Nesnesitelný partner. Co dělat a jak to změnit?
Ahoj holky,
nezvládám už svého partnera. Má práci, kterou má rád, ale domů chodí zničený a unavený. Ještě doma řeší pracovní věci. Doma nadává na šéfa, nadává na podřízené, jak jeho všichni zneužívají, jak ho nikdo neocení. Vím, že do práce dává všechno a chápu, že to musí mrzet když to nikdo neocení. Já pak doma poslouchám jeho stížnosti, nadávky, breky. Ok, jsme partneři a musíme se navzájem povzbuzovat. Já kolem něj musím chodit po špičkách a být zticha abych ho nevytočila. Už několikrát se stalo, že jsme se pohádali. Taky mi řekl že jsem pyšná, že se neumím podřídit a že bych se měla naučit ho snášet. On je člověk, který má rád výsledky, který za sebou rád vidí výsledky své práce - to je fajn, včera mi třeba řekl, že nemá rád lidi, který nemají žádný cíl, žádné plány (tedy já). Málem jsme se zase chytli, ale byla jsem radši zticha, neměla jsem náladu na hádku. Ano, nemám cíle a plány co se práce týče práce, ani jsem nikdy neměla práci, která by mě bavila a neznám ten pocit, že vstávám do práce, kterou mám ráda, že se tam těším. Já do práce chodím jenom proto, že prostě musím, potřebuji peníze na život, jako každý. Nevím jestli tohle nebude v budoucnu důvod hádek a rozchodu. Nelíbí se mi, jak všechno komentuje, jak je někdy ironický, jak pořád je on chudáček a všichni mu ubližují a nikdo si ho neváží. Říká, že já jsi nedovedu představit kolik on toho musí v práci řešit. Ano, to já nevím a chápu, že lehké to není. Ale snášet tyhle jeho povyky když přijede z práce je fakt děs-běs, jsem jako tichošlápek, hlavně ho nerozčílit. Necítím se v tomhle vztahu šťastná, právě naopak.
Co dělat, jak to změnit? Pokusit se o nápravu?
Tak na co čekáš? Přece to sama víš, nepotřebuješ radu, jestli se snažit být s člověkem, se kterým nejsi šťastná.
Kopla bych ho do zadku. Takhle to začíná a bude to horší a horší.
Vykašli se na něj, nemáte děti a nic tě u něj nedrží. Tohle by se časem jenom zhoršovalo. Nikdo ho nenutí dělat práci, kterou psychicky nezvládá, může ji přece změnit. Ty nejsi povinná denodenně poslouchat jeho nářky na hroznou práci, masírovat jeho povadlé sebevědomí, foukat křivdy, snášet nadávky a nechat sebou orat. Ožralost nadávky neomlouvá, neváží si tě. Se ti divím, že s ním ještě jsi, po takové větě, že někde čeká zástup jiných holek, které by byly za to místo v jeho stínu vděčné, bych uvolnila místo těm davům a šla bych raději zpět k rodičům 😉
Tady není o čem diskutovat...
Jen teda doufám, že sem večer nenapíšeš, že jsi těhotná a že tě požádal o ruku. Nějak mi tento hňup připomíná jiného hňupa z jedné, téměř románové, diskuze 🙄
Ahoj, můžu se zeptat?Zkusila si něco úplně jinak? Říct mu říct - no je to hrozný, máš toho opravdu moc,pojd sem lásko a obejmout ho? Třeba by se rozbrecel jak malý děcko a bylo by po presu... Pokud by tohle nezabralo, rekla bych ze nejses hromosvod, a pokud v tom hodlá pokračovat,tak může, ale bez tebe!
@llluckaaa Jo, ta debata byla husta... Jsem teda valila kukadla na to rozuzleni 😀 A tukala si na celo.
@sudylichozrout baby klídek... zas z toho nedělejte extrém, slo o pokus, kterej někdy zabere a je klid. šlo o uvolnění, někdy to zabere... Někdy prostě člověk potřebuje objat, ty ne, když máš extrémní pres? Když to nepůjde kopne ho do zadku.
Ty nerves jak malý děcko když ses jak papiňák? A pak bouchnes? Nebo si to v tom případě nikdy nezažila...?
@mamio Takhle to maj cholerici, aneb lidi s poruchou zvladani vzteku.-) Ale jinak chapu jak to myslis. Tezko rict co se jim tam doma deje. My muzeme usuzovat jen dle toho co jsme cetly a tipek pusobi jako sobecek s mindrakem. To se omlouvam. Ja bych ho neklokankovala, to akorat povede k tomu, ze si nikdy nezvedne frustracni toleranci tam, kde ji ma normalni zdravej clovek a hlavne je potiz u tehle lidi, ze maj dojem, ze jejich city jsou duleuitejsi nez city druheho a nakonec pruser v podobe toho, ze za to ze se oni citi blbe a kolikrat za vlastni chyby hledaji viniky jinde. Zvorala to jeho mamka, at si ho chuvickuje sama.-)
Něktří soběstřední lidi mají pocit, že oni mají ty největší problémy na světě a všem okolo padají růže z nebe. Chrlí to na ostatní.. Myslím, aby takto ukazovali svou hodnotu, kolik toho mají, jak jsou schopní, aby je někdo politoval atd.. Já mám takovou tchýni. Je jedno, jakou má práci, ale pokaždé dělá, jako by pracovala v uranovém dole. Co ji znám, měla asi 5 míst (naprosto jiných-vedoucí pozice i podřízená, v různých oborech) a vždycky se stresuje.. Že ten a tamten ji udělal to a ono.. že má málo peněz, že je to tam hrozné. Že ji nikdo neocení, že je ve stresu, že tam strašně dře.. A co jako.. Kdo ne..
Neřeknu, když si někdo obcas postěžuje.. to asi dělá kazdý.. ale něco jiného je pernamentní přenášení negativity a svých problémů na hruhého člověka.. Jediná rada.. když tam není spokojený/á, ať jde dělat něco jiného, jestli myslí, že to tam bude lepší.. Ostatní nemají povinnost nést jeho problémy na svých zádech. Pokud někdo vyloženě potřebuje to ze sebe vychlit, může se jít vykecat k psychologovi, vybít se sportem (takový uběhlý pulmaraton by ho vybil dost), nebo to ze sebe dostat nějak jinak.... by měl partner nebo rodina klid.
Proto to vnímám tak, že to není závislé na vnějších podmínkách (ty se mění), ale že to jen vlastní vnitřní životní postoj a rozhodnutí.. osobní nastavení, jak budu reagovat na to, co se mi děje.
Znám multimilionáře, který je schopný si stěžovat, že nemá peníze, znám opravdu extrémně vytížené lidi, kteří s ostatními mluví s usměvem na tváři. A taky myslím, že se to dá trénovat..
tak jsem to celé pročetla a napíšu ti to,co většina....Běž od něj....rodina pochopí,když se k nim vrátíš zpátky,protože to nevyšlo,vždyť to přece není tvoje chyba,za to se nestyď,je moc dobře,že si uvědomuješ,že takhle je to špatně,já bych se pokusila s ním promluvit,jak ti tohle všechno ,co jsi psala nedělá dobře,jak tě to drtí a pokud by mektal,ta kraviny cos tu popisoval,tak bych začala balit
Tak si po Vanocich sbal saky paky a zmiz. Fakt neexistuje jediny duvod, proc byste meli byt jeste po Novem roce spolu.