Křivdy z dětství. Dopustili se vaši rodiče něčeho, co nedokážete odpustit?
Dopustili se vaši rodiče něčeho, co jim nedokážete nikdy odpustit? Co vám udělali/řekli v dětství, a máte z toho třeba trauma / fóbii až do dospělosti? A čeho se zuby nehty chcete vyvarovat u svých dětí?
Stručné shrnutí
- Různé formy výchovy jako mlčení ("silent treatment"), fyzické tresty (výprask páskem, bití vařečkou) a ponižování mohou v dětství vyústit v dlouhodobé trauma, fobie a narušené vztahy v dospělosti.
- Výchovné vzorce se často dědí generacemi; řešení zahrnují psychoterapii, sebevzdělávání o narcisismu a vědomé nastavení opačného vzoru výchovy.
- Konkrétní praktická opatření z diskuse jsou psychoterapie (někdo uvádí léčbu trvající 10 let), přerušení kontaktu s toxickými příbuznými, zákaz fyzických trestů u vlastních dětí a změna tradic (např. místo pomlázky schovávat čokoládová vajíčka).
Nejčastější otázky
Q: Jak poznat psychické týrání rodičem?
A: Známky popsané v diskusi zahrnují dlouhodobé mlčení i na několik dnů ("silent treatment"), opakované ponižování a srovnávání, systematické obviňování, vyhrožování umístěním do dětského domova a manipulaci s informacemi o intimitě.
Q: Kdy vyhledat psychoterapii pro následky z dětství?
A: Diskutující uvádějí, že psychoterapie je indikovaná při dlouhodobých symptomech (úzkost, sebevylučování, opakující se problémy ve vztazích) a že léčba může být dlouhodobá; v threadu je příklad osoby, která se "10 let" léčí a na každé terapii řeší vztah s matkou.
Q: Jak mluvit s dětmi o menstruaci a intimitě?
A: Doporučení z diskuse je být otevřený a informativní, ukazovat dostupné možnosti (vložky, tampony, menstruační kalíšek, menstruační kalhotky) a neodebírat školní informační materiály, jak se to v jednom případě stalo.
Q: Co dělat při podezření na sexuální zneužití v rodině?
A: V diskusi jsou uvedeny kroky, které lidé podnikli: výpověď u soudu, psychoterapie a přerušení kontaktu; někdo popisuje, že byl poslán na "psychiatrickou léčebnu" a vyhozen z domu, což zdůrazňuje potřebu právní a psychologické pomoci.
Q: Jak nahradit škodlivé rodinné tradice (např. bolestivé velikonoční rituály)?
A: Praktický příklad z diskuse: nahradit pomlázku tradicí schovávání čokoládových vajíček a zdobení bytu, případně povolit jen symbolickou pomlázku bez fyzického násilí.
Q: Jak zabránit opakování chyb u vlastních dětí?
A: Konzistentní opatření z diskuse zahrnují: vyhýbat se fyzickým trestům, povzbuzovat otevřenou komunikaci, nastavit jasné hranice s vlastními rodiči a vyhledat terapii pro zpracování vlastních zkušeností.
Závěry z diskuze
Shoda
- Psychické i fyzické tresty v dětství často zanechávají dlouhodobé následky.
- Výchovné vzorce se často dědí a řada rodičů se snaží vědomě nekopírovat metody svých rodičů.
- Mnoho diskutujících odmítá používat fyzické tresty u svých vlastních dětí.
Sporné názory
- Někteří účastníci tvrdí, že metody jako "mlčení" nebo rány dříve patřily k běžnému výchovnému repertoáru a neznamenají, že rodič je zlý, zatímco jiní považují mlčení a psychické tresty za jasnou formu psychického týrání.
Otevřené otázky
- Jakým konkrétním systémovým nebo právním způsobem zajistit lepší ochranu dětí před psychickým týráním v rodině?
- Jak nejlépe rozhodnout a realizovat trvalé přerušení kontaktu s rodičem, aniž by to poškodilo dítě či zhoršilo finančně-právní situaci (alimenty, bydlení)?
Zmíněné značky a firmy
dětský domov, psychiatrická léčebna, soud, internát, VOŠ z cestovního ruchu, charita, konikovi
Zmíněné produkty a metody
"silent treatment" (mlčení), výprask páskem, vařečka, fyzické tresty, psychické týrání, sexuální zneužívání, psychoterapie, psychiatrická léčebna, dětský domov, narcistická matka (narcismus), IVF, vložky, tampony, menstruační kalíšek, menstruační kalhotky, pomlázka
Místa a osoby
Nizozemsku, Špindlu, konikovi
Souhlasím s autorkou. Proto nemůžu koukat treba na výměnu manželek. Kdyz vidím co tam ty bezzuby rodice provádí detem je mi zle. Zvlast kdyz clovek vi ze je 90% šance že ty deti dopadnou jak rodice. To vážně není zábavný pořad
@budouci_maminka Zas je to dobrý odstrašující případ jak vážně nechcete dopadnout 😄
@codal
Moje dite ma teda stesti,ze ja vzala nohy na ramena ale jak to ctu tak hodne matek tu odvahu nema a me je pak uprimne tech deti lito a nejdu pro ostrejsi vyraz daleko.Nekteri dospeli se z toho nikdy uz nevyhrabou,co teprv deti
*blbá t9,mělo tam být příklad
@zelenaesmolda neumím si to představit. Musí být hrozně těžký se z něčeho takovýho vymanit a je ještě horší, když v tom musí žít děti.
@zelenaesmolda Děkuji za pojmenování, nesu si to už dlouho a až teď jsem si uvědomila, kolik lidí kolem mě je toxických, moje bývalá tchyně tím "trestala" celou rodinu, můj exmanžel to pak dělal taky a naprostý přeborník je můj současný partner😡
@budouci_maminka Mat vase zážitky...😀😉
Otca nepoznam, matka odisla ked som mala 8 a tiez sa nejak nestarala. Mojimi rodičmi boli starí rodičia a o nejakých dovolenkach som mohla len snívať....A to som este skončila aj ako čierna ovca rodiny lebo ma nedali do decaku ale sa starali.
Cize svojim detom dávam všetko co som nemala ja....
@jakreb
Tak ale protoze tys nemela jako dite dovolenou takneni treba zlehcovat neci spatne pocity z jeho dovolenych 🙂
Ale zase mala som pekne detstvo so starými rodičmi a s kamarátmi. Dodnes hovorím-rodinu si nevyberies ale kamaratov nastastie áno...a na to som mala štastie. A uz mám vlastnú rodinu 20rokov...
@zelenaesmolda
Ja nic nezlahčujem. Len som chcela autorku povzbudiť ze detstvo nie je o pokazenom rezni z dovolenky. Ale vieš čo by som ako dieta dala za dovolenku s rodicmi?! Vykaslat sa na po.raty rezen. O tom pisem. Ak je niekoho jediná trauma z detstva pokazeny rezen z dovolenky...ok.
Mlčení jsem prožila taky. Jako malou mě to asi deptalo, ale v pubertě jsem tuto fázi měla celkem ráda. Měli jsme z toho srandu, byla to úleva oproti výčitkám.
Jednoduché - už jako dítě jsem se zařekla že nedopustím, aby moje dítě zažilo rozchod rodičů. Také jsem dlouho testovala partnery, zda jsou vhodný genetický materiál 🙂 Jako dítě rozvedených rodičů jsem vnímala, že vlastně nikde nejsem doma i když to rodiče tak nebrali, na první pohled bylo vše v pořádku, ale i tak to bylo hodně těžké. Pohled mámy, když jsem povídala, co bylo u táty, a naopak, nepřijetí ani jednoho z druhých partnerů ( pocit, že jsme na obtíž, že se kvůli nám musí omezovat, srovnávání s vlastními dětmi a podobně ) a další věc - minimální zastání u vlastních rodičů, když se nás náhradní rodiče snažili vychovávat. Ne zkrátka zařekla jsem se, že moje dítě toto nepozná, hledala jsem, doufám našla , 13 let bez hádky je myslím slušný start.
@zelenaesmolda Mně, s dětmi nějak v kontaktu není, aby jim toto dělal, navíc úplně za všechno přece můžu já, takže tím trestá mě.
@2hanah
A proc s nim jsi?Kdyz je vsechno tvoje vina taknat si najde sobe odpovidajici hvezdu...
@jakreb tak ja nepovazuju verejny forum za vhodné místo k tomu abych na něm rozebírala osobní věci souvisici s krivdama ze svého dětství proto jsem vložila adekvátní prispevek k tomu co jsem ochotna verejne sdělit. Rozepre s rodiči a nesouhlas s některými jejich vychovnymi aspekty bud řeším primo s nimi komunikací nebo tam kde to nemá smysl pracuji sama se sebou za podpory blízkého okolí. A ze je mnoho osob s pochmurnym dětstvím to vim, sama se v této oblasti velmi angazuji - a to jak ve volném čase, charitou, tak i po pracovní stránce...
Dětství mé a mého sourozence bylo úplná katastrofa.. Mám sto chutí popsat jej zvláště, protože je toho moc a když člověk nemá komu by se svěřil, tak by se snad i potom ulevilo a začalo se dařit..
Ve zkratce.. jaké to je žít s matkou, která vyhrožuje dítěti, že když nepůjde půjčit peníze, tak jej dá do dětského domova? Zažil někdo opravdový hlad, tak že jedl jen plnotučnou hořčici? Která matka utíkala do dětského pokoje, aby její děti viděly jak ji otec bije a pak celou noc v pokoji plakala? To je jen špetka toho co jsem zažívala já ☹
Já díky mojí matce nesnáším Vánoce, narozeniny. S tátou byli rozvedení a já vždycky 2 tydny před poslouchala, jaka je chudinka, že mi nemůže koupit drahé dárky (bylo mi to fuk) a otec může. Když jsem pak přijela, tak pořád brečela jak je to nespravedlivý. Já už se pak bála ty, dárky vůbec domů nosit, chtěla jsem je nechávat u táty a to byl zase naštvaný on - nevěděl souvislosti.
No a pak mi v 16 po jednom incidentu (byla jsem na intru a nedávala mi ani na cestu, platila jsem to z letních brigád a když došlo, řekla jsem si tatovi) sdělila, že jsem to nejhorší, co se ji v životě stalo, že jsem ji zničila život. A její matka to podpořila desítkami sms, že jsem nevdecnej zmetek a kdesi cosi. Když se pak podobný scénář odehrál v mých 21 letech, tak jsem se jí omluvila, co jsem si to tedy dovolila a od tě doby jsou vztahy na bodu mrazu. Nechápu ji(i když vlastně chapu), ja svoje 2 děti milují nadevse a tohle bych jim nikdy neřekla.
@zelenaesmolda po takové zkušenosti se nedivím, že ti při čtení některých situací a témat tady otáčí kudla v kapse.