Kolik máte blízkých přátel pro pravidelné setkávání?
Zajímá mne, kolik máte kamarádek, přátel, se kterými se osobně a vcelku pravidelně stýkáte. Třeba jednou za měsíc, nevím, zajdete na kafe, pokecáte, jste schopni si vzájemně vypomoci, apod.
Stručné shrnutí
- V diskusi rodiče uváděli počet blízkých přátel od 0 do 7, přičemž nejčastěji se objevovaly počty 0–3 a frekvence setkávání se pohybovala od několikrát týdně po jednou za rok.
- Neformální cesty k navázání kontaktů zmiňované v diskusi zahrnovaly partu maminek pro společné výlety a hlídání, sousedskou výpomoc a dobrovolnictví na sportovních akcích a festivalech.
- Jako řešení sociální izolace se doporučovalo pracovat na nastavení hranic a využít psychoterapii; v diskusi zazněla i přímá rada od „známé psycholožky“ v citaci: „Musíš se naučit je poslat do prdele“, zatímco jiní doporučovali postupné budování hranic v terapeutickém procesu.
Nejčastější otázky
Q: Jak najít nové přátele jako rodič?
A: Hledat kontakty v lokálních rodičovských skupinách nebo „partách maminek“ pro společné výlety a hlídání, zapojit se do aktivit s dětmi na hřišti a využít sousedskou výpomoc jako začátek (konkrétní postupy v diskusi: výlety, chalupy, společné oslavy).
Q: Pomůže dobrovolnictví navázat přátelství?
A: Ano; v diskusi bylo přímé doporučení dobrovolnictví na sportovních akcích a festivalech jako způsob, kde si lidé našli nové přátelé a vznikly i skupiny lidí, kteří se pak scházeli i soukromě.
Q: Jaké digitální nástroje lidé v diskusi použili k udržování kontaktů?
A: Uživatelé pravidelně zmiňovali Messenger a WhatsApp pro denní komunikaci, plánování schůzek a udržování vztahů na dálku.
Q: Jak nastavit hranice, když mě lidé často využívají nebo přetěžují?
A: V diskusi se doporučovala psychoterapie a konkrétní komunikační techniky jako odmítnutí bez dlouhého vysvětlování („sorry, třeba jindy“) a učení se jasně říkat „ne“, přičemž jedna zmíněná známá dětská psycholožka použila i výraznou formulaci: „Musíš se naučit je poslat do prdele“.
Q: Jak se seznámit v cizím městě nebo v zahraničí?
A: Doporučovalo se začít u sousedů a rodičů dětí ve stejné lokalitě, účastnit se místních akcí s dětmi, využít sousedskou výpomoc a hledat skupiny maminek v okolí; příklady z diskuse zahrnovaly sousedky, které se staly pravidelnými kontakty.
Q: Co dělat, když mám vůbec žádné blízké přátele?
A: Doporučené kroky byly malé sociální kroky typu výměny potravin či hlídání se sousedy, zapojení do dobrovolnictví nebo místních aktivit a trpělivé budování vztahů přes Messenger/WhatsApp a společné akce pro rodiny.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnoho lidí pociťuje, že po narození dětí a v důsledku stěhování nebo pracovních povinností klesá frekvence osobních setkání s přáteli.
- Neformální sítě (sousedé, parta maminek, rodina) slouží často jako náhrada nebo doplněk k přátelstvím.
Sporné názory
- Někteří účastníci tvrdí, že stačí malé množství blízkých přátel nebo rodina a jsou spokojené, zatímco jiní považují stav „0 přátel“ za problém, který je nutné řešit.
- Někteří doporučují kamarádství i s muži jako rozumnou možnost, zatímco jiní varují, že kamarádství s muži často sklouzne k nechtěným návrhům.
Otevřené otázky
- Jak nejefektivněji navázat trvalá přátelství v dospělosti při omezeném volném čase a rodičovských povinnostech?
- Jak vyvážit nastavení osobních hranic s udržením užitečných sousedských a rodičovských vztahů?
Zmíněné značky a firmy
WhatsApp, Messenger, Sunar, Lidl, Zásilkovna, Koník
Zmíněné produkty a metody
psychoterapie, nastavení hranic, „poslat do prdele“ (citát jako přímá strategie), dobrovolnictví (sportovní akce, festivaly), parta maminek, vzájemné hlídání dětí, sousedská výpomoc, komunikace přes Messenger, komunikace přes WhatsApp
Místa a osoby
USA, Švýcarsko, Praha, Mykonos, ČR
@konidana Jako hodně mladá jsem věřila, že s chlapem lze kamaradit. Teď vím, že nejde. Možná někomu jo, ale mně fakt ne. Vždycky tam dřív nebo později začnou probíhat různý návrhy, na který nejsem zvědavá. Něco jinýho, když se vídají celý rodiny, ale jinak to podle mě moc nemá šanci fungovat.
Mám dvě kamarádky z dětství. Vím, že jsou to lidi na které se můžu spolehnout, a kdybych v noci skončila na ulici, můžu u nich zazvonit...ale jedna žije hodně daleko a druhá má náročnou práci, takže se vídáme párkrát do roka. Nějaká ta společnost mi, zvlášť po narození dětí, taky chyběla - navíc s rodinou to u nás není žádná sláva. U mě je to dané asi hlavně určitou sociální neobratností, neumím vést small talks a v mnoha situacích neumím správně reagovat, řeknu něco nevhodného apod. Za tu dobu, co tu žijeme jsem zkoušela mnohokrát navázat určitý přátelský kontakt, ale bezvýsledně. Až letos jsem tu narazila na spřízněnou duši, paradoxně jsme se původně sešly z úplně jiného důvodu.
@tahejhula Vídáme se s obojíma prarodičema (většinou minimálně ob týden) a s našimi přímými sourozenci (tak jednou za dva měsíce) ... máme dobré vztahy se sousedy, s kolegy z práce... s obojími rádi pokecáme, třeba i zajdeme "na pivo", ale nijak tam setkání předem moc neplánujeme. Pak s eza rok sejde pár větších akcí, kdy prostě vidím těch lidí víc... ALe ty jsou "když s eto zrovna hodí", nelpíme nějak na pravidelnosti.
No a prozradis nam, odkud jsi? Treba by se s tebou nekdo z MK rad setkal a pokecal - z diskuzi zde mi neprijdes jako marny clovek, naopak 😉 Ja myslim, ze tenhle problem bude mit daleko hlubsi koreny, nez se na prvni pohled zda.
@exbordelar problém je tam, kde jsem psala. Mám známou psycholožku, je tedy dětský psycholog a navíc žije v USA. Ale ona to popsala dobře, nemáš osobní hranice, snažíš se všem vyhovět za každou cenu a oni tě potom nevnímají jako člověka s vlastními potřebami ale jako veřejnou službu.
@tahejhula máme tady u nás partu maminek a je to skvělý. Jezdíme s dětmi na výlety, chalupy, chystáme se pod stany, slavíme narozeniny. Občas si vyrazíme bez dětí na tah do Prahy, nebo se slezeme u některé doma a je to vždycky docela jízda😉 Taky si podáme pomocnou ruku, kdykoliv je potřeba, včetně třeba vyzvednutí dětí ze školy/školky nebo hlídání, nebo uvaření, když je některá nemocná a manžel/přítel zrovna někde na služebce... Pak mám ještě dvě výborné kamarádky, ale mimo dosah, takže se vídáme sporadicky, ale píšeme si často👍
@zuzineckah to jsme zrovna minulý týden říkali s přítelem. .. že by bylo hezky znát nějaký pár aby jsme si sedli oba .. aby jsme mohli třeba na výlety nebo posedět a tak .. já mám spíš kamarádky .. a on bohužel nikoho .. rodinu před 200 km daleko a kamarády měl když hrál airsoft.. jenže s postupujícím věkem a založením rodiny na hru nebyl čas a tak už nemají čas ..😔😔 takže jsme říkali že by bylo fajn mít nějaký pár
@tahejhula Ahoj, reaguji na to, co jsi mi odpovídala, že Tvůj problém trvá roky , že vystavět hranice a nepřejít do druhého extrému je těžké. Je dobré, že si uvědomuješ, že bys něco ve svém životě chtěla jinak, abys byla spokojenější než jsi nyní. Dále si myslím, že aby ses posunula dál, nešla z extrému do extrému, jak píšeš, zkus popřemýšlet, jak zapracovat na sobě Budou to věci z minulosti, bude to komplex věcí, které Tě drží ve stejných pocitech a postojích. Pokud bys zpracovala to, co se vleče z minulosti, věřím, že pak jednak Tobě bude lépe. Budeš jinak vnímat okolí, budeš vyzařovat jinak. A vnitřně spokojený člověk pak spontánně začne "oslovovat" lidi. Není důležité , kolik kdo z nás má kamarádů.. někdo nepotřebuje, někdo jednoho, někdo miluje a potřebuje lidi, vlastně každý přístup je OK, protože platí pro daného člověka. Cíl je, aby bylo dobře Tobě, pak se pozmění i Tvé okolí. 🙂
@leiladelly no tak ona známá psycholožka pravila: Musíš se naučit je poslat do prdele a dostat na první místo sebe.
@tahejhula Tak , ono je to složitější. Obecně má pravdu, ale profesně nemůže nikomu radit, co má udělat. V procesu psychoterapie je průvodcem, člověk ke změnám postupně dozrává terapií sám. Když Ti to takto řekne, s velkou pravděpodobnostní se Ti nic v životě nezmění , nic zásadního. A to negativní formulování "poslat někoho do prdele", to nevidím já osobně jako optimální, základ je začít být laskavý jak k sobě , tak pak k okolí... To jsou jen mé názory..., samozřejmě.
@leiladelly ona také není žádná moje terapeutka. V životě bych nikam oficiálně nešla. Nebo teď už ne.
Jednu se kterou se vidím každý týden, jinak pár dalších s kterými se vidím jen párkrát do roka, ale píšeme si obcas. Ještě bych byla za jednu takovou tu, se kterou si budu psát nebo vídat častěji ráda, ale bohužel

@tahejhula hm, asi je to o osobní potřebě. Já o toto vůbec nestojím, na někoho se vázat, navzájem si vyhovět, brát ohledy, přizpůsobovat se...
Možná je to tím, že jsme oba učitelé lidí máme až až, takže ve svém volnu jsme rádi sami.