• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mít či nemít mimčo?

20. srpna 2014 
Lidičky, na koníkovi jsem nová, ale stránku znám dlouho. V lednu mi bude 24, mám super přítele, super práci, on má super práci, vlastní byt - malinký, ale útulný.. Jediné, co nám chybí je to mimčo. To bych si určitě hodně přála, ale mám strach, že to nezvládneme finančně, že se doma zblázním - miluju lidi, jsem workoholik, .. Přítel má ty stejné obavy - jak to zvládnout. Ale jak si tady pročítám články, diskuse, tak už to skoro vypadá, že je dost pozdě začít se snažilkováním. I holky kolem mě měly problém s otěhotněním a to byly podstatně mladší. Já si začínám uvědomovat i tato rizika a proto zakládám toto téma. Mít či nemít mimčo? :sunglasses:
17. lis 2008 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
golla myslim, ze tu sa stretnes vacsinou s nazorom, ze mat, lebo cas velmi rychlo leti, rok za rokom a ked sa rozhodnes, ze uz teda naozaj chces babo, tak to moze byt s problemami....ale kazdy sa musi zariadit podla vlastnej situacie, tuzby a priorit.... :slight_smile:
17. lis 2008 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
golla nemusis sa zbytocne obavat toho ze nezvladnete mimco po financnej stranke,ved ste obaja zamestnany a ako pises mate super pracu,tak mate isto moznost daco si nasetrit
17. lis 2008 v 18:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
golla, hlavně musíte chtít oba :wink:
a nejen z toho důvodu, že by to nemuselo jít hned - třeba vám se to hned povede :sunglasses:
17. lis 2008 v 18:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
golla: Urcite bych do toho sla byt na tvym miste. Pokud to chcete oba a mate alespon optimalni podminky tak proc ne. Ja jeste studuju,zijem sice urodicu ve vrchnim patre,ale zivi jsme hlavne s pritelova platu,ktery je da se ric malinky.Rodice mi plati akorat dopravu plus obcas nejake veci,ale to jen vyjimecne.A o mimco se snazime uz od srpna.Navic jsem celiaticka a taky mam strach ze by to pak nemuselo jit. Je mi 23. Kdyby sis rikala,ze budete mit mico az tohle a nebo tamhleto nebudete ho mit nikdy,protoze v dnesni dobe to neni vubec jednoduche.Takze ja bych to toho urcite sla.Hodne stesti!!!
17. lis 2008 v 18:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a jeste je super,ze jsi tohle tema zalozila...my kdyz jsme zacinali,kladli jsme si uplne stejnou otazku..takze myslim,ze spouste holkam tahle diskuze muze pomoci
17. lis 2008 v 18:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, děkuji za podporu a vaše názory.
Terin: asi máš pravdu, třeba se to povede hned a příjde v době, kdy si nejsme jisti. :slight_smile:
Je to dilema. Malinký byteček bychom mohli vyměnit i za větší, celkem nevím, na co pořádně čekáme. Já jsem hrozná realistka, chci mít tu 100%, že ho dokážu uživit za jakýchkoliv podmínek, ikdyby by potřebovalo mnohem větší péči než ostatní miminka (kdyby bylo třeba nemocné - chraň Bůh). A našetřeno nemáme ani korunu. :confounded:
17. lis 2008 v 18:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Evi, taky ještě studuju, ale i pracuju. Jeden titul už mám, čeká mě další..
17. lis 2008 v 18:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
golla: no ja mam posledni rok a chci otehotnet nez skoncim,protoze nechci zacinat v novy praci a hned zase odchazet...a chci studovat jeste dalkove...denne uz ne...a my si davame ted kazdy mesic nejake penize z platu stranou,kdyby se nahodou podarilo,tak at mame za kupovat,ale stejne hodne veci koupi babicky :grinning:
17. lis 2008 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
....Golla, vidim, ze skoro vsechny holky tady radi, abys do toho sla...ja mam opacny nazor. Jsi krasne mlada, pockejte si jeste, pracuj, setri...pripravuj se, raduj se zatim jenom z te predstavy, ze jednou budes mit se svym perfektnim chlapem mimco...Mas moooore casu :wink: ....A mit ditko jenom proto, ze to treba nepujde rychle :sweat_smile: .....
17. lis 2008 v 18:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
golla, tak tak, jsem pro to promyšlení. Samozřejmě to nemusí trvat nijak dlouho, ale takové základní věci jako bydlení a finance byste si měli ujasnit, miminko je závazek na celý život :slight_smile:
17. lis 2008 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Maart, děkuji, krásně jsi to napsala. Všichni mi říkají totéž - jsi mladá, ale přeci jen, už to není úplně nejméně. :wink:
17. lis 2008 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslim,ze pokud zena citi,ze touzi po miminku nezalezi na veku,ale musi to chtit a citit to tak...to je muj nazor...ted je sice trendem,ze dite ma zena az kolem 30 nebo po,ale kdyz se podivam tady na koniku,je spousta holek pod 25 let,kteri se snazi....a pokud to tak citi,mimco je¨to co by strasne chtela,citi se pripravena a hlavne ma doma bezvadnyho muzskyho neni na co cekat...ale pokud si nektera neni urcite jista,melo by se pockat...my po nicem jinem netouzime tolik jako po mimcu...nejakou zavratnou karieru delat nehodlam,ale mimco je to co chci
17. lis 2008 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
no maart...teda neviem ci by mi stacilo radovat sa len z predstavy je raz dieta bude :unamused: to by som sa cely zivot mohla radovat aj z predstavy ze raz budem multimilionarka :grinning:
17. lis 2008 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Eeefffaaa - teď sis myslím odpověděla :wink:
17. lis 2008 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
...ale Telinko, ja jsem napsala "zatim"....a proste to vidim takhle...Eeffaa, hodne stesti, at se rychle zadari...
17. lis 2008 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
a jeste jsem chtela napsat,ze pokud chce nektera nejdrive delat karieru,tak pak uz se k mimcu bude vracet jen tezko z rozjetyho vlaku...ale zase to je jen muj nazor...myslim,ze nejlespi je mit mimco a pak teprve neco rozjizdet
17. lis 2008 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
maart: Diky moc...zatim jsem cely mesic zklamana,tak doufam,ze uz to brzy pujde,ale jak jsem psala jsem celiaticka,takze necekam zazraky
17. lis 2008 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
teda ne cely mesic,ale kazdy mesic :grinning: pardon
17. lis 2008 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
eeeffooo, já si zas myslím, že je hodně těžké hledat po mateřské práci, když nemáš ani drobek praxe :wink:
Mám takhle pár známých.
Je dobré minimálně rok pracovat - toť můj názor :wink:
17. lis 2008 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Golla: určitě mimčo mít :wink: asi bych na nic nečekala, nikdy nevíš, jestli se zadaří napoprvé (jako u nás :grinning: ) nebo to budou roky (což bych ti samozřejmě nikdy nepřála) . Já otěhotněla ve 23, bydleli jsme v garsonce, peníze nic moc, ale vše se vyřešilo - prostě muselo - a tak nějak bych řekla, že nás Simonka supr rozhoupala jednat.A i když je to občas hoooodně náročný (dokud jsem neměla malou, nevěděla jsem co je to únava :sweat_smile: ), nedokážu si už představit ani vteřinku ten život co byl předtím - byl prostě prázdný, u tebe to bude stejné, jako u každé maminky, uvidíš. Neznamená to, že když máš dítě, tak skončí všechno ostatní (jak jsi psala práce, jsem taky workoholik :sunglasses: ),cestování apod. První rok je to trošku těžší, to určitě, ale po té se to skloubit dá, např. já bych měla na víkend naběhnout jako hosteska do supermarketu, jsem za to vděčná, těším se mezi lidi :slight_smile:.A dovče si už od jara taky užijem až až. Prostě běž do toho :grinning: .
17. lis 2008 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
A jinak souhlasím s Tebou Teri, taky mám strach z hledání práce a to mám praxi 5 let, na sociálce a po té 4 roky v cestovce. Bohužel tahle práce se zrovna s dítětem moc skloubit nedá, běžná pracovní doba 9-18h.(celý den zabitý), v létě při odbavování a odletech i 24h.v pohotovosti, pro mě 20 km.dojíždění a tak :unamused: .Tak snad se něco za rok-dva najde i jinýho :wink:
17. lis 2008 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja mam stesti,ze studuju Vosku..takze mam pres pul roku praxe v ruznych zarizenich od domova pro seniory po probacni a mediacni sluzbu...na jedne praxi me i nabidli praci,ale protoze jsem byla ve druhaku tak jsem to vzit nemohla...vsude se mnou byli spokojeny a hodne mi nabizeli,ze az budu po skole, ze si mam dat zadost a uprednostni me,protoze jsem velice schopna a libi se jim jak pracuji...takze se moc nebojim toho,ze bych mela nouzi o praci....ale diky za nazory :wink:
17. lis 2008 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
EEEfaaa: určitě se něco pak najde, ale je to samo o sobě stopro těžší s tím mimčem,vidím to když si teď sháním přívydělky,všichni nadšení do doby než řeknu, že jsem na mateřské, pak dávaj ruce pryč. Já jsem smířená s tím, že třeba budu rok hledat, ale snad najdu, všude se mnou taky byli spokojení :slight_smile: a když ne, tak se holt budu snažit skloubit tu cestovku s malou, nenadělám nic.V každém případě dítě mít, je to sem tam o nervy takové vstávání v noci po hoďkách, ale stejně je to naše zlatíčko největší :grinning: A to jsem vůbec nebyla rozhodnutá zda mít nebo nemít :zipper_mouth: Teď bych neměnila.
17. lis 2008 v 19:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hezký večer holky, přesouvám se k mé drahé polovičce do vedlejšího pokoje :wink:
17. lis 2008 v 19:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
golla: já měla praxi 6 let než jsem odešla na mateřskou - měla jsem super práci, kterou jsem měla hrozně ráda, byla i dobře placená a měla jsem tam spoustu přátel. Máme domek, rekonstruujeme, manža vydělává také velmi slušně. Sice manža chtěl počkat až budeme mít zrekonstruováno, ale to by mohlo být třeba až 2010.
Vzali jsme se ve 24 a v 25 počali. Teď je mi 26 a Tobiáškovi je 6 měsíců. Jsem strašně šťastná, že ho mám, je kouzelnej a jedinečnej a jsem moc ráda, že jsem nečekala. ALE já už cítila že miminko moc chci. Hormony se mnou dost cloumaly, né že bych čuměla do cizích kočárků, ale pořád jsem na to myslela - jaké to bude mít bříško, být těhotná, být maminka, mít vlastní miminko, apod. A já už sice kariéru dělala, ale s mými momentálními možnostmi jsem se dostala tak daleko jak jsem jen mohla (bez titulu a zkoušek z jazyka). Teď v únoru mě čekají inženýrské státnice a na mateřské si chci udělat zkoušky z angliny a frániny abych pak mohla přijít do práce s vyšší kvalifikací, než jsem odcházela. Navíc po státnicích si chci něco najít, asi něco po netu, nebo tak. A zvažuju ještě nějakou školu, nebo tak. ZAse jsem si říkala, že když budu mít první mimi ve 26, druhé ve 28 a třetí třeba ve 30, tak se nejpozději ve 33 (pokud bude i to třetí :wink: )vrátím do práce a můžu dělat kariéru. Když se někdo pustí po výšce do kariéry, tak se ani nerozkouká a je mu 30 a teď děti, a do práce se člověk může vrátit skoro ve 40. A to už je rozdíl v nahlížení na osobu žádající o zaměstnání.
Pokud to cítíš, tak jdi do toho - vysaď HA, a nechte tomu volný průběh :wink: a můžete začít šetřit a koukat se po větším bytě.
Pokud ne, tak do toho určitě nechoď kvůli tomu, že má hodně holek problémy s otěhotněním. Pokud chceš ještě počkat a něco si našetřit, tak to v klidu udělej. A s miminkem počkej třeba rok. Já měla sice miminko ve 26 a v květnu 2008 jsme tam stejně staré 3 a jedné je 22, ale zbytku je přes 30, takže s věkem si hlavu nelam.
17. lis 2008 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já si také myslím, že na věku nezáleží, hlavně když si to budoucí rodiče přejí a cítí se na to. Otázka zaměstnání před mateřskou je ale trochu složitější. Kamarádka, která odešla po VŠ na mateřskou a nemá odpracovaný potřebný počet dní (tuším že 272) tak nemá teď nárok na další rodičovskou (tu první stihla díky zaregistrování na pracák a tedy státem hrazené sociální pojištění) - a že by si další dítě přáli, jen jak to vše finančně s hypotékou zvládnout. Stejně tak další spolužačka, která si dělá doktorát a už by taky s manželem chtěli, tak shání při studiu práci, protože jinak má také smůlu. Já šla po škole pracovat, protože v té době jsem byla ještě sama, ale to už nějaký ten čas nejsem a v lednu se chystám vysadit HA a jdem se snažit :slight_smile:. Kariéru jsem si rozjela, v práci mi umožní vzdálený přístup a možnost alespoň trochu pracovat z domova a jelikož jsem zřejmě s podobného oboru co vy výše přispěvující, tak klienty už teď řeším přes email a telefon (mám specifickou klientelu, kde je to vhodné). Samozřejmě, že to vše je jen představa, že to budu zvládat (alespoň v minimální míře) a určitě ne během 0,5 - 1 roku. A tedy taky manžel přislíbil, že si na dva dny v týdnu vezme práci domů. Určitě ne všude to takto jde, obdivuju všechny, které zvládnou mimčo na plný úvazek a ještě se vzdělávat a hlavně se pak po mateřské v pohodě zapojit. Já mám pocit, že by to u mě pak bylo jak poprvé v zaměstnání. Už tomu pomalu propadám, jdu brousit po koníkovi :slight_smile:
17. lis 2008 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj. tak tohle je moje věčná otázka... :slight_smile: jako být či nebýt, tak mě pořád zní v hlavě - mít dítě, nebo nemít - samozřejmě ve smyslu ještě nějakou dobu počkat...
je těžký přijít na to, co člověk opravdu chce, po čem touží, když se mu krom těch snů v životě točí i těžká realita... ze začátku mých tužeb (asi před dvěma lety) jsem měla pocit, že je to cesta skoro nemožná. počítala jsem, přemýšlela a pořád si říkala, nejdřív "vlastní" bydlení a pak ještě něco málo našetřit a pak... a pak...

bydlení jsme sice vyřešili jen výměnou podnájmu za větší podnájem, bo zatím nic kupovat nechceme, ale najednou jsem si řekla, není důležitá ta nemovitost - pro můj pocit jistoty - ale to, že jsme schopni všechno zvládnout... a to jsme... taky jsme workoholici. vzali jsme se a založili vlastní minifirmu, která zatím jakštakš jede a baví nás to... sice mám pořád strach jak to skloubit, protože zatím si rozhodně nemůžeme dovolit někoho za mě zaměstnat a myslím si, že určitou dobu mateřské se prostě nedá pracovat na plný úvazek a přitom se starat o dítě... ale přeci jen mám jistou výhodu. pracovat prostě můžu dál, jen si budu muset na určitý počet hodin denně najít někoho na hlídání. navíc firmu máme doma, tudíž je to ještě o něco jednodušší, ale zase složitější v tom, že přestat pracovat prostě nemůžu...

no takže když jsem se konečně odpoutala od toho všeho prooč by to nešlo a co všechno by byla komplikace a zjistila jsem, že ty největší komplikace jsou ve skutečnosti jen a jen v mojí hlavě, tak teprve ta skutečná překážka teprve přišla... a to moje zdraví... i když mi to nejde vůbec přes pysk, tak musím napsat, že jsem bohužel nemocná a určitou dobu se nemůžeme snažit o dítě vůbec... upřímně si myslím, že kdybych před dvěma lety otěhotněla nemuselo k ničemu z dojít, nebo by to přišlo později a nebo se naprosto mýlím, ale tý myšlenky se asi nezbavím... zatím si samozřejmě nic vyloženě nevyčítám, protože prostě vím, že jednou a třeba to nebude tak dlouho, prostě těhotná budu :slight_smile:))) ...

zatím vím jistě, že když půjde vše dobře, tak se třeba v létě začnem snažit o potomka... je mi jasný, že to těhotenství by se řadilo mezi ty rizikovější, ale přesto pracovat budu pořád a budu doufat a věřit, že všechno bude v pořádku...


no a tímhle prapodivným elaborátem jsem chtěla říct, přestože už to tu zaznělo několikrát... že pokud se na to s partnerem cítíte a toužíte a máte obě ruce a jste schopní se o sebe postarat, tak nečekejte... nemá smysl, se další roky ubíjet myšlenkou kdy mít dítě, jestli je teď ten pravej čas, nebo až za další rok, dva... ten pravej čas totiž skutečně neexistuje a když tak podle mě velmi výjimečně a takové lidi bych nazvala klikaři...
já fakt musím říct, že stejně ty dva roky přemítám a promýšlím kdy.... a to není prožitej život, ale spíš takový prazvláštní přežívání, čekání na něco, co se stejně uskuteční až konečně hodíme zábrany a strachy za hlavu...

přeju všem snažilkám hodně štěstí a co nejkratší čekání na ty nejhezčí dvě čárky v životě :slight_smile:)) :wink:
17. lis 2008 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, myslím si, že na tuhle otázku si musíš odpovědět ty sama, i když z vlastní zkušenosti vím, že to není jednoduché. V diskuzi Ti každý napíše svůj názor, ale nemusíš se ztotožnit ani s jedním, nebo se všema. Pokud si otázku kladeš jenom kvůli financím, tak na to se vykašlej...to by člověk asi nemohl mít děti nikdy. Prostě jak to bylo řečeno už přede mnou, pokud dítě přijde,nějak se to udělá, protože musí. Pokud ale pochybuješ z jiného důvodu...nejsi o tom přesvědčená, prostě počkej, ono to přijde. Myslím, že v 23 letech jsi ještě opravdu mladá a doby, kdy v tomhle věku měly ženy třeba už dvě děti dávno minula, takže nepřemýšlej nad tím, že by to třeba nešlo...tohle je ten nejlepší předpoklad k tomu, aby to skutečně nešlo. Přeju čistou hlavu při rozhodování a správnou volbu.
18. lis 2008 v 10:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte moj nazor: vzdy sa najde nieco co este nemame a chceli by sme mat. Takze ak niekdo chce mat dieta tak ho ma ak sa mu to neskomplikuje. A v tom je ten hacik nikdy nevieme ako to pojde ci to bude hned, alebo bude musiet dlho cakat. Niekto cele tehotenstvo pracuje a niekdo musi ist na PN. Prve tehotenstvo prislo same necakala som to a plakala som. Chcela som dieta, ale neskor robila som ako som len vladala az som skoncila v nemocnici. Tyzden som si odlezala a isla znova do roboty. Mala som svoju robotu rada, ale odisla som dva mesiace pred porodom. Uz ma zamestnavatel uvolnil lebo som mala moc dovolenky. Lutovala som obcas ale uz nelutujem. Dala som sa hned aj na druhe babo. Predstava, ze nastupim do roboty a znova otehotniem bola dost zla. Pred koncom materskej som si nasla novu pracu a zacala od znova. Podstata je v tom,ze stale od skoncenia skoly som zamestnana a to povazujem za velke plus. Teraz som na MD a tiez som to necakala. Cele tehotenstvo som bola na PN a viem ze ma spät do roboty zoberu. A mozem povedat, ze som nikdy nebrala na deti ocerku. Mam pracovnu dobu, ktora mi vyhovuje a podla toho som si hladala aj pracu. Robila som na smeny den, noc, 2dni volna. A ak chce niekdo do roboty nastupit cim skorej existuju predsa aj jaslicky, ale to je kazdeho osobna vec ako to riesi. Tolko moj nazor. :wink:
18. lis 2008 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, taky pořád přemítám jestli to finančně zvládneme, ale říkám si, že to zvládli jiní, tak my taky :wink:
18. lis 2008 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek