Nezvládám pětiletého syna a manžel odešel s chůvou
Ahoj, tak to na mne dolehlo. Rozešli jsme se s mužem před rokem, odešel s naší dvacetiletou chuvou. I když jsem si během našeho vztahu říkala, že bychom se rozešli, tak když se to stalo, je to hrozný. Ještě po roce to bolí.... Nikoho se mi nechce hledat, chodit do školky a ze školky mne nebaví..... Předtím mě rodina docela bavila, byli jsme na to dva, teď jsem sama a přijde mi to strašné...... Už mne vůbec nebaví si hrát s dítětem, vůbec se mi nechce starat, někdy si říkám, že jsem dítě mít neměla. Ex partner mne štve, že rozbil naší rodinu kvůli mladý k*ave, se kterou teď cestuje po světě...... Ach jo, nevím co mám dělat. Všechno mne to štve, hlavně mám pocit, že ani nikoho nechci, protože to dítě tak tak zvládám, ale nebaví mne to. Samozřejmě že ho miluji, ale hlouběji je ta deprese. Nebaví mne doma uklízet a tak je tu furt bordel. Proste si říkám, kam jsem to klesla.....
@mehuneferr To je prostě blbé období. Manžel asi za moc nestál a dotyčná také ne, však i jemu to časem dojde, jen se nebojte. Máte právo nemít teď uklizeno, vězte, že bude lépe.Není všemu konec, jen aby manžel nepřišel ještě s prosíkem. Myslete při tom všem i na sebe, dělejte si drobné radosti. Držím palce. 😉
co poradit se s odboríkem? Psycholog, příp.psychiatr..rok už je doba, kdy by deprese chtěla léčit, řešit, rozchod je skoro jako úmrtí rodině..ta nechut něco, vlastně cokoliv o depresi svědčí..
@mehuneferr to je mi líto, že se stalo. Ale už mi to připadá jako docela dost rozběhnutá deprese. Chtělo by to už odbornou pomoc. Rozhodně se jedná jen o úhlel pohledu, stav tvojí mysli. Já žiju odděleně s manželem od roku dcery, docházela jsem k psycholožce asi rok, i když příčina traumatu ve vztahu byla jinde, tak jsem se s tím srovnávala asi dva roky. Náhodou žít jen ve dvou s dítětem je super, navíc mužů okolo běhá, objeví se jistě ten správný a začneš zase nanovo 🙂
Díky, moc mne to pomáhá.
Uz když je ta deprese tak hluboka,tak bych vyhledala odborníka. ..urcite ti pomuze najit cestu ven a zacit se radovat ze zivota
Na jednu stranu je mi to líto. Nadruhou si říkám, že je asi dobře, že jsi se ho zbavila. Pokud udělal něco takového tak pro mě je to chlap k ničemu. Profesiálnost chůvy v tomhle směru mě taky dost zaráží. Nicméně po roce a s tvými pocity navštiv odborníka. Není to žádná ostuda jako se to vnímalo kdysi. Ber to pozitivně. Zbyl ti ten správný "chlap", který bude vždy tvůj a bude tu pro tebe. 🙂
Taky mám za sebou a něměla jsem to jednoduché,navíc mě teda tatínek nešetřil a nová partnerka mi vozila kočárek po jejich měsíční známosti,bylo to hrozný...Ovšem i když jsem si z počátku říkala, že se z toho nikdy nevyhrabu tak to není ani rok a vidím to jinak ..nepopírám, že mi to není někdy líto, ale vaše pocity ...myslím si ,že by vám pomohlo si jít někde popovídat.Uvědom te si , že odešel někdo kdo vás neměl rád tak jak si zasloužíte...neměla by jste za to vlastně poděkovat? Stojí za to trápení? Seberte se ,zvedněte si sebevědomí,začněte dělat věci co vás baví,mějte se ráda.Uvědom te si ,že jak je to složité pro vás a jak se trápíte se možná trápí i vaše dítě, které samozřejmě vnímá atmosferu u vás doma.A ještě jedna věc -nechcete manželovi ukázat o co přišel?Chlapi jsou všichni stejní a garantuji vám, že to jak se cítíte z vás vyzařuje a bývalým vyhovuje!!Dejte mu šanci zalitovat 🙂Přeji at vše zvládnete.
Díky !!!!!
@mehuneferr nemyslím, že jste někam "klesla"... konec vztahu vždycky bolí a pokud jde o otce dítěte, tak o to víc 😔
když už uběhl rok, tak by bylo možná dobré napsat si co vás kdysi bavilo, třeba i jako malou a k něčemu z toho se vrátit... je třeba hledat zdroje energie... začít můžete třeba svižnější procházkou... oblíbenou muzikou...
určitě bude líp!! tohle je jen přechodná doba...
jinak na pocity deprese, únavy, nechuti k životu, chybějící radosti existují Bachovy esence 🙂
Mluvíte o depresi... Vyhledat psychologa je lepší než hledat řadu tady, i když Vám x mámin napíše povzbudivá slova pomůže to na chvilku ale stále se budete propadat
Není Vám syna líto? Dívejte se na něj a buďte ráda že ho máte, že je zde s Vámi, ten vas tak rychle neopustí... A začněte dělat něco sama se sebou, to dítě vás potřebuje
Není v tom i závist?
Asi to nebyl až tak super vztah když jste myslela na rozchod, jednou nakonec budete ráda že se tak stalo...
Ahoj.Nezkoušela si o tom mluvit s nějakou kamarádkou či s někým tobě blízkým?Třeba by ti pomohli,pohlídali,pohráli si se synkem...