• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Musí babičky pomáhat?

3. listopadu 2014 
@skurinka babičky si svoje děti vychovaly a nejsou povinny hlídat a nic....když nechtějí.
8. únor 2012 ve 22:00  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Povinnost to samozřejmě není. Každý to asi vidí i podle toho, v jaké rodině žije. Já mám zlatou rodinu (i tu vyvdanou), takže všichni malého milují a rádi si ho berou. Moje rodina bydlí daleko, takže za ní nárazově jezdím na cca 14 dní a to se o malého skoro nemusím starat :grinning: Manželovi rodiče by si malého snad nejradši nechali, takže je u nich několikrát týdně odpoledne (cca na 2 hod). Ale není to jejich povinnost, jsme rodina a oni chtějí ten čas s malým strávit. Já v tom nevidím nic špatného.
Pocházím z velké rodiny a snažím se, aby malý měl ke té své blízko (nejen k prarodičům, ale i k ostatním). Možná to dnes není "moderní", ale pro mě je rodina důležitá a členové rodiny si prostě pomáhají (bez nároků na odměnu a bez nálepky povinnost).
Nikdy bych se ale taky nevyjádřila tak, že babičku zapřáhnu.
8. únor 2012 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
My se s mužem přistěhovali každý odjinud, takže rodiny nám zůstaly tam, takže jsme taky případ, kdy se babičky rvou o každou příležitost hlídat. Ale vidím opak u známé, která svou dcerku cpe rodičům pořád, aby mohla na kafíčko a tak, že kvůli ní sami už nikam nechodí. A teď si pořídila pejska a už ho tam mají chudáci taky. Takže my sice nikam moc jako pár nemůžeme, ale zato se užijeme jako rodina a ne školka.
14. únor 2012 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naše babičky hlídají rády, není to pro ně povinnost a samy si o děti říkají - z naší strany je iniciativa minimální. Vloni jsem je tedy povolala během jednoho týdne obě z důvodu žaludeční virózy, kdy jsem nemohla už ani stát na nohou . . . To jsou ale opravdu výjimečné případy :wink:
14. únor 2012 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hanule05 -Ahojky, máme to doma skoro stejný. Bydlíme ve stejným baráku s tchýní, buď leží do 12hod v posteli nebo sedí zabořená v křesle a čučí na televizi. Když asi 2x hlídala toho mladšího, protože jsem potřebovala odject na nákup, kam se nedostanu s kočárkem, tak to dopadlo katastrofálně - malej řval a ona nad ním a nevěděla co dělat. Přitom ještě před 3 rokama i docela dokázala pohlídat toho staršího - ale přicházel od ní pokaždý buď s monoklem nebo boulí - zase dávali asi v TV něco zajímavějšího. Rodiče mám 160km daleko. Nestěžuju si, beru to tak, že to zvládají jiní, tak to zvládnu taky - ale občas bych nějaké pohlídání (aspoň na hodku) uvítala. Není povinnost babiček hlídat, ale upřímně "závidím" těm, co hlídací babičky mají....:slight_smile:
14. únor 2012 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@skurinka Povinnost to není, ale znám bohužel maminky, které si myslí že jo a vyčítají babičkám, pokud dítě nechtějí hlídat. Já bydlím u maminky (babičky) ale její 45 let a chodí do práce :slight_smile: nicméně, večer si ráda na půl hodky malou veme a já se naložím do vany. O víkendu chodíme ven společně, máme rády být spolu všechny,. Jen jednou jsem byla unavená, tak vzala Ami na kočár a já měla dvě hodky jen pro sebe. Ale bylo to proto, že to ona chtěla. Nikdy by mě nenapadlo jí nutit a nebo jí vyčítat, kdyby nechtěla.
15. únor 2012 v 11:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já teda nevím...každá z nás je přece ráda, když si může alespoň na chvíli od dětí odpočinout ( třeba když manžel pracuje do večera a maminka je tak s dětmi celé dny sama) - já mám 2 malé děti, které jsem si samozřejmě přála a počítala jsem s tím, že s nimi bude hodně práce, ale jako že mi moje mamka a tchýně ANI JEDNOU nevezmou holky ven a nepohlídají je ( od listopadu 2011 máme druhou holčičku, tzn. už 7 měsíců mi nikdo nepomohl a nevzal OBĚ holky byť i na chviličku ven), to mě fakt mrzí...vím že babičky nemusí pomáhat, ale mrzí mě, že je to třeba ani nenapadne, že jsem vyčerpaná a unavená a že by mi ohromně pomohlo, kdyby obě holky třeba jen na hoďku týdně pohlídaly, abych mohla načerpat síly..nikdy jsem je o hlídání nežádala, ale kdo jiný by měl alespoň trochu pomoci, než členové rodiny, když táta nemůže? Já vím, že babičky obě mají svou práci, koníčky atd...ale třeba jednou za 14 dní na hodinu by si ty holky ven s koárem vzít mohly..toť můj názor :rolling_eyes:
22. čer 2012 v 15:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Moje máma naštěstí bydlí blízko, sice chodí do práce, ale občas přijde večer a pomůže mi třeba koupat, když je muž na montáži, anebo o víkendu zajde třeba na půl dne, hraje si s malým a já si udělám jinou práci... Nebo chodíme spolu na procházky, ona by chodila s malým i sama, ale já si s ní ráda pokecám :slight_smile: Tchýně párkrát přijelakočárkovat, když byl maličkej a já si odpočinula, teď už to moc nevyžaduju, ona je fajn, ale mně nějak naskakuje husí kůže, když jí mám malýho dát (jako je to hodná ženská, ale šíleně afektovaná - piští na něj, šišlá - tenhleten styl :stuck_out_tongue_closed_eyes:).

Jinak "závidím" našim, že když jsem byla malá, moje babička byla doma a hlídala ochotně prakticky kdykoli - mno ale ona byla v invalidním důchodu a to bych mámě ani tchýni samozřejmě nepřála :grinning:

@klarra Tak ty jsi je nikdy o hlídání nežádala a stěžuješ si, že ti je nikdy nepohlídaly :sweat_smile: Jako nechci tě urazit, ale ono je nejlepší lidem říct na rovinu, když něco chceš... Divila by ses, jak to kolikrát pomůže :grinning: No a každopádně to neuškodí, žejo - když už ti nehlídají teďka, tak pokud ti řeknou "ne", tak na tom budeš nanejvejš stejně jako dosud :slight_smile:
22. čer 2012 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Víš já mám takovou zkušenost, že když jim nezavolám a neozvu se, tak se k nám ani moc nehrnou...Samozřejmě, že jsem je už někdy požádala o pomoc, ale prostě mě to tak vnitřně štve, že se musí člověk "vtírat a doprošovat", aby vůbec pohlídaly, že teď už nemám moc chuť je o něco žádat..já vím, je to takovej začarovanej kruh a svým způsobem si za to můžu sama, ale prostě mi přijde divný neustále jim volat "přijd mi hlídat" , proč by nemohly jako BABIČKY přijít a pohlídat samy od sebe?!Prostě jen tak, že ony samy chtějí mi pomoct..Alespoň někdy....chůvu z nich přece dělat nechci... :rolling_eyes:
22. čer 2012 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@skurinka
ahoj, vůbec nejsi divná, naopak. Taky to totiž slýchám od kámošek, které ještě děti nemají. Jim se to řekne když v tom nežijou. Naši jsou oba ještě aktivní, oba pracují a už je vidím, jak se nechají zapřáhnout. Taky miluju ty chvilky, když mám chvilku pro sebe, když si malého mamka nebo taťka (miláčkovo oblíbený dědí) vezme, ale raději to nechávám na nich, nebo když je to fakt nutné. Jsem s malým sama, bývalý přítel se snaží pomáhat, ale někdy je to fakt zápřah.
Popravdě, naši by se ani zapřáhnout nenechali, mají spousty svých aktivit a myslím, že je to tak dobře. Kdyby ne, mohli by si rovnou pořídit třetí dítě, mamka by to ještě zvládla ;)
Každý říká, jak je jeho rodiče taky posílali k babičkám a tak, ale myslím, že dřív to bylo jinak, moje mamka byla u babičky pečená vařená, ale její babička byla tenkrát už v důchodu. A ta moje milovaná babička která mě hlídala? Taky byla v důchodu, jenže invalidním no a už dávno není mezi námi. Škoda....
No nic, jsem se nějak rozepsala, mějte se tu hezky :slight_smile:
28. čer 2012 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo děvčata, babičkovské hlídání se nás moc netýká. A to bydlíme v domě s mou mámou. Ta teda hlídá ve školním roce některé pondělky mladšího, starší chodí do takové školičky, protože mám školu a moje babička by matku hodně prudila, kdyby mi odmítla i tohle. Ale jinak si můžu říkat, třeba i prosit, ale pomoci se nedočkám. Ani když jsem čekala druhého a byla jsem ve 39. tt, vedro jako kráva, mě bylo zle a matka odmítla kategoricky vzít kluka aspoň na zahradu, prý mám zavolat Honzovi do práce, ať si vezme volno :frowning2: a přitom já jsem byla u babičky prakticky odložená, když se narodila sestra, tak mě tam odstěhovali a všeobecně se stávalo, že naše babi v sedm večer zjistila, že je sama v domě se třema dětma a třeba nejmladší sestře nebyl ani rok :angry: a taky pracovala. No jo, holt si naše mami chce tento nehlídací standart udržet.
Mimochodem, třešinka, když jsem se měla vrátit z porodky s druhým klukem, tak pro mě musela kamarádka, protože drahá matička měla kdesi oslavu narozenin a kdyby dopoledne pro mě jela, tak by večer byla unavená :grinning:
28. čer 2012 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klarra jak u nás. To pondělní hlídání teda obnáší z cca 5 hodin skoro 3 hodinky spánku, takže většinou se to obejde bez větších řečí. Ale jak říkám, není to každé pondělí a už vůbec ne dobrovolně. Když jsme chtěli s chlapem na mé narozeniny do kina a na oběd ( o večeři není ani sen), musela nám pohlídat jeho sestra, která bydlí v Praze :grinning: skoro vtipné, že?
28. čer 2012 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Obecne mam nazor, ze jsou to nase deti a my se musime starat. Ale zas je dobre, kdyz si rodina vypomuze,nekdy potrebuji rodice nas, jindy pozadame my je. Pravidelne hlidani nemam ani nahodou, posledni dobou vlastne zadne, nemaji cas, chut by i byla, ale cas a sily ne, vsichni jeste pracuji. Nicmene situace u vas @timbouctou uz mi prijde moc :confused: Mamu by neubylo, kdyby byla trochu ochotnejsi, ale uz holt zapomela, jak sama babicku vyuzivala. Povinne to neni, ale na tvem miste by me to hodne mrzelo, coz tebe asi taky, ze...
29. čer 2012 v 00:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevím, asi je to i dost individuální pro každou rodinu a často tyto problémy, že "babička nehlídá" a podobné pramení z nekvalitního vstahu s rodiči vnoučete. Neberu vůbec jako samozřejmé, že babička je osoba na hlídání. Ale když mi moje matka stále slibuje "přijedu příští týden, pohlídám Ti malého, chci ho vidět atd atd" tak to znamená ve finále, že přijede až tak za měsíc na 2 hodiny, mám ji celou dobu za zády a jen poslouchám co a jak si mám kde uklidit atd, malocha neumí přebalit, nakrmit, jen ho nosí na rukách a šišlá (že to nesnáším je tedy můj problém) .. a ještě lítám okolo ní. vždy, když má přijet, mám 3 dny předtím nerva.. má svůj život, já svůj.. mrzí mě ale, že jen slibuje, slibuje a nakonec vždy raději popíjí vínko se sousedy na chatě...!! vstah s ní držím jen proto, aby měl malej babičku, ale kolikrát je to fakt nad moje síly a říkám si, zda si takovou babičku vůbec užije a zda mi to za ty nervy stojí.
29. čer 2012 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ja si myslim,ze at sou vztahy mezi rodici a tchyni jakekoliv,nemelo by se to odrazet na vnoucatech :confounded: .pac ty deti za to nemohou,ze si napr.snacha nepadla do noty s tchyni,ze...nakonec-tchyne muze prijet za vnoucaty,vzit je na zmrzku a na snachu ,,hazet bobek",kdyz uz ji nemusi,no ne?????
2. črc 2012 v 17:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maminy, tohle je naše časté téma s manželem. Minulý rok, když se nám narodila druhá dcera, byl dost kritický, asi jen zázrak, že jsme ho všichni ve zdraví přežili. Manžel rodiče doslova prosil (několikrát) o pomoc typu přijet - vzít starší dceru ven, nebo mladší v kočárku - aspoň jednou týdně byl by luxus. Bohužel pomoc odmítnuta, mají doma spoustu práce, máti si zakládá na vycíděném byté, nenajde se tam nikde zrnko prachu.....prostě samé výmluvy. V nejtěších chvílích mě pomohla chůva, ale tu jsme si zase nemohli dovolit nějak často.
Jinak nemohu říct, že děti nemají rádi. Když u nich jsme, tak se jim celkem věnují, sice je drezůrují - snaží se i nás, ale to už nějak neřeším, případně si vyřeším :slight_smile: .

Dle mě - v normálních rodinách mi přijde samozřejmé že si pomáhají, pokud bábi či dědu obtěžuje spojit příjemné s užitečným (přijet a vzít vnouče ven)...co k tomu říct..
Pomoc, byť minimální je potřeba, jako rodiče jsme fakt vyflusaní, je celkově náročnější doba, než měli rodiče nás, jo, zvládnout se to dá, ale fungujeme jen jako rodiče, vžádném případě né jako partneři, manželé a milenci.....
3. črc 2012 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Co se týká situace u nás, tak naši (oba pracující) se můžou od začátku přetrhnout, aby viděli holky a aby případně pomohli...Takže pokud potřebuju holky pohlídat, není to nikdy problém. Ale je fakt, že to moc nezneužívám...Moje mamka jezdí pravidelně 1x týdně, vodí starší dceru na kroužek (což navrhla sama), ale i přes mé protesty, že to zvládnu, že nemusí jezdit, se mi vždy dostane odpovědi, že pro ní je to balzám a antidepresní terapie; co se hlídání přes noc týká, tak toho využíváme spíš teď jaro-léto, kdy můžou být holky s našima na chatě, kde je to všechno takový jednodušší (bývá to tak maximálně 1x za 2 měsíce...teĎ třeba v létě budeme předělávat holkám pokoj, a to prostě nejde dělat s dámama za zadkem).
Tchánovci jsou kapitola, ač oba v důchodu, ani v opravdu krizových situacíh (narození mladší dcery a nutnost postarat se o starší dceru, kolaps starší dcery, odjezd rychlou do nemocnice a okamžitá nutná výpomoc s hlídáním mladší dcery) nenabídli pomoc...ale je fakt, že my jim neříkáme, nejsou to ti typičtí babička s dědou, vidí holky 6x do roka, letos v létě budou mít u sebe na týden starší dceru(což se neobešlo bez jejich komentáře, že oni nám njí milerádi pohlídají...haha, já jí hlídat nepotřebuju, dělám to pro ně, aby si užili vnučku)..

Shrnuto podtrženo - pokud se věc nezneužívá, přijde mi v pořádku, že babička s dědečkem občas vypomůžou...samozřejmě bez nátlaku a skrytých úmyslů, prostě jen proto, že prarodiče chtějí pomoct a dělá jim radost trávit čas s vnoučaty.
3. črc 2012 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@sarihy pekne napsane,ale taky sou takovi kterym to snad ani radost nedela,jinak by si je brali,ne??? :sweat_smile:
3. črc 2012 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sarihy pravda, hodně kamarádek má v tomto směru lépe u vlastních rodičů a tchánovci dávají ruce pryč.... :confounded:, u nás jsou tchánovci bohužel jediní kdo může pomoci, takže mám smolíka..., ale kolikrát si říkám, že adoptuji nějakou babičku :slight_smile:
4. črc 2012 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jak to tady pročítám, tak vždy zamáčknu slzu! My jsme bohužel z těch šťastných co mají jednu babičku a jednoho dědečka, pokud se to tak dá odvážně teda nazvat. "Hodný" dědeček - tchán, vidí své dva vnoučky, jen když potřebuje obnovit foto na facebooku. Udělá se nová fotka a dědeček jí vystaví a hezky se chlubí, jak ti vnoučci rostou. Jinak nemá páru, co to jsou vnoučci. A moje máma, to je něco v bledě modrém. Ta sice opravdu párkrát hlídala, ale vše mám vyčtené do detailu. A hlídání bylo spíše po nátlaku, kdy jsme ze zoufalství nevěděli kam je dát a jak to vyřešit. Situace kdy jsem si nemohla vzít své dvě malé děti třeba na zkoušky ve škole a nebo při porodu druhého. Kde jsem do poslední chvíle nevěděla kam dám to první a už jsem počítala, že bude rodit se mnou v nemocnici, než manžel dorazí. Ale ať nekřivdím mé matce, ještě několikrát sama od sebe dojela. Ale né hlídat. Opět mrknout na vnoučky, jak rostou, ať je co vykládat v práci. A asi největší šok jsme s manželem zažili, když mě požádala o fotky našich dětí, pro svoji spolupracovnici, se slovy, že její kolegyně má vnoučata daleko a nemůže se s nimi stýkat. Tak aby jí nebylo smutno, jestli bych jí sem tam dala fotky našich dětí. ...No to byl šok! Tak někdo vnoučátka vidět nemůže a chtěl by je a někdo prostě je má a nechce. Chtěla jsem na danou paní kontakt, jestli by náhodou nechtěla dělat mým dětem opravdovou babičku, ale jasně, že má matka by s tím nikdy nesouhlasila. Najednou se cítila ohrožená, že by i ostatní ji viděli v pravém světle.
4. črc 2012 ve 14:44  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
4. črc 2012 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
k titulní otázce diskuze:
babičky samozřejmě nemusí, ale málokterá babička byla na své děti sama, taky jí bylo pomoženo, navíc je dost blbá doba, máme hypotéky, trávíme dost času v práci.. moje máma je Polka, takže jí její maminka nepomohla, byla mnoho set km daleko, její tchýně měla mraky dalších vnuků, které preferovala, takže moje máma měla smolíka.. ale s tátou se střídali ve směnách, později, když jsme chodily do školy, jsme byli všichni doma ve čtyři hodiny... moje tchýně měla děti s první nudlí u svojí tchýně, na oprázdniny to samé, v životě si nebrala paragraf na péči o nemocné dítě..
nyní hlídají obě, mooje máma aby nám pomohla a tchýně samo taky, ale dost z pocitu, že když bylo pomáháno jí, tak ona musí přeci taky...ale když naše malá náhle onemocněla (jak jinak taky..) tak jsem vždy volala mojí mámě, protože ta byla schopná se sbalit a dorazit, ale tchýně na to potřebovala mnohem víc času, a ještě to bylo skoro vždy s kecama, že je to moc nahonem..takže moje máma byla v nouzových případech na honem a tchýně na rekonvaklescenci třeba po atb.. funguje to dobře, když víme, co po kom můžeme chtít a co od koho očekávat.. a samozřejmě, všichni prarodičové si své jediné vnučky užívají a jsou s ní rádi..

nelze říct, jak často spolu jsou, rozhodně ne každý týden, naši to k nám mají 140km a máma k nám jezdí vlakem, tchýně se nechává vozit autem, ale taky to nemají blízko, 90km..
4. črc 2012 v 17:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@claudia111 to jsou také prarodiče k pohledání :frowning2: s tou její kolegyní, to je teda síla..
ano, babičky hlídat a pomáhat nemusí. ale trocha jejich zájmu a lásky si jejich vnoučata přeci zaslouží..
5. črc 2012 v 00:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@druidee
... jj, to jsou! "JSEM NA NĚ PATŘIČNĚ HRDÁ!" :angry:
No, co se dá dělat, někdy to doma obrečím, občas jsem z těch dvou utahaná, ale život jde dál.
Někdo tady psal, že pokud od mala není budovaný vztah, tak později vnoučci už vůbec nemají zájem, což je logické. Ale oba prarodiče asi čekají opak a věřím, že zase se to obrátí ve špatném proti nám, že my jsme je špatně vychovali.
Ale holky někdy se mi fakt chtělo ze zoufalství už jen smát, třeba jak každá poradna byla s mým prvním synem. Hlídala ho sestřička a stejně utekl až za mnou. A dnes si tahám na gynekologii a ne jen tam, obě děti.
Mají ze mě radost!! A já taky!!
5. črc 2012 v 11:57  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@claudia111 No tak když musím třeba k doktorům apod., tak musím taky brát dítě s sebou. Babičky nám pracujou, a myslím, že to tak asi musí mít většina holek - u věcí, co jsou přes den, jako doktoři, úřady apod. Ono mít babičky, hlídací, a ještě v důchodu, to se asi poštěstí fakt málokomu :sweat_smile: Ale jinak teda mazec s vaší babičkou a dědečkem :stuck_out_tongue_closed_eyes:
9. črc 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moji rodiče nežijí, tcháni bydlí od nás asi čtvrt hodiny chůze.
Do dvou let malýho vůbec žádný zájem - vynechali dokonce i vánoce a některé jeho oslavy, ale nezblázním se.
Nehlídají - vyřizovali jsme koupi baráku, všude jsem musela malýho tahat v zimě s sebou, s odstříkaným mlíkem atd.
Teď sem tam projeví nějaký zájem - asi jednou za 2 měsíce se my vypravíme k nim, oni k nám ani to ne, a babina se malýmu trochu věnuje.
Jedenkrát jsem ji prosila o hlídání. Potřebovala jsem na rentgen - a to bych s malým v zádech zvládla těžko, že...
Sama si určila termín a při předávání malého mi řekla, že by tak v jednu potřebovala jít tchánovi něco pomoct do práce - přitom je už půl roku na pracáku, ale zrovna v ten den, jako z udělání, potřebovala být v jednu jinde...
Když to vytelila před tchánem, tak ji utřel, co vymýšlí za kraviny, že snad slíbila hlídání, a on nic tak nutného nepotřebuje...
Takže nakonec jsem se co nejrychleji vrátila, poděkovala za pohlídání a zařekla se, že od ní raději nebudu nic chtít.
Ohledně hlídání se mi hodně nabízí sestra, má děcka už větší, tak je jí takový malý skřítek vzácný. Bydlí sice z ruky, ale sem tam /zatím dvakrát/ jí ho dovezeme na dva dny.
Když se to tchýně domákla, tak začala, že ona přece mohla pohlídat taky... s tím vyrukovala, až bylo jasné, že hlídání nebude potřeba.
Teď jsme řešili školku - malýho nevzali a ve vedlejší vsi budou po rekonstrukci otevírat další třídu, tak jsem jí při řeči řekla, že tam hodlám malýho zapsat.
No to jsem si vyposlechla! Je to z ruky, jak ho tam budeš vozit? Jako bych po ní něco chtěla.
:angry:
Tak jsem se jí zeptala, co mám jako jiného dělat, když potřebuju jít do práce...
Prý:" však já ti někdy pohlídám... ale mě se to hodí tak spíš odpoledne..."
No - nezabili byste jí?
Ona asi nepochopí, že potřebuju mít malýho zaopatřenýho a ne občas, když se tchýňka dobře vyhajinká, tak mi ho milostivě pohlídá...

Shrnu-li to - povinností babiček není hlídání. Nicméně v rámci fungující rodiny by měla být zcela běžná vzájemná pomoc. My fungující rodinu, bohužel nemáme, takže nejspolehlivější pomocnou ruku hledáme a nacházíme na konci svých paží...
10. črc 2012 v 16:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
My po rozvodu s babickou zijeme, ja chodim do prace, Miri ve skolce odmita spat, takze si babicka hlidani uzije az az. Pracuje jako ucitelka, takze casove zvlada, ale nekdy mi ji je dost lito, ze bezi ze skoly hned pro malou a jede druhou smenu. Kazdopadne vim, ze to neni uplna samozrejmost mit v tomto smeru tak aktivni babicku, tak jsem za to moc vdecna. Co se tyka babicky z druhe strany, tak ta nefunguje absolutne vubec. Sice ji omlouva, ze nezije v CR, ale i tak zajem nejevi ani minimalni - ze by aspon poprala k narozeninam apod. Kdyz pak Miri jednou za rok uvidi, tak ji hned muze upusinkovat, jak ji strasne chybela a jak ji miluje, ale nepriveze ji ani lizatko... Tak si vzdycky myslim svoje a jsem vdecna za to, co mam doma :slight_smile:
10. črc 2012 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ráda bych obnovila tuto diskuzi. Já totiž zase nemám ráda větu typu "hlídání není babičky povinnost". Povinnost to sice není, ale neměla by právě ta babička být ráda, že může s vnoučaty trávit trochu času a něco je naučit, něco s nimi prožít?? Vždyť hodinová procházka s vnoučátkem přece prospěje i té babičce a ještě si s ním vytvoří hezký vztah. Není to celé jen a jen o těch vztazích?? Řada dnešních babiček se věnuje pouze sobě. Ale co až jim dojde energie? Co až je přestane bavit cestování, divadlo, kino.. a budou se cítit osamělé. Přijde se vnoučátko za babičkou podívat? babičku potěšit? A bude pak "povinnost vnoučátka takovou babičku navštěvovat"?
31. říj 2014 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@primaska povinnost vnoucatek to není nýbrž slušnost a i tak v pubertě dost pochybují,ze budou odvazane z trávení času u babí či dědy...

A podle me to povinnost není babičky hlídat....je to mile,fajn,ale nemůžou děti diktovat matce ze bude hlídat...

Já si troufam tvrdit ze pokud moje děti budou chtít,moc rada pohlidam,ale mrzelo by me,pokud by mi diktovaly kdy a já bych chtěla třeba do divadla a ony by byly na me nazlobene....nebo když bych si nevzala OCR ....

Já si myslím,ze nic nemá byt bráno jako samozřejmost...natož povinnost :wink:
31. říj 2014 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@primaska souhlasím v tom, že je to o vztazích...ale přijde mi, že spousta lidí dneska na vztahy z vysoka kašle, neumí je budovat ani udržovat a rozhodně je nepovažuje za nutné a potom si stěžují že sklízí to, co seli. Vůbec mi přijde, že společnost jde takovým podivným směrem...
1. lis 2014 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek