Musí babičky pomáhat?

@tarra27 O žádném diktování, kdy má babička hlídat, jsem vůbec nepsala.. Pokud si rodiče nechají od dětí cokoli diktovat, je to jen a jen výsledek jejich výchovy.. pak se nemůžou divit, že je děti třeba zneužívají.. Já píšu o něčem jiném.. dnešní babičky ani nemají chuť s vnoučátky trávit čas a je to velká škoda..

Našla jsem tuhle diskuzi a zrovna nedávno do mě "dula" kamarádka kvůli něčemu podobnému, tak se chci zeptat, jak to máte vy ostatní? Jde o to, že kamarádka má se svojí maminkou možná až nadstandartní vztah, už od narození za vnoučkem chodí, automaticky jim koupila kočárek, teď je malému čtyři měsíce a ona si jej bere na celý den, aby si kamarádka s přítelem odpočinuli a měli čas i pro sebe. Mě to připadá hezké, od mých rodičů ale takovou pomoc čekat nemůžu (sice bydlíme od sebe 20min tramvají, ale pro ně je to "děsně daleko" a nejezdí mě navštěvovat, jezdím já za nimi), kamarádka mi ale pořád říká, že tak, jak to má ona, je to běžné. Naši mi sice slibovali pomoct s výbavičkou, ale skutek utek.. I když věděli, že na kočárek nemám a sháním, tak se nezmínili, že by třeba v tomhle pomohli a když jsem vyrukovala s tím, že kočárek budu mít tady od jedné maminky z MK, jen bude třeba pár drobných oprav a pošle mi ho jen za poštovné, tak se děsně ušklíbali (nebudu to tady nějak rozpitvávat, ale moje mamka je dost materialisticky založená, hodně dbá na svůj vzhled a na moderní vybavení bytu, nekoupila by si nic neznačkového). Jak to máte vy? Čekali jste od svých rodičů nějakou pomoc? Berete to automaticky, že se o vnoučátka zajímají?

Čaulik,tak nám deti nikdo nehlídá, až my to je lito..., ale moje máma žije v zahraničí a tchyně.......................... ................😈 slusne řečeno nemá zájem.

@nonacek Tak přítelova maminka se taky nějak moc nezajímá.. Už i naznačila, že na hlídání malého dítěte fyzicky nemá, což jí nevyčítám, chápu, že je to náročné. A vídají děti aspoň občas tvoji maminku? Mě připadá, že kdysi k sobě rodina měla tak nějak blíž, teď už se to "babičkování" u nás v rodině neprožívá..

@hanulkapal jo vidaj,ale to vis je to málo.. a převážně když potřebuji, není na dosah. Presne ! jednou jsem potřebovala jít na pracovní schůzku a manžel byl v práci tak jsem požádala tchyni na rychlo,ale když jsem vyděla otraveny ksicht,tak jsem pozadala radši sousedku. a to klaplo hned a este paní měla radost

Děvčata já teď od února marodim se zády jsem po vážné operaci....jsem šťastna za babičku a dědu,malá jé miluje a je sními rada....mužů říct že jé to k nezaplacení,když víté že jé o dítě 100% postaráno a že se navzájem milují....není to její povinnost,ale dělá to z nezištné lásce k vnučce... 😵

@brusinka.pusinka to je krásný.....
@primaska já si myslím, že je to škoda....a ani jsem nemyslela na tvuj příspěvek, že jsi myslela diktování....

je to krásný, když to funguje tak, že babičky jsou štastné a chovají se k vnoučátkům krásně, plus respektují přání maminky a zase naopak...ale je to v dnešní době mín a mín...ono to i souvisí trochu s tím, že snacha nemusí tchýni, tchýně nemusí snachu...nebo že babičky jsu rozvedené...mají nové partnery....je to hodně dáno i dobou...

já doufám, že mi deti dovolí hlídat svoje deti a zároven když nebudu moct že nebudou naštvané....je to vše o komunikaci a domluvě a i lásce...at rodičovské, baičkovské atd....

a souhlasím s tím, že je to smutné..hlavní priorita je rodina....doufám, že u mě, manžela i našich dětí to tak zůstane....

@primaska a ohledne toho diktování to bylo myšeno tak, že některe babičky hllídají neustále a pak jednu řeknou, že ne a decka se naprdnou....i takové případy znám.... 😉

U nas je hlidani velke tema. V podstate jsme na tom tak, ze jdeme do kina jednou za rok a zaplatime si pani na hlidani. 😉 Tchyne by pomahala, ale spis tak, ze me komanduje. To jsme po nejake dobe vzdali. A mamka hlida jednou tydne, kdyz jdu do prace a vic nemam narok a ani to po ni nechci. Regulerne nastvana jsem byla jenom pri druhem tehotenstvi. To jsem byla na pokraji sil a vsem to bylo fuk, spis mi jeste pridelavali praci a stres.

@nov777 u nás tchyne pomlouvá a zájem nemá...navíc by je nezvládla...a mooej mamka by je taky nezvládla...proste já bych v klidu nebyla....přitom třeba u mojí kámošky bych v klidu byla, takže to není mnou...navíc manžel se mnou souhlasí...
moje mamka se snaží holkám kupovat jen tak drobnosti, narozeniny, svátky i vánoce darky, až to přehání, ale necháváme ji...má je ráda...tchýně zatím teda nic moc d ni nedostaly, nektere narozky, svátky i vánoce přešlabez dárků....a ted přišla s tím, že nám bude dávat všem peníze, že neví, co má kupovat, že neví co máme a nemáme...a my ji jenom řekneme, co jsme koupili....no, kdyby se radeji zeptala holek sama nebo nás...

ale co...nikdy nehlídali, ani na naší svatbě ne...takže tak asi...ale nevyčítám to nikomu....prostě to tak je, my jsme rodiče a beru to, že to není ničí povinnost....ale kdybychom měli všichni super vztahy, bylo by to fajn a byla byc ráda...jenže to by mě musela tchýně přijmout a spousta dalších a dalších věcí....ono když pak řeší hned za rohem, že špatně mluví, že je oplácaná, že má plenky ještě atd atd....a to ji vidí s náma a ještě jednou za dlouhou dobu....přetvářky atd....njn...snažíme se vycházet a po nikom nic nechci... 😉 a ani nevyčítám....jen si musíme zařídit vždy vše tak, abychom to s mužem zvládli - takže úřady, doktorky vše s deckama oběma, což v závěru nám jen prospělo, protože holky jsou zvyklé, podporují se, pomáhají si...atd...a jsme jako rodina....myslím jako nejbližší...máma táta a deti....a držíme při sobě..bereme ohledy....a doufám, že i v budoucnu budeme...

@tarra27 chapu, ja s tchyni taky nevychazim. Bouchlo to behem druheho tehotenstvi, proste mela jinou predstavu a nesrovnala se s tim. Uz se to ale urovnalo, fungujeme skoro jako driv. Jen jsem ostrazitejsi 😉 Mas naprostou pravdu, povinnost to neni. Ja jsem taky ten typ, co zasadne neprosi a nezebra. Nastvana jsem tehdy byla spis na moji mamku. Proste me v tom nechala, az tatka ji vysvetlil, ze by mi mela pomoct, protoze je to extremni situace. Malej s nama taky obesel vsechno, financni urad, podepisoval s nama hypo, kupni smlouvu na barak atd. Byl s nama i v caru pro brasky 😉. Jediny, co jsem fakt chtela a byla jsem vzteky bez sebe, byla situace, kdy to vypadalo, ze manzel se mnou nebude u porodu, protoze bude muset byt s malym. Je to hodne o vztazich a nastvana jsem byla hlavne proto, ze ja jsem behala kolem nasich i tchanovcu kdykoli neco potrebovali. Tj. Nemocnice, domacnost, urady, cokoli. Tak nejak cekas, ze ti pak pomuzou.

@nov777 mě hlídala kamarádka dceru na chodbě 🙂 ale my termín nikomu neřeklii, chtěla jsem se vyhnout volání a tak co, už?? atd mě by to stresovalo....moje mamka by mě asi pomohla, ale když vidím, že pomáhá segře a v zápětí taky chodí jak na ní tho je moc a dokonce dala synovci pohlavek atd...i když zlobí, nechtela bych, aby tohle mým holkám delala, i když k nim by si to nedovolila 🙂)

musíš to brát i na druhou stranu, že není tvoje povinnst běhat a skákat jak oni pískají...

já teda radeji si zařídím vše sama s mužem, než abych musela být vděčná a musela děat vše jak mi řeknou...

moje mamka je hodná, ale neuměla to s náma a neumí to moc s detma, ani hlídat...byli jsme já manžel a ona v obchodnáku a manžel platil, já držela jednu a mamka že pohlídá druhou stála metr ode me a za 10vteřins e ptala kde je druhá dcera...jsem říkala, mamko, vždyt jsi říkala, že ji pohlídáš... 🙂
a to samé bylo na naší svatbě.....celou jsme ji měli holky na vysílačce nebo každý jednu na rukách....a bylo me to líto...ale co, je to jeden den...nemusím být nikomu vdečná....mamka moje mela jednu v kosele, že usnula, ale taky se ji do toho nechtelo a druhá tam běhala, mela ji pohlídat segra - jen aby nevyšla z kostela....jinak nám to bylo fuk kde behá...a nebýt sestřenky, dcera z obřadu odešla....k tomu není co dodat....

tchýne prý zajistí paní na hlídání a u obeda mi řekla, až po dotazu, kdy tedy přijde, že nepřijde, že tom spletla s ermínem....a pak když videla, že jsem ji říkala, heled to jsi mohla říci, vždyt já jsem si chtela sehnat, dovezt s sebou a ty sama jsi říkala, že máš nějakou učitelku hodnou osvědčenou.......(měli jsme svatbu 250km daleko...velké příbuzenstvo od manžela, tak se nám to vyplatilo.....)...tak nakonec přišla jiná, ale stejne holky u ní nechteli být...ale byla hodná....spíš si pak sedla, když jsme je uspali....

a gól byl, když jsme mamku poprosila, zda by chviličku nepohlídala než se obleknu doš atů...nemůže, oblíká segru!!!!takj to jsem šla do kolen...
tata se mnou na tanec netančil, neb tohle nemá rád...takové události...sedel v hotelu o patro výš na chodbě....
ale co, je to pryč....pak za mnou přišel, že to asi vypadalo blbbě - nebyla tam ani mamka, neb šli s tatou si lehnout!!! a já na to tati už to neřeš, je to pryč, nemá to cenu...se na mě díval....měli jsme svatbu o asi 140lidí...z naší strany pro mě skoro nikdo nepřišel tančit...ostuda hadr, všichni se přišli nažrat (i manželova strana) a podívat.....

ale je tom pryč...hlavně at jsme zdraví....a spolu 😉 já manžel a děti....

a jinak naše mám ráda a vím, že oni mě taky....jen prostě jsou věci jinak než si představuji a možná než bych si i přála....ale neznaměná to, že jsou špatní...taky to v živoě neměli snadné...a mezi náma, kdo to snadné měl/má ? 😉

Tarra27 nikdo a nic neni dokonaly. Ja uz jim to odpustila. Za normalniho provozu problem nevidim. Beru to tak, ze jsem se rozhodla mit deti a tohle vsechno k tomu patri. To kino si dame s pani na hlidani. V praci se odreaguju od stereotypu v domacnosti. Celkove si nestezuju. Zase bych ale kecala, ze nezavidim parum, co odlozi deti a jdou na vecu nekolikrat do mesice. 😉 Jsem s detma rada a rada travim cas jako cela rodina, ale jsou veci, ktery s detma proste nejdou zrealizovat.

@nov777 Asi to tak taky budu řešit s tou paní na hlídání, když budeme chtít třeba s přítelem něco sami oslavit, nebo tak.. Malá ještě není na světě, ale po celou dobu mého těhotenství se naši chovají tak, že je mi jasné, že od nich už radši nic neodčekávat 🙂)) Ale nezazlívám jim to, je to moje volba, sice jsem jednu dobu byla z toho dost smutná a obrečela jsem to, že se nezajímají a když bylo nejhůř (měli jsme/máme dost velké finanční problémy), tak jim bylo šumák, že nemáme ani co jíst.. Zas abych jim nekřivdila, jednou nám udělali nákup na pár dní. Ale jsem dospělá, každý holt máme nějaké svoje problémy, takže jsem jim to odpustila a neřeším to. Jen doufám v jednu věc. Že já taková ke svému dítěti nebudu a moje dcera bude mít takovou rodinu, jakou jsem si přála já 🙂

@hanulkapal já jsem četla i tvoje jiné příspěvky...a manžel měl nějaké finančí patalie tuším a ty jsi to nevedela...jenže zase nemužeš čekat, že vám rodiče budou dávat peníze..navíc potažmo oni za dluhy tveh partnera nemohou....a to nemyslím ve zlem....

@tarra27 Nejedná se o dluhy, ale o to, že nedostal zaplaceno za měsíc a půl práce a tím pádem jsme byli bez peněz.. Rozhodně po rodičích nechci peníze, ale čekala jsem nějaký zájem, uzemnili mě větou, že jim nemám o svých problémech vykládat. Jde mi o soudržnost rodiny, když se něco stane 🙂

@hanulkapal já ti rozumím....třeba si mysleli,ze peníze chceš....nebo maji svoje starosti.....ale je to divný tohle říci....a normálně se vidate? Třeba o víkendu jednou za dva týdny?? Jaký vztah mas s mamku? O čem se bavite,dáte si spolu jen tak kafe?

@tarra27 Jinak ano, přítel má dluhy, kdo je v dnešní době nemá? Ale tohle téma před rodiči vůbec neotvírám, to je opravdu jen přítelova a moje věc. Já jsem za nimi nešla s tím, že bych si tam šla stěžovat, že mám takové a makové problémy, ale ta reakce, že jim nemám o svých problémech vykládat, přišla ve chvíli, kdy jsem plácla nějakou poznámku o tom, že se chystám na sociálku a že bych měla mít na další tři měsíce vyšší příspěvek na bydlení a nebudu se muset stresovat, kde vezmu na zbytek nájmu (vycházelo mi to tak, že příspěvek jsem dostávala, ale nezaplatila jsem z toho celý nájem). Jinak s našima jsem nikdy neměla problém, ale ani extra vřelé vztahy mezi námi nebyly. S mamkou si nemám moc co říct, ta řeší akorát jaké boty si kde koupí a co budou rekonstruovat nebo kde si jakou sedačku vyhlídla a mě tyhle témata moc neberou, nezávidím jim peníze, ale prostě to není věc, co by pro mě byla důležitá. S taťkou je to o něco lepší, ten za mnou i občas přijede, ale má hodně koníčků, kterým se věnuje ve volném čase, takže mu ho moc nezbývá, vidíme se cca 1x za ty dva týdny. Když to tak vezmu, tak z rodiny mám nejvřelejší vztah se svojí ségrou, je sice o 9 let mladší, než já, ale máme k sobě hodně blízko. Nikdy jsem vztahy mezi námi moc neřešila, ale teď, když budu mít vlastní rodinu, se na to dívám trošku jinak..

@hanulkapal a zkoušela SIS s mamku sednout a povykládat o tom? A jaký vztahy ma sestra s nima?

@tarra27 Zkoušela, ono to totiž už má delšího trvání, ze začátku jsem téma nakousla a odpovědí mi bylo, že jsem si měla udělat finanční rezervu a ne teď brečet, na jednu stranu má teda samozřejmě pravdu, nicméně moje finanční rezervy šly na kauci do bytu (tenkrát jsem se stěhovala sama, přítele jsem si našla až pak) a z platu jsem si neměla jak vytvořit další rezervu (ale to je můj problém). Ségra je flegmatik, ta vztahy v rodině vůbec neřeší.. možná, že naštěstí 🙂 Ale vztah nás dvou s rodiči se nedá srovnat, nechci, ať to vyzní, že si pořád na něco stěžuju, prostě to tak je a s tímhle jsem smířená, mamka třeba ségře volá každý den, mě sotva jednou za týden, dva, byly doby, kdy se neozvala měsíc a pak jsem se ozvala já, protože jsem to dýl nevydržela. Volání máme na sebe zadarmo, takže jsem to kdysi dost řešila a mrzelo mě to. Ale jak už jsem psala, se spoustou věcí už jsem se smířila, jen doufám, že mi časem taky neprdne v hlavě a nebudu vědomě přehlížet, když mě bude někdo volat o pomoc..

Hanulkapal Rozumim ti, clovek tu pomoc od rodicu ceka. Nasi mi pomahaji hodne, na to si vazne nemuzu stezovat, rekla bych je to mam hodne nadstandartni. Jen to hlidani je slabsi. Zase ale chapu, ze kdyz nekdo chodi do prace, potrebuje oddech a prostor pro sebe. Napadlo me, jestli to u vas neni syndrom benjaminka v rodine. Svagrova treba zamerne ignorovala problemy osmnactilete dcery, protoze to vnimala tak, ze brzo bude samostatna a je treba se soustredit na mladsi syny (8, 10 let). Na jednu stranu je to divne a sobecke, na druhou to jistou logiku ma. Zamerne mam skorotrojcata, abych tohle nemusela jednou resit. To vis, ze to boli. Ale sama s tim nic nenadelas, je to dvoustranna zalezitost.

@nov777 Je to tak 🙂 Neříkám, že nejsou chvilky, kdy si nepostesknu, že je to jinak, než bych si přála, ale tím nic nevyřeším. Ségra má 18 a je fakt milionová, takovou dceru mít, tak si pískám, naprosto bezproblémová a samostatná ženská, jsem fakt ráda, že ji mám 🙂 . Já byla v mládí trošku divočejší, zkoušela jsem, co si můžu dovolit a tím, že naši měli na starost mladší ségru, mi nevěnovali tolik pozornosti a toho jsem využívala, tak si říkám, že ségra jim to bohatě vynahrazuje 🙂 Tím, že je o tolik mladší, neřešila jsem nikdy věci typu, že jí platí každý rok dovolenou u moře, kdežto já u toho moře nikdy nebyla a podobně.. Jsem ráda, že jí vynahrazují to, co jsem já neměla - kdysi na tom naši nebyli moc dobře, ale špatně jsme se fakt neměli, tenkrát mi připadalo, že jsme k sobě opravdu měli všichni blíž.

@hanulkapal a co by mamka mela udělat nebo říci aby jsi byla s nima víc v pohodě?? Ono je to těžký,třeba si mysli,ze jste nezodpovedni když nemáte rezervu a jdete do mimca nebo já nevím,třeba to nedělás,ale jestli když k ni prijdes a třeba si stěžujes a resis jen finance,což je logicky,když te to trápí,ale ona to nechce poslouchat dokola....navíc jestli s ni setra řeší boty i rekonstrukce, tebe to nebere,logicky mas jiné starosti,tak pak se nemáte ani spolu moc o čem bavit...

Vztahy jsou komplikované....me přijde,ze nejlepší je nic neresit, navštěvovat se, občas se svěřit....ale v závěru si tohle musíte vyřešit s přítelem hlavně vy dva....i když snazší by to bylo s pomoci rodičů....nikde to není ideální....

A jak vychází s tvymi rodiči partner?

@tarra27 Psala jsem už výše, že jsem na to téma zabrousila jednou, víckrát už ne, takže nechodím si tam stěžovat, prostě o té situaci, ve které jsme byli a jsme mlčím, neřeším to s nimi. Naučila jsem se to neřešit ani před kamarádkama, akorát jsem jim tim přidělávala starosti a nikomu takové stěžování pořád dokola nepomůže. Naši se na tyhle věci sami od sebe neptají, asi se bojí, že bych jim tam pak dvě hodiny v kuse vykládala, jak to mám těžké, nebo nevím. Nebo je to nezajímá. Fakt nevím, ale to už je jedno. Já jsem samozřejmě nečekala, že by někdo přišel a vyřešil problémy za nás, čekala jsem aspoň nějakou slovní podporu. Třeba jen blbou větu, že zas bude líp. Bohužel to není situace, která by se dala vyřešit ze dne na den, takže mezi mnou a přítelem to občas pěkně vře a já bych potřebovala občas upustit ventil.. Tak se ventiluju aspoň tady, tu mě nikdo nezná, občas mě někdo odsoudí, což i chápu. Jinak přítel s rodiči vychází v rámci možností dobře, moc nemají šanci se vidět, když k nim jedu, je vždycky někde na brigádě a oni sem k nám nejezdí, že je to daleko 🙂)))

@hanulkapal Treba te jenom nechapou. Nasi me taky kdysi ignorovali, kdyz jsem se jim snazila neco rict. Nevyhodnotili to jako podstatne. Dneska po sedmi.letech o tom obcas mluvi a mam z nich pocit, ze to zpetne pobrali a mrzi je, ze to tehdy nebrali vazne. Komunikace je narocna. Nedorozumeni se stavaji a tezko se to pak vysvetluje a rovna. Neverim tomu, ze by nemilovali svoji dceru a nechteli ti pomoct. Treba maj nejakej problem s tim, jak zijes. Treba to chteli jinak a berou to tak, ze sis vybrala a je to tvoje hra. To prosim te neber nijak osobne, ja o tobe ani nic nevim, jen premyslim o tom, proc bych ja nechtela slyset o problemech svych deti. Napada me jenom tohle.

@nov777 Ano, to je pravda, naši si představovali moji budoucnost jinak. Vždycky jsem pracovala a byla samostatná, od 15ti jsem dělala při škole brigády a tím měla stálý příjem, takže chápu, že pro ně byl šok, když jsem přišla ve 26ti s tím, že do nové práce nenastoupím, protože jsem těhotná a nevezmou mě tam. Bohužel s tím ale teď nic neudělám, těžko teď hned nastoupím do práce jen proto, abych se jim zavděčila a nemysleli si o mě nic špatného. Chápu, že se jim nelíbí, že jsem na ÚP a pobírám sociální dávky, ale měli půl roku na to se s tím smířit, že aktuální situace taková je. Taky se jim nelíbilo, že jsem se odstěhovala "tak daleko". "Tak daleko" je ve skutečnosti 20minut tramvají a i když jsem jednu dobu bydlela pěšky 10min od rodičů, nechodili za mnou. Takže jsem taky kolikrát tápala, co teda mám dělat, aby mi naslouchali? Teď už to moc neřeším, soustředím svoji energii na věci budoucí a pro mě podstatné, s tím, co se stalo už bohužel nic neudělám, i když vím, že jsem spoustu věcí mohla udělat jinak, lépe.

@hanulkapal já ti rozumím....když to skripe s mužem,kam jinam by člověk mel jít než k rodičům....

A každý vždy chce a potřebuje slyšet - to bude dobrý....takové to útočiště....