoledne (a ty bys mohla poprosit o hlídání)? U nás v ulici to poslední dobou funguje úplně perfektně - začalo to myslím tím, že jsme párkrát nakrmili k večeři sousedovic děti, co si u nás byly hrát, a naše dcera začala chodit ke kamarádce (jiná rodina), když jsem jela se synem na kroužek. A sousedka pracuje v obchodě, kde mají zásilkovnu. Další sousedi rádi nakupují online velká balení, tak to děláme spolu (a taky mají děti a občas si hlídáme). A jiná sousedka občas potřebuje odvézt na autobus, tak prostě obejde ulici a on jí někdo vezme. Občas někdo zaklepe, že mu chybí nějaká surovina na vaření, nářadí nebo má naopak přebytek nějakých výpěstků. A nebo že prostě jenom griluje, jestli nechceme přijít. Nebo vaří čaj. A mezitím samozřejmě děti běhají zcela náhodně po ulici, chodí si na návštěvy a jídlo, kam chtějí... Ale nešlo to samozřejmě ze dne na den a ne všichni sousedi se zapojují, ale celkově atmosféra se zlepšila řádově (a je mnohem snazší si říct o pomoc, i když to neumíš). Já osobně oceňuju i tu možnost si na cizích dětech trénovat ty hranice - "ne dneska k nám na návštěvu opravdu nejdeš, bolí mě hlava" se snáz říká cizímu dvouletému dítěti, než někomu, o jehož přátelství ti fakt jde 🙂
@tahejhula Asi jsem vyčerpala, co bych Ti dál mohla říct 🙂 Radikální extrémy si člověk trochu asi nastavuje sám... viz "v životě bych nikam oficiálně nešla..." . Najdeš řešení sama? upřímně nevím. Každopádně Ti držím pěsti, aby se Ti dařilo dobře.
@tahejhula To těžko může někdo třetí, kdo to čte jen zprostředkovaně, posoudit. (To, jak píšeš, že problém je Tvoje přelaskavost) Vlastně ani nevím, zda Ti ty rady k něčemu jsou, nebo jen nějak trávíš tímto čas? Já už se rozloučím, dobrou noc. Tedy tady je noc. 🙂