Mít či nemít mimčo?

golla:
Ahoj 🙂 , myslím si že nezáleží na věku. Nebo tedy na něm nezáleží do určité míry. Mám kamarádku, které je 38 let, pořád čekala až bude finančně zajištěná, bude mít jisté a krásné bydlení a teď je jí to všechno k "ničemu", protože na miminko čekají už 6 rok... Podle mě si člověk musí v hlavě řádně srovnat svoje životní priority a ne se řídit tím, co ti říká okolí. Je sice krásný budovat si kariéru, pořád se hnát za perfektními výsledky, ale pak můžeš přijít na to, že tě to vůbec nanaplňuje, že chceš úplně něco jiného. Nejdůležitější je vědět sama dobře vědět co chci. A z nedostatku peněz bych strach neměla, rodiče, příbuzní určitě rádi pomůžou. A zas tak závratné výdaje to nejsou, spostu věcí na mimíska jsme dostali, nebo je máme půjčené. Přeji ti ať se rozhoneš správně, přesně tak, jak to ty sama cítíš.

Ahoj, já jsem ještě nepřestala myslet na to, jestli to finančně zvládneme, ale pak si říkám, že prostě musíme, rodiče nám určitě pomůžou, když bude nejhůř. Já jsem mimko nechtěla do loňska (táhne mi teď na 28), v červnu jsem dostudovala a protože jsme s manželem už 8 let (manželé teda víc jak 2 roky) a 4 roky spolu žijeme, tak jsem si říkala, že nebudu nic řešit a prostě jsem vysadila antikoncepci. Po třech cyklech jsem otěhotněla, ale jednalo se bohužel o mimoděložní těhu. Od té chvíle jsem věděla, že miminko je to, co v životě chci nejvíc na světě. Momentálně dálkově dodělávám další studium, ale mnohem víc se těším na naše miminko, protože kariéra a finanční zajištění je sice moc fajn, ale mimi mi to nenahradí.

golla, je to důležité rozhodnutí na celý život,a měli byste se s přítelem o tom důkladně pobavit, protože pak už není cesty zpět 😉

Pokud máte kde bydlet, je to super,ale taky musíš myslet, že mimi potřebuje hodně věcí(plenky, kočárek, postýlku, oblečení, atd.)a nejde se spoléhat na to, že ti věci dají známí...my třeba nedostali nic, teda 15tis na kočárek od dědečka,ale oblečení jsem kupovala všechno nové nebo na mimibazaru, dostali jsme ové pár kraťásků a triček, jinak spíš třeba chrastítko, plyšák, ponožečky...a to opravdu nestačí 😔

Já nastoupila do práce a za týden jsem zjistila, že jsem těhu, řekla jsem to šéfovi týden před skončením zkušebky a šéf nic, úplně v poho, a v 6měsících malé jsem se vrátila na částečný úvazek a hlídá mi mamka.

Malá se mi narodila v 24letech a snažili jsme se o ni 3měsíce 🙂

Tohle rozhodnutí je jen na vás, tak držím palce 😉

Holky, já vám hrozně moc děkuji za názory, za pochopení a taky podporu. Vím, že na každém názoru je kousek pravdy, určitě si uvědomuju všechna rizika.. Jen prostě nevím, mimčo moc chci, těším se, až ho budu nosit, až si budu hladit bříško a kupovat věcičky na potomka, ale taky vím, že když teď vyděláme s přítelem nějaké peníze (máme dobré práce), tak si to můžeme rozvrcat a utratit dle libosti. Spoříme jen přes stavebko, které nám končí až za 4 roky a tak dlouho se mi rozhodně čekat nechce. Jak už jsem psala, máme i vlastní byteček, sice malý, ale až budeme čekat rodinu, tak ho vyměníme s mou mamčou, teď bydlíme v malém ale krásném, abychom si vyzkoušeli, jak nám to klape. Vím, že je to chlap na celý život, moc ho miluju a nedala bych ho. Je to moje zlato a ze všeho nejvíce chci mít dítě právě s ním.
HA neberu už přes dva roky, jen si dáváme pozor a uvědomujeme si riziko, ale kdyby se stala nehoda, tak žádný postinor (po OVU to do mě i klidně ,,pustí"), ale budeme se těšit na mimčo.
Práci mám na dobu neurčitou, takže s návratem nebude problém. Navíc mám i dobré jméno v agenturach, které se zaměřujou na hostesky, kdybych potřebovala si přivydělat, není problém, zavolám a práce bude třeba jen na pár hodin o víkendu, ale já mám strach.
Mám strach, že třeba přítel příjde o práci (cokoliv se může přihodit) a nebudeme moct splácet byteček, bla, bla, bla..

Vždycky jsou v životě nějaké nejistoty. Kdyby jsi se měla pořád řešit co když přijdu o práci, co když tohle, co když tamto, tak nikdy nic neuděláš, nikdy se pro nic nerozhodneš.

Nemyslela jsem, že se má člověk spoléhat na to, že spoustu věcí dostane, na to se ani spoléhat nedá. Já to beru podle sebe, hodně věcí do začátku jsem sehnala po kamarádkách. Jen chci říct, že se daji sehnat věci za "pár" kaček.

Když budeš přemýšlet o tom co bude když přítel přijde o práci a podobně, nebudeš mít jistotu nikdy.
My jsme se o miminko snažili 4roky(od mých 19.let), manžel sice podniká, ale máme spoustu dluhů a bydlíme v pronájmu za příšerný peníze, ale kdybysme měli čekat až se vyřeší tohle nebo tamto, můžeme taky čekat věčně.
My jsme se rozhodli nečekat a vše řešit tak nějak za pochodu, podstoupili jsme 2x IUI a 1x IVF, které bylo naštěstí úspěšné a v květnu už budeme konečně 3 🙂 jsme moc šťastní a začínáme pomalu řešit ty ostatní věci, takže jsme začali stavět baráček a v červenci se budeme stěhovat do vlastního a v průběhu čerpání hypotéky se zbavíme i všech dluhů. . .
takže pokud opravdu chcete miminko a cítíte se na to být rodiči tak na nic nečekejte. . .

Holky, máte pravdu, nikdy není pravý čas mít mimčo, takže hodíme rodinnou poradu a uvidí se. Ikdyž teď hodně utrácíme, umíme být i skromní a hodně ušetřit.. 😉

golla ahoj a preco si myslis ze je pozde na snazilkovani?mam uzasny vek na babatko, si mlada, o nic si este neprisla, ale co ma zarazilo je ako si napisala zze sa doma zblaznis, ak chces babo,tak sa nezblaznis ale ak by sa vam podarilo neplanovane, potom si to mozes mysliet, ale jasne si napisala, ze vam v bytiku chyba mimco,a rozhodne pvy rok sa urcite nebudes doma nudit, no a po roku zacnete to je zas ina, mala/y ti bude cupkat po vonku a ty za nim, tiez sa nebudes nudit, zblaznit sa mozes vtedy ak ti dietatko nebude spavat, bude viac hore ako spinkat ale to vravim o prvych mesiacoch jeho zivota, mate obaja pracu, mate kde byvat, a dokonca chcete babatko, nemala by si dlho vahat a rozhodnut sa, a ci to zvladnete financne?samozrejme ze ano, predpokladam, ze manzel ma dobru pracu, jedine co ide do penzai su plienky a mlieko, ovsem ak sa ti nepodari kojit, a oblecko?mozno ti da svagrina,sestra a pod.a ked uz chces nieco kupit ty tak mame matersku a kazdy den nebudes kupovat oblecko, co sa tyka kozmetiky detskej, nakupis si pred porodom, a vydzri to zvycajne dlho, male babatko netreba velmi umyvat s mydlom, a kocik?od 1.1.2009 mame prispevok jednorazovy 25.000 sk, co je slusne, za to kupis aj kocik aj vselico ine a dokonca aj oblecko ked ti zachyba,babatko je velmi krasne mat, prezivat tehotenstvo, tesit sa na porod, zazit ho, a budete isto milujuci rodicia, pevne verim ze za cca neaky rok, nam budes pisat, aka si stastna a ze nie je nic krajsie ako diatatko ktore sladko spinka v postielke a ako sa na neho mozete s laskou pozerat, vy rodicia. dida

dido, já nemyslím, že je pozdě, to vůbec ne, jsou maminky, které se začnou snažit až okolo 30., znám prvorodičku, co měla mimčo ve 40. Já jsem chtěla znát názor ostatních maminek, snažilek, co chodí tady na koníka, protože okolo mám jenom kamarádky a kolegyně, co jim připadá ještě strašně brzy mít mimčo a když se o tom chci s někým pobavit, tak si připadám jako vyvrhel. Většina holek, co znám, tak jenom chodí pařit, balí kluky, nemají žádný delší vztah, natož aby uvažovaly o mimču..
Takže znám názor jenom těchto holek, nikdo v mém okolí mi neřekne: ,,Neblbni, máte všechno, co pro mimčo potřebujete, tak proč do toho nejdete?" Všichni mi říkají, že jsem prdlá, že mám skoro 3 roky stejného chlapa, že spolu bydlíme a že chodím do práce.. Neříkám, že jejich životní styl je špatný, chtějí si užívat, ale já na to nejsem.

Ahoj Holky. Mohu přispět i já se svou troškou do mlýna?
Jsem z nemajetné přesto šťastné a milující rodiny ze 3 sourozenců. Nikdy jsme nic neměli a přesto jsme byli spokojeni. Už na střední mi bylo jasné(aniž bych byla k něčemu tlačená), že rodina brzo pro mě nepřipadá v úvahu. Našla jsem si docela fajn práci a spořila a spořila. Pak jsem odjela na rok pracovat do zahraničí abych těm penězům trochu pomohla. Mohla jsem celou dobu bydlet u rodičů což je veliká výhoda, ale spousta lidí to nedokáže nebo ho jiní za to odsuzují. Neplatila jsem vyhřidušské nájmy a mohla všechno dávat na stavebko. Ve 30 letech jsem měla na půlku bytu, na druhou jsem si půjčila a vyletěla z hnízda. Po dvou letech jsme se s přítelem rozhodli pro mimi vyměnili naše 2 byty za malinkatý domeček na vsi a po 7 měsících snažení otěhotněli. Teď je mi 33 a jsem v 37 tt a jsem šťastná. Co bylo pro mě nejdůležitější při rozhodování? Vyřešené bydlení, solidní manžel který umí pracovat a kdyby náhodou o práci přišel dokáže si najít jinou a hlavně vědomí, že se v případě průšvihu mohu spolehnout hlavně sama na sebe. Dokázala jsem si, že se o sebe umím postarat a dokážu se postarat i o své dítě. Dokážu si najít práci a uživit se. Moje rodina je mi velkou oporou a vůbec mi nevadí, že ta podpora není finanční, ale psychická a hlavně citová. Počkala jsem si a nelituju. Cena výbavičky pro mě není rozhodující. Vždy se najde někdo kdo půjčí nebo dá nebo se nakoupí v sekáči. Nemusí mít člověk všechno nové. Při rozhodování o mimi jestli ano či ne máme každá jiné priority. Já jsem volila alespoň trochu zabezpečenění hmotného abych dítě nepřivedla do bezvýchodné nouze, to je nezodpovědné. Prosím nekamenujte mě za můj názor. Díky 🙂

Ahojky
ja som otehotnela 4mesiace po skončeni strednej,pre niekoho je to skoro pre ineho normalne.Najskor sme ccheli babo,potom som ja cuvla,nemali sme nič našetrene ,kde byvat,nič sme nevideli nikde sme spolu neboli,tak som chcela aby sme si najskor našetreli išli na spoločnu dovolenku,našli byvanie.....Ale všetko dopadlo inač otehotnelůa som porodila dvojičky,bolo to tažke ale nezamenitelne som rada že ich mam,nemenila by som,peniaze si pomaly šetrime,byvame v podnajme riešime stavbu domčeka a na dovolenku sa hadam niekedy dostaneme ale spoločne s detmi.Raz za mesiac ideme do reštauracie s deturencami a ten pohlad ako sedia za stolom spolu snami ako rodinka je nadherny 😵
Všetko sa da nejako zariadit na deti nieje nikdy pravy čas,vždy sa niečo najde,nejaka prekažka.

😀 ja som si stihla precitat zatial len Tvoj prvy prispevok a vobec si nemyslim , ze v 24.r. si stara na snazilkovanie 🙂 To je co za blud ??? 😉
Ja mam 31 a citim sa na 20 😉 a myslim si, ze som vobec nic nestratila 😵 😵 a uz vobec nie to, ze som stara 😀

Ahoj, ja som jedna z tých, čo má problém s otehotnením. Ale napriek tomu si myslím, že pár by si mal byť úplne istý, že je na dieťa pripravený a dieťa chce a Ty si si naprotsto istá nie si. Daj tomu čas. Raz spoznáš ten moment, keď Ti bude úplne jedno, či robíš kariéru alebo ako ste na tom finančne, ale budeš cítiť, že dieťa chceš celým svojím srdcom a telom. Vtedy je ten správny čas na vytúžené dieťatko.

Holky, já se hrozně omlouvám, ale vůbec jsem nemyslela, že jsem stará na snažilkování, naopak, nevím, jestli nejsem mladá a nezajištěná. 😅

golla, však jsi to nikde nepsala 😉
člověk je tak starý, jak se cítí, a to ve 24 (nebo 23) rozhodně nejsi 🙂
souhlasím s kvetou - až se budete oba cítit hrozně moc natěšeni na miminko, tak do toho jděte - rozhodnutí je jen na vás 🙂

Teri, taky si myslím, ale už dvě slečny se mi za to smály a asi to tak pochopily 😔

golla, to je jejich problém co pochopily, buď nad věcí 😉

Teri: máš pravdu, ty patříš mezi snažilky?

gollo, jo patřím, ale nemusím to mít napsané u nicku, tam chci mít až ty tt 😀

aha. 🙂 A jak dlouho se snažíte? Když jste se rozhodli, že chcete mimčo, tak sis byla na 100% jistá? Trochu moc otázek, že? 😉

ne v pohodě 😉 , snažíme se od konce března, tak cca 8.měsíc. Víme to 100%, musela jsem si chvilku počkat i na rozhodnutí partnera a zdravotní podmínky 😉 (byla jsem na konizaci čípku a nechala jsem se očkovat)

asi ještě nejsem rozhodnutá. S přítelem to sice řešíme, ale nikdy k ničemu nedojdeme, protože oba chceme/nechceme. Jen mám opravdu obavu, aby vše bylo v pořádku, protože kamarádka (porodní asistenka) mi říkala, že když někdo sexuje a chrání se jenom přerušovanou souloží a do roka neotěhotní, tak je na 99% nějaký problém. Snažím se tomu nevěřit, ale my už se takto chráníme/nechráníme více než 2 roky a nic.

golla, tak počkej na čas, až si opravdu budete oba jisti a na řeči okolo nedej. Nemá přece řešit pseudoproblémy dopředu, no ne? 😉 Až se budete snažit, najdeš tu plno užitečných informací a holek, které Ti poradí 😉

Ale když píšeš, že nevíš, a asi nejsi rozhodnutá, tak se prostě nenuť - to musíš cítit v sobě, tu touhu...

Každá to má v sobě nastavené jinak. Já se třeba ve 24 letech na taková rozhodnutí vůbec necítila, ani nebyly podmínky, začala jsem pracovat a chtěla si ještě "užívat" svobodného života 😀 .
Tím samozřejmě nechci říct, že s dítětem se nedá užívat - to určitě dá, ale zase jinak 😉 a na to se už nějakou dobu cítím.

Jinak to s tou teorií - no nevím, moje známá to tak praktikovala normálně a s otěhotněním problém neměla 😉

já tu touhu mám, strašně se na to těším, ale jak už jsem psala, jsem hrozný realista a mám pořád pocit, že musím mít mimčo perfektně zajištěné. 😒

tak asi nikdy nebude nic perfektní 😉
jestli vás přítel uživí (a je taky připraven) a jestli zvládneš první rok bez práce, tak proč ne 🙂

přítel má dobrou práci, ale taky riskantní - je hasič, takže by nás uživil, ale taky se může něco stát a bude to všechno v háji. :(

gollo, nemá cenu si připouštět černé myšlenky 😉
hasič je sice riskantní práce, ale stát se může cokoli komukoli - i třeba v kanceláři nebo na přechodu atd...
ale kdyby lidi takhle přemýšleli, tak se děti nerodí, protože svět je i tak zlý, že?
Takže zahnat negativní myšlení 😉 a jestli bijou biologické hodiny napoplach, tak šup do snažení 🙂 a jestli ne, tak za půl roku, za rok je taky dobrá doba 🙂